Bafy komentáře u knih
Takový James Herriot v sukni jen s tím rozdílem že se v knize odráží dnešní tvrdá a uspěchaná doba. Po knize jsem sáhla boť mám ráda příběhy o zvířatech a z veterin.prostředí. Je čtivá, vtipná i smutná, ale místy mi hrdinky byly spíš protivné....
Nu co na to říci.....příběh s velkým potenciálem totálně zazdí konec a poměrně absurdní vysvětlení proč tolik mrtvol. Kniha má své lepší pasáže i nudnější pasáže a ukazuje, jak jsou lidé stále zmatení co se Boha a ďábla týče. Jako detektivka dobré, ale co se týká mysteriózní stránky tak je to takový typický chaos.....
Pohled na válku očima dítěte, na rozdíl od knihy Nabarvené ptáče i pohled reálnější. Jediné co mně osobně vadí je to nesmyslné předávání vzorců o válce, vlastenectví atd. Kdy konečně lidé dospějí k poznání že jakákoliv válka, jakýkoliv boj je ale naprosto zbytečný?
Tak špatně napsaný příběh jsem dlouho nečetla a přitom by to mělo docela potenciál. Od začátku jsem měla pocit, že jde o příběh sochařky která je unuděná manželstvím i životem a tak to zahání alkoholem. Když v tom jí do života vstoupí mladá naivní fotografka, které jde o to jen si užívat a zplodit dítě což ale nejde moc dohromady. Příběhu chybí jakákoliv chemie mezi postavami. Rychlé a absurdní zvraty jen ukazují špatné vyjádření času, který vyvolává dojem že je to otázka dnů a pak se dočtete že jde o měsíce. Celý příběh je emočně naprosto plochý a dialogy leckdy tak nesmyslné, že to vypadá na rozhovor dětí. Knížka má pouze 156 stran což je otázka půl dne čtení, ale tuto jsem četla 4 dny a divím se že jsem jí dočetla. Celé čtení jsem si však pokládala otázku "to jako vážně?" Vážně to autorka myslela vážně?
Pro mne osobně asi nejslabší kniha od autorky a to mám pohádky ráda. Tady mne nezaujali ani příběhy ani ilustrace. Chování a komunikace dětí mi přišlo prostě nereálné a měla jsem pocit, že knihu napsalo cca 3leté dítě. Daleko lepší pohádky, respektive Pohodky, si lze přečít od naší české autorky i s krásnými ilustracemi.
Kniha o Lásce, strachu, manipulaci a tzv normálnosti. Kniha je takovou psychoanalýzou nejen jedinců, ale společnosti jako takové a to proto, že autorka velmi realisticky nahlíží na emoce a dokáže je vykreslit tak že pohltí. Otázku "Kolikrát lidé ubližují druhým ve jménu dobra?" by si měl pokládat každý. Třeba by pak lidem došlo, že nejvíce si ubližují sami a že nikdo nikomu nedal právo ubližovat.....
Malá knížka s příběhem na pár stránek mne "přitáhla" názvem, který mi připadal tak známý a hvězdným nebem na obálce. Ano, pro někoho pohádka, fantasy či nesmysl, ale velmi mne překvapilo kolik je v té knížečce řekněme duchovního poselství či životních pravd. Kdyby lidé pochopili, bylo by na světě lépe....
"Před sebou neutečeš....."
Takové čtení pro relax aneb trochu jiný Harlequin.. ..
Co je ovšem překvapivé je to množství chyb v tisku....někdy věta nedávala smysl a od str.176 začíná opět příběh od str.97. Naštěstí asi po 15 stranách opět navazuje str.177..... autorka za to samozřejmě nemůže, ale korekce a tiskárna knize moc péče nevěnovali....
Dá se i když nebýt výzvy tak asi po knize nesáhnu. Jsou tam věci k zamyšlení a některé myšlenky se mnou velmi rezonovali. Hlavně ty ohledně Země a chování lidí ....
" ... Ti, kteří dokáží pochopit své předurčení a podstatu nekonečnosti, začnou žít šťastně, věčně se převtělujíce, neboť svými myšlenkami sami vyprodukují svou šťastnou nekonečnost."
Další krásné pokračování příběhů syna slunce ..... tento díl mi trval trošku déle boť jsem vždy musela rozdýchat ty intriky a manipulace :-)
" V žádné galaxii neexistuje struna, která by byla schopna vydat lepší zvuk, než je zvuk písně lidské duše."
Ano, stačí jen naslouchat ..... I tento díl, stejně jako předchozí, byl úžasný a tak nějak pro mne důležitý....
Děkuji
Jsme to co tvoříme a vše začíná u myšlenek každého z nás ....
Krásná a milá vzpomínka na léta strávená s krásnými koňmi u filmu .....
Krásný a dojemný příběh který se skutečně stal.....