azraelka komentáře u knih
Po prvním díle jsem měla nastavené očekávání hodně vysoko. Bohužel první díl zůstal nepřekonán a ani nebude. Příběh už není o vztahu, jehož součástí je sex, ale spíš o vztahu, kde hodně sexují. To je pro mě krok zpátky. Jedna hvězdička navíc je za seznam, který Grace sestavila a Loganovu báseň, kterou bych si chtěla přečíst.
Rádoby drama, scéna jak vyškolila Nicka, to jako vážně a všichni o tom věděli a plácali ji za to po ramenou? Vůbec jsem to nepochopila. Autorka nutí chlapy skákat přes bar kvůli holce na jednu noc, jenom proto, že jí to přijde rajcovní. Fascinuje mě, jak se hrdinka vůbec nesnažila o to mít kamarádky, ale ony si to prostě vynutily. Bavila jsem se u scén, kdy s tím autorka nepočítala, pokaždé když ze sebe postavy odlupovaly další vrstvy slupek jako cibule. :D
Pro mě doják, Colleen to umí líp.
Plus je, že Tate nebyla blbka a další plus za postavu Kapitána a jeho citronové přísloví.
Jako komedie dobrý. Fakt jsem se bavila při všech dramatických odchodech, kdy si hrdinové navzájem lámali srdce. To bylo naprosto ženiální.
Jak mám Jane Austenovou ráda, tak Emmou se mi nedaří moc prokousat, zbytečně moc ukecané a květnaté. Ale jsem ráda, že ji napsala, protože miluju její seriálovou adaptaci. Tady platí pravidlo, že filmové zpracování je lepší než kniha.
O zombících jsem toho moc nečetla, ale tady se mi celkem líbilo, jak se jednotlivé postavy setkávaly, aniž o tom věděly.
Na Scarlet se tu snesla vlna kritiky ohledně jejího jednání, ale myslím, si, že kdyby byla muž, tak by to pro všechny bylo v pořádku. Ona musela něco dělat, aby mohla věřit, že její děti mají šanci přežít.
Masakr. Jsem ujetá na žraloky, takže jsem si to musela přečíst. Útoky dobrý, ale zbytečně se vracelo zpátky do minulosti obětí, to mě fakt nebavilo. Konec se mi celkem líbil.
Nemůžu jinak než pět hvězdiček. Naprosté klišé téma, ale výborně napsané. Rozhovory mezi Hannou a Garrettem neměly chybu. Někdo tu zmiňoval podobnost se sérií od Emmy Hart, podobný je pouze námět. Úroveň psaní, propracování postav, vtip, vztahy nejen mezi Garrettem a Hannou, ale jejími rodiči, kamarády i nepřáteli, je míle daleko před Emmou Hart, jejíž postavy mezi sebou soupeřily hlavně o to, která řekne víc sprostých slov, chovaly se jako by jim bylo pět let, a souložily o sto šest.
Nevěděla jsem, že to řeknu, ale těším se na další díl.
"Klidně se s tebou vsadím, že kdykoli se někoho zeptáš na jeho tetování, vždycky ti poví, že to znamená "kuráž" v nějaký čínštině nebo co, když oba moc dobře víme, že to nejspíš znamená "brambora" nebo "bota" nebo "nalitej jak hovado". Nebo spustí ubrečenou historku o tom, je se před x lety ocitl na úplným dně, ale zvládl to a proto má na zádech vytetovaného fénixe, jak vstává z popela."
Miluju Rozum a cit a tahle adaptace do současnosti se povedla výborně. Postavy jsou lehce upraveny, aby jejich jednání dávalo smysl. Marianne má astma a sklon k depresím po otci. Bill Brandon se v Delafordu stará o veterány s traumaty z války. Je tu věnován větší prostor Margaret, jakož i siru Johnovi. Narozdíl od originálu jsem si víc oblíbila paní Jenningsovou. U téhle knihy jsem vždycky zklamaná, když zjistím, že jsem dočetla až nakonec.
Při prvním čtení jsem se celkem bavila a knížka mi rychle utekla.
Při druhém čtení opravdu trpím. Hrdinka je typická Mařena. Kam přijde, všichni se s ní chtějí kamarádit. Miluje Pýchu a předsudek, aby dokázala, že je inteligentní a chce být spisovatelka, aniž by za celou knihu cokoliv napsala. Ono to po té vysoké škole asi půjde samo. Má problémy s matkou. Autorka nečekaně zabrousila i do sci-fi žánru. Jako sorry, ale kluk, který bude hodiny naslouchat rozebírání Vašeho vztahu s jiným klukem a není gay ani se s hlavní hrdinkou nechce vyspat? (což by jeho chování osvětlilo). Situace se stále opakují. Proběhne hádka, Tessa prchá pryč, následně zjistí, že Hardin za ní běží a řve na ni, ať od něj neutíká. Naběhali se oba docela dost.
