Atanone komentáře u knih

Všech 5 hvězdiček je v tomto případě za překrásné a energií sršící obrazy Josephine Wall, které opravdu hladí po duši.
Jinak bych tento počin snad ani neřadila mezi knihy, protože útloučká knížečka s významy karet je veliká jako ony. Člověk mého věku ( s "krátkýma rukama") ocení tisk, je to hezky čitelné.
U mě spokojenost a posílám ♥ tomu, kdo doporučil.

39 17.08.2019

Podivná kniha. Čekala jsem něco úplně jiného a trvalo mi chvíli, než jsem se s ní srovnala. Nevěděla jsem, jestli čtu humorný příběh, absurdní, drsný, nebo dobrodružný. Asi všechno najednou. Ale dobré to bylo. Osobně se mi asi nejvíc paradoxně vryla scéna s pohřbem koně.

39 23.06.2019

Souhlasím, že lepší, než seriál, který podle mě dělal astrologii trochu medvědí službu (podobně jako například seriál “Vražedná čísla“ matematice). Četlo se to dobře a pro mě bonus v podobě překvápka, vraha jsem neuhodla.

39 22.04.2019

Zeyer.. je prostě Zeyer. Vzletné, krásné, hluboké

39 20.04.2019

Silná kniha.
Pokoušela jsem se napsat komentář, ale moc mi to nejde. Jako žena ze „Západu“ (není to tak dlouho, co bych ani toto nemohla napsat), který má taky svoji temnou historii co se týče boje o moc živočišných druhů, si uvědomuji, že věci se jeví dobré, nebo špatné podle toho, s čím je srovnáváme.
Mám v SA kamarádku. Je muslimka. S „osvícenými“ rodiči, kteří spolkli, když se odmítla vdát a jelikož jsou na tom finančně dost dobře, nechají ji i její sestru studovat a žít v Evropě. Jelikož nějaký mladý Saud je to poslední, co by chtěla, pokud je „doma“ v Rijádu, využívá tradiční oblečení na to, aby jí každý hlavně dal pokoj. To je ovšem varianta, kterou každá nemá. Asi se musela chudinka uškytat, jak moc jsem na ni při čtení této knihy vzpomínala.

Knihu doporučuji hlavně mladým děvčatům, které touží po exotice, moc čtou harlekýny a myslí si, že láska hory přenáší.

39 07.04.2019

nemůžu hodnotit

Málem jsem chtlěla knihu odložit, protože se mi díky první kapitole v srdci skácel jeden veliký pomník a v jeho troskách stál muž, který se zdál být v zajetí své vlastní legendy. .. a možná jsem to měla udělat.
Už to zmínil jeden z předchozích komentářů a já mám taky ten pocit – je to zvláštní, jak lidé, kteří se narodí s darem fyzické krásy, nebo síly, propadají pocitu, že na kráse vůbec nezáleží a kdyby takoví nebyli, jejich život by byl stejně úspěšný. A požadují, aby je lidi soudili podle jiných měřítek. Možná bych si to myslela taky, kdybych ráno v zrcadle viděla (v dámském vydání) to, co tam viděl pan Brice, a to až do velmi pozdního věku. A podle svých memoárů toho faktu dokázal velmi čile využít.
Obávám se, že jediné, co si z knihy budu asi pamatovat je pocit, že šlo hlavně o výčet zářezů do pažby té slavné stříbrnými hřeby pobité pušky. A pro mě padl i zbytek toho pomníku, na kterém stál okouzlující Francouz-gentleman. Podle mě je opravdu smutné, když muž cítí potřebu vypočítávat, kolik žen..obšťastnil. Musely přece být šťastné, ne?
Asi jsem tu knihu vážně neměla číst. Nic mi nedala. A opravdu dost dobře nechápu, proč ji pan Brice napsal. Stejně jako „A“ Vinnetou, bude pro mě jen iluzí.

