ava.s komentáře u knih
Nedávno jsem byla v knihkupectví a jeden tatínkem se ptal syna, zda chce poslední díl Harryho Pottera, kluk s povzdechem odpovídá, že ano, ale strašně ho mrzí, že Děti z Bullerbynu nemají pokračování...Pousmála jsem se, protože kniha Děti z Bullerbynu byla i má dětská láska. Knihu jsem přelouskala tolikrát, že jsem ji uměla nazpaměť.
Za mě opět jedno velké ne.
Diář má moc velký formát a přesto je v něm málo místa, moc velké řádkování, také se mi moc nelíbí uspořádání. A upřímně po vizuální stránce mi přijde nezajímavý, mě osobně se vůbec nelíbí (a to nejen obálka). Také jsem nepochopila proč jsou v diáři rozhovory (?) Sorry, ale to má být tady a ne v diáři, který sebou má člověk celý rok tahat! (Citáty pochopím a vítám, ale rozhovor?) Nemá gumičku na tužku, což u takhle velkého diáře je chyba. Ten loňský mi přišel nepraktický, tento se mi ani nelíbí.
Také se mi nelíbí to, že všechny dotazy na čtenářskou výzvu na příští rok jsou přesouvány do bůhví jakých vláken. Přitom nejsou zveřejněné ani průběžné statistiky za tento rok a to už je listopad (!). Dost absurdní je i to, že se tu diář může hodnotit tak, jako ostatní knihy a dokonce ho mohu vložit do čtenářské výzvy. Toto kniha přece není! Pokud se tu mohou hodnotit diáře tak snad nová sekce - diáře a dejte sem i jiné tématické diáře ne jen ten z Databáze knih (Neobyčejný diář, Jógový diář, Coelho, Motivační, Lucie Gránová apod...). Chápu, že chcete reklamu, ale cpát lidem pod nos tímhle způsobem tento merch...nevím nevím.
Osobně jsem sáhla po diáři z Knižního klubu a to z následujících důvodů - i přes malý formát je tam daleko víc místa na poznámky, je lehký a za krásnou cenu 29 Kč, navíc po vizuální stránce se jim letos opravdu velmi povedl, u každého týdne je i perlička z knižního světa.
Tohle beru už jako klasiku.
Asi není nikdo, kdo by viděl Helenu Součkovou jinak než jako Hrzánovou s zářivou žlutou aktovkou.
Skvělá a zábavná kniha, výborná divadelní hra a neskutečná audiokniha.
Opět jdu proti většině.
Tahle kniha pro mě byla bohužel jedno obrovské zklamání.
Dlouho jsem se na ni těšila a po pár stránkách mi bylo jasné, že tohle nebude to, co jsem čekala. Těšila jsem se na knihu plnou cynismu, sarkasmu, ironie, humoru i zajímavých myšlenek, místo toho jsem dostala dvě povrchní, ploché a hlavně úplně neuvěřitelné postavy, prostřednictvím kterých mi autorka knihy nutí své názory a to nepěknou formou dlouhých monologů plných cizích a odborných slov či psedointelektuálního chvástání.
Mělo to potenciál, ale forma šla úplně mimo mě. Obě postavy nereálné (nejen díky vnitřním monologum) a i trochu ploché a svým způsobem i pokrytci. Kniha byla vlastně úplně bez děje a ten konec, proč proboha? V konečném důsledku mi kniha přišla komerční, chvástavá, arogantní a vlastně mi přišlo, že to co autorka kritizuje také sama vytvořila.
Jakákoliv zajímavá myšlenka nebo vtip byl v momentě zabitý.
Bylo to dlouhé, nudné, ubíjející, nezajímavé a neuvěřitelné. Přemáhala jsem se, abych dočetla. Kniha mi vzala na dva měsíce chuť cokoliv číst. Po dočtení si připadám jak po lobotomii.
..Za mě rozhodně ne.