Co mě štvalo nejvíc
- když Hardin pronese, že když poprvé Tessu spatřil, hned si představil, jak mu provádí orální sex - romantika 21. století
- Tessina stáž
- hlášky typu: "vypadal zničeně, jako by měl zlomený srdce a to nemůžeš mít, když nemiluješ", "začal mi povídat o fotbale, což mě vůbec nezajímalo, ale protože jsem chtěla být zdvořilá, tak jsem předstírala, že jo"
- sázka, ta sázka a nelogické důkazy jejího splnění.
Snad se mi ještě nestalo, že jakmile dočtu poslední stránku knížky, okamžitě otočím zpátky na začátek. Úplně poprvé jsem se zamilovala do knižní postavy.
Lucas byl prostě úžasný.
Jacqueline je skvěle napsaná naprosto normální holka. Erin jsem si moc oblíbila. Děj knížky plyne přirozeně a navíc má hodně silný příběh. Líbilo se mi, že i její ex-přítel nebyl černobílá postava, neukázalo se, že je to super hajzl, ale chybující hormony se zmítající kluk.
Je těžké popsat styl knížky, je psaná s lehkostí, čehož je paradoxně určitě těžké docílit, a člověk má při čtení pocit, že se stává součástí něčeho křehkého a kouzelného.
"Víš co vypadá blbě? Skupina holek, co nedokáže stát při sobě, když se některé z nich stane taková věc."
Hlavní hrdinka se opravdu na začátku chová jako mrcha. Ale dokáže své pohnutky vysvětlit, i když ne každý je dokáže pochopit a akceptovat. To, jak se prokousává jednotlivými dny je docela uvěřitelné. Každý by zkusil něco zakázaného, udělal něco, co by ho dřív ani nenapadlo, kdyby věděl, že se to vlastně doopravdy vůbec nestane. Líbilo se mi, jak se rozvíjel její vztah s Kentem. Někteří se tady rozčilují, že nenapravila všechny své chyby. Myslím, že o to vůbec nešlo. Důležité bylo, aby je hlavně pochopila, změnila úhel pohledu na svět. Těžko mohla za jeden den obejít celou školu a všem se omluvit, nehledě na to, že by si asi všichni mysleli, že je magor, když ze dne na den prozře, jaká byla mrcha a začne se kát.
Tohle je první knížka, u které i po několikátém přečtení mám na začátku poslední kapitoly slzy v očích. Lauren, moc se ti to povedlo.
"Možná mě jedna hodina dělí od toho, abych byla Anna Cartullová."
Viola je dvacetjedna let, je mladá, naivní a romantická a lehkým okouzlujícím stylem vypráví svůj příběh, ve kterém je rodinné drama i s detektivní zápletkou. Její zkušenosti s muži jsou malé a tak má problémy s definicí lásky. Je tu Pierce, její milenec se sadistickými sklony, pak Jeremy, který se stane jejím nejlepším přítelem, její téměř o třicet let starší domácí, který má za sebou bolestivou minulost a Giles, její spolupracovník, který jí očividně pohrdá. Trochu jsem tápala, v jaké době se kniha odehrává, je to v roce 1976. Na závěr prohlašuji, že tahle knížka je prostě roztomilá.
Hodně drsné mučení žen.
Oběti jsou anorektičky a i když vytrpí opravdu drsné zacházení, tak jsou to mrchy, které se týrají samy a jsou tak citově vyprahlé, že žádnou lítost ani soucit nechtějí.
Jako vždy si Karin s čtenářem pohraje. Nic není takové, jak si člověk myslí.
Hodně zajímavá knížka. Nejvíc strhující jsou podrobně popsány útoky na surfaře a jejich boj o život. Nejzajímavější poznatek z knihy pro mě je, že při kousnutí žralokem lidi uváděli absenci bolesti, ta se dostavila někdy až po desítkách minut, a vědci nedokáží přijít na to, jak je to možné.
Fotopřílohy jsou dvě, ta druhá opravdu jen pro silné nervy.
Nevím proč, ale mám ji o něco radši než Pýchu a předsudek.
Lucy Steelová byla opravdu skvělá potvora.
Pro mě nejlepší díl ze série Čekanky. Změnil se nejen Sebastian, ale i Evie a nakonec to byla ona, kdo vybojoval bitvu o Sebastianovo srdce a přesvědčila ho, že lásky se nemá bát.
Čte se to výborně, vrah je neskutečný sadista a jeho odhalení je vrchol knihy, to jsem fakt nečekala.
Miluju To. Hlavně miluju postavy dětí, které King stvořil a pro mě byly jako skutečné. Nejradši mám Richieho a jeho prořízlou pusu.
Zlo bylo opravdu působivé a klauni jsou opravdu opravdu děsiví.
Nejděsivější scéna: Richie s Billem se vypraví do opuštěného domu hledat vlkodlaka.
Pořád úžasná, mám ji stále raději. Moc ráda bych s Lisou a ostatními vyrazila na ostrov a do Skalistých hor...