bigbabe komentáře u knih
Velice poučná kniha a přitom ne učebnice. K této knize mě přivedl styl psaná autora a i druhou jeho knihu musím pochválit. Podtitul knihy jsem si přečetla až když jsem jí vzala do ruky, takže to pro mě bylo vlastně překvapení, co budu číst.¨
Doporučuji jako povinnou četbu pro ekonomické obory.
Přečteno ze dvou důvodů - můj muž to miluje a chtěl abych si to přečetla; zapadlo mi to do letošní čtenářské výzvy.
Příběh dobrý, napínavý, ale jedna stačila, 20 od Francise, jestli jsou všechny od koní bych asi nedala.
Kniha se mi dostala do ruky díky Čtenářské výzvě. A i když to není můj styl, tak jsem za to ráda. Tolik stránek a přečteno za dva běžné pracovní dny, mělo to spád a šluňk.
Téma dobré s kterým souhlasím a žiju podle něj. Za spoustu nemocí se lidé mohou sami a nechtějí si přiznat, že změnou svého chování by se mohli mít lépe.
Ale ve formě knížky jsou články občas se opakující.
Přečteno za jeden den, což by možná taková kniha neměla být. Mělo by se jí věnovat více času, ale poznámek jsem si udělala hodně.
Hlavní myšlenka knihy, která i potvrzuje to, že kniha není pro mě. Zajímavá, ale ne pro mě.
"Spokojení lidé neprokrastinují."
((-:
Znám jen Krysaře od Landy, to je asi jiný příběh. Tento byl poučný, dobře napsané, tragické i úsměvné.
V první řadě mě po dlouho době potěšil formát textu. Že řádky nebyly zleva doprava, zhora dolu naňahňané na sobě a že ypsilon a větší písmeno v řádku pod ním se nemusely prát o místo. Velikost i font písma. Je to důležité. Můžete číst super knihu, ale když jí nemáte ani jak držet protože jsem písmenka úplně všude a ještě k tomu malá, tak to celkový dojem zničí.
Co se týká obsahu - takový průměr, proto tři hvězdy. Super odpočinková víkendová kniha, ale žádný zázrak. Rozluštění trochu moc rychlé a průhledné.
Poslední dobou vždy nevím, co o knize napsat resp., co si o knize myslet. Buď je to znamení, že si vybírám všeobecně špatné knihy (špatné ve smyslu; né mého stylu) nebo, že jsem unavena čtením a měla bych si dát pauzu.
Po dvou nadprůměrných knihách (Svět podle Garpa a Dokud tě nenajdu) a dvou, které jsem nepochopila (Imaginární přítelkyně a Manželství do 158 liber) jsem si řekla, že Pravidla moštárny by každý knihomol měl mít na svém seznamu přečtených knih.
Prvních cca 200 stran jsem se na to fakt chtěla vybodnou, rozvláčný děj, zbytečně dlouhé popisy nezajímavých postav nebo událostí, pak jakžtakž nějaký spád. Potom trochu naprosto nereálných situací (fakt si nedokážu představit, že by tohle někdo ve skutečném životě zkousl) a pak rychlý (v jedné poslední krátké kapitole) konec.
Nevím, jestli má Irving nějaké lépe hodnocené knihy, ale myslím, že ho pár let; možná navždy, nechám spát.
Nevím, co si o tom myslet. Z první části knihy se mi chtělo zvracet, z druhé také, třetí se trochu podobala knize. Ano, není to literatura, je to zpověď. Zpověď koho? Nejsem a nebudu žádný moralista, ale život podle téhle zpovědi? Ne děkuji, určitě radši ten, co tam tak haní.
Chvilku je kniha psaná v 1. pádě, hned zas ve 3. Větu od věty se postava nachází v přítomnosti a hned zas v minulosti nebo ve snech nebo v bludách. Chvílemi jsem nevěděla, jestli nečtu během jedné věty úplně jinou knihu.
Jsou knihy, které jsou známé a v různých seznamech, co si člověk musí přečíst a pak, když si to přečte ... tak neví, co říct.
Z první části knihy mi bylo tak zle, stejně jako hlavní postavě ve druhé části, tak jsem měla, co dělat, abych to překousala.
A víc opravdu nevím, co říct.
Humorné, přečteno za jedno odpoledne, ale že bych se za břicho popadala, asi ne. V každém případě super kniha na mrznoucí neděli. Mělo to spád, dobře se to četlo.
Taková odpočinkovka, některé pasáže byly trochu moc myslím nereálné.
Ale celkově super víkend.
Na rozdíl od ostatních, jak pročítám komentáře zde a u Okamžiků štěstí to mám naopak. Okamžiky mě nadchly, toto jen tak vyrelaxovalo.
Jsem z toho unavená. Skoro tak unavená, jako z Atlasovi vzpoury. Tím neříkám ,že to nebyl hezký příběh, ale strašně těžký. V určitých místech jsem měla pocit, že čtu tři knihy najednou, které se dohromady splácaly a mají společné hrdiny, ale ne pointu.
První, co mě nepříjemně naladilo byl styl tisku tohoto vydání, písmenka strašně malá, řádky hodně nahuštěné a poslední řádek tak nízko, že při čtení posledního řádku byste knihu museli držet pinzetou.
Prvních devět kapitol jsem docela protrpěla, skoro víc než u předcházející knihy, kterou jsem četla. Nemohla jsem se ztotožnit se způsobem výchovy a chování zde popisujícím.
Od desáté kapitoly to začalo být trochu čtivější, hlavně se začalo také trochu něco dít. Od myslím sedmnácté a pak čtyřiadvacáté a devětadvacáté kapitoly jsem právě měla pocit, že jsem najednou v jiných knihách. A i v těchto jsem měla pocit, že se nemohu ztotožnit se způsobem chování a rozhodování postav na základě konvenční upjatosti i kdyby to samotného člověka stálo život. Nemyslím, že moje nepochopení by bylo způsobeno stoletím, ve kterém žiji. Např. neměla čas se starat o dítě, protože se musela starat o manžela? Co dnešní ženy, které k tomu chodí do práce a nemají žádné služebné? (-:
V několika kapitolách na mě kniha byla moc duchovní.
Když to porovnám s o čtvrt století starší knihou Rozum a cit, je toto moc utažené a složité.
Důležité téma, o kterém by se mělo psát, ale poutavost byla až tak od poloviny knihy. V první polovině mi to přišlo takové utahané a moc chat a moc jmen, které ze začátku spolu neměli nic společného ...
Průměrná četba, proto tři hvězdičky, ale super nedělní odpočinek. Určitě si přečtu i další díly.
Poprvé, náhodně jsem si poslechla audio knihu a nevím, jak hodnotit.
Nejsem si totiž jistá, jestli jsem při tom žehlení, vaření, řízení byla schopná knihu vnímat stejně jako bych jí četla.
Ale asi musím uznat, že se mi líbila až jen poslední kapitola, která byla opravdu o myšlenkách zločince, jinak to byl výčet kriminálních případů. Což mám také ráda, ale toto nebylo moc záživně podané.
Knihy tohoto autora jsou krásné, přehledné, poučné.
Jediné, co by mi přišlo logičtější by bylo uspořádání dle data narození, takhle mi to přijde zmatečné.