be_pa komentáře u knih
Klasika. Vtipná knižka. Četla jsem ji několikrát. Moc se povedl i film. Rozdělení lidských povah podle vztahu k talíři koblih je nádherné. Hodně osob kolem sebe jsem si podle toho zařadila :-).
Fantasy nečtu, proto mi pomalejší nástup vyhovoval, abych se stačila zorientovat ve všech těch neznámých pojmech a složité hierarchii života v daleké budoucnosti. Nejvíce rušivou postavou pro mne byl Ilan. Ale to je logické, dvanáctiletá dívka se chovala přiměřeně svému věku.
Audioknihu jsem poslechla jedním dechem a při nejbližší možné příležitosti si stáhnu další díl z knihovny.
Super čtení. Přesně souhlasím s druhým odstavcem Awči. Bailey byla neskutečná v improvizaci. Vystačit jen s tím málem, co kolem sebe našla. To mě taky hodně bavilo.
V závěru jsem byla překvapená s rozuzlením, podezřívala jsem někoho jiného.
SPOILER: Ale určitě bych si nesedla na igelitový pytel na zasněženém svahu, natož nad srázem :-)).
Nejdřív jsem viděla film a hned jsem šla hledat knížku. Poutavý příběh. Četlo se moc hezky. Hned má člověk pocit, že mu vlastně nic nechybí. Rozhodnutí kvadruplegika Willa plně chápu.
Nádherná klasika. Budu se opakovat: úsměvné, moudré, čtenář si užívá krásné vančurovské češtiny. Podle mého názoru se velmi povedl i film s Rudolfem Hrušínským v hl. roli.
Pro mě zatím nejlepší kniha ze série, které já říkám poznávací romantika.
Hezký příběh, japonská jídla, japonská filozofie, zajímavá místa v Tokiu-hned jsem si vzpomněla na vyprávění snachy na zvláštní pocit na křižovatce Šubuja, když ve všech směrech naskočí červená, provoz se zastaví a lidi začnou přecházet. Líbilo se mi i téma focení. Cítila jsem to napětí s fotografem, jestli se podaří zachytit, co si přeje.
Souhlasím, patří do povinné četby (stejně jako třeba Zlodějka knih). Krátce, prostě popsaný silný příběh, překvapivě napsaný už v r. 1938. Probouzí otázky k zamyšlení. S moji kolegyní jsme se neshodly v nazoru na oprávněnost pomsty. Jak už níže někdo napsal -audiokniha čtená dvojicí M. Erben + I. Trojan zážitek z knihy ještě umocnila.
Nemám ráda slovo klišé, nikdy dřív jsem ho nepoužila, ale tady jsem otočila snad každou druhou stránku .. a bylo tam. Ze začátku jsem s Charlotte cítila. Měla mnoho let smutný život, trapila se. Roky se nedokázala bránit. A najednou se vztahy i problémy vyřešily během pár hodin, místo týdnů.. měsíců. Souhlasím s petusska01, knížky autorky jsou často velmi povedené, ale škoda, že tahle byla sladká už přes míru.
Příběh byl napínavý, se zajímavou zápletkou. Dobře a rychle se četl. Potěšilo mě vyprávění z pohledu více osob, ne jen jedné hlavní postavy. Faith byla silná osobnost a vybojovala si své místo na slunci. Gray se po odchodu otce dokázal postarat o rodinu. Jediné, co mne při čtení rušilo, bylo to erotické jiskření mezi nimi, přehnaně vložené hned od začátku knihy.
Mě udělala radost i dobrá čeština, překlad bez hrubých chyb. Čtivě napsané. Oba mě bavili, jen jsem čekala víc "pravidel" a nějaký ten zádrhel ve vztahu.
A ten závěr?
V romantické knížce je on často boháč, ona studovaná, nebo přirozeně chytrá, nebo milá se složitým osudem, občas hubatá, nebo sarkastická. Ale Penelope je jen hloupá, buranská.
Za mě taková parodie na romantiku, nesedělo mi to.
Příjemné čtení. Bavila jsem se. Jen ta politická korektnost je divná věc. Při čtení si vždy v duchu představuji, jak která postava vypadá. Tady jsem si musela postavu pokusit sama zařadit, a párkrát špatně. Někdy jsem použila google a našla celebritu, ke které je postava přirovnávaná. Jinak se nedá zjistit, jestli je afroamerického nebo belošského původu.
