bidesh komentáře u knih
Příjemné příběhy. Jasně, styl je jiný, než na co jsme zvyklí, ale zkusit se má vše a rozhodně to nebylo zklamání.
Knihy s takovou tematikou příliš nečtu, takže nemůžu úplně porovnávat. Ale právě jako někdo neznalý v tomto směru, ocením spíše románové podání.
Trochu mě to zaskočilo, ale zároveň je asi v pořádku, že se v poslední knize Terryho Pratchetta znovu setkáme se Smrtěm, který neodchází sám.
Jak jsem se začetla, nemohla jsem se odtrhnout. Asi nejvíc jsem se bavila u Bruny. A otázka k zamyšlení: Co dělá z člověka člověka?
Flavia je přesně ten typ dítěte, u kterého nevíte, jestli mu nařezat nebo ho pochválit.
Četlo se to dobře, mělo to spád, jen musím přiznat trochu rozporuplné pocity za závěru.
U některých historek jsem se bála i já jako dospělá, nicméně dětem se to líbit bude, i když bych hodně zvažovala, zda to dát dítěti se slabší povahou.
Zajímavý příběh, vážné téma. Ale také je pravdou, že při některých pasážích, většinou mimo hlavní dějovou linku, se člověk i zasměje.
Ač dětská kniha, tak se čte opravdu dobře, děj ubíhá a člověk je zvědavý, co bude dál.
Dočetla jsem to, ale popravdě nejzajímavější mi přišla pasáž s živou kulturou v ledničce, což asi poselstvím autorky být nemělo. Je to jedna z knih, ke kterým se opravdu nikdy vracet nehodlám.
Roztomilý příběh pro děti. Původně jsem to četla jen kvůli osobnímu přehledu knížek pro děti, ale začínám být zvědavá, co je to vlastně za kocoura, takže je možné, že se podívám po dalších dílech, jakmile vyjdou.
Nebylo to špatné a pro děti tak kolem 11 let to bude určitě čtivé. Navíc Oliviiny poznatky o tom, co dělá a nedělá princezna, jsou docela kouzelné.
Už jen kvůli Fíglům se člověk na příběhy o Toničce těší. A když je doplní Stařenka Oggová... Aneb další mistrovské dílo.
Co je důležitější... Co dělá děti šťastnými nebo co si myslíme, že dělá děti šťastnými? Cilčina jablíčka poradí.
Na můj vkus se moc často mluví o zadku, ale děti zrovna tyhle pasáže bavily.
Další z knížek, od které se člověk nemůže jen tak odtrhnout, protože chce vědět, jak to bylo a kdo to tedy udělal. V průběhu čtení jsem podezírala snad všechny včetně soucitu...
Nebylo to tak špatné, jen jsem trochu rozpačitá ze závěru. Třeba se to druhým dílem napraví.
Musím říct, že jsem se dlouho nezačetla s takovým nadšením do dětské knížky.