Knížku jsem objevila, když jsem hledala mé milované Děti z Bullerbynu do letošní čtenářské výzvy. Máma mi říkala, že "Říkali mi Leni" je moc pěkná knížka, že ji četla jako 12ti- léta a moc se jí líbila. Je o "poněmčené" holčičce. Tak jsem si řekla ok, Děti z Bullerbynu jsem znala jako dítě zpaměti, tato kniha jde v podstatě do 3 témat letošní výzvy a potřebují něco krátkého, protože mám čtecí blok.
Brutální thrillery, detektivky si přečtu bez mrknutí oka, ale pravdivé příběhy ani knihy z války nečtu, je to na mě moc depresivní.
Tuhle jsem vzala do ruky jen protože jde o dětskou knížku.
Knížka je čtivá, opravdu pěkně napsaná. I slza mi ukápla. Pěkný příběh, na kterém jsou vidět hrůzy války. Moc pěkně vykreslené všechny postavy a to i po psychologické stránce, přesto tak, aby vše pochopil i mladší čtenář. Vydání z roku 1971 je i krásně ilustrované.
Není to v pravém smyslu kniha pro děti, bohužel to není pohádka, ale historie. Je to trochu depresivnější, ale tyto věci se děly a není dobré na tím zavírat oči... Také si nemyslím, že by to byla špatná kniha i pro děti. Děti se i víc ptají, možná vše nepochopí, ale rodiče by měli dovysvětlit..... Určitě je to vhodnější kniha než když někteří rodiče dají 9 letému Hru o trůny, Zaklínače a podobné knihy plné sexu, intrik, vraždění atd. ...a tuto zavrhnou protože je "moc drsná".
Doporučuji... a to nejen dětem.
Knihu jsem objevila v knihkupectví v sekci osobní rozvoj, tady to už díky bohu někdo opravil.
Velice zajímavá publikace na téma trauma, zpracovaná odborníkem, který se v oboru pohybuje od 70. let minulého století. Informace k danému tématu podává přímo, srozumitelně a poutavě. Dle mě velice přínosná kniha a byla bych ráda, kdy se překládalo víc takových knih.
Myslím, že to jedna z těch knih, kterou by si měl přečíst každý.
Jednoznačně doporučuji.
Výborná kniha...
80 let stará a přesto neskutečně aktuální, psychologie postav skvělá...kniha je a vždy bude aktuální a tím pádem i dosti děsivá.
40 let starý socialistický doslov také zajímavý, i když s ním nejsem ztotožněna, teda aspoň co se týče osobního názoru. Autorce je v něm vytýkán zbytečný pesimismus, ale autor doslovu je dle mě zase až moc optimistický...
Nezažila jsem válku, ani dobu po, ale když si vezmu co se teď děje ve světě, nemám pocit, že by Karin byla nějak zbytečně moc pesimistická, naopak i v jejím dystopickém světě dává Leovi nějakou víru v lepší zítřky...
Velice zajímavá kniha - krásná, smutná i brutální. Určitě nejde o thriller. Nemyslím, že jsem někdy četla něco podobného...Výborně napsána kniha, brutální začátek vystřídaly i milé, krásné a dojemné scény.
Kniha je o osobní tragédii člověka, co se nevyrovná se ztrátou a "zblázní se" a jak toto trauma poznamená i jeho nejbližší o mnoho let později...Zajímavý příběh.
Bohužel nesdílím nadšení většiny.
Moc se mi nelíbí formát diáře, je obrovský a přitom místa na poznámky u jednotlivých dní je hodně málo, někde jen třeba jeden řádek. Pokud si píšete do diáře směny, přesčasy, doktory, schůzky je to prakticky nepoužitelné. Vzhledem k ceně a velikosti se toto opravu nepovedlo. V knihkupectví byl vedle položený diář o 100 Kč levnější, trochu menších rozměrů (a rozhodně lehčí), u každého dne 5 řádků, na začátku každého měsíce poznámky na narozeniny, měsíční kalendář apod. , i celkově kvalitnější desky i grafická úprava.
