Atuin komentáře u knih
Velmi zajímavý příběh, přesto jsem v něm zaznamenala místy jakousi křečovitost ( což možná bylo způsobeno překladem, nevím, a právě ona způsobila že jsem z původních čtyř sklouzla ke třem hvězdičkám) jakkoliv se vše jevilo plynulé a znělé. Mnoho se dalo předvídat, jelikož jsem měla pocit že jsem o tom četla již nkde jinde,(jinak) nevím, možná za to mohly ty časté odkazy na literární díla s nímiž se hlavní hrdina uměl ztotožnil.
Výrazné dílo, je jako krajina, místy se zdá vše suché až bezkrevné, místy je cítit silný neklid pod nohama jako před zemětřesením. Hlavní hrdina je zkoupán nejen za čin který provedl, ale za "jiné pocity" a protože jiné pocity neexistují tak je, dle veřejného mínění, pro jistotu nemá, je velmi zajímavým, tvrdým a bolestným a přesto jakoby omluvitelným způsobem odlištěn.
Velmi čtivé a velmi dobře napsané. Vyprávní nikde nezakopává ani nenudí, ač možná autor neměl v plánu vytvořit svižné dílko, podle mého názoru je kniha velice pružná a velice zajímavá.
Znovu velmi, velmi povedné, Plynulé pokračování které na některých místech překonává díl první,Čílové zjístí že ani zaslíbená země neznamená věčný klid a mír a přírodní katastrofy sebou přinesou zajímavé scénaře.Pokračování je plnýé zvratů tak i jisté neunavitelnosti mysli.
Terry Pratchett ve velice dobré formě:) No koho by nepohtil Svatý les, nebo taková Rubína, která jde s dobou a o nějaké házení šutrem mezi oči už nemá zájem, chce květiny a co takhle strom:) Obdivovatel je přeci pěkný kousek ten by na to luční kvítí ani pořádně neviděl.....Psát komentáře k T.P. je těžké, protože Zeměplocha se buďto zalíbí nebo nezalíbí a když se zalíbí tak celá od Okraje po Střed a je pak v podstatě úplně jedno v jakém příběhu se nacházíte,jen když se tam nacházíte. Užijte si ji, se vším všudy.
Velice dobrá kniha a velice chytlavá, vzdor některým ekvivalentům, a tím však nemyslím život na neutronové hvězdě. Časová odlišnost mezi číly a námi pozemšťany je tak fascinující, že během Kontaktu jsem byla chvilkama naměkko Příběh se stránkami nabírá na otáčkách a stává se nejen čtivým, víc a víc pružným,ale hlavně logickým a na otázky které podvědomě vyvstávají v hlavě směle odpovídá.
Plně saturované tím čím má hard scifi být. Zkrátka nic není" vycucané z prstu" Čílové prostě stojí za poznání:)
Musím říct, že mě někdy až zaráží:)jaké brutality jsme jako děti ochotni a schopni přečíst, s naprostou suverenitou.:) velice dobře si pamatuji, že to byla jedna s mých nejoblíbenějších knížek, a postavy jako Kostěj Nesmrtelný, Baba jaga kostlivá noha jsem zbožňovala, vždy mě zajímalo kde je podsluneční království a proč krkavci nejsou oblíbení, když jsou ochotni létat tak daleko pro živou a mrtvou vodu.Člověk by neřekl kolik je v těch příbězích utrpení, mordů, či pomyšlení na ně, je až s podivem že nám to vůbec dovolili číst. Ale kniha je to pořád úchvatná, temné lesy, krásní koně sem tam nějaké kouzlo.
Tento díl byl velice průlomový, konečně zde vyrystalizovalo to co nemohlo bý ponechánou stranou, jakkoliv autorka občas popírá sama zákonitosti svého vlastního světa, je jí tato lokální nelogičnost odpuštěna tím, že si se čtenáři, svými postavami a vůbec výborně rozumí.
