Knihontýnka komentáře u knih
Zpočátku jsem byla nadšená a hned si běžela pro druhý díl, ale pak už mi to přišlo takové uspěchané, nedotažené a přeplácané. Dvojce dám ještě šanci, když už ji mám, ale nadšení se vytratilo.
Strašlivě nesympatický hlavní hrdina mi zabránil si užít příběh. Je to navíc napsáno takovým ´tvrdým´ perem, nevím, jestli je to překladem (třeba jména bych o ocenila v původním znění, klidně s vysvětlivkou formou hvězdičky) nebo originálem. Každopádně jsem se tím musela vyloženě prokousat. Posledních cca 20 stránek to mělo drive, který mi celou dobu scházel, ale ´nečekaný´ finiš zas tak nečekaný nebyl. Po dlouhé době dávám jen **. Za snahu.
Tenhle příběh patří k těm, které můžete číst tisíckrát a vždycky vám něco přinese. Ještě se můžu těšit 988x. Brzy nashledanou!
Vlastně nemám, co bych příběhu vytkla. Skvělý nápad, zajímavé zpracování, ale jako celek to bylo vlastně trochu unylé.
Kdyby mi bylo patnáct, tak bych si to určitě užila. Takhle jsem trochu trpěla těmi pubertálními výlevy. Je to svižné, dobře napsané, hrdinové jsou ale extrémně podivní. A to téměř všichni. Od těchto dam už jsem četla i lepší kousky.
Hodnotit u takové knihy kvalitu je téměř nemožné. Snadno se četla, ale obsahem se četla jen velmi těžko. Jedná se sice o smyšlený příběh, bohužel ale s reálnými kulisami. Je strašlivé, co museli někteří lidé zažít a vytrpět. Tohle by měli povinně číst všichni zlojedi a kverulanti, kteří se pořád domnívají, jak se mají špatně. Jenže by událostem stejně nevěřili nebo nerozuměli. Je mi smutno hned dvakrát. Ale je důležité vědět a snažit se poučit z minulosti. A teď něco optimistického prosím.
Trochu naivní příběh skutečně připomínající Panství Downton, ale překvapivě dobrý, byť s pomalým rozjezdem. Přestože hlavní hrdinka není (zvlášť zpočátku) příliš sympatická a na můj vkus je její postava tak trochu “plochá” a navzdory prožitému na první dobrou studený psí čumák. Dám šanci i pokračování a uvidíme.
Dosud nejlepší kniha LB. Je vidět, jak tahle izraelská dáma zraje. Raději bych si každou dějovou linku bývala přečetla zvlášť, ale i tak jsem nadšená. Má to spád, většina hrdinů si získala mé velké sympatie. I ti, kdo mi ve Vránách a Griše příliš k srdci nepřirostly. Jen ten konec mě trochu zarmoutil :). Teď abych čekala na další knihu/y.
Vrány jsou úplně jinej level, docela se mi ulevilo, že (POZOR spoiler) Alina ztratila svoje schopnosti a nebudeme se dál stýkat, protože jinak mám LB i její postavy ráda, ale tahle “světice” a její stopař mi dost lezli na nervy. O ostatních si ráda něco zas přečtu.
Trochu mě rozčilují “hrdinky zmítané osudem” a Alina takovou hrdinkou bohužel do jisté míry je. Navíc jsem bohužel přišla o moment překvapení ohledně identity jedné z postav, protože jsem dřív četla Šest vran. I tak to patří k lepšímu ze světa young adult, což je má oblíbená fráze, ale je to tak i v tomto případě :).
Docela zajímavá kuchařka se zajímavými recepty, ale má bohužel “lacinou” ošklivou vazbu.
Velmi slušný příběh, i když trochu holčičí. Na můj vkus až příliš ujetých zvratů, ale stejně to bylo slušné dobrodružství ;).
Za normálních okolností bych dala i 4 *, ale v tomto případě byla očekávání příliš vysoká a kvalita spíš průměrná. Opravdu bavit mě to začalo až někde kolem dvě stě padesáté stránky. Navíc mi přišlo, že sám Bryndza se tak trochu stále babrá v otázce své vlastní sexuality a projektuje to do svých knih. Jinak to bylo super a nálepku bestseller si to zaslouží.
Jak si Patterson s Clintonem představují ideálního amerického prezidenta... Válečný veterán, mistr slova, skvělý psycholog, vdovec, stratég, hrdina a Mirek Dušín zmítaný osudem. Pattersona běžně čtu v angličtině, protože má jednoduchý jazyk. I v češtině to bylo takové jednoduché. Kluci se navíc dopustili i moralizujících a kritických pasáží, které mě sice zaujaly, ale vlastně do příběhu přinesly i nějakou tu nudu. A závěrečný projev ideálního amerického prezidenta (a Trump to není, milý pane) byl trochu patetický. Ale jako celek to docela šlo. God bless America!
Rozhodně to patří k tomu lepšímu, co Young Adult nabízí, ale na všechny mouchy, které to má, byste potřebovali obří plácačku. Nejvíc mě na tom naštvalo párování. Jaká je pravděpodobnost, že ve skupině 6 lidí se všichni spárují? Pubertální, řekla bych. Což tedy hrdinové jsou, ale za mě škoda lásky. Jinak príma zábavné čtení.
Ještě mi to nedá s odstupem doplnit: Celou knihu jsem se nemohla ubránit dojmu, že to všechno bylo možná malinko složitější, než jak svůj příběh Lale popsal a Morrisová napsala. A ona to sama na konci trochu přiznává. Zajímavý (i když vlastně strašlivý) příběh, který ale klouže po povrchu.
Domnívám se, že tak závažný příběh (byť je jeho hlavním předmětem milostný příběh) by neměl být vyprávěný tak lehkým perem. Určitě měl na tom podíl reálný Lale, který se prostě rozhodl, že se nenechá zlomit, a určitě i jistý “vzpomínkový optimismus” (nebo snad touha zapomenout?), ale prostě se nemůžu zbavit dojmu, že vyprávění takových hrůz by zasloužilo víc slov a vět. Pochopila jsem, že se jedná o autorčinu prvotinu, což taky mohlo mít vliv. Je to jistě příběh, který by neměl být zapomenut, ale určitě by mu neuškodilo jít trochu vic do hloubky (možná i pravdy).
Krásně napsaný poetický příběh, ale jak jsme u českých autorů už zvyklí, zase je to depka. Autorce se daří popsat věci, lidi i místa tak, že je vidíte i cítíte. Je to hlavně příběh asociálního sobeckého komunisty, který v podstatě ničí životy svým blízkým. Ale stojí za to si ho přečíst. Už proto, že vám pomůže nahlédnout do hlavy i zatvrzelcům dnešní doby, jejichž pravda je jedinou pravdou a kompromisy a naslouchání druhým jsou jim cizí.