Atuin komentáře u knih
Kdo se skutečně pochopit, nebo se o to alespoň pokusit mentalitu Ruska, měl by poznat jeho náturu, historii a krásu, cestou která zanechá stejně hluboký dojem jako by putoval "krajinami s průvodcem" a časem k tomu, což nám samotné cestování, neposkytuje. Opojnost této země vychází z její tolikeré různorodosti, na kterou se můžeme spolehnout. Sága právě mluví těmito proměnami a o těchto proměnách která strhávají na každém kroku a místě a zanechává Rusko jak pevné, hrdé a krásné tak proměnné a fascinující množstvím všech možných toků, které v sobě nese. Nelze jnak nežli doporučit všem koho by mohl námět jen trošičku zaujímat, on se sám postará aby ho zajmul:)
Z celé povídky číší ta okázale čistá představa světa, jakou autor v podstatě měl, ten svět který je naprosto nezpochybnitelný,se svými chybami kterého ho ale nečiní chybným, stejně jako jeho styl,který tady vyniká nad slunce jasněji než v jiných jeho dílech,ačkoliv je to opravdu skrovné - na stránky - dílko.
Horoucí láska k Paříži, která tíží Jindřicha IV. a přece se opět nemůže volně stát králem, ačkoliv jím je, a je obklopen stále těmi lidmi, které sám sobě volí a které už mu zvolil osud. Liga se nevzdává ani po smrti Jindřicha de Guise. Horoucí láska Petra ke králi ho vede jak do bitev tak znovu do sítě jemných intrik v pařížských ulicích, kterou je král nucen pět let obléhat, protože ji nechce mečem zasáhnout, jde na to jinak. Ale co je pro čtenáře románu důležité: Horoucí láska k Robertu Merlovi a jeho historické skice kterou s absolutní bravurou a mistrnou sytostí opět předvedl.
Ale jinak, komu bych chtěla doporučit Horoucí lásku, musím mu předně doporučit celé Osudy Francie (nebo známěji celé Děditství Otců), protože jak řekl klasik " začiínat se má od Adama" ( a v tomto případě musí). Pokud si chce někdo přečíst Horoucí lásku musí začít prvním dílem v této první sérii, který se sám o sobě jmenuje Dědictví Otců, potom přes další díl V rozpuku mládí, k Mé dobré město Paříž, po Vladaře na scéně.
No a kdo je jíž světákem a dobře se zná s Vladařem na scéně tomu není třeba knihu ani doporučovat, ten už je natolik zcestovalý že se vyzná sám.
Kniha mě velice mile překvapila, příběh napsán velmi obratně a odhaluje velmi živě a čtivě dvě zcela odlišné kultury. Kniha vás žene dál a svým způsobem máte pociz vrátit se zpátky a zůstat na některých místech, a dlouho přemýšlet.
Připustiti si ji k srdci, připustit si ji natolik, aby člověku došlo, že s ní jako, s autorkou najde to co jinde nenchází.O ničem jiném to není, jen si to vše kolem natolik připustit k srdci, že všednost jednoho dne může mít takovéto vypětí a přitom být vlastně úplně normální.
Navzdory tomuto je však kniha hodně obrácena do sebe a jen několika výstupy křičí směrem ven, Virginia W. by byla schopna odhalit daleko víc, kdyby chtěla, ale je na první, druhý, desátý pohled zřejmé že nechce, že chce zůstat ve výšce a sledovat to vše jako krajinu, a přitom nechat vyvstat myšlenku jak hluboko se všichni ocitáme,a tím vtáhne do děje, tou představou že se to nikoho netýká.
Vesmírná Odysea je naprosto odzbrojující a to téměř slovo od slova, už jen tím jak vypylované má postavy. Propracováná a důmyslná pointa by ji mohla dlouho udržet na špičce sci fi. Rozkreslený detail, díky němuž vám neunikne zhola nic odkrývá neuvěřitelný příběh a s ním i vnitřní příběh autora a jeho neuvěřitelného optismu co se naší civilizace a pokroku týká:). Je to čisté, je to perfektní, je to dokonalé. Nenechává to na pochybách že se stále něco děje i když vůbec nic není na první pohled vidět.
Kniha nás provází posledními hodinami Ježíšova života, každá kapitola,tj.každá hodina usedá emotivněji, silněji a s větší tíhou než ty předchozí( proto snad proložil Bischop knihu hned třemi intermenzy). Vše jde až k pronikavému spádu a nevyhnutelnému konci který se před Ježíšem rozvírá, a kterým on prochází tak odzbrojujícím způsobem.
Hluboká kniha o hluboké povaze světa kolem Ježíše. Povahově je to silný příběh, který se ubírá jedním směrem a nevybočuje z řady,není opentlen zbytečnostmi.
Odklon od jeho předhozích děl, nicméně působí lehce vyzráleji. není to vůbec špatné, naopak je to sice dalo by se říct "jiný Kulhánek", ovšem dobrý Kulhánek.