Každé slovo, každá pasáž se člověku dostane pod kůži, dramatické, osvěžující, celistvé, jedním slovem nádherné a přitom je to plné tolik těžkých břemen a zvláštních protivenství,ale čas v tom pracuje tak nějak jinka, koho by neokouzlil kraj v němž i s Otakara padá tíhá a plyne v jeho potůčkách, koho by nevydráždili boje, kdy se meče lámou o klamavé hradby ještě klamavějších přátel, koho by neoslovilo děvče které zavane severem jako duch starých bůžků......
No tak jsem si zase báááječně odpočinula, pobavila a hned jsem si přišla mladší:) Takové knihy by člověk ani snad neměl odkládat protože hrozí že vážně uškodí svému zdraví.
Velice vysilující zpověď, zejména dětství,kterým vtáhne, a tam Balzac hraje na velice citlivou strunu.
Kniha mi vzala dech, je neuvěřitelně autetincká,autorka dokáže oslovit a dát slovům a situacím takový výraz, jaký jsem vůbec nepředpokládala,
Opět jedna z knih kde mi konec přišel na dohled moc blízko:) Nečekala jsem až tak svérázný styl abyla jsem mile překvapena všemi těmi osůbkami, které nemohou být jiné nežli důležité, a roztáčí kolem sebe samé důležité záležitosti.Vedou svůj život hned tu a hned onde,aniž by se nějak posouvali z místa, vedou ho nadmíru rozšafně a přitom tak nějak mravokárně:).Alespoň o tom každého, zejména čtenáře umí kouzelně přesvědčit.
Přes neuvěřitelnou výbavu slov se v této novele skrývá v podstatě všední příběh dvou právě sezdaných lidí,kontroverze je zdánlivá, autorův názor je tady více nežli jasný,právě tím koncem, který mi trochu vyrazil dech.
K této knize by člověk neměl psát ani komentář, každý komentář bude tuctový,a všední, oproti nevšednosti a rozjitřenosti tohoto románu. Příběh o hledání sebe sama cestou která je plná výmolů a překážek, o pocit ztracenosti, o ztracenosti jako takové. Výborná práce se slovem, takové niterné boelstné dílo že v člověku zůstává věta za větou.
Přes originalitu a veškerou zajímavost mi to přišlo zbytečně odbyté.Nějaké větší zanícení. Samotné téma zde sám autor ztupil stylem jakým to napsal.
Velice solidní knížka, vyprávění je postaveno na pevných základech, bez manévrování či postavání na místě. Milostný příběh tak dostává výraz kterému nedochází dech od začátku do konce, ačkoliv jen to velice osobitý výraz. Já bych klidně věřila, že až na příkladně změnu postav se to stalo tak jak to bylo řečeno, bez nějakých patrných změn v převyprávění, protože to zní životaschopně.
Předpokládala jsem, prototže jsem první viděla film, že předloha bude něco sytější, masivnějšího. Bohužel. Překvapil už mě počet stran,ale záhy mi došlo že tím to není. Příběh zbytečně unikal, jako by si v něm nikdo nevěřil.
Nádherně strávený čas,ale příliš rychle mi to uteklo, protože jsem se do příběhu natolik dostala že jakékoliv snaha odpoutat se neměla šanci . Všechny ty situace popisované mezi dvěma údery srdce zůčastněných, všechen ten spěch, drama, vypětí, zakryté metodou zpomaleného filmu, to vše drží knihu v akci od počátku až do konce. Jakmile se horko všetečného léta přelije na čtenáře je konec z nějakým objektivnějším, nebo umírněnějším hodnocením:).
Jako autor životopisných románů, nebo historických knih mi přijde lepší, lépe mu to sedí. Zářijové růže jsou příjemná knížka, ovšem nevím tak úplně koho interpretuje, zdá se vtělen do Balzaca, a do mnohp jiných spisovatelů, a hrdina jako by nebyl sám sebou přejímal - díky autorovi - prvky každého. Což by snad tak nevadilo, kdyby nebyl sám spisovatel a neměl přítele spisovatele.........