Atanone komentáře u knih
Nádhera! Taková poetika,prolínání mýtů a skutečnosti,náznaky a rozuzlení..
Přečetla jsem jedním dechem a byla bych četla dál.
Moc se mi v tomto případě líbí,jak ten člověk přemýšlí a trochu mu tu úžasnou fantazii závidím.
Zase až tak hambaté nejsou. Ty ruské jsou dokonce dost zábavné a co se týče poslední, že by tam nebylo už co jiného dát z Česka?
Jelikož jsem knihu četla někdy v době, kdy jsem četla Mauglího a Knihy džunglí, byl pro mě Vaska takový protiklad Šér Chána. Moc se mi líbila a myslím, že může hodně dát i dnešním dětem
Asi bych u každé knihy se SH psala,že je "moje nejoblíbenější" .Tato není výjimkou. Obdivuju autora za takové krásné zápletky a popisy míst.
Původně jsem si říkala,že místo komentu napíšu jen „doporučuji“ ale nakonec jsem se rozhodla,že se zkusím vymáčknout a snad k ní přitáhnout pár dalších lidiček.
Kniha se asi nebude líbit každému. Je to hodně složité čtení formou i obsahem. Musíte si dávat pozor,protože přímá řeč splývá v textu a mnohdy nevíte kdo přesně co řekl a jak to asi myslel. Ale ta pozornost se vyplatí-držíte v ruce zvláštní knihu.
Příběh je vyprávěný až dětsky prostými slovy. Líčí se každodenní úkony a nepatlá se tu v citech,ale vy už od prvních stránek začínáte tušit,že až tak jednoduché to nebude. A pak se mezi těmi prostými slovy a každodenními úkony začne rýsovat příběh,ale přesto si (hlavně ke konci) nemůžete být vším až tak úplně jistí.
Líbí se mi mluvící věci a zvířata a způsob,jakým se Etta a Otto setkávají v mimosmyslovém světě,protože vím,že to jde. Líbí se mi jejich zvláštní láska bez velkých slov,která je pečující a velkorysá,nevydírá, ale respektuje svobodu rozhodnutí. Teď mě tak napadá,že si vůbec nevzpomínám,jestli jsem v knize někde našla slova jako „miluji tě“ (budu si to muset přečíst znova ☺ ) a pokud ano,jistě jich nebylo moc.
Líbí se mi jak se Etta a Otto a Russell ( a vlastně i James) starají jeden o druhého-bez velkých slov a gest ale s o to větší věrností.
Myslím,že tato kniha říká,že život je obrovský a zároveň úplně prostý, že věci mají takový smysl,jaký jim dáme,že nikdy není pozdě jít za svými sny a že rozhodnutí je jen na nás.
Riskněte to s touto knihou. Když to nebude ono,nic neztratíte. Ale možná taky držíte v ruce knihu,ke které se budete vracet.
A nezapomínejte dýchat.
Viděla jsem film,takže to nebylo moc o nějakém napětí a překvapeních (navíc anotace už nějakým překvapením nedává moc šancí),ale byla jsem mile překvapená,jak poutavě je kniha napsaná. Čekala jsem horror,ale dostala jsem mnohem víc. Popis chování skupiny lidí v bezvýchodné situaci je podaný zajímavě a uvěřitelně.
Určitě nelituji,že jsem věnovala čas tomu dočíst si po filmu jeho předlohu.
Čtení této knihy mi připomnělo kdysi populární pořad Do-Re-Mi. Díváte se poměrně dlouho na řadu slabých výkonů,které porota odměňuje vysokým hodnocením „za tu odvahu“ a pak vás ke konci pořadu z klimbání probudí příchod někoho,kdo opravdu zpívat umí a vy si říkáte „stálo za to počkat“. Ale když pak vypnete TV a podíváte se na hodiny,řeknete si „Vážně to stálo za ten čas?“ . Docela by stačilo to závěrečné vystoupení.
Zdá se,že jediné,s čím Harry nemá problém je erekce. Sympatický mi začal být až na posledních dvou stránkách knihy - a to možná zapracoval můj vrozený spasitelský komplex.
