Atanone komentáře u knih

Souhlasím s Rawen616

Zajímavé, i když smutné a mrazivé čtení. Těžko můžu říct,který ze zmiňovaných případů mnou víc otřásl. Když nad tím tak přemýšlím,dokážu daleko víc pochopit různé psychické, či sexuální úchylky, než čirou hamižnost.

40 07.12.2018

Takže jsem pro oddych zamířila do Y/A. No a - bavilo mě to. Fakt. Ta kniha jiskří nápady,hláškami i fantazií,je zábavná,vtipná,romantická i dojemná.Byla to vlastně i pro mě taková cesta časem do minulosti.Bylo fajn se přenést zase někam do 16. A vzhledem k tomu,že díly jsou tři,ještě se tam vrátím ☺

40 08.09.2018

Tuhle knížku si vždy spojím s jedním z mých pravidelných dětských pobytů v lázních Darkov a s úžasnou srdcervoucí dětskou láskou ke klukovi,co Zrzkovi jako by z oka vypadl.Taky proto jsem si knihu půjčovala opakovaně,abych si podle ní mohla přehrávat film..s nevinně upraveným dějem,pochopitelně

40 06.09.2018

Na rozdíl od komentu přede mnou,já musím dát plný počet. Křiklavý rozdíl mezi popisem nudných a svazujících věcí jen podtrhoval nepochopitelnost postavení žen v té době a těžký konflikt v dušičce velmi inteligentní dívky,od které se očekávalo,že bude hloupá jen proto,že se narodila jako žena. A nebo že může svou inteligenci využívat jen k manipulování mužů,aby získala jakous-takous svobodu.
Pro mě je tento příběh smutný a děsivý zároveň. Prožívala jsem ho s Faith a měla jsem o ni strach. Aby ji Strom Lží nakonec nepohltil. Na druhou stranu je děsivá představa dívky,skoro ještě dítěte,která by byla schopná takové manipulace. Ale z blízkého okolí znám případ,který potvrzuje,že to možné je.
Faith ale naštěstí zjistila,že lež nikdy není zadarmo. Někdy malá lež zapustí kořeny a pak už si žije svým vlastním životem. Malá,nebo velká,vždy za ni zaplatíme. A hranice mezi tím,kdy se z našeho spravedlivého hněvu stane nespravedlivý,je velice tenká.

40 22.07.2018

To musí opravdu mít člověk v krvi,jít takhle sám do divočiny..

Jistě,že jsem o rodákovi z nedalekého Zábřeha četla a googlovala. I počtení na Wikipedii je zajímavé. Nicméně,nejdu soudit to,jestli si některá ze svých dobrodružství vymýšlel,nebo ne. Kniha je úžasná,popisná i velmi moudrá svými úvahami o lidech,přírodě a lidské povaze. V tom ji můžu jen doporučit.
A jsem ráda,že se mu podařilo se tam vrátit.

"Roku 1894 se vypravil ze střední Evropy do severní Asie nejchudší cestovatel. Čtyři staré krejcary měl, pět roků hledal si nové sídlo a tam teprve svůj poklad ztratil. Nyní není čeho želet a čeho ztratit. Tenkrát neměla jeho vlast jména, nebyla ničím a vyvstala z ničeho uprostřed Evropy.
Přestavuji si ji krásnou, dobrou, myslím si, že moji krajané po zlých zkouškách se docela proměnili a nejsou již takoví jako za mých dob. Vyhnul jsem se jí, abych nepozbyl těch představ, které jsem si zdaleka o ní učinil. I kdybych měl holé ruce, to si ponesu s sebou jako nový poklad a jako základ svého štěstí. Posílám pozdrav svému rodišti, domovině po matce, svým krajanům, které zajímaly tyto pravdivé zkušenosti neznámého světoběžníka."

..a já jen dodávám- kéž by to tak bylo,pane Welzl..

40 08.05.2018

V souvislosti s bylinkami mě napadá,kolik nemocí,které v poslední době sužují tuto generaci,vzniká z toho,že žijeme rychle. Ve stresu,nervozitě a shonu. V nespokojenosti. Bylinková léčba nás učí,že všechno chce svůj čas.
Knihy paní Treben patří k pokladům mé knihovny.

40 05.03.2018

Nadčasová kniha..nevím,jak moc je o křesťanství ať už pro,nebo proti..podle mě je to hodně o lidské přirozenosti.. Někomu pohled do zrcadla řekne,co je dobře a co špatně.. a někdo pohled do zrcadla nemá rád

40 20.11.2017

Jak jsem jen na tuhle knížku mohla zapomenout?
Ač jsem nikdy nejela vodu,díky ní vím,co je vracák,háček,nebo porcelán. Řvali jsme u ní s kamarádkou smíchy..a trochu záviděly.

