asakz komentáře u knih

Anker Larsen překrásným způsobem spojuje dva zdánlivé protipóly - život časný a ducha věčného v jednotu božího stvoření, byť Bůh sám zůstává jaksi stranou a nepojmenován. Opakující se ústřední motiv Larsenových knih je zde ilustrován na životě jednoho muže, jehož životní příběh se prolíná s podobenstvími a alegorií. Nemohu za sebe tvrdit, že bych vždy zcela chápal, o čem autor mluví. Přesto však ve mně zůstaly hluboké dojmy klidu a radosti, které ve mně tato kniha vyvolala. A věřím, že se k ní v budoucnu ještě vrátím.

3 10.01.2018

Skoro se neodvažuji psát komentář k tomuto veledílu. Život ve všech svých podobách, krásných i krutých, vystupuje z pera autora v příběhu několika postaviček zastupujících různé typy lidí, na nichž může pozorný čtenář pozorovat zákonitosti a záludnosti světa od pohlavního pudu až po sofistikované duševno a duchovno, jež přesahuje veškerá slova. Kniha je skutečně transformativní a každý, kdo hledá ... lásku, smysl života, pravdu, Boha, cokoliv ..., by si ji měl přečíst, protože v ní zaručeně pro sebe něco najde. Opravdu mne nenapadá žádná další kniha, která by měla srovnatelnou hloubku.

11 05.12.2017

Mistrovské dílo o osobnostním vývoji člověka, vlivu rodičů na potomky, o lásce a přátelství, o bolesti, smutku a sebeklamu, hledání, ztrácení i nalézání, o politice, byznysu a v neposlední řadě o smyslu lidského života. To vše a ještě více dokázal André Maurois bravurním způsobem zahrnout do této útlé knížky. A mnohé v této knize je až neuvěřitelně aktuální i teď, 85 let po prvním vydání, že je nutné autorovi přiznat velkou bystrost a jasnozřivost. Korunu tomuto skvostu pak nasazuje nesmírně poetický, citlivý a moudrý závěr příběhu. Vřele doporučuji.

22.10.2017

Naprosto úžasné, jedinečné dílo. Od začátku do konce nesmírně čtivé a napínavé. Prolíná se zde řada dějových linií a vše vnímáme střídavě z perspektivy různých postav dvora krále Ludvíka XIV., jejichž charaktery rozhodně nejsou černobílé, takže jsem několikrát změnil své názory na ně i své sympatie tak, že jsem střídavě držel palce různým stranám soubojů, které se ovšem odehrávaly především v rovině politické po způsobu dvorních intrik a soupeření důvtipu. Tři mušketýři a d'Artagnan zde již vystupují převážně každý sám za sebe, ale přestože se dostávají do situací, které je v podstatě staví proti sobě jako protivníky, stále je váže nehynoucí přátelství a úcta. Nečekejte však žádný příjemný happy end - Dumas je ke svým postavám krutý jako skutečný osud k mnoha lidem (ostatně základní dějová fakta vycházejí z historických daností) - nezřídka jsem nad knihou v duchu úpěl nad příšernou nespravedlností a marností, v níž končily ty nejlepší záměry velkých duchů. Jenže Dumas zřejmě dobře věděl, že spravedlnost je jen lidský výmysl, štěstí, že je muška jenom zlatá a velikost člověka se neměří jen tím čeho navenek dosáhl, ale především tím, jak se vnitřně vyrovnal s překážkami, které před něj život stavěl, a dostál svému svědomí pod tlakem osudu často tak nemilosrdného. A v tomto nám mnohé Dumasovy postavy mohou být krásným, byť archetypálním vzorem.

2 08.10.2017

Tak nevím - mé dojmy z tohoto díla jsou rozporuplné. Měl jsem vysoká očekávání a zprvu přišlo velké zklamání. První, delší část knihy, mne brzy začala nudit a musel jsem se občas nutit, abych vůbec pokračoval - opakuje se totiž donekonečna stále stejné schéma: poutníku je představeno další světské zaměstnání, povolání či cíl snažení, poutník přistupuje s nadějí, odhaluje však nešvary, klam a pokrytectví a znechucen se odvrací. Celá první část by se tak dala při troše nadsázky shrnout jako celý svět je prohnilý, marnost nad marnost. V druhé části pak poutník nalézá své štěstí v Kristu - Komenský tu pak pronáší mnohá moudra (nejen křesťanské) mystiky. Osobně na mne působí mírně rušivě onen křesťanský kontext (Bibli jsem nějak nikdy úplně nepřišel na chuť), ale to je hodně subjektivní; celkově je druhá část celkem milá, ale nijak objevná.

4 10.09.2017

Tragický příběh Maxmiliána Mexického a jeho ženy Charloty ukazuje na pozadí monumentálních kulis v podstatě archetypální vzor mnohého lidského života počínajícího sebevědomým a optimistickým mládím, které touží dobít svět a vytváří smělé plány, jejichž realizace se zdá být snadná a na dosah ruky. Posléze jsou však jeho hroty nemilosrdně obrušovány střety s tvrdou realitou, jež jaksi nemá pochopení pro neomezený rozlet mládí, ideály se hroutí a ustupují kompromisům, až dokud z nich nezbydou jejich bezcenná torza. A z rozvalin původních vizí jako z trosek babylónské věže spěchá zbědovaného člověka vysvobodit smrt. Jiným obecně platným principem, který je zde barvitě ilustrován, je vliv žen na muže, kteří zdánlivě tvoří dějiny, ale pohled do zákulisí je často odhaluje jako, mnohdy nešťastné, loutky v rukou ctižádostivých manželek. Avšak z ještě většího odstupu zdá se být jasné, že historie národů a civilizací je již předem zákonitě dána a konkrétní jedinci již jen více či méně dobrovolně přijímají hotové role. Kniha se nečte úplně zlehka, ale je podložena autorovým rozsáhlým studiem historických materiálů, sleduje události v širokém kontextu a má potenciál inspirovat k zajímavým úvahám o podstatě života vezdejšího. :-)

3 31.08.2017

Knihu jsem poprvé četl ještě za dob komunismu, kdy se okultní a esoterická literatura nedala normálně sehnat. Proto mne v té době tento magicko-detektivní příběh naprosto okouzlil a přivedl k zájmu o magii. Dlouho jsem toužil přečíst si román s odstupem času znova, až jsem si nakonec knihu sehnal v antikvariátu. Nyní, po letech, mi příběh přišel spíše zábavný a plný lehkého humoru, až na závěrečnou psychedelickou pasáž, která je skutečně temná a dává tušit, že autor zřejmě měl s astrálem jakési zkušenosti, ať již přímé či zprostředkované. V tom zmíněná část knihy velmi připomíná Lynchovy filmy. Jinak se ale jedná o příjemné oddychové čtení, které nelze než doporučit.

3 10.07.2017

Václav Cílek je jednou z mála veřejně známých osobností (v jeho případě se mi nějak příčí použít slovo "celebrita") našeho národa, které podle mne opravdu stojí za to poslouchat a číst. Autor v jedné ze závěrečných kapitolek knihy píše: "Zcela převládají knížky na téma, že to s námi blbě dopadne, ale většina děl klasické literatury je útěšná stejně jako barokní hudba nebo krajinomalba 19. století." A stejně tak útěšná a krásná je i tato kniha, která v sobě dokázala harmonicky skloubit pragmatické otázky a poezii. To vše doplněno fantastickými kresbami Kateřiny Piňosové. Mne osobně, jakožto nadšeného zahrádkáře, první část knihy nazvaná Res rustica bohemica, dostala do skutečně zvláštní nálady, jež byla směsicí nostalgie, smíření, harmonie a důvěry v přírodu. Celá kniha vyznívá nakonec přes mnohá varování a nastínění hrozeb, jimž budeme muset v budoucnu čelit, velmi optimisticky. Možná je to také tím, že přesně v duchu Sorokinovy proměny smyslové kultury v duchovní, kniha promlouvá spíše než ke konzumní a pudové přirozenosti člověka k jeho schopnosti přesáhnout vlastní přízemnost a titěrnost v poměru k Všehomíru :-)

4 28.05.2017

Je to vlastně velmi smutná kniha. Na počátku jsem měl očekávání románu plného nespoutaného života proloženého bystrými filosofickými úvahami. Místo toho jsem však dostal smutné svědectví tvrdého životního zápasu, který je korunován dosažením cíle, jenž se však ukazuje být falešným a není doprovázen uspokojením a štěstím. Je to krutý žert života, který asi zná kdekdo z nás - člověk dostává to, po čem tak horoucně toužil, přesně v momentě a situaci, kdy to už pro něj nemá nejmenší cenu. A to vše na pozadí nekonečného pinožení, hlouposti, pokrytectví a bolestného boje o přežití okoložijících "bližních" lidských jepic. Přesto však kniha nevyznívá vyloženě depresivně, a to díky hlubokému pochopení pro ty malé, zoufalé lidské bytosti a nadhledu, který zanechává v duši spíše pocit smíření nežli zášť k nesmyslnému žití.

