Blekí komentáře u knih
Necelých 400 stránek není moc, ale musím přiznat, že tahle kniha mi dala docela zabrat. Vždy jsem si mezi čtením musela dát krátkou pauzu a vstřebat všechny ty informace.
Co se samotného příběhu týče, dostala jsem varování "nečíst před spaním." Alespoň do určité části knihy bych řekla dobře míněné varování. Až do konce čtenář nevěděl, co se vlastně v Belheddonu děje. Nejsem si ale jistá, jestli to je pro knihu plus nebo mínus. Závěr bych velice čtivý a poutavý (a naprosto zbořil všechny mé teorie, Erskinová se zase nenechala prokouknout!), ale ta velká spousta stránek před ním se dějově trochu opakovala.
Spisovatelka opět zabodovala. Velké plus má u mě za nádech historie, která mě opravdu baví.
Někde jsem četla, že Bukowskiho buď milujete nebo nenávidíte. To nevím, já myslím, že pro něj jen nemám pochopení. Myšlenky v těch fejetonech jsou, o tom žádná. Pouze mi jako spisovatel nesednul.
Pro jednou se zdržím hodnocení. Ta kniha rozhodně špatná není.
Když tak čtu hodnocení této knihy, připadá mi, že jsem četla něco jiného. Předchozí díly mě doopravdy bavily, ale tahle díl mě ale dost zklamal. Děj už jsem tak nehltala, naopak, abych knihu dočetla, musela jsem se do toho hodně nutit. Hlavní postavy, které jsem dřív milovala, mi přišly jiné, cizí.
Bohužel nemůžu hodnotit jinak, zakončení Inkoustového světa mě zklamalo. Netvrdím, že někoho jiného kniha bavit nemůže, proč ne, nejspíš je to o vkusu.
První polovina knihy byla uchvacující, děj se hezky rozjel, bavil a byl čtivý. Druhá polovina už na tom nebyla tak slavně. Převažovaly v ní souboje a popisy bitev, a jak už jsem zmiňovala u předchozích dílů, to mě příliš nebaví. Chyba knihy to ale není, to už je podle vkusu. V díle se také objevily nové postavy a to děj hezky okořenilo. Zase jsme se dozvěděli nové věci o dracích.
Třetí díl drží tradici předchozích, opět jsem váhala mezi hodnecením 4 nebo 5*, nakonec dávám čtyři, přece jen konec knížky mě chvílemi nudil.
Drak Jeho Veličenstva je moje opravdová srdcovka. Děj je zasazen do Napoleonských válek, což je pro mě plus, jelikož mám ráda historii, ale celkově to knize svědčí, je taková "dospělejší" a uvěřitelnější. Nejkrásnější na knize ale rozhodně je vztah letce Willa Laurence a jeho draka Temeraira. Pokud máte rádi fantasy a historické knihy, nebo prostě jen máte rádi příběhy které vás zahřejí u srdce, tato kniha je pro vás.
podrobnější recenzi můžete najít na mém blogu kralovnaklara.blog.cz
Upřímně, nevěřila jsem že se nějaká kniha z této série u mne dočká toho nejvyššího hodnocení. Ale tahle kniha si těch pět hvězd zaslouží. Jednoduše, excelentní konec skvělé série. Děj je živý, plný nečekaných zvratů. Postavy si zamilujete, každá má svou vlastní osobnost, své vlasní přednosti a slabosti. Nemluvě o tom, jak si krásně rozšíříte znalosti historických a mýtických postav. A ten závěr poslední knihy, celé knižní série. Musím říct, že od začátku jsem věděla, kdo Marethyu je, ale stejně jsem na konci měla skoro slzy v očích. Poslední díl je rozhodně nejlepším dílem celé série.
