Atuin komentáře u knih

Již dlouho jsem se nesetkala s tak dobrým historickým románem. Všechno se v něm nese velice lehce a přitom to v člověku nechává silný pocit z událostí které autor líčí. Prostředí samotného Japonska je vyvolané tak přesvědčivě jako by se člověk ocitl na ostrovech sám. Autor píše neskutečně lehce až se tomu málem nechce věřit o emotivních, politických záležitostech a vytváří tak objevnou pouť dramatických záležitostí, o které není v žádných dějinách nouze. Vytváří tak neskonale krásný, poučný a neunavitelný most mezi východem a západem, který nikdy nelze přejít celý a slézt jeho zakoutí tak jak si odlišné kultury přejí. Kniha která nejenže stojí za zmínku, ale je jedna z těch co má pořád co nového říkat a její čtení se neomrzí.

12 06.10.2013

Na Dostojevského je to příliš tenké a hubené, člověk by řekl že se o takových věcech, o té holé skutečnosti měl vždy zájem rozhovořovat v románech, kde se mohla lépe projevit jeho nátura se vším všudy. Ovšem nikoliv. Střízlivost spisů pod názvem Neobyčejné povídky mají švih a brilantní říz přesně k věci bez všelijakých vytáček. Tady se dokázal jakoby až ukáznit a vytvořit syrový náčtr všeho čemu obecněji říkal život.

5 04.10.2013

Každý kdo si spojuje Vincenta van Gogha především s uříznutým uchem, zjistí nakolik může jeden lidský život prožít vnitřního utrpení. Nelze uhodnout co lze připsat rekonstrukci autora, ale jelikož korespondence mezi Vincentem a Theem lze věřit,potom není třeba obávat se toho, že by si autor ony ostré hrany příliš zaoblil. Ostatně z celé knihy čiší dost nervozity i bez vlastního přispění Vincenta v G. Vrhá mnoho perspektiv nejen na život člověka,který nebyl přijat za svého života, ale až po něm,ale také na člověka vůbec, rozvrstvení,tragédie i odevzdanost ovšem nikdy ne ztrátu vůle žít, kdekoliv, jakkoliv,mít alespoň tu sílu o sobě vědet. Na každého bude působit jinak už jen proto že kniha je umění, a kniha o malíří, to je nadstavba toho umění. Pro někoho bude horlivá, pro někoho netečná. Ale je to kniha víc jak dobrá.

18 04.10.2013

Velice křehký příběh, tak křehký že působí až zakletě, neztrácí však niť a přes stíny kterými probodává své hrdiny, pravdou i lží která se nevytratí. Remarque dokonale ukázal že jsou nepochopitelná a neuchopitelná území, pro ty kteří po nich nejdou.
Ach ta naivita a neukázněnost člověka,ta překotnost lidské duše, která jde vždy a všude nepokojná a nemůže dojít pokoje, protože pokoj, klid a mír to je...
Křehkost zaplněná kuráží.Smutnou, tvrdou, neklidnou a často bezvýchodnou

Přes čtivost, protože napsané je to opravdu dobře, a takovou tu povedenost to má přece jen malý nedostatek a to je že se mu tam vloudil šotek současnosti, který ochuzuje o představivost. Ale odvedl mistrnou práci, jak v dolech - o čem bych klidně mohla číst celý román - tak jinde, byla to živá freska se vší tragikou,pasivitou i rozechvěním a opravdu velice dobře podtrhl aburditu podniku který však dost zamával s evropskou šachovnicí a pohádkovou iluzí klidu a míru. Na některých situacích je znát že je dost těžké v obsáhnout takové teritorium, protože pak nezůstanete nestraným vypravěčem.

Velice zajímavá kniha, není psána nijak komplikovaně zato jv sobě nese komplikací až dost, a to těch osudových, jako každý lidský příběh.

