Baru16 komentáře u knih
Věděla jsem, že si chci Hanu přečíst už dlouho. Slyšela jsem na ní z každé strany jenom chválu.
Pardon, ale tato kniha se opravdu nedá pustit z ruky. Přečetla jsem ji v podstatě hned a nemohla jsem se odtrhnout. Tak čtivé řádky jsem už nějakou chvíli nečetla, přitom je velice těžké téma zpracováno s lehkostí. Nemyslím tím zlehčování situace či doby, ve které se děj odehrává, ale s lehkostí slov, které autorka volila. Byť jsou některé pasáže dosti surové, stále nemáte potřebu knihu odložit a dát si od ní pauzu.
Tleskám ve stoje, doufám, že budete i vy.
FUNFACT: Přijďte od března (nebo až nás pustí) do Klicperova divadla! Hana ožije i na prknech divadla v Hradci Králové.
Nenechte si to ujít, navíc... divadlo vás potřebuje.
Les v domě mě zasáhnul. Neuvěřitelně čtivá kniha, příšerně krutý ale fascinující příběh a nádherný styl psaní.
Nesouhlasím s komentáři o povrchnosti a scházející hloubce jak u postav tak u děje. Ano, je to temné, beznadějné a smutné, ale i tak někdo žije. Někteří jsou bohužel nuceni takové životy vést. Jako cácora.
Naštěstí jsem se stihla vyhnout spoilerům. Ke kauze se vůbec nebudu vyjadřovat. Nesleduju ji a přijde mi zcestná.
Dlouho jsem nečetla knížku, ve které by byly krásnější popisné pasáže. Láska od první stránky.
Wau. Jednoduše wau. Smrtka mě teda doslova pohltila čtivostí, příběhem, situacemi a zvraty. Jdu se vrhnout na druhý díl.
Patří sice do young adult, ale vřele ji doporučuji všem věkovým kategoriím tak, jako byla okamžitě doporučena mně všemi mými kolegy, když jsem nastoupila do knihkupectví.
"Životu nemusíš rozumět, stačí ho žít."
Myslím na tebe často, knihovno. Asi mých nejrychleji přečtených 300 stránek za poslední dobu. Tolik záložek a podtrhaných vět...
Zase další kniha, která přijde do života když ji potřebujete...
"Některé pravdy jsou prostě nesdělitelné."
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova.
"Na lavičce to voní vodou a sluncem. Ne všichni lidé vědí, že voda a slunce nějak voní, ale je to tak, jen musíte poodejít dost daleko od všech ostatních vůní, abyste si to uvědomili."
"Když umřela babička, dlouho tu pršelo. Pak už se to nikdy nedalo úplně do pořádku."
Pardon ale tenhle hype okolo Vran opravdu nechápu. Od půlky jsem se šíleně nudila, postavy a celkový styl psaní i děj naprosto nedopracované a k tomu se to snaží o strašně poetický konec, přičemž pasáže s vránami jsou od začátku úplně mimo. Ne, prostě ne. Jsem z toho zklamaná a naštvaná.
Jediné co, tak se to rychle čte. Konec. Tečka. Ne.
"Ve spánku dýcháme spolu s našimi bližními."
"Nebojíš se. Jen jsi smutný. Vám lidem nikdo neřekl, že zármutek se projevuje stejně jako strach."
Nepřestanu se divit tomu, jak moc se mě dokáže Backman dotknout na pár stránkách. Dojemný příběh s přesahem.
Nedávno jsem si kuchařku pořídila a je to přesně to, co jako dvacetidvouletá holka, která nenávidí postávání u plotny a nevidí v tom žádný smysl, potřebuju.
Jednoduché, rychlé, stručné, jasné.
Jednou za čas mě popadne nálada uvařit. Ať už pro svojí radost, nebo radost mých drahých. Nesnáším když si pořídím kuchařku a zjistím, že všechny recepty si musím nejdřív přečíst, podle nich nakoupit, protože suroviny v nich použité nemá NIKDO běžně doma a pak se ještě trápím s návodem, protože postup je popsán pro masterchefa, ne pro začátečníka.
Tato kuchařka je přesný opak toho, co nesnáším a naprosto mi vyhovuje. Ve všem.
Vřele doporučuji všem kuchařským laikům.
Je to náročnější čtení jak co se týče jazyka tak tématu, ale fenomenální!
Dlouho o tom dějiny mlčely, pamatuji si, že jsme byli jedny z prvních ročníků, co se o poválečném vyhnání němců učili ve škole v dějepisu.
Pracuji mimojiné na brigádě v knihkupectví a také se hrdě hlásím mezi fanoušky Harryho Pottera. Když kniha dorazila do regálu, nechala mě naprosto klidnou a upřímně neholduji zpracování obálky a spíše na mě působila jako méně kvalitní literatura. Mladý kluk a životopis - má světu vůbec co říct kromě toho "hrál jsem v HP?".
