Atuin komentáře u knih
Myslím že jedno přečtení u této knihy je nedostatečné k tomu aby ji člověk správně ohodnotil a posoudil, pokud by vůbec takové knihy měl člověk hodnotit. Zase to není titul po kterém sáhnout znovu je lehké a dobré.
Osobně potřebuji, abych citovala z knihy " něco mírumilovného a nesrpnového". Vyznění jsem osobně očekávala trochu jiné.
Vše není a nemusí být krásné, něco je vyloženě příšerné a nepřenastaví to vubec nic. Životní pozadí mohou vypadat všelijak, mohou to být jen střepy a úzké průrvy v nichž se dá sotva dýchat.
No já nevím úplně mě tím autorka nepřesvědčila. Některé úseky byly na 5* a některým bych dala s bidou 2*. Přes všechny vrstvy času a přes vodopád historických událostí a podnětných informací mi tam chyběla nějaká zásadní substance, která kupříkladu postavila na nohy atmosféru všech třech linek, tady vzdor úporný historické kavalkádě zelo jakési bezčasí s porůznu povypůjčovanými charaktery.
Méně je někdy více.
To co tady Austen dokázala a představila to se nedá nejen popsat, ale nedá se to tak lehko zopakovat. Každý po ní chtěl a strašně se snažil, ale už jí vlastně nemohl dorovnat. Je to excelentní ukázka doby, lidských povah a schopností i neschopností....je to odraz tak věrný a tak v mnohém bolestný, že to až není možné....
Kniha bohužel není ničím výjimečná, atmosféra žádná, hrdinové zapadají v x dalších podobných knih a odehrávat se to může třeba na Marsu, tak málo osobní invence do toho autorka vložila. Škoda, ze začátku to vypadalo slibně, pak se to slilo v něco dost podobné slohové práci ze školy.
Kdyby se autorka nesnažila o to být tak záhadnou a kdyby to mírně nepřepálila v dialozích, které místy šustí papírem až hrůza, byla by to víc jak dobrá kniha. Takto ale úplně není a přitom příběh není vymyšlen vůbec špatně, jenom něco tam trčí vpáčené násilím. Právě v takových chvílích potom jde do kytek i samotný téma a je to jakási degradace námětu a celého poselství. Vyšúmí to v pouhou fikci. Je to čtivé, čte se to vyloženě jedním dechem ale přes všechny hrůzy to není kniha která by člověku vyrazila dech. Prostě méně je někdy více.
Čtení ani koupě nelituji, osobně jsem dostala to co jsem čekala... nečekala jsem totiž 5* titul, ani náhodou. Alena Mornštajnová má velký potenciál a psát umí, ale někdy je znát že vse v tématice prostě plácá.
Není to příliš kompaktní, rozhodně to není román, spíš taková novelka, která se podobá charakterem stylu psaní například knize Roky, takové " eseje"..Ne přímo ale ani příliš daleko. Současný proud autoterapie, který vypovídá více méně o problémech jež mohou trápit nejednu z nás, ale v každodenním životě každá ( každý) 6 nás snadno zapadne do jakéhosi nevědomí. Kniha k zamyšlení, ale rozhodně jsou lepší knihy s podobným driftem. Něco mezi 3 a 4 * pokud bych už musela hodnotit, což u takových knih já osobně ani nemusím....
Nehodnotím 5* odděleně grafickou stránku knihu, ale znovu pouze samotný příběh..
Co se ilustrační stránky týká tak je zřejmě že Jim Kay z tohoto projektu prostě odchází. Z blíže neuvedených důvodu ( snad zdravotních, možná i jiných) předává bohužel tuto rozjetou ilustrační verzi dál a osobně se lze vůbec modlit zda další díl vůbec uvidíme v provedení jakýchkoliv ilustrátorů, ačkoliv vydavatel se dušuje že toto vydání dokončí. Evidentně však s jinými ilustrátory.
Jelikož už od třetího dílu lze v této sérii vidět kde Jim Kay prostě má slabá a silnější místa a jelikož lze pochopit že čím hloub v obsáhlejší děj tím hůř, pořád by člověk očekával že by bylo hezké ( i za větší cenu) kdyby každá kapitola obsahovala jednu významnou dějovou ilustraci. Tento díl je opravdu slabý a pomíjí vyjma začátku a konce poměrně úplně všechno. Celé dlouhé kapitoly jsou prázdné bez pomrknutí na obzvláště srdcecné i velké okamžiky.
Neil není ilustrátor špatný je to hlavně ilustrátor úplně jiný. Nelze mu příliš co vytknout jeho vizitka je jiná a kdyby spolupracoval na sérii od začátku bylo by to přínosné. Takto člověk musí prostě překousnout že víc toho prostě nedostane a tečka.
