Barbora216 komentáře u knih
Miluju takovéhle české knihy, myslím si, že vyprávění z dob klukovských let čeští autoří umí úplně perfektně. Povídání o svém dětství, o dospělých a jejich životech očima malého kluka, o nevinných hrách.. to mě vždycky chytne za srdíčko. Jako bych se ocitla na stejném místě a prožívala všechno společně s hlavním hrdinou. Otu Pavla si přečtu pokaždé, když se budu chtít vrátit do dětských let, odpočinout si od starostí dospělého života a vydat se alespoň v knize do přírody. Krásné.
S elegancí ježka jsem četla, když mi bylo třináct, stejně jako jedné z hlavních hrdinek. Musím říct, že mě v tu dobu rozhodně chytla a stala se na několik let mojí nejoblíbenější knihou. Možná to bylo tím, že mě vždy fascinovala francouzská a japonská kultura, možná to bylo úvahami jak třináctileté slečny, tak domovnice. S třináctiletou dívkou a jejím myšlením, jejím náhledem na život jsem se v tu dobu naprosto ztotožnila, připadalo mi, jako by mi mluvila z duše. K úplné dokonalosti tomu přidalo haiku, které bylo na začátku kapitol. Troufám si říct, že mi tato knížka možná změnila život. Kdyby ne, tak alespoň díky této knize jsem se zamilovala do knih obecně a čtení, což mi vlastně život udělalo hezčím. :) Několikrát jsem se k ní vrátila a vím, že si ji brzy zase přečtu.
Nádherná kniha! Viděla jsem kdysi i film a kniha se mi dostala do ruky až teď, tak jsem byla ráda, že už jsem zapomněla, jak to vlastně ve filmu bylo. Naprosto nádherné vyprávění smrti, kdy máte pocit, že je jí vlastně líto, že lidem bere život. Soucítila jsem jak s hlavními postavami, tak se samotnou smrtí. Dopředu vám smrt prozradí, co se bude dít, ale já jsem stále doufala, že to bude jinak. Ačkoliv jsem byla na všechno smutné co příjde připravená, několikrát jsem u knížky plakala, což nedělám téměř nikdy. Nádherné zpracování a skvělé postavy, měla jsem ráda snad každou z nich, včetně smrti. A i když je knih na toto téma hodně, tahle je opravdu něčím jedinečná a tak skvělé hodnocení si rozhodně zaslouží.
Moje první kniha od Jodi Picoult a hned mi bylo jasné, že od ní musím přečíst další knihy. Líbí se mi, jakým způsobem řeší problematiku rasismu, že poukazuje, jak těžký je běžný život Ruth (u nás se s tím tak často nesetkávám, bylo pro mě překvapující, i když pochopitelné, že v USA je to velké téma). Také se mi líbilo, že přibližuje myšlení lidí "z druhé strany", tedy rasistů. Co člověka vede k nenávisti a strachu, jak je rasismus absurdní a stejně je to tak závažný problém. U Jodi mě fascinuje, jak dokáže popsat různorodá témata, jakoby je sama celý svůj život žila. Ruth mi přišla někdy trochu přehnaná, ale věřím, že na Americké poměry to nebylo přehnané vůbec. Kniha mě absolutně vtáhla do děje, hledala jsem každou volnou chvilku na čtení, ačkoliv konec mě trochu zklamal. Stejně dávám pět hvězdiček.
Tento druh knih, tedy o životě, smrti, víře atd. mám ráda. Je to pro mě neustálé připomínání si toho, jak je život pomíjivý, krátký, ale taky připomenutí toho, že si život tvoříme jen a jen my sami. Knihu hodnotím pěti hvězdičkami, protože Anita toto téma krásně, jednoduše a chytlavě popsala. Jediné co se mi nelíbilo, že od poloviny knihy už se začlo opakovat furt to stejné dokola, ale ani kvůli tomu bych nedala o hvězdičku míň. Dobré téma, je stále třeba mít na mysli, že psychická pohoda je důležitá, a že život je krásný.