Vědma. Upřímně, špatně se mi hodnotí každá kniha zvlášť, konkrétně u této série by asi bylo lehčí hodnotit celou sérii najednou, ale budiž, jdu na to. Znovu stejná negativ. Děj se strašně táhne! Děje se šíleně moc věcí najednou, ale v celé knize uběhne den, dva, víc ne. Člověk pak přečte 3 knihy, cca 1300 stránek a ejhle, on v příběhu neuběhl snad ani týden. Pokud se tímto autor snažil člověku ukázat, jak náročné to pro dvojčata musí být, za pár dní vstřebávat tolik informací, přežít tolik bitev a útoků, tak gratuluji, povedlo se mu to dokonale. Potěšilo mě, že přestože se v knize "střídá" několik příběhů- dvojčata a Flamel, Perenela na Alcatrazu, John Dee či Machiavelli- tak to nenudí, nesvádí vás to k tomu zaměřit se na jeden příběh a ostatní přeskakovat. Na knize se mi nejvíc líbí, že téměř všechny postavy mají nějakou předlohu a autor si je nevymýšlí. To se týče jak opravdových historických postav, tak mýtických a legendárních stvoření. Člověku to opravdu rozšíří obzory.
Dávám 3*, protože kniha mi místy přišla nudná a nebavila mě jako předchozí díly.
Autorku knihy, B. Erskinovou, mám ráda a když mám možnost přečíst si jednu z jejích knih, nepohrdnu. V případě této knihy ale musím říct, že patří k autorčiným slabším dílům. V knize se dlouho nic neděje, začátek mi připadá takový o ničem a o všem zároveň. Plně to vystihuje rozhovor s kamarádkou, když jsem četla knížku ve škole.
"O čem to je?"
"Já vlastně ještě ani nevím."
"Jsi na 89 stránce a nevíš o čem to je?"
"Ne."
Děj se pořádně rozhýbe až okolo třísté stránky. Ale pozor, i přes tuhle skutečnost, že děj lehce vázne, bych si nedovolila tvrdit, že kniha není dobrá. Ona dobrá je, přímo skvělá. A rozhodně stojí za přečtení.
Z celé HP série byla dle mě tahle kniha nejlepší, uvidíme jestli ji poslední díl trumfne :)
Neskutečně mě bavilo sledovat život lorda Voldemorta a dozvědět se více o jeho minulosti. V dílu se taky konečně pořádně zahýbalo s dějem, ne že by to doteď byla nuda, ale hlavně konec knihy byl nářez. Velké plus u mě má díl taky proto, že tam přece jen bylo trochu víc Severuse, což je má oblíbená postava.
Jediná věc, která mě neskutečně mrzí je to, že přestože na to mám věk, na knižní HP sérii jsem nevyrůstala, přetože čtu hodně od mala. Prostě jsem se ke knihám nějak nedostala, nebo spíš se ony nedostaly ke mě. Všechny filmy jsem viděla dřív než jsem přečetla knihy, což je taky velké mínus. Mrzí mě, že nikdy nezažiju ten pocit překvapení, když se třeba v knize zjistí, kdo je Princ dvojí krve a mrzí mě, když mě nijak nepřekvapí děj ani zápletky. Škoda, ale na kvalitě knih to rozhodně neubírá.
Ačkoli se jedná o tenkou knížečku, kterou jsem myslela že přečtu během jednoho, dvou dnů, po měsíci snahy ji odkládám nedočtenou. Autor a já jednak nesdílíme stejný smysl pro humor, navíc jsem zjistila, že fejetony nejsou zrovna můj šálek kávy. Kniha nemusí být špatnou volbou pro příležitostné čtenáře, kteří na čtení nemají mnoho času. Mě bohužel nezaujala.
Druhý díl byl určitě lepší, než ten předchozí. Pomohlo tomu i to, že už jsme hodně nových postav znali z prvního dílu a potom akční závěr knihy, který byl naprosto skvělý. I tak pro mě ale kniha zůstává stylem psaní na úrovní 3 hvězd.
