Aug komentáře u knih
Po fenomenální knize "Problém tří těles", po dobrém zbytku trilogie a knize "Kulový blesk", jsem se dostal ke knize, kterou napsal ještě před výše uvedenými.
Člověk má už tak nějak za ty roky pokrk amerikocentrismu ve sci-fi - Washington sem, Washington tam, americký občan jako vůdce při odvracení světových katastrof, a Rus jako spíše obtěžující, tolerovaný, snadno nahraditelný přicmrndávač. Na knihách autora se mi obecně líbí ono kulturní osvěžení - umí poměrně citlivě přinést příběh sinocentrický. Jakožto fanoušek sci-fi, milující myšlenkové experimenty, toto vítám.
Bohužel kniha "Věk supernovy" jedno z nejdůležitějších kritérií nesplňuje - onu citlivost. Je agresivně prošpikována čínskou politickou agitkou, a to tak výraznou, až to nebylo příjemné číst.
Stejně tak mě neoslovila předkládaná psychosociální analýza dětské společnosti - nepřipadala mi ani trochu uvěřitelná; a právě uvěřitelnost příběhu je jedním z klíčových prvků fantastické literatury.
Samotný příběh byl ze začátku čtivý a svižný, ale postupně ztrácel dech, a zhruba od her na válku mi začal připadat vysloveně otravný.
Co jsem si mohl z knížky odnést?
- Číňané jsou hodní, mírumilovní a pracovití
- čínský superpočítač je tu pro společenské dobro a drží společnost pohromadě
- Američané jsou tupá agresivní fetující hovada
- Evropané jsou nabubřelí idioti
- Japonci jsou krvelačná hovada
- OSN je impotentní
- globální změny klimatu jsou jen dočasná a nejsou způsobena člověkem (není to tam explicitně řečeno, ale ten narativ tam je)
- Číňané jsou do konfliktů vtahováni proti své vůli
- ...bylo tam toho mnohem více, ale nenapadlo mě vypisovat si všechno během četby
Suma sumárum - věřím, že Čínské ministerstvo kultury musí mít z této knihy velikou radost. Nu druhou stranu - když zaměníte USA za Čínu, dostanete jako výsledek typický hollywoodský trhák...
-----
Když si s Vaughanem [americkým ministrem zahraničí; po přistání v Číně] potřásl rukou, Chua-chua očkem zahlédl knihu v jeho ruce. Byl to jeden ze svazků Mao Ce-tungových komentářů k čtyřiadvaceti historiím, vázaný v tradiční provázkové vazbě.
Vaughan přimhouřil obě oči, jako by usínal, a zhluboka se nadechl. "To je ten vzduch, o kterém jsem sníval."
"Cože?" podívala se na něj Benesová nechápavě.
"Starobylý vzduch," odpověděl Vaughan tak tiše, že se slyšel téměř jen on sám. Pak se postavil co nejvíce stranou a vše pozoroval svýma chladnýma očima. [strana 410]
-----
Ačkoli byly [americké] letadlové lodě po vyplutí naoko chráněny ostatními plavidly kroužícími kolem, ve skutečnosti byla tato jejich obrana velmi chabá. Připočetla-li se k tomu ještě jejich velikost a neobratnost, stávaly se na otevřeném moři snadným cílem. Existovala také řada zbraní, které americkým dětem naháněly hrůzu, kupříkladu protilodní střely C-802 čínského námořnictva, známé jako "čínské létající ryby". Jejich bojová síla byla ohromná - jedna střela stačila na to, aby pronikla do obranného perimetru Aegisu, a mohla potopit celou letadlovou loď. Jak řekl velitel amerického námořnictva: "Naše letadlové lodě jsou nyní křehké jako velká vejce plovoucí na moři." [strana 308]
Jedná se o sbírku zajímavých povídek, jejichž žánr "podivno" je asi nejpříznačnější. Některé povídky jsou lepší (spíše druhá polovina knihy), jiné slabší, pro všechny je ale příznačné to, že se jedná o povídky poetičtěji laděné, a že pointa není příliš úderná, ale vyznívá tak nějak do ztracena. Taktéž témata mi (vzhledem k mým zájmům a vystudovaným předmětům) nepřipadala nijak šokující a neotřelá. Na druhou stranu překlad je líbivý, povídky se čtou dobře, obálka knihy je perfektní a knížka se v poličce určitě může pěkně vyjímat. Vzhledem k délce a ceně se může jednat o pěkný drobný dárek. Hodnocení 4* je pro tuto sbírku, myslím si, optimální.
Braková literatura pro skalní fanoušky Deus Ex; ostatním nemá vůbec co nabídnout. Příběh je průměrný, ne úplně záživný, takový trochu roztříštěný a hodně o náhodě; dialogy jsou občas velmi umělé a nerealistické (způsobeno překladem?). Knihu jsem četl spíš proto, že jsem si ji koupil a jsem fanda herní série, ale velmi často jsem se přistihl, jak kontroluji, v kolika procentech knihy už jsem spíš, než že bych se těšil na další vývoj děje. Jsem v polovině a nemám dojem, že by se něco mohlo posunout k lepšímu. Zatím dám 2* a v případě potřeby edituji.