banánovépyré komentáře u knih
Knížka, kterou by si měl přečíst asi každý. Protože člověku pomůže urovnat si myšlenky, a to ať už jste věřící nebo ne. Je o smrti, takže je to trochu těžké čtení, hlavně proto, že čteme o věcech, na které bychom normálně radši ani nemysleli, ale je to taky čtení, které nás posune, které nám pomůže, čtení, které je třeba. Tyhle sepsané přednášky rozhodně doporučuju nejen těm, kteří už se se smrtí blízkých někdy museli potkat...
Možná, že kdybych ho četla někdy v pubertě, tak by mi dal víc. Ale dostal se mi do ruky později, v době, kdy už jsem za sebou měla jednak jiné knihy od Coelha a jednak jiné knihy s podobnou tematikou a poselstvím. Takže můj čtenářský prožitek byl poněkud méně hluboký. Ale rozumím tomu, že ta knina může být pro někoho důležitá a přelomová :) Pro mě nebyla. Ovšem asi se to tak mělo stát :)
Kniha, u níž se člověk vždycky směje nahlas a která je podle mého už tak zakořeněna v našich životech a kultuře, že bychom jen těžko hledali jinou jí podobnou. vždyť některé fráze a hlášky používáme v běžné mluvě tak automaticky, že nám možná ani hned nedojde, odkud je vlastně máme. Miluju tu knihu :)
Krásná, milá, plná hudby :)
Tahle knížka mě dostala. Nebudu se dlouze rozepisovat - pokud máte rádi příběhy, zajímavé lidi/postavy a hudbu, jděte do toho. Jemné, milé, krásné, skvělé.
Tohle je prostě krásné :)
Pokud chcete udělat radost páru, nebo pokud jste v páru, máte lásku a chcete si udělat radost, tak tohle je ono.
Petr Čech je boží!
Miluju! Mám s ní vždycky Prima sezónu. Knížka pro radost duše.
Zajímavá kniha. Asi by mě nikdy nenapadlo, jak zajímavá pro mě nakonec bude a jak moc mi toho dá. Všechny tyhle luxusní značky vnímáme jako něco, co tu je, něco, co je šíleně drahé a vlastně celé tak nějak šílené a podivné a jenom pro ty nejbohatší a nejpozérštější a tak dál. Ale za vším jsou vždycky lidi a lidi, ti s sebou nesou velkou sílu a hrozně zajímavé osudy. A tady, v knize Ve jménu Gucci, se před námi otevírá příběh za značkou Gucci, vyprávění o lidech, kteří od nuly vybudovali jedno z největších módních impérií století, příběh o tom, jak se jim to povedlo, jak se jim to dařilo, co všechno je to stálo.. a jak to s nimi vlastně nakonec dopadlo. Myslím si, že tahle knížka bude zajímavá a čtivá nejen pro ty, kteří touží po kabelce Gucci :-)
Dobře a čtivě napsané, člověk se nemůže odtrhnout. Není to sice žádná velká literatura, ale o to přece u čtení vůbec nejde. Hlavní je čtenářský zážitek a to, jak si knihu užijete. A myslím, že Lisa Jackson opravdu umí psát, vykreslit postavy i vygradovat příběh - takže tohle si užijete; obzvláště pokud máte tento typ literatury rádi.
Krásná a silná kniha o velkém a těžkém tématu. Myslím, že je potřeba, abychom byli takto konfrontováni s tématy těžké nemoci nebo smrti. Člověk si pak uvědomí spoustu z toho, na co každodenně zapomíná. A Rowan Coleman navíc umí tato náročná témata podat s takovou lidskostí, lehkostí a humorem, že se vám po přečtení bude chtít sice trošku plakat, ale zároveň taky hodně žít. Je to skvělá kniha!!!
Úžasná kniha, o které se ale bohužel hrozně těžko píše, protože člověk má tendenci nacpat do jakékoli promluvy o tomto románu všechny emoce, které se čtením a příběhem přišly, no a to může v důsledku působit možná až kýčovitě a tklivě. Jenomže takové přece velké příběhy jsou, ne? Jsou velké právě tím, jak silné emoce v nás vyvolají, jak moc nás vtáhnou a jak moc nás donutí přemýšlet o světě, v němž žijeme a tedy také o nás samých, jsou velké tím, jak moc se nás dotýkají. A když se nám něco dostane pod kůži a jde to až na dřeň, vždycky se o tom hrozně těžko mluví. Jákobovy barvy jsou docela komplikované čtení. Nejen vyprávěcí strukturou tří časových dějových linií, ale taky lyrickým jazykem a trošku netradičně dětským hrdinou, který ale není oním typickým a šťastným dítětem - naopak je Jákob dítětem, kterému už na světě prakticky nic nezbylo. Je to kniha plná bolesti, samoty, utrpení a smutku - ale zároveň i kniha plná naděje, lásky, pochopení, uvědomění, radosti z bytí a barev. Je to zvláštní, ale je to tak. A i když vám bude při čtení běhat mráz po zádech a husí kůže se nezbavíte ještě dlouho (vážně...a možná nikdy) potom, co příběh dočtete, bude to kniha, která před vámi otevře svět plný krásy, kniha, která vám ukáže barvy :-)
Vtipná, svěží a skvěle napsaná knížka.