Dobře napsaná detektivka odehrávající se v Polsku, která nám trochu, byť ne detailně, poodkryje, co se tam dělo za komunistického režimu. Hlavní postava, který není typický a nám známý detektiv, ale prokurátor, je sice zajímavá, ale bohužel ne velmi sympatická. Nejvíc mě na knize bavil její psychologický aspekt.
Kniha není nijak výjimečná, ale určitě není špatná a stojí za přečtení.
Už dlouho jsem si čtení neužila tak, jako jsem si ho užila u této knihy.
Paganiniho smlouva je o stupeň víš než Hypnotizér. Přišlo mi, že autoři se rozhodli jít na psaní trošku jinak a výsledek je skvělý. Příběh vás hned v úvodu chytí. Dvě neobvyklé vraždy, které spolu souvisí, ač to na první pohled není znát, je zajímavé téma, které se dále v knize postupně rozvinulo v mnohem větší případ.
Osobně se mi moc líbí postavy příběhu. Vždy je vám odhalena pouze jedna vrstva jejich osobnosti a chvíli trvá, než si z nich dokážete poskládat jejich ucelený charakter a to jim dodává lidskost a uvěřitelnost. U hlavní postavy, Joony, oceňuji jeho tajemnost. Kniha je zaměřena na děj, ne na život vyšetřovatele a my ve výsledku i po přečtení druhé knihy nevíme o vyšetřovateli téměř nic. Dodává to knize zvláštní náboj a zároveň to otevírá spoustu možností pro následující díly.
Ve výsledku jsem si čtení opravdu užila. Děj díky krátkým kapitolám svižně a čtenář se tak nikdy v průběhu knihy do čtení nemusí nijak nutit. Na knize bych samozřejmě našla i zápory, našli se jedna či dvě situace, kdy jsem vztekle knihu zavřela (a vydrželo mi to asi 15 sekund, než jsem se pustila do čtení znovu), ale to je v poměru s celou knihou téměř zanedbatelné. Proto volím hodnocení silné čtyři hvězdy a nemůžu se dočkat, až se pustím do dalšího dílu.
Asi vážně vyhlásím revoluci za možnosti půlhvězdičkového hodnocení. Tři knihu urážejí a čtyři ji přechvalují. Dávám tři, přimyslete si pomyslnou půlhvězdičku navíc :)
Do knihy jsem se pustila kvůli Zmizelé, která mě naprosto uchvátila. Odpusťte mi tedy, pokud budu srovnávat.
Kniha je opravdu, opravdu temná. Motivy satanismu, masakr matky a malých dětí, prostředí, charaktery postav. Pro mě je to upřímně až moc klišé. Psychologické thrillery jsou můj nejoblíbenější žánr, ale raději mám, když se točí okolo postav, u kterých by jste to nečekali (viz. Zmizelá). Hospodářská krize, chudá farmářská rodina, syn metalista a tudíž i satanista, klišé klišé klišé. Samozřejmě, že by katastrofa postihla takovou rodinu, prokleté Daye.
Musím vyzdvihnout, že až do konce jsem opravdu nevěděla, kdo byl oním vrahem. A to jsem nad tím opravdu přemýšlela a podezřívala opravdu všechny.
Na druhé straně, kniha byla dle mého názoru až moc dlouhá. Ke konci už mě nebavilo to natahování, takže jsem přeskakovala stránky, abych se konečně dozvěděla, o co jde. Tady dle mého Flynnová trochu přestřelila. Autor musí zvládnout knihu napsat tak dlouho, aby tam bylo vše co bylo třeba, ale aby to taky čtenáře nepřestalo bavit.
Nad Flynnovou určitě ještě nelámu hůl, hodlám se pustit ještě do Ostrých předmětů. Temné Kouty mě ovšem ve výsledku celkem zklamaly.