Nějakým zázrakem se stalo, že jsem po ní po chvilce sáhla a nahlédla na pár prvních stránek.
Beru zpět všechno, co jsem řekla, nesuď knihu podle obalu!
Tom Felton má neskutečný talent na psaní. Přes celkovou délku knihy se velice rychle čte, Tom o sobě podává kompletní výpověď upřímně a vtipně i skrze těžká témata.
V knize najdeme jak zajímavosti z natáčení HP (dokonce i pro zaryté fanoušky nějaké novinky), fotky ze soukromého archivu, tak i vyprávění o začátcích jeho kariéry, vtipné historky i výpověď o epizodách z jeho soukromého života, ve kterých se přiznává otevřeně k věcem, kterými prošel, co a jak ho zkazilo a jak se zase uzdravil. Mluví k důležitým lidem ve svém životě a dokonce i dojme. Prostě fantazie!
Kniha mě neskutečně mile překvapila a má co nabídnout, proto dávám nejvyšší hodnocení.
Četla jsem v češtině, nechválím/nekritizuji. Nakladatelství si mohlo dát větší práci s korekturou a vyvarovat se zbytečných chyb a překlepů, za to ale hodnocení nestrhnu - Tom za to nemůže.
Kniha, která mě přivedla k válečné beletrii. Děkuju!
FUNFACT: Často čtu ve vlaku. Nasedám do vlaku domů, čtu si, vlak vyjíždí a vagonem se rozezní stanice, kterými se bude projíždět. Moji pozornost upoutala stanice Osvětim. Nevěděla jsem, jestli brečet nebo se smát.
No jo, mezistátní vlaky.
"Kolik jen srdcí puklo v letech minulých, kolik jich puká v dobách dnešních a kolik srdcí má ještě puknout v čase nadcházejícím?"
Tracyho tygr je nádherná knížečka plná metafor a skrytých významů. Každé přečtení je jako hořkosladké pohlazení.
Navštívila jsem divadelní tok-šok Hany a Ivany v divadle D21, ve kterém originálním způsobem vedou rozhovory na zajímavá témata s ještě zajímavějšími hosty - tentokrát na téma gaslightingu s autorem Srpnů Jakubem Stanjurou.
Knihu jsem předtím nečetla, ale slyšela jsem o ní mnoho, především od mé kolegyně - již zmiňované Ivany, kterou román zasáhl a nadšeně o něm vyprávěla.
Poznámka: Jakub je super a další kniha podepsaná od autora do sbírky, děkuju.
K Srpnům - zhltla jsem je, překvapily mě, doporučuju a tleskám, ještě k tomu na první knihu a ještě k tomu tady v českém rybníčku.
Kniha se čte velice pohodlně, líbila se mi úprava stran, Jakub v rozhovoru zmiňoval obálku a musím ocenit... už jste se v Srpnu koukali dlouho do slunce?
Přesto všechno musím udělat malinkou zmínku, že mi občas přišli určité slovní obraty, metafory a přirovnání jako pěst na oko. Jako by se snažili o poetičnost, ale až moc nápadně a ze zbytku textu vyčnívali. Vyhazovalo mě to. Ale napsala bych to lépe? Ne.
"Jako bych si vlastně nikdy nevšimla, jaké má ten dům stěny, jaké má stropy, a teď je hltám očima, dívám se na ně s takovou něhou a láskou..."
Četla jsem v angličtině a jakožto potterhead jsem se na knihu neuvěřitelně těšila. Jsem tady jediný člověk, kterého to fakt nebavilo a zůstal po přečtení zklamaný?
Na divadle to musí být krásná podívaná, se všemi těmi efekty, ale dějově za mě totálně mimo. Dočetla jsem pouze z lásky ke světu Harryho Pottera, a to bohužel ještě s velkými pauzami, protože se mi do toho nechtělo.
Četla jsem asi potřetí a stále nacházím nové věci.
Aragog má ženu Mosag
když přečteš knihu Čarodějovy znělky, budeš až do smrti mluvit ve verších
“Nikdy nevěř ničemu, co dokáže samo myslet, pokud nevidíš, kde to má mozek.
"Čekání je předehra v mollové tónině."
Tahle kniha je hluboko zaryta v mém srdci.
A zajděte na pěnu do Divadla D21!
Krása nádhera až na ten konec:) Působilo to na mě poněkud uspěchaně nebo tak, že se autor snažil o natolik překvapivý a nečekaný závěr, až to bylo překombinované.
Přesto řadím tuto triologii k mým oblíbeným malým vesmírům, ke kterým se budu minimálně v myšlenkách často vracet.
Linka se Zvonem je podle mě nádherná.
Ayn a Tyger srdcovka.