Barbora216 komentáře u knih
N Á D H E R N Ý. Byl to opravdu krásný příběh, vyprávění o statečné paní, která se s životem prala s neuvěřitelným optimismem a statečností. Je to obraz toho, jak vypadá nelehký život a co všechno může být radostí a co dokáže člověk zvládnout. Doporučuji kudy chodím.
Madisonské mosty se staly jednou z mých životních knížek. Možná jsem je četla ve správný čas a ve správném rozpoložení, čímž se pro mě staly jednou z mála knih, které budu číst mnohokrát. Příběh je krátký, úderný, není přeslazený a je naprosto uvěřitelný. Výjimečný vztah dvou lidí je podle mě popsán naprosto přesně a trefně, bez zbytečných citových výlevů. A ještě hlubší význam knihy je dán tím, že autor naznačil, že aby výjimečná láska zůstala výjimečná, nemůže přerůst ve všední každodenní vztah. Což dělá osudové setkání ještě smutnější a hlubší. Krásný.
Skvělá kniha. Nejprve bych chtěla říct, že název knihy je skvělej, tiché roky jsou v knize hned z několika pohledů, to se autorce moc povedlo. Vlastně stejně jako celá kniha. Postavy jsou parádně vykreslené, postupně se nám odkrývá celý příběh a vše do sebe nakonec zapadne. Parádní, paní Mornštajnová umí.
Tak takhle jsem si u konce knížky dlouho nepobrečela. Příběh je super, kniha mě chytla vlastně okamžitě. Celou jsem ji přečetla za dvě noci, nešlo přestat číst. Vystihla naprosto atmosféru Aljašky, její náročnost, jak můžou nelehké situace zapůsobit na psychiku. Postavy krásně vykreslila a co se mi líbí nejvíc, že Kristin Hannah se nesnaží dělat přeslazené happy endy, které by knihu zkazily, naopak jsou dokonalou tečkou za dokonalou knihou.
Nádherné. H. M. Körnerová se stala mojí nejoblíbenější českou autorkou. Kombinuje vše co mám na knihách ráda - vážnější téma, inspirované skutečností, příběh zasazený do dvacátého století, postupně se odkrývající tajemství a hlavně její knihy mají spád. Ženy, které se popraly s nepřízní osudu, někdy statečnější, někdy méně. Chtěla jsem pořád číst, žila jsem život s nimi, takže za mě si kniha zaslouží rozhodně plný počet hvězdiček.
Boží! Příběh byl pecka, líbilo se mi, že autorka nepoužívala přímou řeč, nebyla v knize žádná zbytečná omáčka, jen čistý příběh, za který bych dala šest hvězd. Tu šestou zejména za ten konec. Určitě doporučuju.
Nevím co napsat, aby to dostatečně vystihlo, jak užasná kniha je a jak moc mě to všechno sebralo. Začátek jsem měla pocit, že čtu knihu, která je průměrná, ale brzy se ukázalo, že průměrná rozhodně není. Příběh mě úplně pohltil, nemohla jsem přestat číst a posledních 200 stran jsem přečetla za noc, nešlo přestat (kromě krátkých pauz na vzpamatování z toho, co se tam právě stalo). Už dlouho se mi nestalo, že bych u knihy brečela, ale tady se mi to stávalo v jednom kuse. Smutné osudy obětí nacistů, neuvěřitelé zážitky při snaze o přežití a pro mě nejvíc dojemné příběhy lásky a rodiny za války.
Furt jsem si říkala, jaký může autorka napsat závěr, aby tu knihu udržela dobrou až do konce, ale konec předčil všechna moje očekávání.
Kdybych mohla, dám šest hvězdiček.
Od Aleny Mornštajnové jsem přečetla všechny knihy a ačkoliv téměř každý tvrdí, že Hana je z nich nejlepší, každá z autorčiných knížek je něčím specifická a lepší než ostatní. Hana mě chytla za srdce svým ztrhujícím příběhem, připomněla mi, že nic není takové, jaké se zdá. Četla jsem tři dny a každý den spěchala z práce, abych mohla číst, co bude dál. Povedená kniha. A toto téma je třeba si stále připomínat.
