Boboking komentáře u knih
Dočteno a musím říci, jeden z nejlepších titulů, které nakl. Čas má ve své nabídce. Dramatický příběh žen, které spojují nejen rodinné vztahy či kamarádství, ale osud tzv. pomněnkových matek, tedy těch, kterým zmizely jejich děti. Velmi působivé čtení s dramatickými zápletkami. Vlastně rodinná sága táhnoucí se od války do dneška. Vřele doporučuji. Recenze v nejbližší době.
Útlá knížka z odeonské řady Světová knihovna. Netradičně koncipovaná "příručka" o tom, jak se v Asii stát úspěšný a bohatý. Tak trochu parodie na skutečnost. Přes úvod každé kapitoly, kde se snaží autor být "autor příruček na úspěch", je to vlastně příběh jedno člověka, jeho cesty za úspěchem a bohatstvím, přes byrokratickou a úplatkářskou hradbu tamějšího systému. V mnohém mi připomíná skvělou knihu Bílý tygr od Adiga. Poukazuje především, jak všechna sláva a peníze jsou pomíjivé a ve své podstatě zbytečné. Musím říci, že se mi to dost líbilo.
Já se přiznám, byl jsem nadšen! Jižanská Amerika, maloměsto, drsné způsoby, děsivé osudy, dvě mrtvé holky, co jako andílci jen vypadaly. Úžasná atmosféra. A ta hlavní hrdinka Camille P., skvěle vystavěná postava. Doporučuji!
Po románech „Bludy z nudy“ od S. Sperlinga a „Axolotl roadkill“ od H. Hegemonnové je kniha „No a já“ dalším titulem z ediční řady Světová knihovna, který nám předkládá značně kritický a možná i drsný pohled na život a myšlení současné evropské mládeže. Tímto románem se francouzská autorka Delphine de Vigan (*1966) velmi kladně zapsala do čtenářského povědomí a sklidila pochvalu i z řad literárních kritiků. Dokládají to nejen ceny Prix des Libraires, Rotary International, či nominace na prestižní Prix Goncourt, ale i filmové zpracování, kterého se tento příběh, vydaný pod názvem „No et moi“ (2007), dočkal v roce 2010.
Hrdinkou tohoto celkem krátkého románu je třináctiletá Lou Bartignaková z Paříže. Dívka žijící v podivné neharmonické rodině poznamenané velkou tragédií – úmrtím dítěte. Je to nesmělá dívka malého vzrůstu, ale taky velkého IQ 160. („A přitom si nedokáže zavázat ani jednu podělanou tkaničku.)
Díky své inteligenci přeskočila několik ročníků školy. Pro její intelektuální vývoj je to jednoznačně jedině pozitivní, bohužel z jejího pohledu je tím vyloučila z kolektivu spolužáků nejen svými školními úspěchy, ale především svým věkem, svým stále spíše dětským tělem, zatímco její spolužačky, jak sama Lou říká, už mají co nosit v podprsence. Jedinou její spřízněnou duší je černá ovce třídy, krásný a rebelující Lucas, přesný opak jí samotné. Už dvakrát opakující ročník, tedy jednoznačně nejstarší student ve třídě, který žije osamoceným životem rozpadlého manželství jeho bohatých rodičů.
Její dosavadní život změní nešťastně vyřčené téma referátu: „Mám v úmyslu vylíčit osud jedné mladé bezdomovkyně, její život … vlastně… její příběh.“ Onou „mladou bezdomovkyní“ je osmnáctiletá dívka z ulice jmenující se pouze No, se kterou se nesměle seznámí na jednom pařížském nádraží. Tím začíná její procitnutí z dětských snů do skutečné, dospělé reality okolního světa. Lou v konfrontaci jejich rodinné tragédie a životního osudu čím dál sympatičtější No vidí jasné řešení. Najít odvahu postavit se zarytým postojům společnosti k těmto odpadlíkům, houmlesákům, smraďochům, a podat No pomocnou ruku.
Nebudeme si nijak nalhávat, že tento rebelující a mesiášský pohled dospívající člověka na zvyklosti dospělé společnosti představuje nějakou výjimečnou originalitu, ale právě díky sepsání z pohledu neobvyklé mysli nadané mladá dívky, za použití pouličního slangu a reálií současné Paříže, se tím vytvořil silný emotivní příběh o bezmocnosti kolem nás, o bezmocnosti proti osudu, který nelze obejít. Obdobně jako u autorčiny knihy „Ani později, ani jinde“ (Odeon, 2011) jako čtenář neočekávejte happyend. Snad jen naději skrývající se na konci knihy ve větě: „Slečno Bertignaková? Ano?. Nevzdávejte to.“
Titul je poutavý pohled na "vystřízlivění" mladého, sic geniálního člověka na sociální otázky, na morální systém, kterým funguje jinak tak technologicky dokonalý svět. Kniha je po dějové stránce odhadnutelná, přesto zajímavá.
Skutečně v dějinách literatury bych těžko hledal lepší příběh, než tento. Jsem rád, že ho vlastní, a čtu ho i několikrát do roka. Nic nedokáže člověka naplnit štěstím, klidem a vírou v dobro v člověku, než tento kratičký příběh velkého francouzského autora, na kterého se ale u nás nějak pozapomělo.