40 27.09.2017

...pokud to jde,nešlapu na chudobky..

40 13.07.2017

Nemám ráda čísla.Nikdy jsem neměla. Ale moc se mi líbí,jak o číslech mluví Smilla. Zato mám ráda sníh,to máme společné. Je pro mě naprosto úžasné,že někdo zná tolik druhů sněhu a ví o něm takovou spoustu informací.
Stejnojmenný film miluju. Asi proto jsem kolem knihy jen tak kroužila a pořád ji odkládala. Nestála jsem o nějaká překvapení- a taky jsem se žádných nedočkala.
Líbí se mi cynismus a lehká ( a místy i těžká) ironie,kterými autor opravdu nešetří. Je zjevně na straně obyvatel Grónska. Páni,kdo by nebyl!!!
Pochybuju,že by o to stála,ale já bych se Smillou moc ráda kamarádila.Možná proto,že jí v hodně věcech rozumím. Vím jaké to je bát se naděje,aby nerozbila křehké příměří mezi rozumem a přijatou nutností. Na první pohled se zdá,že to spisovatel s tou tvrdostí hlavní ženské hrdinky trochu přehnal, trochu moc fyzického násilí..fakt je,že jak jsem to tak četla,říkala jsem si že už jen schytat setinu těch ran,nezvednu se..natož abych si nedala pokoj a čenichala kolem toho dál. Ale taky vím,že možná ano.Někteří lidé nedokážou žít s pocitem,že je někdo vyděsil natolik,aby se vzdali . Je to pro ně takový druh rezignace,že se rovná duševní destrukci. Je totiž dobré si uvědomit,že i v případě,že dovolíme,aby se z našeho života stal útěk, na jeho konci i tak bude smrt.
A ještě v něčem Smille rozumím-vím jaké to je stát takříkajíc každou nohou v jiném národě. Neodpustím si tedy jedno moudro z knihy:

„Existuje jen jeden způsob, jak pochopit jinou kulturu. Žít ji. Přistěhovat se do ní, poprosit, aby člověka trpěli jako hosta,naučit se jazyk. Pak se pochopení možná jednou dostaví. Ale vždycky bude beze slov. V okamžiku, kdy člověk ono cizí pochopí, přejde ho nutkání je vysvětlovat. Vysvětlovat nějaký fenomén znamená vzdalovat se od něho.“

40 21.06.2017

Člověk vždycky jde tam,kam ho to táhne. Dva lidé,kteří mají stejnou startovací čáru,stejné podmínky,vyrostli na stejné dávce lásky (nebo nelásky) stejně půjdou každý jinou cestou.Každý z nich má volbu.
Jeden moudrý pan farář nám kdysi řekl,že zlo roste jako řetěz, ke kterému lidé přidávají články a že každý z nás se může rozhodnout,když se mu stane něco zlého,jestli k tomu řetězu přidá další článek,nebo jestli to u něj skončí a nepůjde dál.

Svědectví je prozatím moje nejoblíbenější "kingovka". Kromě toho,že jsem dlouho po jejím přečtení měla divný pocit,když vedle mě někdo kýchl,mi tahle kniha nešla z hlavy.Jistě-postapokalyptická kniha. Ale podle mě je to hlavně kniha o osobních volbách,které má každý z nás.
A o tom to je

40 09.05.2017

"Když člověk dostane darem něco,o co vlastně nestojí,je potíž v tom,že ten dar nemůže s čistým svědomím zahodit"

Moje platonická láska k hrdinovi Francisových knih (ano,ať už se jmenuje jakkoli-povahově je to vždy tentýž muž) začala kdysi dávno přečtením té první a trvá dodnes.
Z dlouhé řady těch příběhů Cena krve tak nějak vybočuje. Přesto je to opět velmi napínavá krimi se vším všudy.A mám ji asi nejradši.
Což bych vlastně mohla napsat o všech.