Další Steinbeckovo práce, ke které není třeba vůbec slov. Je to velkolepý román, už jenom na literární úrovni, takže pokud Steinbeck v příběhu výráží dech až nemístně přehnaně, člověku dojde že tím chtěl říct jen to co tím chtěl říct. Kniha mě nedala spát, nějaký ten čas, vyvolává takový pocit neurčitého provinění, přijde to nárazově a o to zřejmě Steinbeckovi šlo a pro to zašel možná i za tzv. únosnou mez. Hrozny hněvu patří do té kasty nejlepších knih jaké jsem kdy četla.
Ohromné, prostě ohromné, prostě kniha si zaslouží tak minutu důstojného ticha a poplakat si že už nikdy nikdo nic podobného nenapíše. Příjemně pobaví a pobaví tím že je sama tak příjemná a prodchnutá svérázností Steinbeckova ducha.
Mnohavrstvý,někdo by řekl klasický román. Až na to že je naprosto strhující. Sytost a nevyčerpatelná síla jeho postav až vyráží dech, jedna neokoukává nic od druhé, každá tam stojí pevně sama za sebe. Steinbeck ji každou stvořil a každé rozumí natolik až to děsí, ale zároveňje neuvěřitelně kráané jak jim rozumí a nejen jim ale i krajinám acelé zemi..., celá kniha je prostě poutí z níž se neutíká, na níž soucítíte, cítite, máte vztek...a samozřejmě se ani tady nezapomenete pobavit, tak mimochodem jako by náhodou.
Divadelní jeviště příběhu mě dostalo, bylo to opět mistrně provedené bez velkých okolků a ději ani příběhu to vůbec neškodilo, ba naopak,mnohé to zdůrazňovalo. Mrzelo mě že se Steinbeck více nerozepsal a nenanesrvíroval další a další scenérie. Emotivní mi to přišlo dost a to hned od první stránky, jenže za hoďku bylo po všem:).
Přelaskavý příběh ke všem kdo jej nebude soudit jako " úvod", každý v něm pak uvidí sytost a celistvost jednoho z nejkouzelnějších příběhů. Není to koberec který vede nevyhnutelně k Pánu prstenů, mohl by klidně vést někam jinam. Znám některé lidi co ho čtou s předpojatostí, že je to jen prolog k výše zmiňované triologii, a tím se pro ně Hobit musí stát chudším, protože jim ledaccos uniká.Hobit mluví sám za sebe, řečí tak svižnou a mistrnou že se ustojí docela dobře sám a nepotřebuje berličky.
Nemám ve zvyku právě díla J.R.R. Tolkiena nějak dělit na lepší či horší, podle mě to ani moc nelze.
Rozhodně to není klasická pohádka, originalita vyprávění tohoto spisovatele tkví právě v těchto mistrných klamech, jimiž protkává všechna svá díla, neplést si britský humor, ten osvěžující humor, s pohádkou. Před Hobitem ( a nejen před ním) budu vždy smekat protože vypravěč který věří tomu co říká píše lehce jako by dýchal a stejně tak hluboce. Jak vidím nejsem sama :)
Bylo mi smutno, byla mi při čtení čím dál tím větší zima a měla jsem skutečně silný dojem že mi bude ještě hůř až na konci hledání neuvdím konec ale jen další hledání bez konce.
Když jsem to četla poprvé ani jsem tomu nechtěla věřit, té nakombinovanosti,té neuvěřitelné povedenosti, nic se neplácá ode zdi ke zdi, když to čtu nyní podruhé, stále si říkám že je to neuvěřitelné, protože G.R.R. Martin skutečně nepřehrává, nikde se do ničeho nevnucuje, on všemu prostě natolik věří, že není složité ho číst, je spíše složité ho nečíst.
Nemohu velebit víc, již tolik tady velebené. Ale opravdu příběh je to sakra mocný, absolutní.
Pro mě ta kniha byla působivá a čtivá po celou svou délku, ale zaznívají tady názory že první část nuda a nic a druhá část spádovější. Nevím, jde o to že Dickens tímto stylem vypráví. Dokonce mu tady právě za to vyprávění dávám těch pět hvězdiček:). No ale pro ty kdo raději výraznější akci to může místy zavánět zíváním, to uznávám, když se na to podívám s odstupem.Jinak je to ale skvělý příběh, kdy se nám opět hrdina dostává do situací že člověk neví v co doufat, ale doufá.
Prostě klasa no:)
S knihou jsem si svého času velice užila a proto je to taková srdeční záležitost, mám vůbec celkově ráda autorku v jiných jejích podobenství,ale tento, příběh ,který umožňuje člověku sledovat zajímavé končiny, a j ještě zajímavější osudy, byl první mi od ní přišel do ruky. A i s časem zůstává víc než jen přitažlivý.