Blondebookdevil komentáře u knih

Konečně maturita za mnou a můžu se na plno pustit do čtení a čtenářské výzvy! Na Clonu jsem se těšila dlouho, zprvu jsem moc nevěděla, co si o těch vraždách myslet, byly nejasné, nic neříkající. V minulém díle napojení na Muncha a nyní na Miu? Každopádně, vrah by mě asi nenapadl, byla jsem překvapená. Teď jen doufat, že pan spisovatel brzy vymyslí něco nového...

5 30.05.2019

Pamatuji si, že jsem ji měla půjčenou z knihovny a z nějakého důvodu jsem ji odložila, možná mě tolik nezaujaly Miiny depresivní pasáže na začátku. Ale když andělů přibývalo a mně bylo od začátku jasné, na kterou holčičku ve finále dojde, šlo do tuhého. Posledních sto stran mi připadalo zbytečně moc, ale pak jsem je stejně rychlostí blesku zhltla a skoro mě mrzelo, že už je konec. Za nějaký čas si přečtu i Sovu. Navíc jsem si právě jsem všimla, že má vyjít 3. díl ze série Holger Munch, tak to jsem nadšená ještě víc.))

5 03.01.2019

Povídky mě opravdu příjemně překvapily! Četlo se to skoro samo, jedna navazovala na druhou, a přitom byly tak lidsky napsané, s dávkou humoru, nadsázky, ironie a trochou vulgarity. Povídky z první kapsy byly asi o něco zábavnější, ale i z druhé měly vždycky zajímavou zápletku a celé rozuzlení. Skoro mám chuť si tohle pořídit do knihovny a číst je pravidelně.

5 27.08.2018

Tohle byla přesně ta oddechovka podle mého gusta. Hezká obálka s kávou mi padla do oka a příjemně se četla, z čehož jsem měla velkou radost, protože většinou nemám štěstí na to trefit na dobrý a ne příliš přeslazený román. A teď... Kdy vyrazit do Benátek?

5 09.07.2018

Nejprve jsem měla problém se zorientovat v postavách, ale nakonec mě pobavila a líbila se víc než třeba Romeo a Julie. Za mě super.))

5 04.07.2018

Tak moc jsem se na ni těšila, ale fakt se tím těžko prokousávalo. Wow, čarodějnice se zašitýma očima, a co dál? Nikdo z ní pomalu nemá strach, pak parta puberťáků zkouší, co může, a vesměs je to všechno za dne a není tam místo pro to se vůbec bát. Krvavý potok, mrtvý pes, dobrý, dá se, ale od půlky ještě větší zklamání a pak chatrný konec. Reklama byla opět klamná.

Správná duchařina na zimní večery, kdy venku fouká silný vítr a vy se krčíte pod peřinou. Je těžké umět psát z pohledu různých osob a prolínat tři různé příběhy, nicméně zde to autorka zvládla bravurně. Nevím, zda se mi víc líbil ten z minulosti, nebo ze současnosti, ale oba mě příjemně svazovaly a pak lanko utahovaly, když napětí rostlo. Při pasážích se skříní mi běhal mráz po zádech. Všem, co hledají něco neobvyklého a napínavého, mohu jen doporučit!

5 25.01.2018

Tak fajn. Co se to tady právě stalo? Dávám samozřejmě 5*, protože Chris je můj oblíbený a určitě ani teď nezklamal. Jenom tak nějak odbočil, nevím, proč mám takový dojem. Něčím se tahle kniha lišila od jiných. A taky se mi zdá, že každou knihou stupňuje jak napětí, tak sadismus a vychytralost vraha. Za mě skvělá a vrhám se na další díl❤ Mimochodem. Zajímalo by mě, jak to bylo v originále, když z "Já jsem smrt" v přesmyčce vyšlo "Jess J. Tramm". Na papíře jsem si pořád zkoušela, co za jméno vyjde z "I am death", ale nakonec si překladatelé zjevně poradili jinak :D

