Batta komentáře u knih
Úplně skvělá kniha! Takových otevřených, které si na nic nehrají, více. Myšlenkově shodná s knihou Z područí islámu. Fakt vtipně líčí celý humbuk kolem uprchlíků. Smutným konečným konstatováním je, že Němci se bojí své nacistické minulosti, tak budou celému světu za každou cenu ukazovat, jak nejsou rasisti. Na to se nabalí x sluníčkářů, neziskovek a projektů EU, kde jde hlavně o peníze. Celí uprchlíci jako lidé jsou v problému to poslední, co někoho zajímá. Velmi vtipný byl popis fabriky kde slavně zaměstnávají uprchlíky - celé 2, jeden cosi šroubuje a druhý už nevím přesně co, ale musí se to akorát správně medializovat a předvádět je světu.
Španělsko je moje milovaná země, kde jsem měla to štěstí žít, proto jsem po knize doslova skočila. Zavzpomínat si na Sevillu, vybavovat si, jak dnes vypadají popisovaná místa, a ještě se něco dovědět o minulosti a způsobu života, tomu se nedalo odolat. Tématika osvobozených otroků pro mě byla dosud neznámá, vhled do tohoto tématu jsem vítala. Za mě skvělá kniha, ale chápu, že pro někoho může být zbytečně popisná a rozvleklá, já to brala spíš jako studijní materiál.
Řekla bych povinná četba každého kulturního antropologa.
Souhlas s dědou Mrázem a Synem Jundrova. Po Čau uprchlíci a Chyťte Žida jsem toto nebyla schopná dočíst ani do třetiny. Téma Brexitu mělo mnohem méně prostoru než omílání staré písničky "proč nemá židy nikdo rád" .... Už moc zaměřené na stejné téma. Osobně si myslím, že nás v Evropě otázka Izraele as spol. zas tak moc nepálí, máme jiná pro nás bližší témata aneb košile bližší než kabát.
Přijde mi neuvěřitelné, jak Kerstin zavírala před povahou svého manžela oči. Mám dojem, že si tu situaci tímto dost zavinila sama. Vždyť už byli skoro rozvedení ještě v Německu. To, co se pak dělo jí a dětem, se vůbec nemuselo stát, kdyby se k němu nevrátila. Je fakt, že ho asi málo znala a vůbec ne to prostředí, kde byl vychován. V arabském světě byl/je jiný přístup k používání násilí. Nechápu, jak mohla připustit, aby se tohle dělo jejím dětem. Je neuvěřitelné, že v profesním životě byla tak úspěšná, ale v roli ženy a manželky byla naprosto submisivní bez vlastní vůle. Pro mě důkaz toho, že jde hlavně o povahu a nastavení ženy, jestli si nechá sr... na hlavu. Ale jsem ráda, že příběh měl šťastný konec, to peklo, které si všichni prožili.
Jak zde píší jiní, na baronku B. mám po přečtení knihy jiný názor jako na člověka než po filmu Vzpomínky na Afriku. Avšak možná jí nelze vyčítat, jaká byla - žila jako aristokratka v koloniální éře, nikdy vlastně nemusela pracovat nebo řešit něco existenciálního (kromě nemocí), sice farma zkrachovala, ale pro ni to bylo celé jedna velká zábava za peníze jiných. Vhled do finanční situace mi také hodně otevřel oči. Všichni lidé okolo ní vlastně nemuseli nic dělat, jen se bavit, lovit a chlastat. Úplně jiný svět než ten v jakém žije nyní většina z nás čtenářů. Z mého pohledu měla bezstarostný život a chovala se podle toho - sebestředně.
Já jsem jí to také sežrala i s navijákem a nebýt odkazu v komentáři "arcs", tak bych to ani neodhalila. Takže upravuju své hodnocení...
Velmi brzo je vám jasné, jak to všechno dopadne ...a ono jo! Takové lehké čtení, kde je každý rozrušen z každé prkotiny, dívá se hluboce do očí asi 3x denně a pořád se někomu omlouvá za úplné nic a bojí se, zda se někoho nedotknul .... moc červená knihovna na můj vkus. Mladá holka, která "znova začíná" asi v 25 (haha) a asi nemá žádný život neb ten svůj kompletně tráví v knihovně, kde se o všechny zajímá a všechno řeší. No, za mě dost romaticky laděné a předvídatelné.
Jak tohle může mít 86 % nechápu. Pro mě ztráta času nad červenou knihovnou. Zajímavé téma ale autorka nic moc asi nestudovala, historická část slabá. Mnohem lepší kniha na téma Číňani v USA je třeba Klub radosti a štěstí od Amy Tan.
Od této knihy jsem nic nečekala a četla se dobře, ale žádné dílo na Nobelovu cenu nečekejte. Vzpomínková kniha bilancující život rodiny. Rozhodně neotřelý přístup, kdy se rozehrávají vzpomínky při vyklízení domu matky … dokážu si představit, že takto to opravdu funguje, člověk bere jednotlivé věci do ruky a vybavují se mu vzpomínky, které se k nim vážou. Líbil se mi zvyk jejich máti zapisovat si, co kdo dostal a komu dal.
(SPOILER) souhlas s haki34 - hodně zvláštní, trochu mi trvalo tomu přijít na chuť, je dost filozofická a člověk se musí na tu zvláštní notu asi naladit. Rozebírá dobu a chování, které jsou nám už hodně vzdálené - povrchnost lepší společnosti a z dnešního pohledu až neuvěřitelně absurdní společenské konvence, pohled elity na spodinu a systém trestního práva atd. Na pozadí pobytu u švagra, na lodi a poté zápasu o přežití obsahuje zajímavé úvahy o životě, o jeho relativitě a jak různě se na stejné situace dá pohlížet podle charakteru nebo společenské pozice jednotlivce. Jak hlavní hrdinka poznamenává - jiná žena za cizoložství byla zabita, jiný muž za to, že ji takto potrestal, dostal doživotí v Austrálii - paralela s jejím vlastním životem ona byla nevěrná a nic se nestalo a švagr se fikaně zbavil bohaté staré manželky a prošlo mu to...