6 29.09.2013

Velice přesvědčivě napsané a velmi obratně sdělené. Nedokázala jsem od hrdiny upřít zrak jinam, nedokázala jsem opustit a přestat ho sledovat.Na krátkém prostoru graduje něco opravdu silného.

5 29.09.2013

Nekomplikovaný, velice sytý a úhledný příběh, nemá tendence odbíhat daleko od svého středu a přitom je dosti výpravný.

3 21.09.2013

Člověku utrhne kus sebe samého a mám takový pocit že je to jen dobře, jelikož je hodně nad čím se zamyslet. Solidně zpracovaný námět, který není jen smutný ale je nevýslovně krutý.
Autorka si dala velice záležet na jazykovém vyvedení tak na prolnutí sebe samé do nitra knihy.
U mě trumfla první čtenářský zážitek s ní a to Žítkovské bohyně, alespoň o kousíček.

9 18.09.2013

Zase jsem se na tom popásala a nedá se tomu vůbec nic vytknout. Všechn dokonalost dokonale zhušťěná do úttlounké knížečky, ke které se člověk rád vrací.

5 18.09.2013

Je velice zajímavé sledovat s jakými pohnutkami do toho hlavní hrdina vstupuje a s jakými z toho odchází. Někdo by ho mohl nazvat v některých momenetch i snílkem. Pro mne bylo takovým nepřehlédnutelným prvkem jeho duše například to, že nikomu neřekl - ani svým nejbližším - jaké analýzy nechává dělat.Střetl se s tím, že v podstatě nejde o to vybudovat pouze nový vodovod, ale překopat celé lidské hájemství,tu zvláštní strukturu,pro kterou v určitých okamžicích zhola nic neplatí.

4 17.09.2013

Román je čtivý, ale přeci jakoby naivní, často si člověk mohl Malevil zaměnit za Mespech a autor jako by sám k tomu čtenáře naváděl. jako by celá ta katastrofa byla jen poznámkou pod čarou, či na okraji, to co Merle tak neskutečně uměl a to diskutovat, tvořit a páchat takové rozmýšky a dobrodružství jaká páchal. Dokonce i v inkriminovaných záležitostech se toho nepustil, protože chtěl člověka vrátit do míst kde j ještě co řešit a co vynalézat a nad čím se dojímat a rozmýšlet. A já tomu rozumím, Člověk těžko může popisovat něco na co není vybavený, co si promiňte ani nemůže dokázat představit ani malovat, ale vždy musí zůstávat a těžit z těch rezerv kterým rozumí. Nebudu tu spouštět lamentace o tom jak bych co bych, protože do těch míst opravdu nedosáhnu, Kdyby byl byl Merle vyhráněný jen tímto žánrem možná bych dala o hvězdičku méně, ale on to byl až příliš znalec lidských duší a až příliš lnul k životu, než aby nešlo nepochopit o co se zdařile pokusil.

10 13.09.2013

King napsal lepší knihy, o tom žádná. Námět dobrý, ale podle mne to maličko osekal tam kde by se slušelo být sdílnějším a zbytečně roztáhnul tam kde to nebylo třeba takže to budilo dojem že do knihy natahal až příliš mnoho záležitostí. Kdyby to tu a tam usměrnil sedělo by mi to lépe.Řekl toho hodně, na to že chtěl říct jen něco,neřekl to špatně,ale umí to lépe.3,5/5