Já osobně považuji za nejlepší grafický počin co se Harryho Pottera týká verzi, která u nás nevychází a která má zatím na kontě pouhé dva díly s tím že třetí vyjde na podzim. Ovšem i tam očekávám změnu právě od toho třetího dílu.
Knihu otevírá krásný, opravdu krásný popis jara..... ovšem všechna ta malebnost a ukázka je zahalená neprostupnou atmosférou, která po předchozím dílu musí přijít. Lipce, jsou divné tiché, smutné....a do nich vstupuje Agáta, s níž jako v první části vycházíme domů. Jenže jaký to je domov. Agáta je postava, která má jen ty naše oči a srdce.
Velikonoce nabírají v knize zvláštní charakter, nic není jak má být a vše je potřeba zachovat. Některým postavám se dá rozumět jako kapce vody, tak jsou čiré, jiným vůbec nebo jen málo. Přesto však soudit nelze nikoho.
Konec doslova gotický, uzavírá kapitolu jednoho života, uzavírá jí až málem poovsky.
Doporučení z mé strany velké...... sugestivní a lidské....
Ačkoliv nám začínají květnou nedělí vlastně Velikonoce já jsem zaháčkovaná v této úžasné knize a prožívám právě s Jagnou její horkou chvilku na půlnoční. Ovšem věřím že tímto tempem si odžiji u Borynu i ty Velikonoce a Žně než mrknu okem. Úžasná kniha, hned ten začátek a vytáhnutí do zimy je tak sugestivní, poetické a krásné že by člověk četl knihu jenom o tom. Okénko do lidských duší....do kraje, do tradic a svátku, do víry, která přinese každému něco jiného....
Nechápu, opravdu nechápu proč je tento autor u nás tak zapadlý. Je to esence života na venkově, přírody i lidských povah, tradic, zvyků a krásné ukázky lidských povah, které ukazují jak je člověk vlastně všude úplně stejný. Znám knihu v originále, ale přiznávám že Reymont je v originále v případě Chlopu trochu tvrdší oříšek, tak jsem si sehnala vydání z r.1929 a to je úplný cud. Překlad výborný a atmosféricky je kniha nabitá až po okraj a je v ní a kolem ní chytlavých míst, které vás zaháčkují už v samém začátku, jelikož autor dokázal, stejně jako třeba Hardy dost věrně a přesně popsat činnosti kolem zemědělství a rolnictva, takže vás na ta pole a louky a k těm hlàvkàm zelí prostě přenese. Navíc popisy počasí a nálady vytváří hotový skvost. Podle mě tento autor stojí za mnohem větší zmínku nebo minimálně stejnou jako třeba Sinkiewicz či Prus a takových polských autorů by se našlo daleko víc.
Kniha je bezesporu výjimečná už jen proto že kdyby se nestala zakázanou pravděpodobně by triumfla Orwellovu Farmu zvířat. Nepochybně jsem zachytila jistě zakolísání v průběhu knihy, autor možná zvažoval žánr až během psaní, nebo původní nápad zaměnil za nějaký mimovolný a nahodilý, nikoliv však nepůsobící a nevtíravý.
Ovšem jiné autorovo knihy mě zasáhly víc až do maxima.
Ačkoliv by ,v rámci tvorby VW, bylo spravedlivé knihu hodnotit objektivně mě to nejde, u této autorky to prostě nedokáži. Její knihy se přes mě převalily jako vlny.. všechny však zůstaly jakýmsi bezpečným majákem a přístavem, protože plavba skrze jejich peřeje he prostě neúnosně krásná..
Asi tolik k tomu co se mnou knihy od autorky dělají.
Kniha, která mi zlomila srdce. Narazila jsem na ni náhodou v antikvariátu a je to úplný poklad. Krásné popisy přírody, lámající se o těžké téma tj. válka. Vše co zůstává nevyřčené i to co je pevně vryté na stránkách v člověku zanechá absolutně nesmazatelný obtisk. Schopnost autora vyvolat ve vás emoce aniž by emočně vydíral je neuvěřitelně dechberoucí...
Syrová, podmračená a otevřeně nepoetická kniha z prostředí Ostravy. Pokud někdo marně vyhlíží třetí díl Šikmého kostela a nechce si dávat rereading, potom si tento titul může klidně dovolit. Ačkoliv tady jde přeci jen o něco maličko jiného.Zjistí že vše již vlastně bylo napsáno a řečeno a literatura za sebou zanechává vždy echa a stopy v nichž jsou další literáti.