Pardon,pane Jo,tentokrát fakt Ne. Možná někdy příště...kvůli pár věcem,kterými jste mě přece jen oslovil.
Co mě na knihách z té doby-nebo psaných podobným stylem- vždy fascinovalo bylo to,o čem všem se nesmělo mluvit v rámci společenské konverzace a jakým způsobem se to umělo naznačit "mezi řádky" a všichni tomu rozuměli . Wow! My,co jsme se narodili bez schopnosti být diplomaty,jen zíráme ☺
Klasika. Co víc dodat?
Horrory mají být strašidelné,stejně jako "harlequinky" mají být romantické. Něco mezi tím mě moc nebaví.
Je těžké být jiný.Je to těžké v každé době a málokdo to ustojí. Všichni chceme být součást něčeho velikého a pak jsme zklamaní,že právě naše odlišnost z nás dělá outsidery.
Myslím,že ta kniha je hlavně o tom.
Trochu překombinované..chci říct viditelněji překombinované,než Šifra mistra Leonarda.
I tak kniha stojí za to.
Jen mě trochu mate-proč si někdo dá takovou práci,aby něco skryl tak dokonale aby to Langdon zase našel? Ale to jen takové malinké rýpnutíčko
Tuhle knížku bylo opravdu těžké odložit a přečetla jsem ji skoro jedním dechem. Zkraje bylo trochu oříškem pro mou trpělivost převyprávění děje a neustálé vracení se na začátek,ale jak děj nabíral na obrátkách,přestalo mi to vadit. Škoda,že další pokračování v češtině zatím nevyšlo (pokud ano,prosím,dejte mi vědět).
Každopádně Mayfairské čarodějnice můžu jen doporučit.
Po letech zjišťuji, že ač Carmen si pamatuji docela přesně ač jsem mikdy (fujtajbl, stydím se to přiznat) neviděla operu celou, zatímco druhá novelka zapadla v mé paměti tak dokonale, že fakt nevím, o čem to bylo. Možná je čas si to přečíst znovu...?
Každopádně Carmen jsem rozuměla perfektně, jakkoli její jednání nebylo vždy čisťounké. Snad pro tu zvláštní divokost a touhu po svobodě za každou cenu. I když zůstává otázka, jakou mají věci cenu, pokud za ně necháme platit jiné
Vzala jsem si z knihy, co šlo. A mimo jiné i to, že pokud je toto autorova cesta, tak já jdu jinudy.
Poklidné, pomalé..Příběh mi asi brzo vvypadne z paměti, ale podpořil můj dlouhodobý zájem o Island
Knihy podobného druhu jsem ráda četla už "za totáča". Dobré do vlaku, do čekárny..Dalo se kdykoli vstoupit a zase vystoupit. Člověk se dozvěděl věci. Ovšem rychle je potom zase zapomněl. Stejné je to i u této sbírky krimipříběhů, kterou jsem s sebou vozila v autě, abych si zkrátila čekání. Chápu, že podobné záležitosti si asi nekladou vysoké literární cíle, ale zpracování některých povídek mi přišlo.. no.. za 3.
S paní Abrev bych se chtěla kamarádit. Věřím, že bych v ní získala moudrou a nezávislou přítelkyni. Tak mi totiž připadají její knihy. V této jsem víc než konkrétní návody ocenila její myšlenky a průvodní slovo. LÁSKA je s měnícími se podobami stále to, na čem bychom měli stavět a učení v tomto "oboru" je dlouhé jako život každého z nás.
Jedna z knih, které ve mně podpořily zájem o archeologii a historii. Napsaná zajímavě a poutavě.
Nedejte na závěr anotace ☺ stejně jako na trochu matoucí název, který ale určitě pomohl prodejnosti .
Kniha zkratkovitě zmiňuje kousky historie 18 hradů. Je čtivá a usnete po ní jak mimino.
Hodně bylo předvídatelného, ale byly i věci, co jsem nečekala a četlo se to dobře. Většinou nemám moc ráda knihy ( a že jich v poslední době takových je) kde se líčí stejná situace pohledem různých aktérů (příběh se tím dá hezky natáhnout), ale v tomto případě mi to nevadilo, naopak to bylo i docela poučné (viz špatná komunikace mezi Anitou a Adamem).