Vychvalovat můžu to samé, co jsem vychvalovala i u prvního dílu. Trvdá realita, žadné princezny a princátka, kteří spolu budou žít šťastni až na věky věků. Opravdová promyšlenost příběhu a celého světa umožňuje knize ožít. Děj u knihy nějak hodnotit nemůžu, znala jsem ho předem, k seriálu jsem se holt dostala dřív, tudíž žádné nečekané zvraty u čtení nebyly, přesto mě ale velmi bavil.
Tohle je prostě jedna z těch knih, které nemůžete přečíst, aniž by ve vás nezanechaly stopu, což platí o celé sérii.
Panu Brownovi vděčím za skvělý zážitek. Šifra mistra Leonarda překonala mé očekávání a já dávám plný počet hvězd s takovou jistotou, jako ještě nikdy.
Kniha má vše, co od skvělé knihy jako čtenář požaduju - reálné postavy, nepředvídatelný příběh plný intrik, který vždy potopí všechny vaše teorie a hlavně ono vtáhnutí do děje, které vás nepustí do samotného konce knihy.
Knihy pana Browna si s mou zálibou historii, umění a vlastně i jiného pohledu na církev, užívám o to víc.
Po Eragonovi jsem do své knihovničky sáhla, protože jsem potřebovala nějakou lehčí, oddechovější knihu, u které budu mít jistotu, že mě bude opravdu bavit. A Eragon je zaručená kvalita :)
Už ani nevím, po kolikáté jsem knihu četla, ale dle ohmatanosti stránek (pravda, paperback dělá svoje) to bylo více než párkrát. Ale ať ji čtu byť třeba po páté, vždycky mě hrozně baví spolu s Eragonem prožívat jeho příběh a vždy ve mě kniha vyvolává stejné pocity. Pokaždé mu závidím Safiru, zbožňuju Broma, posmrkávám u smutných, na city čtenářů útočících chvílích, a snad nikdy mě neomrzí znovu a znovu se zamilovávat do Murtagha :D
Možná je pravda, že na příběhu vidím trochu více chyb, než když jsem byla malá a naprosto unešená z draků a z celého Eragonova příběhu. To přesto nic nemění na tom, že kniha je moje srdcovka a vždy bude mít čestné místo v mé knihovničce. Už je za to si zaslouží plný počet bodů.
Po skvělém Draculovi jsem se na Klenot sedmi hvězd těšila a nemohla se dočkat, až si ho přečtu. O to větší zklamání.
Kniha je náročnější na čtení. Děj se často velmi táhne, sáhodlouhé dialogy s dějem ve většině případů nijak výrazně nezahýbají a také se hodně filozofuje. Kromě několika krátkých částí, do kterých jsem se začetla, jsem se do čtení musela nutit. U knihy mi prostě hrozně chybělo to, že mě nedokázala vtáhnout do děje a tudíž mě skoro vůbec nebavila.
Konec knihy byl završením mého zklamání.
Původně jsem chtěla na knize vyzdvihnout to, co se mi líbilo i u Draculy, tedy postavy a jejich chování. Když se na to ale podívám zpětně, připadají mi notně idealizované - ne, že by v Draculovi nebyly, jen mi v tomhle příběhu připadaly hůř uvěřitelnější.
Špatná kniha se mi dostala do ruky právě v čas, kdy jsem si u nějaké chtěla odpočinout, ne se do čtení nutit. Dávám tedy slabé 2 hvězdy.
Už mi docházejí nápady, co psát ke Kingovým knihám. King je prostě pan spisovatel. Miluju to, jak jsou jeho obyčejné, lidské, naprosto uvěřitelné. Mnohem víc tam jde o příběh, postavy jsou vedlejší. A ten příběh za to potom stojí.
Ze začátku jsem byla z knihy nadšená. Povídky mě bavily a u některé byly doopravdy strašidelné. Ovšem od druhé poloviny mě knížka přestávala bavit, poslední příběh jsem nakonec ani nedočetla.