14 29.04.2017

Kniha ve mně zanechala hluboký dojem. A to přesto, že z filosofického hlediska nepřináší nic nového a dějové zvraty jsou často předvídatelné. Je však napsaná velmi čtivě (dělalo mi opravdu problémy se od ní odtrhnout a kdyby mi to okolnosti umožňovaly, asi bych ji přečetl na jeden zátah) a děj je uvěřitelný. Připomíná člověku, co je v životě důležité opravdu a co jen zdánlivě, rozkrývá iluze, o nichž často víme, ale ještě častěji na jejich existenci zapomínáme a tím jim podléháme. Je to ale jen kniha a obávám se, že pouhé přečtení knihy ještě nikdy nikomu život nezměnilo. Pokud však hledáte inspiraci a pozitivní, ale nepřeslazené, povzbuzení, stojí tohle dílo za přečtení.

3 05.03.2017

Ke každému dílu této tetralogie se dlouho odhodlávám, prvních pár stran se do toho musím skoro nutit, ale pak mě děj knihy chytne a nepustí až do konce. I pro tento díl platí, stejně jako pro předchozí, že děj je velmi poutavý a autor zde docílil úžasné rovnováhy mezi popisem individuální psychologie postav, vztahů mezi nimi a politické roviny. Nechybí ani popis bitev a milostných vztahů. Právě touto vyvážeností různých aspektů života našich dávných předků mi přijde dílo výjimečné. Trochu Vondrušku podezřívám, že je popis historických událostí možná poněkud ovlivněn vlasteneckým postojem autora, ale nejsem historik ... a i kdybych byl, kdo to už dnes dokáže objektivně posoudit? Každopádně se dle mého jedná o výborný historický román z vrcholného období českých dějin a knihu mohu jen doporučit.
Jediné, co mi trochu chybí (oproti některým jiným autorům píšícím historické romány - např. Cornwell nebo Severin) je alespoň stručný historický dovětek, kde by bylo okomentováno, které události, případně z jakých zdrojů, jsou historicky doložitelné a co je jen autorova fabulace.

4 26.02.2017

Téma knihy leží v oblasti, kde se střetává exaktní (avšak fragmentární) věda s obtížně empiricky prověřitelnou, a proto bohužel často různými šarlatány zneužívanou, esoterikou, která ovšem nabízí celostní přístup.
Když se vezme v potaz obrovská šíře tématu, které je v knize rozčleněno do pěti základních oblastí (bio, psycho, socio, spirit a energy), a proti tomu rozsah knihy (240 stran), je zřejmé, že jednotlivé kapitoly nemohou jít příliš do hloubky a jsou vlastně jen zkratkovitými ochutnávkami a inspirací pro případné další studium.
Zejména poslední dvě oblasti (spirit a energy) jsou už svou podstatou velmi kontroverzní, nicméně do uceleného obrazu člověka prostě patří a je na každém čtenáři, aby k nim zaujal postoj odpovídající jeho životním zkušenostem a osobní intuici, protože vědecká metoda se tu prostě příliš aplikovat nedá.
Přes určité výhrady si myslím, že kniha stojí minimálně za jedno přečtení a zejména závěrečný oddíl knihy může být zdrojem užitečného zamyšlení nad vlastním životem.

2 05.02.2017

Myslím, že přestože se celý obsah knihy točí kolem alkoholu, autorova vztahu k němu a role, kterou hrál v různých fázích jeho života, kniha zdaleka není jen o alkoholu (kdyby byla, asi by mne přestala zajímat po několika prvních stranách). Je to ale obecně zajímavá sonda do lidské psychologie (a řekl bych, že J. London je v tomto směru výjimečně bystrý a inteligentní pozorovatel) a v závěru obsahuje i pár zajímavých existencialistických úvah o životě a jeho smyslu.

8 01.01.2017