Atanone
komentáře u knih
Jak jsem plul ke královně Severu
Kárlis Skalbe
Ke knize jsem se dostala už jako dospělá,koupila jsem i v antikvariátu,spěchala jsem na vlak a zaujaly mě nádherné ilustrace. Říkala jsem si-no co,pohádky,to se vždy hodí,když tak ji někomu dám.
Začetla jsem se do ní ještě ve vlaku a uvědomila jsem si hned po pár stránkách,že pohádky pro děti to asi nejsou a že ji nikomu nedám. Dodnes je to jedna z mých nejmilovanějších knih..Snad pro ten smutek,kouzlo a fantazii..a moudrost
Legenda o Ulenspieglovi
Charles de Coster
komentář eraserhead to říká za mě, s dovolením se přidám. Tato kniha se velmi liší od klasického pojetí "Enšpígla" tak jak ho známe z dětských příběhů. Já jsem knihu před lety zakoupila v antikvariátu kvůli krásným ilustracím a spěchaje jsem do ní nenahlédla, takže jsem vlastně až ve vlaku zjistila, cože jsem si to koupila. Velmi doporučuji.
Maggie
Kay Hooper
Moje kdysi úplně první setkání s Kay Hooperovou a také důvod, proč jsem její knihy začala vyhledávat. Tedy ty, co se týkají Bishopova týmu
Souboje Borise Rösnera
Jolana Matějková
Jednou jsem o panu Rösnerovi řekla, že je krásný a ryzí atyp.
Kniha můj názor hezky doplňuje a snad i potvrzuje
Kaleidoskop (38 povídek)
Ray Bradbury (p)
To, že schlamstnu prakticky jakoukoli Bradburyho knihu se stejnou chutí, neznamená, že se mi dá podsunout cokoli. Znamená to, že Bradbury tak úžasně dobře píše.
Deň po Jánskej noci
Vlado Bálint
Když čtu poezii Vlada Bálinta, naskakují mi v mysli obrazy, stejně jako když poslouchám jeho hudbu. Jistě, nemůžu to říct úplně o všem, protože někdy jen autor ví, o čem píše.
******
Len náhoda
zviedla nás Z poznania,
že aj bez krídel sú vtáci
Tvory, čo krídla majú.
**************
Jako milovnice podzimu nemůžu nezmínit Cirkus jeseň
***
Občas je ti práve tak
Ako na Vianoce
Osamotencom.
Hmla padá jako kameň do vody
a kruhy máš na duši
************
Ovšem opět (po Cirkumspectate) mě nejvíc (kromě věnování ) dostal Prológ a Epilóg.
V Prologu nás autor jen tak rozehřívá.. startuje. Ale pro mě je posleství hlavně v Epilogu. Tak to je. Na počátku bylo slovo. A bude i na konci.
******
Epilóg
Zabudni na to, čo vieš.
Spomeň si na to, čo cítiš
77 zajímavostí ze starého Egypta
Břetislav Vachala
Jedna z knih, které ve mně podpořily zájem o Egypt a starověk vůbec. Je přehledná a vůbec není nudná, takže pro toho, kdo se chce dozvědět věci ve zkratce, je ideální a pro ostatní dobrá inspirace pro rozhodování, které z témat si vybrat při dalším čtení
Příručka sexy čarodějky
Dame Darcy
Zakoupeno jako dárek pro vnučku, z téhož důvodu také "prolustrováno"
Hodnotím tedy co se týče kategorie "náctiletých", kterým je kniha určena.
5 protože:
*je to čtivé a mezi řádky je mnoho věcí, které děvče slyší doma, ale jelikož žádná matka není doma prorokem, pouští druhým uchem ven. Pokud za větu "měla by sis to zašít" dáte kouzelné slůvko "magické šití" zní to hned líp ☺
*neustále vybízí k tomu, řešit zásadní věci s dospělými a motivuje k tomu, že originalita se vyplácí, i když není zadarmo
*má to hezkou grafiku, hodně obrázků se dá kolorovat
*dosti obsažné, zajímavě napsané
*není to manipulativní, informuje o věcech v kostce, ale nechává volnost
Naší malé čarodějce bude 14, takže tak akorát věk na to, aby k "A" přidala i "B" a od nevinného "aby mě měl rád" přešla k lepšímu si uvědomění sebe sama, jako ženy, kterou ač už je, ještě zdaleka není.
