Atanone komentáře u knih
Šťastnou náhodou se mi podařilo sehnat knihu s ilustracemi pana Boudy,protože ty bezesporu dotvářejí krásu tohoto příběhu.
Nemám ráda romantické knihy. Kdyby se mi tahle dostala do ruky před 10 lety,odložila bych ji s tím,že to číst nebudu. Neuvěřila bych,že muži jako Gerry existují.
Teď jsem si ji přečetla ráda a uvěřila tomu příběhu. Protože existují.
A protože naděje umírá poslední..a někdy vůbec ne.
Na téhle knížce jsem vyrostla,jako dítě jsem ji četla snad stokrát a milovala jsem její ilustrace. V knihovně si asi mysleli,že ji čtu na pokračování,protože jsem si ji půjčovala pořád dokola.
Velmi "ženská" kniha. Artušovská legenda mě zajímala od mládí,ale většinou byla pojatá jako mužská záležitost. Rytíři,meče,souboje,Excalibur,hledání Grálu. Toto je příběh ženy,kněžky,která se snaží zabránit zničení svého světa,své víry. V knize je krásně vyjádřená tolerance pohanských náboženství vůči křesťanství.Zatímco pro pohany byl Kristus jen jeden z dalších bohů, křesťané jejich bohy nejen neuznávali,ale dokonce ignorovali.
Bradleyové se podařilo vytvořit lidské postavy z masa a krve, těžko si vybírám,kterou z nich mám radši.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih,ráda se k ní vracím a musím uznat,že i filmová verze se docela povedla
Mě celá trojka Projektů bavila. Hezky akčně napsané a navíc na téma, co mě vždy spolehlivě přitáhne. Jistě, četla jsem lepší i horší, ale tenhle styl mi seděl.
Souhlasím s Vidličkou, přesto se do světů autorky ráda vracím a právě díky Mlhám Avalonu byl i tento pro mě úžasným výletem ☺
Na tuhle jsem úplně zapomněla..takže aspoň chápete moje hodnocení. Obálka je krásná, aby taky ne. A snaha zaplnit stránky nějakými informacemi je zjevná. Mně to nic moc nedalo, tak jsem ji poslala dál.
Po dlouhé době poezie, která se mě opravdu dotkla. Snad proto, že je tak prostá, dá se jí věřit.
Připomíná mi to trochu staré čínské básníky, kteří dokázali najít moudrost ve stéble trávy.
Asi nejvíc mi utkvěla báseň Radost, kterou cituje předchozí komentář.
Když jde o balet, opouští mě představivost. Tato knížečka mi kdysi odhalila tajemství jednoho z nejznámějších děl, kterému bych " bez návodu" asi nerozuměla. Ráda jsem se k ní vracela kvůli poetice s jakou je příběh převyprávěný a překrásně křehkým ilustracím
Stejně jako 110022 jsem taky téhle knihy neměla nikdy dost. Lásku ke kolotočům a maringotkám jsem asi zdědila po mamince, která mi vyprávěla, že vždy, když přijela pouť, u nich doma záhadně mizely buchty a na kolotoči se pak jezdilo zadarmo. Přes všechno hrané frajerství nás, co jsme "měli kořeny" jsme vždy záviděli dětem z maringotek potulný život a spoustu dobrodružství, které jsme my neměli a když v naší třídě přibyl žák na pár dní, prala se v nás hrdost s touhou být jako oni ☺ Dodnes když vidím někde stát kolotoče, jsem zase jako malá holka, i když se už do sedátka "řetízkáče" tak nějak nevejdu ☺
Všichni mají pravdu. Nikdo nemá pravdu. Děti prohrávají.
Souhlasím s čefem, atmosféra knihy i závislost "Požívače opia" připomínala Doylovy knihy s mým oblíbeným Holmesem .
Když mi v polovině knihy došlo čím vrah je a pak se profláklo i kdo to je, myslela jsem si, že se budu po zbytek času nudit, ale pan Morrell mě udržel zaseknutou na háčku až do konce.
