bigbabe komentáře u knih
Opravdu velice strhující a zajímavý příběh osudu života několika lidí, který se opravdu mohl stát.
Po knihách jako Bílá nemoc, Matka jsem netušila, že Čapek může být takto vtipný.
A hlavně je to pravda.
Přečteno na dva dechy, i o Štědrý den jsem to musela ráno dočíst, jak to mělo šluňk. Co se týká stylu psaní, tak se mi to ohromně líbilo, autorku si dávám do oblíbených a doufám, že si od ni ještě něco přečtu.
Co se týká pointy, tak možná se do knih až moc zažírám (ale proto jsme asi knihomolové), ale ta Hanka je fakt histerka, takové člověka bych ve svém okolí asi nesnesla. ((-:
Krásný příběh a ještě k tomu na pozadí skutečných událostí. To mám ráda. Styl psaní vcelku napínavý, takže přečteno za tři dny vč. zaměstnání a výchovy zvěřince.
Velice čtivá, více než předchozí, kterou jsem četla. Vezmu detektivku do ruky málokdy, když mi ji muž vnutí, tuto jsem přečetla za dva dny včetně pracovních povinností.
Původně jsem si v lednu objednala z knihovny kvůli ČV se stromem na obálce, také proto, že hledám pro muže nového autora detektivek, protože všechny svoje známé už má přečtené.
Přečteno za jednu neděli včetně domácích prací, je to napínavé a čtivé, ale trochu moc "4procent" na jednu knihu.
Naprosto úžasná kniha, nejen svým stylem (šla jsem spát až zítra), že jsem jí přečetla jedním dechem, ale i tématem.
Už jsem tu párkrát psala, že miluji knihy, které popisují skutečné příběhy a toto bylo přesně to, co v podstatě pořád hledám.
Příběh lidí odrážející cca 100 let jejich života a co všechno se v té době dělo, 1.sv, 2.sv, okupace, atd. Všechny osobnosti té doby, že si člověk konečně uspořádá, kdo s kým se mohl potkat a tak.
Já sama nejsem žádný spisovatel, tak moje komentáře asi nejsou moc literární ...
Paradox je, že mám takový seznam (asi jako všichni) knih, které si chci někdy přečíst. Ale protože nejsem nijak moc pečlivá, tak už vůbec nevím proč a kdy tato kniha na seznam přišla. A do ruky se mi dostala, když jsem v záchvatu, že zavřou knihovny v 14:00 po práci hned běžela do knihovny a nabrala všechny knihy ze seznamů, které jsem kde měla (mobil, lístečky, diář).
A ještě jednu poznámku. I loni se mi stalo, že ČV jsem splnila v podstatě tak jako omylem. Většinu knih jsem si nevybrala, prostě do ní zapadli a případě této knihy mám pocit, že dokonce zapadá do několika témat.
Konečně. Konečně jsem trochu pochopila vztahy mezi dvěma i více zeměmi Blízkého východu. Velice poutavě a nezaujatě (i když by měl právo) napsáno. Není to bichle, ale naznačeno už od dávných věků.
Oproti prvnímu dílu to bylo slabší, první půlka mě vůbec nebavila, druhá se trochu rozjela. Ale sto let bylo lepší než "aktuální" dění.
Dávám dvě hvězdy, tím hodnocení knize neublížím. Tři hvězdy dávám dobrým knihám, čtyři výborným a pět těm nezapomenutelným. A přes veškerý ohlas této knihy mě až tak moc nezaujala svým stylem psaní, dokonce jsem se musela trochu nutit jí číst.
Co se týká příběhů, tak takových je spousty, co jsem už přečetla, takže pak už opravdu hodnotím styl psaní, jak mě to baví.
Musím přiznat, že jsem toto nečekala. Klasik se každý trochu podvědomě bojí, ale toto jen tak nadčasové a pravdivé i dnes až z toho jde opravdu hrůza.
Kniha formou rozhovoru je dobře napsaná a dobře se čte, ale pokud jste viděli všechny díly obou seriálů, tak se zde nic moc navíc nedozvíte.
Pro oddech v čekárně nebo kdekoli, kde potřebujete vyplnit čas jsou tyto knihy, které jsou z blogu někoho velice ideální a proto je mám ráda.
Z toho jsem si krom zkušenosti s autismem odnesla jedno moudro.
Někdy nestačí jen nedělat nic špatného, ale občas je potřeba udělat i něco dobrého.
Asi jsem četla stylově mnohem lepší cestopisy, ať už pěšky, autem, koněm, tuktukem, po Čechám, Evropě, světě. Ano, cestování není jen o pohodě a všechno není růžové, ale jsou autoři, kteří i negativa umí popsat, že se to dá číst. A to jak vesele nebo smutně, ale tohle je jen ufňukané a pořád a pořád dokola. Měla jsem docela problém to dočíst.