Byl by z toho hezký černobílý film.. kdyby ještě žili slavní čeští bardi jako pan Štěpánek a spol..
Uvědomila jsem si jak obrovské mám mezery v naší historii ☺

39 27.02.2019

Zase nějaké nové informace, obzvlášť jsem uvítala o těch, kteří nejsou tak "profláknutí", například Erik XIV. , nebo Kristián VII.
A ráda jsem si připomněla třeba svou "oblíbenou šílenou" Janu I., Caligulu a Nerona.

39 11.01.2019

"Byl jeden muž, který miloval měsíc, ale kdykoli se pokusil ho obejmout, rozplynul se na tisíc kousků a nechal ho zmáčeného a s prázdnýma rukama.
Sathaz nakonec zjistil, že když se ponoří do tůně a nebude se hýbat, měsíc přijde za ním a nechá ho vedle sebe. Nemohl na něj sáhnout, aniž by ho rozdrtil, a tak – jak Lazlo vyprávěl Sarai – se smířil s nemožným. Vzal si, co mohl získat"

Krásně poetická kniha. Možná je škoda, že jsem léty získala pocit, že jsem z podobných už vyrostla. Ale vzala jsem si, co jsem mohla získat ☺

39 30.12.2018

Jedním z mínusů knižních pokračování je to,že značnou část děje zabere připomínání předchozího dílu. Ani v tomto případě to není jinak. Navíc se v první polovině knihy převážně „vrká“. Nebýt toho,že jsem viděla filmy,asi by moje trpělivost dostala pořádně zabrat,ale věděla jsem,že na akci taky dojde a tak jsem si užívala i to „vrkání“,protože bylo vtipné. Mimochodem – přála bych svým vnučkám,z nichž ta nejstarší je ve věku Gwendolyn,takovou úžasnou slovní zásobu.

39 09.09.2018

Kniha,která stárne se mnou. Ona stárne krásně. Já se snažím ☺

39 18.08.2018

Na tuhle jsem fakt úplně zapomněla,takže díky Damato ☼ a pod ten komentář se můžu podepsat,akorát u mě nejvíc bodoval Šaryk a Grigorij ( v tom pořadí) protože byl takyj čornyj. I u nás v polních (doslova) bitvách se pokřikovalo "nabít tříštivým " a kluci najednou z tmavovlásek (Ribanna) přesedlali na blondýny (Marusja). Nám ale v té době stejně připadali všichni pitomí.
Tož jsem přidala svou trošku do mlýna,ale obávám se,že napodruhé už bych to knižně nedala..i když..kdo ví?

39 11.08.2018

„..základní pravidlo člověka, který chce přežít
neštěstí, je přijmout, co se stalo a snažit se vyjít s tím, co je. Nemá smysl se
litovat, nemá smysl si činit výčitky, podléhat beznaději, vzdávat se. Tak by
člověk domů nikdy nedošel. Umění přežít začíná a končí stavem mysli.“

39 09.07.2018

Výhoda povídek je,že můžete začít a přestat a přeskočit a nic se neděje.
Šukšina jsem si zamilovala když nás jednou za totáče nahnali neplánovaně do kina kvůli nějaké havárii ve škole a jak jinak,musel to tehdy být sovětský film,abychom byli vychováváni i ve volném čase. A promítli nám Červenou kalinu,což je podle mě všechno,jen ne "jednosměrný" film.
Knihu těchto svérázných povídek mám z antikvariátu a než jsem ji stihla dočíst,půjčila jsem ji. Vrátila se mi skoro po 30 letech.
Takže Milpardon,pane Šukšine,že jsem si dala tak načas.Stálo to za to

39 24.11.2017

Vzhledem ke svému nepříliš šťastnému prvnímu setkání s touto autorkou,kdy jsem očekávala krimi a dostala romanci s lehce kriminální zápletkou,jsem od této knihy nečekala nic. Podstrčila mi ji kamarádka,která mě zná jak své boty s tím,že se mi to bude líbit. Krom toho,že jsem dostala další romantický příběh s lehce kriminální zápletkou,jsem se ale opravdu královsky bavila. Elizabeth mi svou inteligencí a logikou odtrženou od toho,čemu my běžně říkáme normální život, připadala jako něco mezi filmovou Temperancí Brennanovou a chodící Wikipedií. Popis předehry první milostné scény mě vážně dostal,to už jsem se smála nahlas,do Brooksovy maminky jsem se úplně zamilovala,stejně jako do Abigailina srubu,psa a vaření – o sbírce střelných zbraní nemluvě.
Takže pro ty,kdo si chtějí odpočinout a zároveň se dobře pobavit, můžu tuto knihu vřele doporučit - a po nějaké té pauze asi zkusím další od této autorky
P.S. ty dialogy jsou vážně dokonalé