Vím, že laudanum bývalo velmi oblíbeným prostředkem užívaným ve viktoriánské době, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že se mohla v tolika lidech vytvářet závislost.. Na druhou stranu mě trochu děsí, když si uvědomím, že dnes vám zubař nabízí injekci i při běžném vrtání zubu. Dnes lidé od dětství rostou s tím, že není třeba snášet nějakou bolest, nebo nepříjemnost.
Nedělám to často, ale jdu na pokračování.. a pak někdy snad dojde i na páně DeQuincyho "Zpověď poživače opia".
Přestože nejsem odborník na Tudorovce, toto téma mě zajímá, takže jsem si nemohla nevšimnout, že autorka šikovně mixuje fakta s drby, přičemž z obojího bere jen to, co se jí hodí. Ale toto není kniha historických faktů, je to fikce. Příběh "té druhé boleynovic holky". A jde přece o to, aby se to dobře četlo. Což se podle mě hodně povedlo.
Mám tu čest psát první komentář, ale tak nějak nevím, co bych měla říct. Kniha je tak hluboce intelektuální, že jsem místy nedosáhla na dno. Ono to možná ani nejde – zachytit nitro nějakého básníka. Natož tak nezachytitelného, jakým je Leonard Cohen. Říkám JE. Na smrt moc nevěřím a u básníků už vůbec ne. Pokud bych hodnotila knihu, nechtěně bych se musela dotknout i toho krásného pána se zasmušilým výrazem a možná i zasmušilou duší, a to bych opravdu hrozně nerada. Proto nehvězdičkuji. O kritice jako takové říká sám Cohen v knize toto:
„Kritici, kritici. Já vůči kritikům necítím potřebu nějaké zvláštní vendety, ale rád se dívám na způsob, jakým píšou. A je nesmírně zajímavé, že často lidé, kteří sami píšou tak mizerně, se opovažují měřit úroveň druhých. Občas se vyskytne nějaký dobrý kritik, ale ti jsou vzácní stejně jako dobří básníci. Já sám bych rád byl kritikem..."
Pokd jeho písně přivedou lidi k této knize, fajn. Pokud to bude naopak, ještě líp.
Další knížka, která mě provázela mými dětskými "lázeňskými" léty v Darkově. Pravidelně jsem si ji půjčovala při každém pobytu a četla ji znovu a znovu. Představa možnosti létat byla pro dítě s pochroumanýma nohama prostě neodolatelná. Ještě i teď mívám občas "lítací sny"
Dobré to bylo. Byly dost dlouhé pasáže, kde se moc nedělo, aly byly vyplněné spoustou zajímavých informací, popisů míst a atmosféry New Yorku na přelomu 20. století. Závěr byl převratně dramatický a celkově postava Dr. Kreizlera byla neuvěřitelně neuvěřitelná. Ale podtrženo sečteno - spokojenost. Pokud se dostanu k dalším knihám autora, určitě si časem přečtu.
Bylo to takové...chlapské. A chytré ☺
Důvodem mého prvního setkání s panem Vondruškou byla ČV,ale příště už to bude jen zvědavost,jaký další příběh usnoval.
(audiokniha)
Na Dána jsem se chystala a využila ČV. Zajímalo mě téma knihy,totalita,kterou většina lidí ještě pamatuje,je téma ošidné,takže jsem byla zvědavá.
Knihu jsem poslouchala v češtině,což mi nakonec přišlo jako škoda,protože styl je chlapsky jadrný a v originále bych si ho vychutnala daleko líp.
Musím říct,že to byla jízda..místy neuvěřitelná,ale i tak úžasná. Nechci spojlerovat,takže pouze smekám a těším se na další knihy tohoto autora.
Nařkla jsem kdysi jednu svou kamarádku z naivity. I odvětila mi,že ona si svou naivitu cíleně pěstuje,aby o ni nepřišla.
Zamyslela jsem se nad tím.
A začala jsem si pěstovat vlastní.
Knihu jsem měla vypůjčenou z místní knihovny ještě za "totáče" a nechtělo se mi ji vracet. Zeptala jsem se paní knihovnice,jak je to možné,že takovou knihu minulo účtování s literaturou,která se týká křesťanství a ona odvětila,že si jí asi nikdo nevšiml. Zeptala jsem se jí,jestli by moc vadilo,kdybych knihu ztratila a ona řekla,že nevadilo. Tak se Jeho království stalo mým královstvím.