Na to, že byl autor muž, podivuhodně barvitě vykresluje chování (strategii přežití) a pasivitu tehdejších žen, ke které byly od narození vedeny, sňatky z rozumu byly běžné, šlo o přežití v mužském světě, kde pro samotnou ženu nebylo místo k jakékoli realizaci, žena = matka a manželka nebo stará panna (všechny tyto archetypy kniha obsahuje). Jsem ráda, že jsem ji četla až ve středním věku, kdy už z ní něco mám :)
K postřehu ohledně jak řešili WC na člunu - když se nejí, není co vyměšovat, takže tohle je asi moc netrápilo...
Neuvěřitelně užitečná a poučná kniha, která jasně a na konkrétních osudech ukazuje různé negativní aspekty islámské společnosti, která se snaží vyrovnat s moderním způsobem života. Typický příklad kolonizovaných kultur, které musejí udělat skok ze středověku do postmoderní doby. Muslimové přesídlení na západ často neměli jsou konfrontováni s realitou a mentalitou, na kterou nejsou připraveni. … Je to jako cesta na jinou planetu. A důsledky jsou tragické pro obě strany - odlišné hodnoty, reakce apod. Proč se podobnými otázkami nezabývají na politické úrovni? Kdy muslimové i Evropané pochopí, že strkání hlavy do písku nikam nevede? Politická korektnost a strach z nařčení z rasismu má za následek to, že multikulturalisticky pouze přihlížíme tomu, jak se evropské země mění, ale neděláme s tím nic. Za 50 let se budeme divit, kde to žijeme.
Byla jsem zvědavá na příběh Jane Seymourove a ejhle, zase to bylo vlastně o Anně Boleynové! Tím pro mě byla kniha zklamáním. Jana je sice vypravečkou, ale protagonistkou je pouze na posledních pár stranách. Celé to na mě působilo chabě. Taková červená knihovna v historickém hávu.
Byla to moje první kniha od GGM objevená vlastně náhodou a díky ní jsem objevila magický realismus a chytlo mě to tak, že jsem přečetla dalších 6 -7 (Sto roků samoty, Láska za časů cholery, Kronika ohlášené smrti, Plukovník nemá komu psát, O lásce a jiných běsech …) pak jsem přibrala i Isabel Allende.
Kniha mě svým tématem zaujala. Donya mi nejdřív připadala jako děsná egoistická nerozumná osoba. Svou pomocí jiným ženám si mě získala. Říkala jsem si, že nezabíhá do detailů, aby nevyzradila příliš. Ale trochu se mi těžko věří tomu, že by to bylo všechno tak jednoduché … (viz kniha Abája) a jak je vidět z jiných komentářů, nebude to tak jednoduché a pravda asi bude někde jinde. No a že jí samé pak manžel také unese děti mi přišlo jako ironie osudu. Nakonec z této knihy mám smíšené pocity.
Mám tento typ realistických knih o všedním životě v jiné době a zemi ráda, proto jsem po ní sáhla a nezklamala. Z Itálie jsem nic nečetla a kromě filmů se Sofií Loren či Kmotr apod. jsem o životě v Itálii obrázek. Kniha tento nedostatek doplnila. Četla se jedním dechem, dobře napínavě napsaná. Zase se jednou potvrdilo, že ženská musí zvládnout všechno a poradit si, jak to jde ...
Další kniha o Afghánistánu, takovou knihu plnou děsivých vzpomínek by tam mohl asi vysypat z rukávu každý druhý obyvatel. Všechny, které jsem četla, byly takové. Milý chlapec se svezl na módní vlně zájmu o jeho zemí....neuměl anglicky a buch! tlumočí Američanům a pracuje pro OSN atd. A ejhle, najednou je v USA ... trochu takový "hollywoodský" příběh, což mě kazí dojem. Zásluhy na čtivosti bych připsala spíš S. Landriganovi a spol. Qais dodal vzpomínky a zbytek ošéfovali jiní.
Byla to pro mě povinná literatura, ale jsem moc ráda, že jsem ji četla.
Úplně v tom člověk cítí magický realismus....to líné horko provinčního městečka, nereálno, autor filozoficky rozebírá jednou to, pak zas ono, přeskakuje. Je to spíš kniha, která nutí zamýšlet se nad různými otázkami života než čtení nějakého lineárního příběhu.
Název láká, obsah slabší. Autorka asi využila toho, že všechno arabské je teď ostře sledované a měla to z vlastní zkušenosti. Možná užitečné čtivo pro ty, kdo o podobné práci někde v SA uvažují, dá se z toho vyčíst, jak to tam chodí. Ale ona se s tím pobytem trochu unáhlila ...vůbec nechápala, kam jede a co bude dělat. Měla dobře placenou práci, kde skoro nic nedělala, neuměla se přizpůsobit své pozici a jinému prostředí. Zajímavá sonda do kulturního střetu západního uvažování (evidentně jí nesedla pozice někomu "sloužit") s orientálním, kde se pořád vše posuzuje na základě původu. Dva postřehy: a) Dosti mě zaujalo, že jsou mnozí z vládnoucích kruhů na antidepresivech … musí to být hrozně prázdný život, není divu, že pak neví, co se sebou, když mohou jen nakupovat nebo surfovat na internetu - taková permanentní karanténa :) b) Atmosféra, kde nikdo nikomu nevěří. Toto zjištění pro mě bylo užitečné.