BásníkTicho komentáře u knih

no mnohomluvná, silácká, to je relativní, jednak nejsem kryšpín z kanclu, ale chlap z ulice (a viz rozhovor v Tvaru: za to co píšu, ručím vlastními jizvami) - co je proboha siláckého na slovech "naše lidická krev" apod., a potom, mé básně nejsou delší než básně ostatních, nicméně jejich spacifický džejzyk je součástí trvalého průřezu tichem, je kongeniální symetrií k tichu světa, je něčím mezi řečí a tichem, není to řeč běžné komunikace. Nikdy jsem se nedeklaroval jako minimalista, a vzhledem k publikační nouzi, jedna pravidelná sbírka za 30 let, mám tak trochu vnitřní sílu k tomu, abych napsal to, co skutečně chci. Především mé básně jsou pro ty, kdo je milují, chtějí se jim zcela a bezpodmínečně oddat a odevzdat, chtějí je číst do nekonečna, zas a znova, chtějí jen je a právě je, a nic jiného.