Příběh se všemi zmatky, které s sebou přináší mezilidská komunikace - takže všechno, s čím se čtenář dokáže ztotožnit, ať už stojí na jakékoli straně barikády (tedy ať už je mužem či ženou). Myslím, že to je čtení, které vás bude bavit, u kterého se zasmějete, které vás ale taky přinutí trošku přemýšlet a možná i jít do sebe, právě tím uvědoměním, jak si někdy všechno zbytečně komplikujeme jen proto, že si něco "myslíme".
Stojí za přečtení, bude Vám s ní dobře a hezky, budete taky trochu víc přemýšlet o svém životě a tom, kam ho vedete... Ale kromě zamyšlení se taky hodně dobře pobavíte a místy se budete smát i nahlas.
No, co s tím...
Kniha je zvenčí celá růžová a přečtete ji bez značné snahy asi za hodinu.
Ale vevnitř už to tak růžové nemáme...
Čtete, protože to není jazykově a stylisticky napsáno tak špatně a protože text odsýpá, ale nemáte z toho čtení radost, prostě jenom čtete, pak tu knihu odložíte, zakroutíte hlavou a ptáte se: proč?
Nechybí typické vieweghovské stálice - Zbraslav, Sázava, učitelé, podivná jména, sex.. vtipné poznámky...
Myslím, že ale chybí střídmost. Já opravdu nevím, proč a pro koho byla tato kniha napsána, co jí chtěl autor říci, proč... Mohla bych tu odvyprávět celý ten spletitý, uvalený a překombinovaný děj, se všemi podivnostmi a klišé (vyvracenými za pochodu nepříliš umně konstruovaným vyprávěcím rámcem setkání spisovatele/scenáristy a filmového producenta, ale nechci spoilovat a stejně to nemá cenu...)...všichni víme, že Michal Viewegh umí psát, možná už mu to nejde tak dobře a tak rychle od ruky jako dřív, ale pořád to umí.. ale neměl by se takto zahazovat.
Je nejspíš zajímavé si to přečíst - pro představu.
Ale jinak je to text, který vám prostě vůbec nic nedá a u něhož se budete prostě jenom pořád dokola ptát: proč? A který možná na konci, podobně jako já, zhodnotíte jako zbytečný. Je mi to líto, ale je to prostě tak.
Naproto souhlasím, skvělý výbor - ostatně celá tato řada je plná velmi dobrých výborů z básnických děl :-) A tohle nesmí chybět v knihovně žádného milovníka francozských prokletých básníků
Neuvěřitelná. Silná. Velká. A přitom úplně maličká knížečka. Saroyan se dotýká lidských srdcí a duší...
Moc oblíbené se spoustou fajn vzpomínek navrch - radost a dětství a barvy všecky!
Úžasná, krásná a barevná knížka plná těch nejčistších emocí. Je zelená a taky o podzimu, o dvou, co se našli. Je v ní velká síla a poezie bytí. Na děti působí jinak než na dospělé, tak či tak je to ale příběh, který ve vás zůstane a z něhož vám bude hezky uvnitř.
Nemůžu souhlasit s tím, že by to bylo nudné a nezajímavé.
Už dlouho jsem nečetla nic tak dobrého. Autorka vypráví příběh z několika konců zároveň, splétá a rozplétá před vámi podivnou a až přízračnou motanici životních osudů (i běsů) nejen dvou hlavních protagonistů, ale taky všech těch, kteří se jim promítli do existence. Skvěle pracuje s jazykem a vyprávěcími styly, vytváří dokonalou atmosféru, z níž čtenáře místy mrazí, skládá příběh jako mozaiku z malinkých barevných oblázků a každou stránkou vám jí trošku přidá i trošku rozboří. Teprve až na konci před sebou máte kompletní obraz plný barev a šílených tónů, emocemi podbarvené dílo, od něhož nemůžete jen tak odejít. Jeden z těch velkých příběhů, co vám budou ještě dlouho ležet v hlavě, které vás přinutí přemýšlet nad sebou zase trošku jinak...
Myslím, že se to opravdu povedlo! A česká obálka je skvělá :-)
Na prvotinu se jedná opravdu o velmi povedený text, autor dokázal velmi dobře vystihnout ducha doby, postava je uvěřitelná a dobře prokreslená, příběh sice obyčejný, ale nenudí - vždyť co je život jiného než takový jeden dlouhý a docela obyčejný příbeh? Musíte ho jenom umět dobře vyprávět. Je to čtivé. Je to živé. Je to dobré. Prostě...já si myslím, že tohle se povedlo a těším se na autorův další počin. Taky musím vyzdvihnout grafickou úpravu a zajímavou obálku.
Děsivé radosti mi udělaly opravdu radost. Kresby Michala Suchánka jsou prostě dokonalé, myslím si, že jsme na poli komiksu potřebovali přesně někoho takového, a určitě se ještě můžeme těšit na veliké věci. Kniha samotná má zajímavý příběh - moc často se asi nestává, že by si sám kreslíř vybral text a protože ho baví a rád by je zpracoval do komiksu, rozhodne se vytvořit obrázkové stripy, které povídky vhodně (až děsivě vhodně a přirozeně - ten člověk má prostě talent!) doplní. Možná že by si Ondřej Neff sám vybral pro trvárnění úplně jíné povídky nebo texty, těžko říct, ale mně osobně se líbí i ty tři příběhy. Každý úplně jiný, s jiným tématem a zasazen do jiného prostředí... všechny tři znepokojivé a řešící nekonečnou lidskou otázku morálky. Nemůžu jinak.. ale kniha se prostě povedla a neměla by uniknout žádnému fanouškovi české fantastiky :-)