Ayna
komentáře u knih
Katyně
Pavel Kohout
Jakkoliv obdivuju nápad i autorovu práci s jazykem, prostě mi to úplně nesedlo. Tak od půlky jsem se už do čtení nutila, pasáže o Vlkově a Šimsově minulosti mě nebavily, celkově se to pomalu plácalo od jedné rádoby šokující absurdity ke druhé, až jsem ztratila zájem, k čemu se to nakonec doplácá. Při moc velké koncentraci nechuťárny prostě už nemají ten efekt a spíš mě nudí.
Lízinka Tachecí je ale zajímavá ne-postava. Většinu knihy nemluví, nemyslí, nejedná, o jejích pohnutkách ani minulosti se nic nedozvíme, takové slepé místo v příběhu. Když už je autorem zahnaná do situace, kdy by se měla nějak projevit, tak se dozvíme, že kouká z okna nebo počítá sedačky. Klidně by to mohla být geniální autistka, ale...
P.S.: To inovativní dělení kapitol jsem strašlivým způsobem nedocenila. Myslela jsem si, že se mi to prostě blbě načetlo v programu v mobilu, občas mi tam text dělá strašný brikule:-D
Outsider
Stephen King
První cca třetina/polovina byla pro mě naprostá pecka. Myslím ty detaily policejní a soudní práce jak z true crime dokumentu, psychologický rozbor dopadu zločinu na rodinu oběti i domnělého pachatele a na maloměstskou komunitu vůbec, všechno popsáno Kingovým osobitým stylem. (Jediné, co mi neštymovalo, byly neustálé zmínky o "ajpedech", to působilo jak nezvládnutý product placement, jaký znám z českých filmů. Ale napadlo mě, že by to byla dobrá chlastací hra - dej si panáka pokaždé, když narazíš v textu na slovo iPad. To by příběh nabral teprve nečekané grády, obzvlášť pokud čtete rychle.) Pak je tu druhá část, což je naprosto klasické putování party správňáků za ulovením nadpřirozeného monstra kamsi do podzemí, přičemž v patách je jim padouchův poskok. Tady mi přijde, že King vykrádá sám sebe. Jako, pořád je to po čertech dobře napsané, ale wow efekt se vytratil. Postava Holly se mi líbila, ale přišla mi do příběhu přidaná tak nějak na sílu, bylo z toho jasné, že autor předpokládal, že ji čtenář zná z předchozích děl, takže už se nenamáhal detailněji opisovat, kdo to je, a ráz naráz ji tam hodil. Já ji doteď neznala, ale nějak jsem se s tím popasovala. Tyhle autisticky působící vyšetřovatele můžu, i když v dnešní době už je to taky klišé. Navzdory těmto slabinám je to ale za mě dobrý, když se řekne "trochu horší King", pořád je to o několik levelů výš než zbytek jeho konkurence. Seriál neznám, ale chystám se na něj.
Dědina
Petra Dvořáková
Nepocházím sice z dědiny na Vysočině, ale z maloměsta o kraj vedle, nicméně nářečí je u nás podobné a byla to ta první věc, co mě na knize zaujala. Některé výrazy jsem teda slyšela používat široko daleko jen mou babičku a brala jsem je jako nějakou její osobní zkomoleninu, a tady jsem prozřela, že i to bylo nářečí, promiň babi :) Jinak, kniha nemá zásadní dějovou linku, ale sleduje útržky životů několika obyvatel vesnice, a hlavní tam není ani tak to, co se kde děje, ale jak o tom lidé uvažují. Což je popsáno setsakra dobře a přesvědčivě. Jo a mapka vesnice pod přebalem. Až to budu někdy číst znova, asi si ji prohlídnu zevrubnějc, takhle jsem se místy ztrácela v postavách.