Abych vše nekritizovala, oceňuji, že diář má gumičku na přetažení i gumičku na tužku. Papír také není špatný. Desky jsou sice z papíru, ale trochu pevnější. Matné provedení beru také jako plus.
Otázkou však je, jak budou desky vypadat po půl roce dennodenního tahání v kabelce.
U témat výzvy bych ocenila i třeba jen jeden řádek na osobní tip.
Doufám, že si kritiku autoři vezmou k srdci a příští rok bude nějaká vylepšená verze. Zatím za mě bohužel nedoporučuji, jako diář to není moc použitelné. Jednoduchý, lehký diář z KK za 29 Kč milionkrát použitelnější.
2,5/5
Můj první Bryndza. Trošku zklamání. Asi jsem měla vysoké očekávání, které však nebylo naplněno.
Kniha rozhodně není úplně špatná, je celkem čtivá, ale v podstatě je to taková ta komerční průměrná detektivka, kterých jsou teď mraky. Hlavní hrdina alkoholik s traumatem...a Kate mi byla o dost méně sympatická než např. Havran, Backstorm nebo třeba Harry Hole. Myslím, že mi i víc sedí detektivky severských autorů než tato od pana Bryndzy, přijdou mi poutavější a ne tak povrchní, i když jde v podstatě o to samé.
Určitě sáhnu po dalším knize (série s Erikou), přestože žádné wau se u mě zatím nekonalo.
Jako dítě jsem milovala večerníček a chtěla také maxipsa Fíka.
Jako dospělou mě tato kniha pro děti ohromně baví také. Příběhy vtipné, milé, pěkné ilustrace.
Detektivka ani krimi to opravdu není, spíš román. Kniha se četla dobře, svižně.
Byla to příjemná jednoduchá jednohubka. Zajímavá a zábavná sonda do života jedné africké ženy, co se rozhodla založit neobvyklé podnikání.
Za mě dobrý, určitě sáhnu i po dalších dílech.
3,5/5
Zajímavý začátek série.
Kniha čtivá, žádné vyloženě hluchá místa, přesto jsem měla pocit, že na to, kolik to má stránek, jsem se knihou "trápila" trochu dlouho. Na druhou stranu je to za začátek série, starší příjemná detektivka.... Za mě lepší průměr a rozhodně lepší než mnoho vychvalovaných "bestselleru" z poslední doby.
Nečekejte zázraky a budete spokojeni.
Tak první plus je nádherná obálka, kterou mě kniha upoutala v knihkupectví a nebyla jsem sama, protože jsem knihu našla pod vánočním stromkem. Takhle hezkou obálku jsem neviděla už dlouho.
Kniha se čte opravdu dobře, děj plyne svižně, ale po prvních cca 3-4 kapitolách tušíte, kam vše směřuje, od půlky je to úplně jasné. Žádné výrazné zvraty nečekejte, zakončení celkem předvídatelné, mě ani trochu nepřekvapilo, na druhou stranu jsem byla ráda za toto rozumné ukončení.
Přemýšlela jsem, jestli dám 4 nebo 5 hnězdiček a myslím, že si kniha zaslouží plný počet. Po dlouhé době to byla příjemná, logická kniha, velice uvěřitelné postavy. Skvěle napsaná kniha, kterou jsem si užila, nádherná obálka. Vlastně nevím, co bych vytkla. Od autorky si ráda přečtu další knihu.
Domov na konci světa byla má první Odeonka a hned láska. Knihu jsem si vybrala před 15 lety na Vánoce a doteď si ji pamatuji, četla se dobře a zanechala silný dojem. Hned poté jsem přečetla Hodiny a Cunningham se stal jedním z mých nejoblíbenějších autorů.
Film byl strašný.
Stále nemohu sehnat knihu Tělo a krev, kdyby měl někdo k prodeji prosím dejte vědět.
Hodně zajímavá kniha.
Zamyšlení nad vnímání odlišností společností a autorova osobní zpověď ohledně sebepřijetí. Místy velice vtipná a sarkastická a rozhodně obohacující kniha.
V knize jsem se našla, bohužel. Asi proto nechápu jak někoho kniha může uspávat.
Pokud zapadate do škatulky průměrnosti a nemáte osobní zkušenost s odlišných chováním k Vám samým budete mít asi stejný názor jako Alma-Nacida či Stanislav 0373.
Bohužel i v ČR Vám názor jednoho člověka, učitele, může změnit (nebo i zničit) celý život.
A nejde jen o vzdělání, či tělesný hendikep, ale může Vás ovlivnit třeba i velikost konfekčního oblečení, obuvi, výška apod. Což hodně lidem asi vůbec nedochází...
Kniha o zamyšlení na "normou" a slovem "normální" a jak jsou širokou veřejností vnímány i drobné odlišnosti lidí a jak je to celé absurdní.
Mě osobně v hlavě po přečtení rezenuje spousta myšlenek a i zklamání nad společností, ve které žijeme.
Pokud nejste "normální " budete z knihy nadšeni.
Tohle mi vyloženě nesedlo. Backmana mám ráda, ale být tohle první kniha, která se mi od autora dostala do ruky, byla by rozhodně poslední.
Přestože to bylo krátké a možná místy úsměvné, měla jsem s knihou problém a vyloženě mě nebavila, nic mi nedala. Doposloucháno jako audiokniha.
Celé to na mě působilo strašně komerčně, uměle a nesympaticky. Za mě ne, ani jako oddechovka, přestože mám Backmana mezi oblíbenými autory.
Přiznám se, že nejsem milovník knih o soudních procesech, ale tato mě opravdu chytla.
Čtivé, svižné, sympatické postavy, díky rozsahu a poutavosti lze knihu bez problému přečíst za odpoledne. Žádný dramatický zvrat tu nebyl, ale vůbec mi to nevadilo.
Výborná kniha, tím spíš, že jde o autorovu prvotinu.... Osobně se už těším na další knihy tohoto spisovatele.
Za mě dobrý.
Coben jak ho známe - kniha má spád a dobrý nápad, čtivé, nenáročné a zábavné.
Nemyslím, že by to byla jedna z jeho horších knih. Ano, máme tu otevřený konec a spousta věcí zůstala nedořešených, ale až tak mi to nepřekáží, možná spíš naopak... Nemám co vytknout.
Mé původní nadšení hodně rychle vyprchalo.
Autor se neustále opakuje!
Kdybych si vybrala jakoukoliv myšlenku z prvních dvou kapitol knihy a dala si panáka pokaždé když ji autor zopakuje, odvezli by mě s otravou alkoholem, u některých tvrzení už v půlce knihy. Zopakovat jednu myšlenku na 10 stránkách třeba i 15* je fakt síla.
Kniha byla zdlouhavá, ubíjející a měla jsem problém ji dočíst.
Navíc pokud nemáte děti či nejste učitel/ka pochybuji, že v knize najdete nějakou zajímavou myšlenku. Pro mě po dvou kapitolách zbytečné, pokud máte malé děti, tak po třech.... zbytek je jen opakování již sděleného pořád dokola.
Kapitola o dětech je vlastně to samo jako kapitola o studentech - jen místo "dítě" je uvedeno "student" a občas ani to ne..., kapitola o komunikaci je opakování druhé a třetí kapitoly.
Kdyby se udělat "výcuc" toho podstatného a autor neopakoval stále dokola to samé, zůstalo by tak max. cca 5 stránek, co by odpovídalo hlavním myšlenkám "vykradeným" z knih od jeho kolegů.
Za mě velké zklamání, nedoporučuji.