5 23.08.2017

(SPOILER) Zrcadlový muž - 4,25⭐️
Jaké to je, těšit se dva roky na vydání nové knihy od vašeho oblíbeného autora? Dlouhé, ale taky plné očekávání. Což byl v mém případě kámen úrazu.
Příběh je z celé série asi nejdrsnější, jedná se zde o psychicky vyšinutého sériového vraha, který několik let unáší mladé dívky na farmu a jakmile se mu něčím znelíbí, chladnokrevně se jich zbaví. S touto ohavnou prací mu pomáhá jeho matka.
Kapitoly z farmy s unesenými dívkami se střídají s aktuálním vyšetřováním vraždy Jenny Lindové, která je nalezena oběšená na dětském hřišti. Případu se samozřejmě ujímá Joona Linna, kterému se hned něco nezdá a rychle se objevují nové důkazy a svědci.
V knize jsou však i “hluchá” místa, pro mě nudná, na což u Keplera nejsem moc zvyklá. Mám na mysli dlouhou scénu z boxerských zápasů, kde Joona a jeho kolegové hledají možného spolupachatele. Konec byl pro mě překvapivý, hodně akční, až bych řekla hollywoodský, ale v rámci možností to dopadlo tak, jak jsem chtěla. Také poslední řádky obsahují nápink na další díl.
Pokud máte rádi manžele Ahndorilovy a jejich styl psaní, zvládnete Zrcadlového muže za pár dní. I když má kniha 500 stran, děj ubíhá poměrně rychle. V mém případě proběhlo opravdu mírné zklamání z malé dávky napětí, ale jinak se mi nový Joona líbil a určitě se už teď těším na dalšího!
“A to platí pro každého z nás: pokud nevydržíme pohled do zrcadla svých vlastních vzpomínek, pak nemůžeme ani prožít smutek nad tím, co se stalo, a jít dál. Může to znít jako paradox, ale čím víc se snažíme ignorovat to, co je v našem životě bolestivé, tím víc to nad námi přebírá moc.”

4 27.11.2020

Ve 3. díle ze série HH jsem měla problém se začíst, množství postav ani pasáže z války mé dezorientovanosti vůbec nepomáhaly. Po půlce se to ale zlepšilo - poprvé se na scéně objevila tajemná kráska Ráchel a Harry zde až na pár piv zůstával překvapivě střízlivý a jemný. Jeho parťačku Ellen si myslím všichni za tu krátkou dobu oblíbili. Jako vždy v tom trochu hrála politika a prohřešky z minulosti, nicméně finální rozuzlení s falešnými identitami mě dostalo a bavilo.

4 02.11.2020

Zase jsem narazila na něco, co si všichni nemohou vynachválit, ale já jsem po přečtení se svým názorem zase jen černá ovce. Prostě se mi tahle youngadultovka nelíbila. Kdybych se vrátila do doby před 5, 7 lety, kdy jsem žila blogy, wattpadem a fanfikcemi, do toho začala podporovat komunitu LGBT... Ano, pravděpodobně bych byla nadšená. V čem tkví tedy problém?
1) Zdlouhavost. S tím související se nuda při čtení. Kdyby měl román o sto stran méně, vůbec by mu to neuškodilo, ba naopak.
2) Snaha zalíbit se všem a vyplnit všechny pomyslné škatulky o korektnosti. (Což mi trochu připomíná podmínky pro nominaci na Oscara.) Rozumějte, nejsem proti menšinám ani rasistka, nicméně to co mi nejvíc vadí je to, jak to bije do očí. Tzv. tam dát "všechno." Gaye, bisexuály, lesbičku, míšence; v klubu zmínit drag queens a já nevím co.... Mehh.
3) Pasáže či vtípky, při kterých bych se měla popadat za břicho? No, při těch je mi tak trochu trapně.
Nakonec jsme pozorovali příběh dvou mladíků, kteří jsou pro UK a US šíleně důležitými postavami, a tak nemohou jen tak vyrukovat s coming outem. Musím uznat, že vedlejší postavy byly dobře propracované a měly zajímavý příběh (Bea, Nora, Pez, Zahra). Také se mi líbila představa toho, že v roce 2016 a znovu v tomto roce zvítězí v amerických volbách Alexova máma, drsňačka a zároveň skvělá prezidentka. Tím si mě příběh asi získal úplně nejvíc - zápletkou s Lunou a již zmíněnými volbami a fiktivním světem, v němž nefiguruje příšerný Trump. A teď jdu zas číst nějaký pořádný thriller.

4 21.09.2020

Souhlasím s komentáři níže, bylo to neobvyklé čtení. Stane se vražda nebo se už stala? Jakmile je Hercule na scéně, není třeba se ničeho obávat a jen se už nechat vést do konce až k rozuzlení...

4 23.08.2020

Lstivost, ironie a pár mrtvol - tak jak to má Shakespeare rád. Hamlet je zajímavá postava, nejvíce mě bavilo, jak jen omylem zabil Polonia a nikdo to neřešil. Škoda, že více nebyla rozvinutá linka s Ofélií a její smrtí, což mi přijde jako něco ikonického.