Moje druhá kniha této série. Říkám jí poznávací romantika. V Kavárně v Kodani jsem čtení přerušovala a hledala turistické cíle prstem po mapě, nebo alespoň jejich fotografie. No a v této knížce si brala na pomoc strýčka Googla a tetu Wiki a hledala recepty těch vychvalovaných zákusků. Bylo to příjemné čtení.
Poslechla jsem si knihu jako audio. Nečekala jsem od příběhu žádné kruté válečné drama, ale přece jen byly drobně naznačeny smutné osudy obyčejných lidí. Nutnost nikomu nedůvěřovat, selekce ras, tragický osud bratra hlavní hrdinky. Knihu jsem si poslechla "na jeden zátah". Závěr byl nadneseně pozitivní, ale jsem za něj ráda.
Dalo mi velkou práci knížku dočíst. Chvílemi jsem se smála, bavila se. Např., když byla Zvonilka poprvé nadopovaná léky. Většinou ale přehnané. Některé pocity hlavních postav mnohokrát opakované. Někdy mi naopak připadal děj useknutý, nedokončený, na další stránce posunutý někam jinam (měla jsem půjčenou e-knihu z knihovny a musela číst v app Palmknihy, což je dost nepříjemná zkušenost, možná se mi jen některé stránky přes veškerou snahu opravdu nepodařilo nalistovat).
První dvě knížky série mne bavily, u třetí jsem se trápila a tato je psaná ve stejném duchu, nesedělo mi to.
Po prvním díle jsem se těšila na druhý. Bavila jsem se u Jackových hlášek, obdivovala jsem jeho mírné reakce na všechny ty útoky v bulváru. Líbilo se mi číst o sportu, který znám jen podle jména a ještě s dějem posazeným k protinožcům. Našla jsem si díky tomu při čtení o Zélandu na netu pár zajímavostí. Potvrdila jsem si, že bulvár je spodina a dělám dobře, že ho nečtu a když už jo, tak s myšlenkou "cože si to zase na toho chudáka vymysleli".
Ale samotný děj mě bavil jen do poloviny knihy.
SPOILER: Po zjištění, co byla schopná udělat Riley Jackovi, jsem lapala po dechu. A ještě se za to ani moc neomlouvala. Asi proto, že to bylo neomluvitelné. A ještě se dotčeně taaak divila, co tím způsobila. Skutečně romantický příběh. Tohle by nikdo v upřímném vztahu neodpustil.
!!!!!! UPOZORNĚNÍ PRO BUDOUCÍ ČTENÁŘE: Pozor! V komentářích se bez varování hintuje!!! U této knihy mě to obzvlašť mrzí. Kdybych viděla slovo SPOILER, komentář bych nečetla, abych předčasně nezjistila nějaké TAJEMSTVÍ, ale tady tohle kouzelné slovo často bezohledně chybí !!!
Čtení jsem dost dlouho odkládala. Kvůli anotaci a některým komentářům. Takový zmatek. Bydlí v kostele, dvě Viktorie, plno dětí v domácnosti. Samozřejmě byl příběh přehnaný, naakumulováno v něm příšerně moc problémů a tajemství. Ale, i když navíc asi nejsem správná cílová skupina, přesto se mi kniha moc líbila. Merit se cítila neviditelná, bez přátel a navíc všechna ta nevysvětlená tajemství v rodině. Proto udělala to, co udělala. Prostě základem je komunikace. Vytkla bych jen ten závěr - za pár dní všechno vysvětleno, odpuštěno a vyřešeno.
Začátek jsem spíš protrpěla čekáním na něco zajímavého. Druhou půlku už jsem si užila víc, ta už zajímavější byla. O hvězdu míň dávám za střídání historie a "dnes", rušilo mě to ve vnímání příběhu. Někdy mi to připadalo chaotické. Také si myslím, že kniha psaná chronologicky by mne zaujala víc.
Příjemné čtení, jen trochu natahované. A zase mi byl sympatičtější Devon. Ti chlapy v romanťárnách mají s těmi ženskými protějšky svatou trpělivost :-)).