39 11.10.2017

Na rozdíl od čtenáře přede mnou,pro mě toto byla vůbec první kniha od Crichtona a byla jsem jí nadšená. Čtivá,napínavá,chytrá a navíc se zajímavým koncem..který vlastně je tak trochu začátkem. napadlo mě,jak bychom asi dopadli s touto společností,kdyby se toto doopravdy stalo.

39 28.09.2017

Vzhledem k tomu,že většina poirotovských příběhů je momentálně profláknutá díky roztomilému seriálu s Davidem Suchetem,nepustila jsem se do knihy ani tak kvůli vraždě a všemu tomu napětí kolem,ale spíš kvůli drobným moudrům mezi řádky a kvůli postřehům o lidských povahách. Líbí se mi ta doba,ve které se příběh odehrává,líbí se mi móda a účesy (což se mi právě díky filmovému zpracování při čtení vybavuje). A líbí se mi taková ta jemná ironie,která tu a tam vykoukne mezi řádky. Některé dialogy mi připomínají moji bývalou kolegyni,která nikdy o nikom neřekla nic špatného a přesto dokázala ve vás vzbudit o dotyčné osobě negativní dojem.
A líbí se mi,jak si paní Christie v postavě paní Oliverové dělá legraci sama ze sebe.
*****
p.s. ani se nedivím,že se paní Oliverové lidé neustále ptají na postavu jejího detektiva Svena Hjersona. Každopádně to musí být zvláštní Fin. Podle jména bych ho spíš řadila do Norska,nebo Švédska. Ale Fin Sven? A Hjerson? ..tsss....tssss...

39 31.05.2017

Nevyhnu se srovnání knihy s filmem a začnu tím,že pro mě (ač opravdu miluju Jeana Reno) jednoznačně kniha lepší,než film,který jsem viděla dřív,než jsem se pustila do knihy. Film pro mě napínavější co se týče finálního rozuzlení-v knize bylo zřejmé už někde v polovině (a to i kdybych film před tím neviděla). Kniha zase napínavější tím,že se děj od filmu docela lišil.
Moc se mi líbila postava Karima a vůbec nechápu,proč tu roli pozměněně ve filmu dali Vincentu Casselovi,toho bych si naopak spíš dokázala představit jako Niemanse. Mimochodem postava Niemanse má v knize mnohem víc poloh a o Karimovi bych si klidně přečetla další knihu.
Příběh je napsaný svižně,ze začátku jde ve dvou rovinách a neztratí na napínavosti,když se ty dvě linie spojí. Navíc díky rozdílnému konci-oproti filmu-jsem nepřišla o svou dávku překvapení.
Purpurové řeky zařadím mezi své oblíbené knihy a určitě se k ní s odstupem času ještě vrátím.
A hodlám se poohlédnout po dalších knihách tohoto autora

39 30.04.2017

Taková citlivá kniha o mužském přechodu (mimo jiné). Jelikož miluju ležení v trávě a dobré knihy,tahle je moje velmi oblíbená.

39 21.04.2017

Pozor na to,co říkáme.Stará zaklínadla mohou fungovat i po staletích.

Tahle kniha mě "dostala" hlavně tím,že je to jedna z mála,která se strefila do mého osobního pojetí lady Macbeth. Vždy jsem ji vnímala jako ženu,která je schopná i zabít,,aby tomu,koho miluje,dala to,po čem se on sám bojí sáhnout,přesto že po tom touží. A v okamžiku,kdy je on schopen si to přiznat, už ji dál nedokáže milovat.
Příběh se odehrává ve několika časových rovinách a je napínavý až do konce.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

39 21.04.2017