Postavy naskicované bez příkras, realita bez obalu. Autorka se narodila v 19.st musíte být tedy připraveni na jazyk který s vámi možná nebude ihned spolupracovat, ovšem atmosféra se postará o to byla komunikace navázána celkem brzy.
Chtěla jsem jsem hned bezmyšlenkovitě pustit do následující knihy jakoby řekněme " série" a to Dvanáct, ale ne. Tuto knihu je třeba strávit a trochu nechat usadit. Neuvěřitelně poetickým jazykem na hranicí magického realismu je zde odvyprávěn příběh očima ženy, která popisuje neuvěřitelně živé a smutné věci. Přitom je v knize zrnko jakési zastřené bajkovosti, když autor za každou kapitolou odkazuje na nějakou konkrétní pověst či legendu. Kniha nese historický odkaz a umně zachází se čtenářem.
Až ten doslov z něhož jsem přečetla dvě stránky mě rozhodil když označil Polsko před válkou ( IIsv) jako zaostalou zemi. Někdo se asi nechal unést či ovlivnit, nebo prostě v době vydání musel. Smutné.
Dziękuję bardzo za wspaniałe (jakżeby inaczej) polecanke dla @esaczyta
Excelentní, mistrovské, dech beroucí. Člověk si to musí odžít, musí ten příběh a svět mít pod kůží, jinak si možno zlámat i vaz, zlomené srdce s tím musí počítat každý.
Hlavně je na této sérii vidět že ji nelze číst jednou, že aby ji mohl člověk porozumět musí ten příběh přijmout víckrát. Je vlastně hodně naivní si myslet že přečteme li jakoukoliv knihu jednou že jsme se s ní sžili.
Bez pardonu kniha ( knihy) mého života.
Přísahám na volavku
Powodzenia viedźminko. Powodzenia na szlaku...
Čteno v originále
Douška: Vidlička: s tím není třeba se trápit, prostě vám to nesedlo, to se stává. Obdivuji že jste i za takových okolností došla k poslednímu dílu. To se počítá.
Strašně mě mrzí že jsem o tomto díle dlouhá léta tak pochybovala a považovala jej za malém slabší díl série. Letošní re- reading mě vyvedl z omylu. Čtu v originále a úplně mě to zlomilo, rána za ranou a naprostá změna pohledu na tento fascinující díl, svět a vůbec. Že celá sága je nebetyčně skvělá o tom člověk ani psát nemusím. Banálních 5* je strašně málo. Svět který dráždí, zneklidňuje, ale zároveň naplňuje a je jistým zázemím.
Poklona.
Kniha se mi nelíbila, nebylo to upřímné, bylo to umělé a navíc opakující se motiv české literatury tady dost silně zaostal. Prostě nikterak nevyniklo nic co zřejmě vyniknout mělo a mohlo a vyniklo pouze plytké opakování toho co není v knize až tak zajímavé. Nevadilo mi odkazování se spisovatelštinu, jelikož v určitých knihách se člověk může dost dozvědět o pozadí různých věcí. V únoru jsem četla Andromeda od Therese Bohnman a tam bylo dobře zaostřeno na vydavatelství a práci v něm ( což si dost lidí dost idealizuje). Tady mi to ovšem přišlo až snad prázdné, jako bych četla z jedné strany deníček, to trochu přehráním. Nevím. Nevadí mi nejasnost vyprávění, ani nejednoznačnost podkreslení postav ( tedy myslím) vadí mi ta dřina, která je z toho znát.
Víte pokud první kapitola začíná větou:
" Jak je všeobecně známo, je na světě sotva něco krásnějšího než se po dlouhém odloučení vracet zpátky domů.",potom je těžké takové knížce vůbec co vytýkat, navíc vytýkat něco knize pro děvčata je úplné zvěrstvo. A tady navíc, tady je to kouzlo dané už samotným názvem, jménem hrdinky apod. Je to takové krásné pomrknutí na Jane Austen - a vy už jste v knize zabydlení předem, pokud tedy znáte něco málo od J.A.....Je to příjemné pohlazení po duši, a jsem ráda za tento překrásný úlovek v antikvariátu...
Knížečka s duší nemusí být vždy nutně staršího data a nemusí vždy nutně jít bo něco těžkotonážního...
Tato útlá knížečka vás okouzlí speciálně jazykem a skladbou slov, s jakými autor hraje na city různě poschovavané mezi řádky i v některých slovech. Vyprávění není duté, je to takové snové avšak některé popisy svou realističností vyrazí dech.
Osobně nevím kterou autorovo knihu doporučit jako první, nejlepší je to nechat na náhodě. Jsou to knihy pevně zakotvené, vzdor matoucím prvkům, které člověka často vyvedou z míry.