8 09.09.2013

Někde tak v polovině knihy mi došlo, že se děje něco cosi zásadního oproti všem předchozím knihám této série. Zdálo se mi že vše co bylo dosud tak ve výborné, dokonce vrcholné kondici začíná být unavené a to vícemeně samo sebou. na některých místech se postavy doslova vyčerpaly a došel jim dech. A pak se nějak začala vytrácet pointa, protože vše se dalo lehce předvídat, postava, ta či ona, udělala něco co se záhy muselo změnit v ono, protože pokud si člověk v Západozemí trochu pobude začne do nich zákonitě i vidět. Příběh má stále své stěžně, ale celkově dost sešel, mezi těmi stěžejními body jsou často až prázdná místa. Je tu sice provedeno několik krkolomných výpadů, které mají za cíl mířit přímo do srdce děje, ale nějak zázračně ho minou. Západozemí ani v této perspektivě neztrácí svou osobitost ani kouzlo, a rozhodně nad ním nelámu hůl,ale hodnotím tak na 3,5/5 což je pro mne osobně po tom co mám s touto ságou za sebou sešup.
Možná má G.R. Martin Západozemí trochu překombinované


13.12.2015 - Podstatně jsem na celou ságu změnila názor, ano Martin má svoje vrtochy, ale i přes megalománii, úskoky a tak umí a jakkoliv natahuje má to svůj účinek a splňuje to účel.Bouře mečů 5/5 Těším se na další " nové " setkání

Zamjatin neředložil hrdinu v nějakém apokaliptickém stavu, tedy, on nepředložil knihu depresivní. To by bylo hodně neslučitelné s představou člověka doby kterou ukazuje. Začátek je vůbec plný asertivity a až zdravého sebevědomí. Číslo vypravující záznam nemá ani chuť přemýšlet v jiných schématech( nejde o nemožnost možnosti) než těch daných, bere je jako samozřejmá, nikoliv za svazující, Doba není nakloněna tomu ani onomu, přesto profily osob nejsou stejné.

D-503 přijde ten svět normální,úžasný, chce o něm vést řeči, chce učit o svém světě jiné světy, z pohledu jakékoliv přítomnosti která graduje nic neobvyklého. Dokud, dokud, se nestane cosi co nezmění celou jeho strukturu, zvenku i zevnitř. A on díky tomu nezačne objevovat vlastní vnitřní svět, který se zcela vymyká tomu co ho obklopuje. Pravidla daná, i sobě daná, se začínají bourat a brát za své a nelze s tou "nemocí" rozumně bojovat. S člověkem, který smývá všechny pochybnosti, že patří k druhu jímž je se prostě nelze dorozumět a tady vše začíná.

13 18.07.2013

Ach ale ano máto své kouzlo, má to takové rozechvělé "já", i přes tu domýšlivost a ráznost některých rádoby životních mouder od našeptávačů, což jsou spíš odrazy zlojakosti. Ovšem je v tom umění, je do toho vložen pojem umění a v umění je vždycky prožitek, hřmění, příběh je záživný a snad kdyby se Oskar více snažil mohl být ještě lepší.

Mnohé malé knížečky, právě takové, umí povětšinou dobře ztvárnit velké věci, nakonec člověk, který objeví Bartlebyho bude mít hned o čem přemýšlet.

6 16.07.2013

Já jsem to zase málem obrečela, často se mi stává že když se pustím do autobiografie tak nezůstane oko suché, navíc tady jsem si dvě první části opravdu vychutnávala. Protože, a já nevím kde se to vzalo, jsem měla podprahový dojem jako bych četla Prousta, což byl holý nesmysl samozřejmě.

3 14.07.2013

Kéž by víc autorů mělo takové začátky, protože švih a ráznost pozdějších románů obležený Sevastopol ještě nemá. Zdaleka to však nevadí, autor se taky nehnal do nějakých extrému a vše podstatné uložil do schránky několika povídek. Povídek které si vždy přečtu jedním dechem a to z mnoha důvodů, protože já když se pustím na válečnou cestu ( s kýmkoliv) nedá mi to pokoj dokud to nedočtu.

5 14.07.2013

Les v sobě nese takové prvky které člověk až těžko snáší:) ale to jsou takové ty esence absurdity, pro kterou oni nešli daleko. Je těžké býti Bohem je potom trochu jiné kafe, ovšem neméně komplikované. Ale čtení je to dobré. Možná i víc jak jen dobré.

6 14.07.2013