40 05.05.2017

Viděla jsem nejdřív film,což byla chyba.Meggie a Ralphovi jsem nevěřila ani slovo, ač mám hrozně ráda Rachel Ward,Richardu Chamberlainovi jsem vášeň k opačnému pohlaví věřila asi tak jako Jeanu Maraisovi (a že těch milovníků bylo!) - a navíc film byl velmi přeslazený.
Snad proto jsem se knize dlouho vyhýbala a myslela jsem si,že mě nemá čím překvapit. Mýlila jsem se. Na rozdíl od filmového zpracování mě kniha chytila a nepustila.Zatímco film se příliš soustřeďoval na hlavní postavy,kniha se zaměřuje na celou rodinu Clearyů. Mně osobně nejvíc zaujalo jak děti často "dědí" hříchy matek a víc,než drama hlavních hrdinů,kteří si za následky mohli víceméně sami,se mě dotkl osud Megginých dětí,hlavně opomíjené dcery. Té jsem držela palce asi nejvíc.

40 28.04.2017

Dobré optimistické čtení. Jelikož mě samotnou ta moje "padesátka" zanechala vcelku bez nějakých tragických pocitů,nechala jsem knihu kolovat mezi kamarádkami. Kdo ví-třeba díky ní přibylo čarodějek. Ale hlavně doufám,že jsem poslala dál hlavní poselství téhle milé knížky- že ženské srdce dokáže čarovat v jakémkoli věku a vždy to stojí za to.

40 21.04.2017

Knihu jsem sice koupit musela, už jen proto, že mezi vyprávěními pamětníků je i příběh mojí tety, která se na mě trošku mračí z obalu knihy, ale i kdyby to tak nebylo, velmi bych ji ocenila. Kromě toho, že jsem se dočetla o dalších lidech, které osobně znám, jsem si uvědomila, jak úžasnou práci autor dělá. V dněšní době se s fakty velmi dobře manipuluje a navíc si s námi pohrává i naše vlastní paměť, která ať už vlivem prostředí, doby, času, nebo zdravotního stavu, se může měnit.
Staří pamětníci odcházejí, mladší stárnou a zanedlouho se už nebudeme mít koho zeptat. I proto bychom si podobných knih měli vážit.
Děkuji a doporučuji

39 14.11.2024

Košatý příběh, kde mladá hlavní hrdinka(?) hledá svého otce, který hledá její matku poté, co předtím hledal jejího (matčina) otce - svého přítele. Takže každý z hlavních aktérů někoho hledá a všichni vlastně hledají hrob Vlada Drakuly Narážeče.
Nežli adventura je to spíš cestopis, ve kterém protrajdáme notný kus Evropy, včetně socialistických zemí, mimochodem s dobře vykreslenou atmosférou doby. Mezi tím čteme dopisy, ve kterých se sdělují příběhy lidí, které jejich pisatelé potkali. Ti lidé jim občas vyprávějí nejen své zážitky, ale i zážitky lidí, kteří jim něco vyprávěli, případně napsali další dopisy. Právě v těch dopisech se autorka mnohdy nechávala unést dějem natolik, že vypnula logiku. Pokud tedy většina hlavních postav neměla fotografickou paměť.
Takže i když se sem tam vynoří něco, co by slibovalo mrazení v zátylku, většinou se to rozplyne další cestou někoho někam, případně objevením nějakého dopisu, nebo dokumentu. Vcelku tedy nenáročný a rozvlekle bezpečný příběh, který byl přesto svým způsobem příjemným čtením s inspirací pro dlouhé podzimní večery strávené se strýčkem Googlem. Pokud se kniha dá zachránit epilogem, v tomto případě jsem díky němu mnohé odpustila.

39 14.11.2024

Davida Sucheta nemám ráda proto jak geniálně ( a na rozdíl od jiných herců hlavně lidsky) ztvárnil Poirota, ale Poirota jsem si jako postavu zamilovala asi jen proto, že ho mám v paměti s tváří pana Sucheta. Po knize jsem tedy pochopitelně vystartovala v domění, že se dozvím drby z filmového světa. Dostalo se mi milého a moudrého vyprávění, poučení a vzpomínání, které mi jen potvrdilo, že se za těma pozornýma očima skrývá stejně pozorný člověk.
Navíc ty fotografie jsou opravdu nádherné. U jedné z těch osobních (str. 133, foto uprostřed) mě napadlo, jaká je škoda, že pan fotograf na té rodinné fotce není. Ale podívejte se opravdu dobře.

39 14.11.2024

Pokud v prvním díle přijmete autorovy podmínky, tak druhý prosvištíte

39 08.03.2020

Příběh trochu ulítlý, co se týče zápletky, ale velmi dobře se mi četl. Koment píšu po hodně dlouhé době, přesto si atmosféru knihy pamatuji. navíc se mi dostalo zajímavých informací

39 08.03.2020

Klasický Wallace. Oddechová krimi-romantika. Co na tom, že se výsledek rýsuje hned od začátku.. je to pro mě vždy sentimentální záležitost

39 17.10.2019