4 19.04.2020

Konec hry mě dostal na plné čáře. Není to klasický thriller, není tam potřeba mnoho mrtvol. Ne, v téhle krimi je jedna, a to ještě v zamčené místnosti. Jasná sebevražda... Nebo ne? Jelikož zde není žádný zvrácený sériový vrah, dalo by se říct, že záhadnou sebevraždou se vracíme do minulosti, a to konkrétně do sedmdesátých let, abychom zjistili, zda starý policejní případ nějak souvisí s událostmi dnešními.
Kdo četl Hadrového panáka a Loutkáře, Konec hry jej nesmí minout. To, co dělá knihy Daniela Colea výjimečnými, je propracovanost postav a vztahů mezi nimi, takže pokud znáte Wolfa a Baxterovou, musejí vám přirůst k srdci a prostě jim fandíte. Výborně jsem se bavila, o britský humor tu také není nouze. Konec knihy mě vážně dostal, tuhle trilogii si někdy musím zopakovat znova a nyní mi nezbývá než se těšit na další počin, s jakým se Daniel vytasí.

4 03.04.2020

Dočetla jsem ji včera, ale nějak jsem to potřebovala vstřebat. utřít si oči a promyslet si, co o knize vlastně napíšu. To už se mi dlouho nestalo.
Příběh vypráví o 19leté Liv, které nejde život úplně podle představ - nedostala se na vysněnou fotografickou školu, a tak tvrdne na právech v Praze, které vyhovují jen jejímu otci. Mimo to má brigádu v kavárně, kde jednoho dne potká někoho, kdo dá jejímu životu konečně nějaký smysl - krásnou Tamaru. Začne fotit, milovat a zjišťovat, že život je nevyzpytatelný, plný změn, a nic není tak, jak si dopředu nalajnujeme.
Skoro celou knihu jsem měla pocit, že píše Anička za mě. Je pravda, že kdo má tuhle fázi hledání sama sebe, nových začátků za sebou, se v tom musí najít. Miluju to, a pořád si skládám srdce zpátky do kupy, protože ho mám na kousky. Víc dalších takových opravdových příběhů, které ukazují, jaká je realita a jak se při zdánlivě obyčejných situacích, jako zamilování se do někoho, můžeme cítit.
"napsala jsem tvoje jméno do písku
stála na břehu a čekala
až ho smyje první vlna
a vezme s sebou i moje city"

4 27.03.2020

Havran byl a vždycky bude mou nejoblíbenější básní, je dokonalá naprosto ve všem - svou dynamičností, temnotou a jedinečností. Pro mě je nejbližší překlad V. Nezvala.
Ostatní básně v tomto souboru nedosahují jeho kvalit - ale např. romantické vyznání v básni Pro Annie mě překvapilo.

4 09.03.2020

Jsem si jistá, že tím, co chci právě napsat, určitě vybočím z řady nadšenců opěvujících tuto knihu a Colleen samotnou.
Na úvod - ano, dala jsem na všechny kladné recenze a chvály, které se na mě hrnuly ze všech stran. Věděla jsem, že jdu do slaďárny, které většinou neholduju, ale byla jsem jednoduše zvědavá.
Po 100 stranách jsem mohla usoudit toto: Quinn je žena, která nemůže otěhotnět (je neplodná) a tím pádem svádí vinu na všechny kolem sebe, hlavně na manžela, který jí začíná být dokonce nepříjemný, i když jí vůbec nic neudělal. Graham je typ poslušného, vzorného a naprosto dokonalého manžela (někdy až moc). Quinn se stahuje do sebe, brečí ve sprše a s manželem kolem sebe chodí jako dva duši, on kolem ní našlapuje po špičkách, místo aby se sakra zeptal, co se děje, nebo se mu ona svěřila, aniž by čekala, než se zeptá.
A takhle to bylo víceméně až do konce. Táhlo se to a hrozně mě to nebavilo, nemělo to žádnou zápletku, pointu, vlastně nic?
Vadilo mi omílání sexu pořád dokola, ale Quinn šlo jen o samotné oplození a jak při tom myslela na ovulaci, bylo vážně na facku.
Umělé oplodnění se nezdařilo, adopci bylo těžkou realizovat, ale když měla možnost použít matčiny peníze nebo přemýšlet nad Grahamovým nápadem, raději se ještě stáhla víc, její monology se zdvojnásobily a zase si brečela.
Sama sebe obdivuju za to, že jsem vydržela do konce, kdyby byla knížka tlustší, asi to nedám. Vlastně si za to tleskám, protože konec, resp. dojemné dopisy, které Graham Quinn schoval do krabičky, to možná u mě trochu zachránily a já se rozhodla o hvězdu navíc. Bohužel, nijak víc jsem se nedojala ani mě konec nezahřál u srdce, protože byl tak kýčovitý a nereálný jako vlastně celá kniha. Graham přiletěl za Quinn, která byla u sestry, jen aby jí dal přečíst ty dopisy a ta mu vše lusknutím prstu odpustila, omluvila se, uvědomila si, že stojí za to dál bojovat, že vlastně nemusí mít děti a místo nich si pořídí psa. Uf, ještě že takhle jednoduché to je. Není ale lepší si sednout a promluvit si, pokud se cítím hrozně nebo mám nějaký problém, komu jinému bych se měla svěřit než manželovi? Tady vlastně její "spřízněné duši"?
Pasáže z minulosti mi přišly přehnané, vyspala se s ním, poté co spolu strávili jeden den/noc a v podstatě se neznali...V ten samý den ji ještě představil rodičům a vše bylo taak dokonalé.
Chápu, že téma nemožnosti otěhotnět se zas tak často neprobírá a je to vážný problém, ale tady se dělal z komára velbloud, přinejmenším v komunikaci obou manželů...
Takže škoda, moje první setkání s Colleen úplně nedopadlo.