Nádherná knížka - jednak svoji jednoduchostí, krásným jazykem a hlavně samotnými povídkami. U některých jsem se nepřestávala usmívat a některé mě velmi dojaly. Krásné čtení v jakémkoliv věku.
Nádherná kniha v jakémkoliv věku, taková, co pohladí po duši. Miluju samotný příběh, při čtení této knihy mi bylo krásně a cítila jsem se bezstarostně. Navíc jakým jazykem pan Poláček píše - přesně proto miluju češtinu, jak je barvitá a každý může slova používat jinak... Moc hezké.
Nádherná kniha! Viděla jsem kdysi i film a kniha se mi dostala do ruky až teď, tak jsem byla ráda, že už jsem zapomněla, jak to vlastně ve filmu bylo. Naprosto nádherné vyprávění smrti, kdy máte pocit, že je jí vlastně líto, že lidem bere život. Soucítila jsem jak s hlavními postavami, tak se samotnou smrtí. Dopředu vám smrt prozradí, co se bude dít, ale já jsem stále doufala, že to bude jinak. Ačkoliv jsem byla na všechno smutné co příjde připravená, několikrát jsem u knížky plakala, což nedělám téměř nikdy. Nádherné zpracování a skvělé postavy, měla jsem ráda snad každou z nich, včetně smrti. A i když je knih na toto téma hodně, tahle je opravdu něčím jedinečná a tak skvělé hodnocení si rozhodně zaslouží.
Přemýšlela jsem, jestli dát čtyři nebo pět hvězdiček. Zpracování knihy je skvělé, pocity a myšlenky jsou moc dobře zpracované a celý příběh je sice těžký na čtení, ale velmi uvěřitelný. Myslím si, že spousta matek jenom nezáří štěstím a někdy má svého dítěte plné zuby. V Anežce je ale frustrace koncentrovanější a i negativní pocity jsou popsány velmi syrově, bez servítek. Stejně tak přístup k Agnes, odmítavý ze všech stran, zažívá spousta dětí a tady je popsaný úplně bez obalu. Za to dávám pět hvězdiček. Za co bych hvězdičku strhla je to, že jsem se ke čtení trochu přemlouvala, protože to není moc odpočinkové čtení. Ale téma prostě je náročné a autorka to napsala úžasně.
Ta kniha je nádhernáá. Začátek, prvních padesát stránek, mě moc nebavil. Ale pak přišla ta krása. Každodenní životní situace, kde i obyčejný člověk může být poslem. Vykresleno lidsky, hezky, reálně a čtivě. Chápu autorovo poselství, i já jsem se zamyslela nad svým životem. Ale konec? Tam jsem byla trochu vedle, i na Goodreads se konec řešil a jak jsem se dočetla, spousta lidí tomu neporozuměla. Asi si s námi autor pohrál - proč? Protože mohl.
Ač jsem trilogii Fifty shades nečetla, tušila jsem do čeho jdu a tešila jsem se na to. Na jednoduchou knihu s BDSM tématikou. A po 200. stránce odkládám. Věřím, že spoustu žen kniha svým způsobem potěší a odvede od všedního života. Ale je zjevné, že autorka píše o věcech, které nezažila. Tím nemyslím tvrdší sex, ale dom-sub vztah. Grey nemá se sadistou nic společného, spís mi připadal jako zakomplexovaný klučina, kterého holky budou poslouchat jen do té doby, než jim dojde, že vlastně je ta dominance z jeho strany vyvztekaná a že není dvakrát proč si ho vážit. No na to, že “nepraktikuje vanilkový sex” se nad prvním vanilkovým sexem s Anastacií až moc rozplýval. Anastacia, nezkušená dívenka, mu ho poprvé vykouřila a hned to byl nejlepší zážitek v jeho živote.. no, zázraky se dějí. Nevím. Kniha mi přijde nepromyšlená a nedotažená. Což by asi ani nevadilo, kdyby se autorka nesnažila vykreslit dom-sub vztah, který do detailu promyšlený být musí, aby působil věrohodně. Pro nezasvěcené ale asi dobrý.