Druhý muž Třetí říše
Dušan Hamšík
„
Považme znovu, jaká povaha se to Hitlerovi oddala: Nikoli člověk plný vášní, ať už dobrých či zlých, ba ani ne člověk citový, nýbrž vyprahlý suchý patron, nevýrazný a bezkrevný, neustále podvědomě čelící hrozbě své neúspěšnosti a trpící pocitem vlastní bezvýznamnosti. Člověk takového založení je předurčen k úloze nejvěrnějšího z věrných, ba často pravověrnějšího než sám vůdce – k úloze sektáře hnutí.“
Himmler mi jako historická „fujpostava“ vždy nějak unikal, protože pro mě to byl takový „skrček v brejličkách“ (nevím proč jsem si vždy představovala, že byl malý) a proti ostatním mi připadal jako nezajímavá myš. Tato kniha mi ten názor děsivě připomíná, protože asi opravdu takový byl – a o to je to horší, protože jemu nešlo o moc, nebo bohatství, ale byl opravdu čiročirý fanatik. Dojem, který ve mně zanechala tato kniha o „osobnosti“ HH by se dal vyjádřit dvěma slovy: chytrá horákyně.
S knihou jsem se „patlala“ nemožně dlouho, toto mi prostě na jeden zátah nešlo - a není divu. Četla jsem dost knih o válce, ale nikdy jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že se děly takové hrůzy. Po přečtení této knihy, která není ani tak o zrůdnostech války, jako spíš o zrůdnostech povah, to chápu trochu líp... mimochodem, bylo by opravdu zajímavé podrobit pány „árijské čisté rasové teorie“ současným možnostem zkoumání DNA, možná by se divili.. i když podle historicky prověřeného hesla „zloděj křičí chyťte zloděje“ možná o svých vlastních „nedostatcích“ věděli, a o to byli horlivější. Už jen Dolfík je přece jasná ukázka toho, jak má vypadat správný árijský typ.. a když tak někdy poslouchám (zatím bohudíky jen některé) spoluobčany, myslím že za nějakou rasovou čistotu by tu nikdo z nás ruku do ohně dát nemohl, po tom všem, co tudy staletími táhlo, Bůh žehnej našim předkům, ať už byli kdokoli!
Pohádky bratří Grimmů (77 pohádek)
Jacob Ludwig Carl Grimm
Přidávám se k Arwen a Damato a zároveň děkuji za připomnění :) Tímto doporučuji, je to klasika a navíc krásná
Mnich
Matthew Gregory Lewis
Tak bohužel, pane Lewisi, odkládám. Dala jsem skoro 100 stran, ale představa, že mě čeká ještě dalších 300 mě vyděsila. Přece jen už nejsem nejmladší a můj čas je vzácný. Začátek mě bavil, scéna v kostele s jemnou ironií a humorem mě i rozesmála, ale pak už to šlo do kšá.
Nejde ani tak o téma - super, to mi nevadí. Možná ani o překlad - škoda že nemám originál, abych třeba překladateli nekřivdila.. jazykové perly stylu "mučil ji tam odporným laskáním" ( a to je proboha co??) nebo "jakmile cikánka domluvila, znovu třikrát zavířila kolem své osy a pak s šíleným gestem vyrazila a zmizela z ulice" - a to prosím pěkně pred tím "šíleným gestem" i docela schopně věštila budoucnost ve verších). Jako humoristický román to bylo tuze rozvleklé a jako historický to zase nešlo brát vážně. Navíc se děj čím dál víc rozrůstal, takže jsem pak už nevěděla, čí příběh vlastně čtu.
Trochu mi to připomnělo jednoho našeho pana faráře, který míval obzvlášť dlouhá a košatá kázání (hlavně v neděli po sobotním plese). My mlaďoši jsme většinou uzavírali sázky, kdo z nás dokáže déle sledovat nit. Nutno podotknout, že nití bylo někdy opravdu jak v šicím košíčku. Nakonec vždy vyhrál Lojza, který nejen že neusnul, ale dokonce nám byl i schopný několika větami podat referát. Takže, pane faráři, aspoň jsem si na Vás vzpomněla.
Příběh z dolního města na řece
Jasunari Kawabata
„Kdybych byla dítě, které spadlo do řeky a strhl je proud, kdybys tam třeba skočil a zachránil mě…,“ Tamiko zmlkla. „Možná že každá zamilovaná žena je stržena proudem a tone.“
Pořád jsem si myslela, že čtu červenou knihovnu..tedy spíš růžovou, jako ty sakury, které Japonci tak milují..ale závěr mě probral. Hlavní postavy příběhu hledají lásku, každý po svém, každý jinak a každý je postaven před nutnost volby a kompromisu. Zamilovala jsem si hlavně ženské postavy, to asi byl autorův záměr, je jich tam dost a všechny jsou krásné. Jošimicu, Jošimicu, kde bys byl, kdybys je kolem sebe neměl...
Doporučuji milovníkům pomalých a hlubokých příběhů. Mně tenhle dlouho nepůjde z hlavy. Konec je otevřený-můžeme snít..