4 08.02.2020

Děsivá obálka, anotace a to, že je to jednoduše nový Fitzek - to je důvod, proč jsem po novince sáhla.
Šílený nápad otce uneseného Maxe je takový: nechat se hospitalizovat na Steinklinik, aby se dostal do blízkosti vraha dětí Tramnitze, aby mu prozradil, kde chlapec je a zda-li existuje šance, že je ještě naživu.
Tíživá atmosféra vězení/léčebny je prostoupena celou knihou a nenechá vás klidně dýchat.
Dále nemůžu děj prozradit, protože ten konec si musí každý vychutnat sám. Sebastian ví, co dělá; i když vám může být něco nejasného, na konci do sebe všechno zapadne a bude objasněno. Sice je v překladu pár překlepů, ale to nakladatelství Anag odpouštím, jelikož jsou jediní, kdo Sebastianovy knihy vydává.
Tento německý mistr si dokáže čtenáře zahnat tam, kam sám chce a manipulovat s ním, což je ve své podstatě úžasně zvrhlé, a to se pak člověk nestačí divit...

4 10.01.2020

Téměř až po roce jsem se dostala k pokračování vyšetřování s Freyjou a Huldarem. Ani jeden z nich nemají žádný výrazný rys, ale podle mě na nich stojí celý příběh a jsou mi zkrátka sympatičtí.
Kniha Černá díra se točí kolem někomu možná nepříjemného tématu - násilí na dětech. Po 10 letech je nalezena časová kapsle, do nichž žáci osmé třídy vložili své předpovědi toho, jak bude svět vypadat. Mezi nimi je však i předpověď toho, kdo v daném roce zemře.
Huldar spadl z vysokého postu zas jen na kancelářské práce a případ s proroctvím o vraždě od dětí ze základky se mu ani za mák nezamlouvá. Na policejním komisařství se však objevují další důkazy a vynořuje se množství otazníků, protože zdánlivá "hloupost" se vzkazy má co do činění s něčím horším, a to pomstou...

4 20.11.2019

V knize sledujeme tři časové roviny, v nichž hrají důležitou roli rodinné, sesterské vztahy, tak síla přátelství. Na začátku jsme svědky šílené vraždy, ale je nám jasné, že milující matka Amy by toho nebyla schopná. Je pravdou, že některé pasáže byly nudné, nic neříkající a člověk se těšil na finální rozuzlení. Avšak pokud jste trochu čekali takový konec, tak je pro vás posledních sto stran lahůdkou. Rozhodně se Vermontské psycho nedotýká kvalit Zimních lidí, a je to škoda, protože motel atd by tu atmosféru mít mohl. Mimochodem, v originále Night Sister by bylo výstižnější, protože pokud je to pojmenováno po filmu Psycho, je to trochu zavádějící.
Plus! Ty chyby! To bylo příšerné, chvílemi mě to odrazovalo od čtení. Pokud dám za knihu téměř čtyři sta korun, očekávám alespoň dobře přeložený a stylisticky čistý příběh, v tomhle ohledu to byla velká katastrofa. Vynechaná slova, nejasnost toho, kdo mluví, věta, ve které jsou tři podobná slovesa, to asi aby si člověk vybral, nebo nevím... V části, která odděluje roky, tak nás informuje o tom, že je 2013, ale přitom příběh pokračoval tak, že mluvila Rose, ale v roce 1961, takže chyby i v tomhle, hrůza. Rozhodla jsem se, že kvůli překladu nebudu strhávat hvězdu, byla by to škoda.

4 07.08.2019