Z této knihy mám smíšené pocity. Trvalo mi skoro půl knihy, než mě to vtáhlo do děje. Námět je opravdu skvelý, ale zpracování mi nesedlo, dlouhej rozjezd, pár stran se něco dělo a konec se mně osobně zdál zmatený. Mám ráda prolínání děje, ale do této knížky se mi to nějak nezdálo, ztrácela jsem se ve jménech, romantická zápletka mi přišla jako nadbytečný kýč a celkově si myslím, že tohle silný téma nemá zpracování, jaký by si zasloužilo. A tolik hrubek v knize ani nehodnotím, to není chyba spisovatelky. Dávám 3,5*.. škoda.
Nádherné, odpočinkové čtení. Zvlášť jsem ráda, za české autory, kteří s češtinou umí krásně pracovat a do příběhu vás uplně vtáhnou. Jako bych zase byla dítětem a nácházela se někde v přírodě u řeky.
Fantastická kniha! Viděla jsem i film, který je proti knize obrovské zklamání a není tam ani část toho, co by tam být mělo. Pravda, začátek knížky se mi četl hůř, četla jsem opravdu po kouskách a dlouho (snad i týdny), ale druhá polovina knihy mě tak chytla, že jsem ji přečetla za dva dny a kolikrát jsem se přistihla, že i přeskakuju řádky, abych věděla, co bude. Rozhodně si musíte přečíst! Je to neuvěřitelné, co někteří lidé musí zažít. Moc doporučuji.
Moje první kniha od Jodi Picoult a hned mi bylo jasné, že od ní musím přečíst další knihy. Líbí se mi, jakým způsobem řeší problematiku rasismu, že poukazuje, jak těžký je běžný život Ruth (u nás se s tím tak často nesetkávám, bylo pro mě překvapující, i když pochopitelné, že v USA je to velké téma). Také se mi líbilo, že přibližuje myšlení lidí "z druhé strany", tedy rasistů. Co člověka vede k nenávisti a strachu, jak je rasismus absurdní a stejně je to tak závažný problém. U Jodi mě fascinuje, jak dokáže popsat různorodá témata, jakoby je sama celý svůj život žila. Ruth mi přišla někdy trochu přehnaná, ale věřím, že na Americké poměry to nebylo přehnané vůbec. Kniha mě absolutně vtáhla do děje, hledala jsem každou volnou chvilku na čtení, ačkoliv konec mě trochu zklamal. Stejně dávám pět hvězdiček.
Tato kniha od paní Mornštajnové se mi líbila ze všech jejích knih asi nejvíc. Ačkoliv je každá její kniha něčím jedinečná, tato kniha mi prostě sedla. Líbil se mi příběh popisující dobu 20. století. Líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav, připadala jsem si, jako bych s nima v hotýlku sama žila. Je to pohodové čtení a ačkoliv jsem měla občas problém se jmény (tedy doporučuji číst bez velkých pauz, aby se čtenář stále orientoval v postavách), kniha se mi opravdu líbila. Autorka umí napsat velmi poutavé příběhy.
Je to moje druhá kniha od Jodi Picoult. Když jsem si přečetla, že to bude o sloní rezervaci, nejdřív jsem váhala, jestli se do knihy pustit. Ale příběh překonal všechna má očekávání, na každé vyprávění o slonech jsem se těšila, každou stránku jsem hltala a taky jsem se na každé stránce snažila odhadnout, co se mohlo stát. Konec naprosto předčil všechna očekávání. Knihu jsem četla dlouho do noci a po přečtení jsem ještě dvě hodiny nemohla usnout. Knihy obvykle nečtu víckrát než jednou, ale tuto knihu si rozhodně ještě jednou přečíst musím. Po přečtení pochopíte proč. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla!