asanita komentáře u knih
Samotný námět knihy mě zaujal, a tak jsem ji během dlouhé chvíle přečetla. Je psána spíše jednoduchými větami a děj se kvůli tomu velmi rychle posouvá. Oceňuji také grafické zpracování knihy a přidané fotografie. Dětství Gabriely Koukalové mě bavilo, ale postupem času jsem se během čtení docela nudila, protože popis trenérů a soupeřek přeci jen není úplně to pravé ořechové. Poté přišla na scénu anorexie a další podobná témata a to bylo na jednu knihu už prostě příliš.
Jsem ráda, že jsem tuto knihu četla dříve než skvělé cesty po Jižní Americe, takže nemohla později napsaná kniha negativně ovlivnit můj názor na tyto deníkové zápisky. Španělsko i Skandinávie jsou opravdu zajímavé regiony a co chvíli jsem se kochala pohledem na doplňující fotografie. Přijde mi opravdu obdivuhodné, že autorka zvládla spontánně projet Španělsko bez speciální výbavy (včetně nepromokavého prádla) a zůstat stále nad věcí. V některých částech knihy jsem se nahlas zasmála a to ani nemusím mluvit o samotné velikosti knihy - perfektní do dopravních prostředků.
Zajímavé drama s nepříliš překvapivým závěrem, které mě ale přesto zaujalo. Filosofická myšlenka na tu dobu vážně hluboká a Antigoně prostě nejde nefandit. Některé dlouhé pasáže (hlavně ke konci knihy) mě docela dost nudily, ale i tak rozhodně nelituji, že jsem se k tomuto dílu dostala.
Milý a příjemný závěr snové trilogie po nekonečném čekání konečně přišel. Závěrečné rozuzlení bylo možná trochu uspěchané, ale i tak mě Třetí stříbrná kniha snů nezklamala. Hádanka se Secrecy byla nakonec úspěšně vyřešena, spolu se záhadou tajemného démona a sekty. Liv zůstala dál příjemnou hlavní hrdinkou a další postavy v knize nadále překvapovaly. Okrb a svatební plánovač byli také příjemnými přínosy v už tak velmi oddechové a pohodové knize. Co Vám budu vyprávět? Drahokamy jsou drahokamy ale přeci jenom, pokud se Vám autorčin styl psaní líbil, rozhodně čtením této trilogie chybu neuděláte. Na závěr musím ještě dodat, že téma celé série bylo vážně zajímavé a rozhodně jsem se něco málo dozvěděla o lucidním snění. :-)
Vcelku nudná a nezajímavá kniha povídek. Pořád se omílalo to samé dokola, jedna událost byla v knihách líčena třikrát. Jen druhé výročí bylo podle mě fajn spolu s povídkou o Maxonovi. Tím to ale končí.
Příjemná kniha tolik odlišná od Erebosu. Konec určitě překvapil a Iris byla skvělá, děj se ovšem ze začátku rozjížděl opravdu dost zdlouhavě. Přesto je to ale kniha s velmi ojedinělým námětem a určitě si bude postupem času získávat další a další čtenáře.
Druhá Stříbrná kniha snů se mi líbila snad ještě více než první díl, protože přinesla spoustu zvratů a skvělý děj. Opravdu mě bavilo zpříjemňovat si dny čtením této nenáročné knihy spolu s ironickými poznámkami Liv, nesnášenlivou babičkou (Okrb), perfekcionistkou Florence ale i s příjemnými postavami jako je třeba Mia, Henry a Grayson. Moc se těším na třetí díl, kde by mělo přijít konečné rozuzlení. :-)
Úchvatná kniha, už první povídka o Jubilee mě nádherně vtáhla do děje, John Green potom vánoční atmosféru svým příběhem s roztleskávačkami udržel a nakonec přišla bomba v podobě Archanděla prasátek. Městečko Gracetown čekaly opravdu Vánoce, o kterých se plní i nejtajnější sny a dokonce i andělé se v knize objevili. :-D
Zajímavá kniha. Vůbec nebyla taková, jakou jsem ji čekala, ale nevadilo mi to. Kniha byla čtivá a opravdu mě zajímalo, jak to celé skončí a kdo zavraždil Megan. Rachel mi nepřišla zase až tak špatná a názor na všechny postavy se postupně měnil se stále více novými informacemi o nich. Forma deníkových zápisů byla také pěkná, ale rozjezd knihy byl poněkud pomalý. Jsem zvědavá na blížící se filmové zpracování.
Zajímavé pokračovaní Selekce. Kniha byla chvílemi celkem nudná, uvidíme ale, jak se to bude vyvíjet v První. ;-)
Ztráty a nálezy jsou jedna velká záhada. Chvílemi jsem se opravdu ze srdce smála, jindy mě ale přepadal takový dost zvláštní pocit lítosti. Zajímavý byl také autorčin styl psaní, i když mi docela dlouho trvalo než jsem si na něj zvykla (No vážně, narazili jste někdy v nějaké knize na přímou řeč psanou kurzívou bez uvozovek?). Moc se mi líbil popis australské buše a celkově i to, že se kniha odehrávala "napříč" Austrálií. Millie se ukázala jako skvělá hlavní hrdinka stejně jako Agatha Pantha nebo Karl. V tom abych se do děje více ponořila mi ale určité věci bránily. Přesto se jedná ale o zdařené dílo začínající spisovatelky. :-)
Pěkná "kniha" srovnatelná třeba s Destrukčním deníkem. Spousta úkolů i soutěží plus způsob, jak se vypsat. Za mě super!
Kniha byla zajímavá. Byla bych tedy trochu pro jiný konec, ale určitě tím kniha moc neztratila. Možná se ale dalo z tématu vykřesat o něco víc. :-/
Film ani kniha mě nenadchly. V polovině odloženo a už se k Labyrintu vracet nebudu. :-(
Reálné, psychologické, fascinující a chvílemi až hrůzostrašné, tak na mě tohle celé působilo. Nikdy jsem nic podobného nečetla, což je asi další plus, protože nemám s čím srovnávat. Obdivuji Angie za to, jak byla silná a že se s tím vším zvládla poprat. K srdci mi přirostly i její alternativní osobnosti (například Skautka nebo Kecalka). Byla to dost emocionální nálož, takže se ke knize asi jen tak nevrátím i tak ale doporučuji!
Film se mi zdál lepší, kniha byla vtipná, ale zkrátka moc zdlouhavá. Zhruba v polovině jsem to vzdala s tím, že tuhle knihu prostě nedočtu.
Mně se tato kniha celkem líbila, docela se divím, že ji někteří komentátoři pode mnou měli za povinnou četbu. Co já bych za to dala! Mnohem raději bych četla tuhle skvělou knihu než to, co musíme číst my!
Abych se ale vrátila ke knize, příběh byl celkem pohodový, vtipný a hlavně z běžného života. Myslím si, že pokud hledáte nějakou pohodovou knihu s nenáročným dějem, tak jsou Pomeranče v podprsence přesně pro Vás.