barbora.alex
komentáře u knih
Strach moudrého muže
Patrick Rothfuss
Vlastně ani nevím, jak rychle jsem proklouzla první půlkou, za to ale vím, jak moc jsem se trápila s tou druhou. Možná jsem s Kvothem najednou strávila víc času, než jsme oba potřebovali, možná prostě jen ztratil šmrnc… ale daleko za zdmi Univerzity mě toho moc strhnout nedokázalo.
Temné kouzlo
Katharine Kerr
A já jsem si to ve vší své nedokonalosti neskutečně užila. To, o co jsem s nelibostí v jedničce dost zakopávala začalo mizet. Ne úplně, ale postupně. Je to naivní, pohádkový, brakový a nakonec krásně prorocky předvídatelný.
Někdy prostě jen nepotřebujeme moc.
Slova paprsků
Brandon Sanderson
Co se stalo?
Spousta věcí. Sanderson mi až moc přímo načrtl cestu, po které budu v Paprscích kráčet a já jsem se po ní sunula dýl, než bych chtěla. A pak jsem si někde mezi kolotočem událostí v táborech uvědomila, co mi na tom všem vadí. Nevím, jestli to bude dávat smysl, ale ve vší té nedokonalosti, kterou v sobě postavy nesou, je to pro mě vyleštěný až do přílišné dokonalosti. A to pouto, který jsem si v Cestě králů tesala ať už šlo o příběh nebo postavy, začalo mít vážný trhliny. A já pevně doufám, že se je Dalinarovi podaří zacelit.
Nakonec jsem si ze Slov paprsků vybrala jen to, co nejelo v hlavním proudu. Eshonai, Jasna a její aura nedotknutelnosti, která se mě držela po celou dobu čtení, Filuta, Honor is Dead, Intermezza, Syl a Vzorek.
Ale s Kaladinem, Adolinem a Šalán jsem tentokrát nesouzněla. Vlastně jsem young adultsky trpěla.
Dalinare, je to na tobě.
V Kalábrii
Peter S. Beagle (p)
Beagle a jeho jednorožci!
Zase trošku jinak.
Nebo v jádru dost podobně?
Kalábrie a všechny její prvky můžou působit chaoticky, ale já jsem si z nich vzala to, co jsem potřebovala. Stejně jako sám hlavní hrdina, i já jsem někdy morous a lpím na věcech, které bych už měla nechat dávno plavat. A možná bych si čas od času měla uzmout trošku sobeckosti a určité nevázanosti. Stejně jako jednorožci.