Už dlouho jsem zde nedal "5*", ale tato knížka si to plně zasloužila. Atmosférou, jazykem... Tajemný, lehce hororový příběh, o pochopení, že na světě jsou mocnější síly, které je lepší nedráždit naší nadutostí a zvědavostí.
Rozsahem jen takové "zrnko", ale překvapivě se mi to líbilo.... Je to horor, překvapivě ne až tak násilný, jak jsem trochu očekával. Nápad, či námět zaujal, ulítlé, temné... prostě vše, co jsem od toho čekal.
Úžasný a čtivý německý román o dvou dvou ztracených ženských duších, které i přes generační i společenský rozdíl najdou uprostřed venkova, na statku se starými hrušněmi a vinicemi, nejen cestu jedna k druhé, ale i k odpuštění sami sobě. Skvělý jazyk, styl i příběh. Doporučuji.
Jedním slovem, výborné. Nejsem skalní fando Nesboa, ale povídky mám rád a tady se se skutečně povedly. Jedinou slabší bych považoval tu titulní Žárlivost, zde to trochu autor překombinoval a začal jsem se v ní ztrácet a nudit. Ale všechny ostatní jsou originální, mnohdy plné černého ironického humoru, zajímavých charakterů... Doporučuji
Příběh vlastně stejně křehký, jako ty okřídlené postavy, které v něm vystupují. S jistou poetikou vyprávěný příběh ženy, která propadla světu ptáků, že se téměř oprostila od lidské společnosti. Časové roviny, které se neustále střídají, jsou sice z počátku mírně matoucí, ale později jakoby vlastně už čas nehrál nějakou roli. Velmi zdařilý příběh o soužití člověka s přírodou.
Jižanský svět, kde každý přijímá svůj úděl, kde vše je rozděleno a pravdu má většina. Velmi poutavý příběh, kde hrdinka svůj úděl chápe a snaží se přežít. K tomu s viditelnou autorčinou láskou k zdejší přírodě. A ta poslední třetina, která připomíná až právní thriller John Grishama... Za mne palec nahoru, doporučuji.
Jsou knihy pro děti do 99 let . Tato je jedna z nich. Na příběhu usměvavé vačice ukazuje autor nesmyslnost povýšeného lidského principu vše řídit a vést "ke světlým zítřkům" .
Krátké, ale parádní, typicky italské drama o zcela dysfunkční rodině od autora, o kterém si Italové myslí, že se skrývá za slavným jménem Elena Ferrante. Příběh toho, jak si lidé dokážou "pos..at" celý život. Vlastně tři monology jednotlivých členů rodiny - matky, otce a dětí. A nikdo tam není bez viny, žádné dělení na "svině a oběti". Vlastně reálnější moderní verze filmu Manželství po italsku. Doporučuji
Příběh člověka, který dokázal ve všem najít krásu, vše bral jako zkušenost, že zrození i smrt jsou nedílnou součástí života, které se nikdo nevyhne...
Po letech se opět vracím k tomuto Norovi, který mne nejvíce oslovil knihou Dívka s pomeranči. Tento nový román je na obdobné téma - bilancování života před smrtí. Pěkný jazyk, myšlenky, nezapře že je to filosof. Mohu doporučit :-)
Kdo by řekl, že číst o národních obrozencích může být takový zážitek. Skvěle vystavěný příběh, s ponurým nádechem jako Erbenovy balady. Vřele doporučuji.
Na jeden zátah, a naprosto jedinečný zážitek. Vřele doporučuji nejen milovníkům Jane Austenové. Neodložil jsem, dokud jsem to nedočetl. Přesně jak píšou na přebalu: literární skvost :-)
Dočteno a stojí za doporučení. Přesto heslo JEN PRO SILNÉ POVAHY je spíše výborný marketingový tah. Mám přečteno už desítky severských thrillerů a krimi, a Vraní dívka je výborná kniha, ale přelomová...? Psaná jako typický severský thriller, dost do hloubky psychiky, dost osobní zaujetí jak z pohledů policistů, tak těch zlých. JEN PRO SILNÉ POVAHY znamená spíše logika a uvažování sadistických pedofilů, skutečně děsivá. Dost z toho je cítit, že je to značná kritika naší západní civilizace, které má plnou "hubu" lidských práv, a nedej bože, aby nějaký grázl nějak trpěl! Škoda jen, že je to trilogie, a tak na nějaký uzavřený závěr si budeme muset nějaký ten měsíc počkat. Dvojka bude prý v až na vánoce, a trojka na podzim 2015.
Jednoznačně skvělá kniha. Přiznám, že mám strašně rád příběhy, kdy postava vzpomíná na dětství. A tady to bylo podtrženo tou kouzelnou magickou reálií. Gaiman dokázal vskutku mistrně navodit až hororovou atmosféru, a to pouze popisem dětském strachu, který je dle slov mistra hrůzy S. King, ten jediný pravý strach. Doporučuji :-)
Úžasná kniha. Takový Forrest Gump po švédsku. Jak se hrdina setkává s významnými postavami dvacátého století a jak je ovlivňuje, to je výborná myšlenka. Jsem zvědavý na ten film.