Skrytý život Fidela Castra
Axel Gyldén
Ať se na to díváme z kladné, nebo záporné strany, Fidel Castro je bezesporu jedna z velkých postav současných dějin. Píšu „je“ , protože si myslím, že jeho duch stále „dlí“.
Pro mě přitažlivý čtenářský objekt a co si budeme povídat, on to až do vysokého věku byl docela štramák a jako ženská se těm jeho soudružkám ani vlastně nedivím. .. až na ten mozek, protože holt nejsem soudružka. I když co se týče toho mozku, asi bych neměla propadnout ideologiím a držet se faktů – Fidelovi se podařilo udržet Kubu Americe přímo pod nosem, a to nemluvím o jeho protizápadních mimokubánských aktivitách.
Knihu jsem sice četla z nedostatku času dlouho, ale o to víc jsem si ji užila a její obsah se mi mohl postupně hezky usadit až k pocitu, že můžu doporučit. Není totiž černobílá a ukazuje Fidela a vlastně i Kubu z více stran.
Krycí jméno Verity
Elizabeth Wein
Stejně jako tereza1198 jsem měla se začátkem problém. Verity samu sebe líčila s despektem, přitom její slovník a chování ukazovaly na velikou "frajerku" a pro mě byl problém jí jako postavě uvěřit. Pak jsem se dostala v knize k okamžiku, kdy jsem pochopila, že o to právě šlo.
Takže - kniha je podle mě dobrý příběh. Pokud vás na jeho začátku potká to, co mě, zkuste vydržet za polovinu. Lži do sebe zapadnou tak, až to zabolí. Doslova.
Rýmy pro kočku a pod psa
Jiří Žáček
Jako vždy pobavilo. Pan Žáček je vždy záruka inteligentního humoru.
Sursum corda!
Na úsvitu věků,
když byl člověk tele,
srdce v hrudích bila
statečně a směle.
A jak zkušenostmi
zraje lidský rod,
všem nám zvolna klesá
srdce
do kalhot.
Největší z Pierotů
František Kožík
Pan Kožík je pro mě osobně pan "Podkožík" protože se mi vždy dostane pod kůži tím,jak dokáže napsat své knihy krásně,prostě a dojemně.
Bretaňské zlato
Jean-Luc Bannalec (p)
Nerada bych svým subjektivním hodnocením odradila milovníky pomalých příběhů a „neakčních“ policistů. Nevadí mi pomalé knihy,ale tato byla superpomalá. Jako detektivka tedy u mě ne..Napětí a spád? Kdepak. Spíš jsem měla pocit,že čtu několik příruček- jednu o Bretani a jejích přírodních krásách,druhou o výrobě soli, třetí o bretaňských pověstech a zvláštnostech... No a mezi tím tak nějak leží vraždy. Policisté,kteří místo o případu filozofují o kde čem.A komisař Dupin,který neustále někde shání kávu,nebo telefonuje. Vlastně VŠICHNI neustále telefonují. Měla jsem chuť spočítat,kolikrát se na jedné stránce dočtu,že tomu,či onomu zazvonil telefon,ale pak jsem to vzdala,protože i tak mě stálo spoustu sil tu knihu vůbec dočíst.Snad jen komisařka Rose se chovala jako policistka,která vyšetřuje vraždu. Nakonec jsem se přistihla,že víc,než o rozuzlení příběhu,mi jde o to,abych to nevzdala. Když se konečně kolem str. 170, něco začalo dít,už jsem v sobě nedokázala vykřesat zájem.
Dvě hvězdičky za nádherné popisy krajiny,barev,vůní a jídla (kávu nepočítám,jsem „čajař“). Třetí za moje zoufalé vizualizace,ve kterých hlavní roli komisaře Dupina hrál Jean Reno,což by byla asi jediná věc,která by mě dokázala k tomu příběhu vrátit.
Čarodějův učeň
Otfried Preussler
Asi nejlepší,co říct o knize je z jejího doslovu : "Kouzelný příběh je vyprávěním o chlapci, jenž se na prahu dospělosti přiblížil temným silám a byl jimi fascinován, dokud nepoznal, že ho mohou zahubit. Je to zároveň příběh všech mladých lidí, kteří se dostanou do styku s mocí a zapletou se do jejích osidel. Z nich existuje jediná cesta, cesta pevné vůle, která nás dokáže osvobodit, pomoc věrného přítele – a pomoc, kterou lze čerpat z lásky a která je silnější než zlo a klamná mámení."
Za mě 5,četlo se to hezky,mělo to atmosféru a hned jsem se porozhlédla po filmu a jsem zvědavá,jestli tam duch té knihy zůstane.