Smrt je mým řemeslem je opravdu zvláštní kniha. Ohledně této tématiky je spousta knih, ale tahle je naprosto specifická. Ani v nejmenším jsem nečekala takový příběh pro mě naprosto nepochopitelného muže. A ano, svým způsobem je to pro mě alespoň malé vysvětlení toho, jak se někdo může chovat takto hrůzně, protože to absolutně nedokážu pochopit, kdo je toho schopný. Tato kniha vykresluje povahu, myšlení a vývoj jednoho z nejhorších zločinců té doby, dokáži tedy alespoň zčásti pochopit jeho jednání. Stejně si ale myslím, že taková povaha je výjimkou, a tak si stále kladu otázku - to byli všichni nacisté takhle narušení nebo jak je možné, že se na takových hrůzách může někdo podílet?
Jedna hvězdička dolů za styl psaní, dlouho jsem si na něj nemohla zvyknout a ačkoliv je příběh neuvěřitelný, styl psaní mi moc nevyhovoval.
Tuto knihu by asi neměl číst ten, kdo se chce nějak umělecky obohatit. Příběh tam není téměř žádný, ale knížka je napsána překvapivě velmi čtivě a přitažlivě. Četba mi zabrala snad jen pár hodin. Je to fajn čtění pro zpestření večera, ideálně pro čtenářku, která je večer sama doma, se sklenkou vína. :-)
Tato kniha od paní Mornštajnové se mi líbila ze všech jejích knih asi nejvíc. Ačkoliv je každá její kniha něčím jedinečná, tato kniha mi prostě sedla. Líbil se mi příběh popisující dobu 20. století. Líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav, připadala jsem si, jako bych s nima v hotýlku sama žila. Je to pohodové čtení a ačkoliv jsem měla občas problém se jmény (tedy doporučuji číst bez velkých pauz, aby se čtenář stále orientoval v postavách), kniha se mi opravdu líbila. Autorka umí napsat velmi poutavé příběhy.
Kniha se zajímavými příběhy žen tří generací. Mám ráda knihy z 20. století, ráda se dozvídám o době před válkou, o době válečné i o komunismu. Tato kniha mě nadchla, že byla tato tématika psaná zase z jiného úhlu pohledu. A to zejména příběh Anežky - knihy vyprávějící o životě lidí v době komunismu jsou většinou zaměřené na hrdiny, postava Anežky byla pojatá naopak, jakých nehezkých věcí je člověk v této těžké době schopen. Možná proto dávám jen 4 hvězdičky - za to, že mi byly ženy nesympatické (ale to byl nejspíš účel autorky), a také, že v knihách paní Mornštajnové je na mě příliš jmen. Nicméně kniha je psaná velmi čtivě a rozhodně bych ji doporučila i dál.
Od Aleny Mornštajnové jsem přečetla všechny knihy a ačkoliv téměř každý tvrdí, že Hana je z nich nejlepší, každá z autorčiných knížek je něčím specifická a lepší než ostatní. Hana mě chytla za srdce svým ztrhujícím příběhem, připomněla mi, že nic není takové, jaké se zdá. Četla jsem tři dny a každý den spěchala z práce, abych mohla číst, co bude dál. Povedená kniha. A toto téma je třeba si stále připomínat.
Je to moje druhá kniha od Jodi Picoult. Když jsem si přečetla, že to bude o sloní rezervaci, nejdřív jsem váhala, jestli se do knihy pustit. Ale příběh překonal všechna má očekávání, na každé vyprávění o slonech jsem se těšila, každou stránku jsem hltala a taky jsem se na každé stránce snažila odhadnout, co se mohlo stát. Konec naprosto předčil všechna očekávání. Knihu jsem četla dlouho do noci a po přečtení jsem ještě dvě hodiny nemohla usnout. Knihy obvykle nečtu víckrát než jednou, ale tuto knihu si rozhodně ještě jednou přečíst musím. Po přečtení pochopíte proč. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla!
Nádherná knížka - jednak svoji jednoduchostí, krásným jazykem a hlavně samotnými povídkami. U některých jsem se nepřestávala usmívat a některé mě velmi dojaly. Krásné čtení v jakémkoliv věku.
Příjemná knížka, je to milé oddychové čtení. Příběh se četl lehce, děj odsýpal a několikrát jsem se i výborně pobavila. Občas se mi zdálo, že některé situace jsou příliš přehnané a příběh zbytečně prodlužovaný a koncem už jsem se těšila, až zase budu číst něco jiného. Bylo to ale moc příjemné čtení a k panu Hartlovi se zase někdy vrátím - ideálně na další dovolené.