Strach
Jozef Karika
Takové malé slovenské To. Inspirace Kingem si všiml kde kdo, nakonec i sám autor ji v knize ústy jedné z postav otevřeně přiznává. Akorát tam, kde King nabízí propracovanou psychologii postav i mytologii celého strašení, Karika jenom klouže po povrchu. Škoda, zasazení do slovenských reálií bylo fakt zajímavé a určitě se z toho dalo vyždímat víc, budovat atmosféru Karika umí dobře. Takhle je to průměrný horor, možná na hvězdičku víc, pokud bych to četla celé v noci. Ke konci mi to bohužel přišlo čím dál víc odfláklé a závěrečné bububu spíš legrační.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Moje první setkání se Ziburovou tvorbou. Sedlo mi to velmi, jak samotný nápad procházet pěšky různá divná a odlehlá místa, tak ten sarkastický přístup v textu. Příjemný bonus je autorova občasná poezie, která je tak hrozná, až je vtipná.
Pusinky
Stanislav Rudolf
Nevím, jak by se mi to líbilo v pubertě, na knihu jsem padla náhodou až teď v knihobudce. Je napsaná čtivě a je dost tenká, takže to bylo rychlé čtení. Hlavní postava nebyla vyloženě kladná a často ani sympatická, ale myslím, že to ani nebyl účel. Těžce s ní mlátila puberta, na vztah s klukem se vším všudy nebyla připravená a taky to podle toho dopadlo. Že se s tím týpkem nakonec rozešli byl vlastně happy end. Mimochodem mě zaujaly mě popisy toho, jak to chodí na učňáku na cukrářku... Mám chuť jít vydrancovat místní cukrárnu.
Půlnoční děs
Scott Siegel
(SPOILER) Půlnoční děs je fakt děs. Puberťák Andy, který postrádá osobnost i zábavnost, se stále plácá v Zemi duchů. Když mu Strážce mlhy slíbil, že ho za ucpání té ďoury v minulém díle pošle domů, pěkně kecal, protože teď sype z rukávu další questy. Tentokrát má Andy za úkol pomoci někomu ze své minulosti a navštívit záhadné místo, kde je něco, co ztratil. V patách má neustále retardovaného sira Aleca a jeho partu a kromě roštěnky Elizabeth mu nově pomáhá pračlověk Makasha - jediná alespoň trochu sympatická postava v tomhle veledíle. Děsné zvraty, děsné dialogy, logické kopance (Elizabeth má fóbii z ohně podle toho, jak se jí to hodí, údolí strachu působí jen na někoho, a na to, že vlastně umí levitovat, už všichni radši zapomněli). Až konec byl celkem fajn, nápad s vězením pro mrtvé naděje je dobrý. Dobrý by byl i ten romantický vztah mezi člověkem a dušicí, kdyby byl popsán jen trochu zajímavě... Což není. Bylo by třeba fajn dozvědět se i něco o 60. letech, ze kterých pochází Elizabeth, ale i tohle téma zůstalo neuchopeno.
Tajná ložnice
Robert Lawrence Stine
Dost dobrá knížka (na Stopy hrůzy, samozřejmě to není žádná vrcholová literatura). R. L. Stine horory pro puberťáky fakt umí a tenhle býval jeden z mých top. Ani nevím, kolikrát jsem to jako malá četla, a jako oddechovka se to dá i v dospělosti.
Podvrženec
Victor LaValle
(SPOILER) Zajímavá městská fantasy, kde se ten fantasy prvek objevuje až po dlouhé době a teprve ke konci se to pořádně rozbalí, takže tápete, k čemu to povede. Do té doby je to kniha o antikvářství, moderním rodičovství, o současném New Yorku, o ztrátě a o traumatu, a plyne to velmi pozvolna. Dovedu si představit, že to řadu lidí otráví, protože anotace knihy se zdá slibovat větší akci. Já mám zrovna období, kdy mi tyhle storky ze života hodně lahodí, takže mi to sedlo. Za mě by tam ani ten fantasy prvek vlastně být nemusel, mohlo to být celé o tom, že Apollovi prostě hráblo, stejně jako jeho ženě. Jakože jsem si dlouho myslela, že to tak i bude. Třeba když vykopali ten hrob a Patrice to, co uvnitř našli, vůbec nekomentoval, tak se zdálo, že Apollo je jediný, kdo tam tu věc viděl. Občas mi přišly některé části slabší, hlavně ta část s Cal a jejím babincem na ostrově, tak bych dala hodnocení jen čtyři hvězdy, ale ta kniha je tu tak podhodnocená, že jí klidně napálím plný počet a přeju, ať si své čtenáře najde. Ono to vůbec není hloupý čtení. Některé fóry a nadsázka jsou tam zapracované tak nenápadně, že to člověku hned nedojde. A nakonec ještě zásadní poselství, fakt nevěšte ty fotky děcek veřejně na Facebook.
Srdcerváč
Nicholas Adams (p)
Nebylo to špatný, ale ani to pro mě nebyl úplně top. Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec jsem jednu strhla za to, že měl Kaz těch bab až moc a když jsem to četla na etapy, tak už se mi pletly (hlavně ty, co tam měly menší roli). Jinak je to taková normální vyvražďovačka, není ale většinu času moc napínavá. Je jasné, že to dělá jedna z holek, která žárlí na ostatní, a jen se čeká, která. Mmch mě pobavilo, že po pár mordech dostaly děcka prázdniny do konce týdne, myslela jsem, že v Cresswellu jsou na zvýšenou kriminalitu zvyklí.
Pod maskou nevinnosti
Nicholas Adams (p)
Tohle byly v mých - nácti jedny z mých nejoblíbenějších "stopáčů", četla jsem je několikrát a dodnes je mám v knihovničce, takže už jen za to nekritických pět hvězdiček. Samozřejmě při čtení po tolika letech už člověk vidí ta slabá místa, ale i tak to bylo fajn setkání se "starým známým". Taky bych zmínila, že ve srovnání s předchozími knihami stejné autorky, které vyšly v edici Stopy hrůzy, je tady vidět posun k lepšímu, propracovanější je příběh i charaktery.
Pronásledovaná
Robert Lawrence Stine
Plný počet... Možná je to tím, že poslední stopáče, co jsem četla, byly ze série Země duchů, ale tohle mi prostě ve srovnání s tím přijde jako veledílo. Bavilo mě to jako -náctku a baví mě to i jako vyhořelou matku na mateřské. Ideální kombinace strašení, romantiky, detektivky, a i na nějaké to vražděníčko dojde.
Temný oheň
Scott Siegel
(SPOILER) Další díl Země duchů už jsem číst nechtěla, ale pak jsem si to uložila jako zkoušku svých nervů a odhodlání a dorazila to. Necítím se tím ale nijak obohacena a ani si už moc nepamatuju, o čem to bylo, jen takové útržky. Asi to můj mozek raději vytěsnil. Jakože... Vylovili z řeky děcko. Pořád někam šli a potkávali divný lidi. Strážce Mlhy se někam zdejchnul a rozbila se obloha. Pronásledoval je tělocvikář z Hometownu, aby Anďase zabil. Došli na diskotéku, pro nic za nic je přepadnul ninja. Nějaké ty výbuchy a láva. Lávové monstrum. Zlouni vycucávající mlhu, bum bác, mlha zpět, všichni až na Anďase a Elizabeth postoupili na další level a zmizeli. The end. Už nemusíte udělat stejnou chybu jako já a nemusíte to číst. Není zač. Jedna hvězdička za to, že je to tak hloupý, až je to vtipný.
Skřek šelmy
Lynn Beach (p)
Není to moc horor, je to jen takový lehce napínavý detektivní příběh pro děcka s nadpřirozeným prvkem. Co mě na tom bavilo asi nejvíc, byla ta atmosféra internátní školy a Údolí přízraků.
Devadesátky!
Johana Fundová
Devadesátková popkultura letem světem optikou tehdejšího pražského dítěte. Jelikož jsem jen o pár let starší než autorka, tak jsem si v tom našla dost svého, nad fotografiemi zavzpomínala celá famílie, ale na čtení to bylo takové trochu plytké. Je to hlubší a propracovanější než facebooková stránka, ze které to vychází, ale pořád ne tak, jak by člověk od knihy takového rozsahu čekal. Pohled autorky doplňují vzpomínky známých osobností s dost různou vypovídací hodnotou (klidně se to mohlo víc vytřídit). Taky by to asi chtělo lepšího korektora - uteklo dost chyb a chtělo by to probrat i slohově... např. bambilionkrát se opakující slovo "zkrátka".
Smrt je vždycky osamělá
Ray Bradbury (p)
(SPOILER) Je to dobrá knížka, ale... Ježiš, to je strašná věta, něco jako "Miluju tě, ale..." Tak jinak. Je to dobrá knížka s atmosférou, co by se dala krájet. Je tak hutná, že jsem se jí musela prokousat. Ale nikdy mi neuvázla v krku. A vždycky tam byly vetkané tak dobré postřehy nebo tak krásně napsané věty, že jsem se musela zastavit a přečíst si je několikrát znova. A někdy tam byly věci, co mi nedávaly smysl, takže jsem se taky musela zastavit a přečíst si je znova. Místy to bylo až surrealistické a snad všichni tam byli na palici. Prejže detektivka. No, to byla detektivka jak od Lynche. A když už jsem si myslela, že se autor totálně urval ze řetězu a žádný vrah není, nebo je vrah on, vy nebo já, tak to začalo dávat smysl a mělo to logické vysvětlení. A to je ten největší spoiler, který by neměl číst nikdo, kdo se nechce ochudit o půlku zážitku: ačkoliv to tak většinu času nevypadá, tak je to fakt detektivka s "normálním" vrahem. Jo a taky je to moc pěkné povídání o Benátkách - těch v Los Angeles.
Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
Dokážu ocenit poctivej kousek sebemrskačství. Nebo mi možná jen dělá škodolibou radost číst si další barvitý popis toho, že všichni ten život pytlíkujem, jak umíme. Určitá repetitivnost a "absence" děje mi nevadila, ale přece jen to mohlo být kratší, ke konci už to ztrácelo dech. V posledních cca čtyřech kapitolách ho to ale zase popadlo, takže za mě dobrý.
Zrada
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Tenhle díl jsem jako malá milovala a strašně prožívala, bylo fajn si to zase po letech připomenout. Chvíli člověk drží palce Goodeovým, chvíli Fierovým (aspoň některým)...a nakonec skončí špatně všichni. Smrtící telenovela z období kolonizace Ameriky a upalování čarodějnic.
Nekonečná noc
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Tahle kniha je něco jako soft verze Tajemství loňského léta pro děcka, víceméně bez mrtvol. Je to ale i tak celkem napínavé, čemuž mohutně napomáhá zasazení děje na opuštěný Fearovic ostrov. Fajn charaktery a čtivý děj. Myslela jsem si, že už si tenhle díl vůbec nepamatuju, ale v průběhu čtení mi naskočilo vysvětlení chybějícího pulsu "mrtvoly"... Zjevně to na mě udělalo před lety velký dojem.
Jediná
Klára Jarunková
Knihy paní Jarunkové mě dlouho míjely, je to spíš čtení generace mých rodičů. Před časem se mi ale náhodou dostal do rukou Můj tajný zápisník a líbil se mi autorčin styl psaní, takže jsem od ní chtěla určitě ještě něco. Tak jsem splašila Jedinou... a líbila se mi ještě víc než zápisník. Krásně vystihuje přerod dítěte v dospělého, má to ten dětský vtip jako zápisník, ale zároveň větší hloubku a drsnost. Nečekejte uzavřený příběh, je to přesně takové, jak to popisuje anotace. Krátká exkurze do cizího života, popis toho, jak člověka potkává den za dnem, hodina za hodinou, "slice of life" se tomu žánru dneska moderně říká. Pro mě to byla i exkurze do let šedesátých, která jsem nezažila. Zajímavé, vtipné, smutné, někdy i dost drsné. Nejde tam jakoby o nic, a přitom jde o všechno.