A také, že autorka na stará kolena ... to je mi proti srsti, nikdy jsem toto neříkala a ani teď neříkám.
No, tak teda přečteno. Na ČV od autora, který už nežije. Protože jsem ten typ, co by nemohl nedočíst knihu, tak jsem to teda dočetla, ale místy jsem se fakt musela nutit a tak od třetiny jsem nasadila extra rychločtení. U jiné knihy stejné autorky si pamatuji, že to bylo takové jako romantické a docela hezké. Toto, možná proto, že se to tak vleklo mě už vážně unavovalo. Aby se na 10 stránkách popisovalo, jak je ten mladík galantní, že opravil staré dámě brýle nebo aby slečna nechodila za deště ven, aby se neroztonala a pak jakoukoli tuto příhodu pak číst na dalších 2 stránkách třeba o 30 stran dále. Prostě trochu moc.
Další věc, co jsem u tohoto druhu knih už asi psala. Strašně mě zaráží, jak dnes lidi říkají, že dřív na sebe byli lidé milejší. Tak já nevím, ale z těchto podobných knih mě to přijde jako pravý opak. Půl dne přemýšlí, co říct, aby se někdo neurazil nebo řešit, že ten na ples může a ten ne, protože není dost společensky postavený a kdo si koho může vzít. Mě to prostě přijde jako přetvářka.
A v neposlední řadě, jak se do všeho chce Emma montovat a pak nadělá spíš víc škody než užitku, protože všichni se jen dohadují, co si ten druhý myslí, ale protože se nesluší mluvit narovinu, tak všichni dělají, co si myslí, že je správné ... cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.
Knihu jsem si začátkem roku vybrala jako téma ČV coby 4.knihu autora.
A protože jsem chamtivá, tak jsem začala číst od jeho první knihy a proto mohu srovnávat s ohledem na všechny ostatní. Blackout se mi asi líbil nejvíc kvůli napětí a měla jsem dojem, že je to opravdu i reálné, že se to může stát (i ve světle dnešních událostí, které ale v době mého čtení ještě nenastaly).
Zero si myslím, že se děje, jen to někteří ještě nevědí nebo si to nechtějí přiznat.
Helix je možná dost podobný případ jako Zero, ale (snad) to není ještě v takové míře nebo jsem jen málo informována (nebo si to nechci přiznat).
Chamtivost pro mě byla bližší vzhledem k mému vzdělání. Myslím si, že ekonomicky nepolíbení čtenáři mohou mít problém s určitými pasážemi a jména ekonomů jim nic neřeknou a tak jim ujdou souvislosti. V každém případě si myslím, že i tato autorova kniha je realistická, že se může stát, ale nemyslím si, že by to byl tak rychlý pád. Ale to je účel všech autorových knih; ukázat extrém, vystrašit, ukázat případné následky našeho chování.
Ve všech knihách oceňuji autorovu odbornou znalost, přípravu na každé z témat.
Šabach prostě nezklame a tento příběh byl zase jedním z těch, kde se člověk musí zamyslet, jak se máme dobře. I přes naší teď dobu covidovou je to to s rokem ´68 a následujících 20 let nesrovnatelné.
Přidala jsem si tuto knihu do ČV, ptž kdyby v KLDR tato kniha vyšla, tak je určitě zakázána.
Kniha se mi moc líbila, je fakt strašné číst, jak mohou lidé někde žít a myslet si, že je to vlastně v pořádku.
Jako kniha ctena u more dobry, ale jinak bych si ji za 349,- teda nekoupila. Tretina stranek uz vypadana (z knihovny) a ja k tomu prispela nekolika dalsimi. Urcite zadny literarni zazitek. A bohuzel mozna i trochu menim nazor na autorku ... k horsimu. Ani jsem se moc nezasmala.
Svým hodnocením průměr nezkazím. Omlouvám se všem milovníkům tohoto žánru, ale vybrala jsem si tuto knihu kvůli ČV, nechala jsem to až na konec roku, protože se mi do toho nechtělo.
Možná, kdybych hledala, tak najdu na toto téma (kniha odehrávající se ve vesmíru) i knihu, která není ze žánru sci-fi, ale ...
Řekla jsem si, že si tu kultovku teda přečtu.
Když pominu žánr, který nevyhledávám, tak na prvních 150 stranách se nic nedělo, pak trochu začala zápletka, až kolem 230 to začalo být trochu dramatické a pak strašně zdlouhavé.