Boboking komentáře u knih
Tomu říkám příběh, který umí překvapovat. Co se zpočátku jeví jako povedený humorný příběh čerstvé vdovy na italském venkově se slepičí přítelkyní, se lusknutím prstu změní v očistný noční telefonát života, kterým se vypustí všechen "hnis" třicet let zahnívající v její duši. Všechny lidské emoce v jednom "telefonátu". Doporučuji. Přečteno v rámci ČV 2024.
Jako snad každý rok jsem si přečetl tento úžasný příběh, který zaslouženě patří k nejlepším v literatuře.
Aleluja, konečně jsem dočetl něco do řezníka Kotlety alias Kyši. To nadšení pro Kotletu jsem nesdílel, jen halda brutality kořeněná přemírou vulgarit, příběh nijaký. Sudetenland patří k alternativní scifi, s námětem, který mi připadal originální a zajímavý, jako tisícům dalším čtenářům, jak dokazuje její umístění v TOP 10 prodejnosti. Detektivka z doby Sametové revoluce v Sudetech, kde nebyl odsun Němců, mne chytila hned od začátku. S postupem kapitol sice trošku nadšení vyprchávalo, za což mohlo přehršel postav s velmi podobnými německými jmény a jejich osudy. Zajímavě vymyšlený příběh o historické nenávisti mezi národnostmi a etniky v pohraničí s otevřeným koncem.
Ze zvědavosti jsem v knihovně titul otevřel a už jsem jej nepustil z rukou. Kdo je autorka jsem věděl, přesto Severka byla moje první kniha, kterou jsem od ní přečetl. Je na beletrii psaná netradičním stylem, ale když si pak na konci člověk uvědomí, že to není fikce, celkem to pochopí. Přiznám, že popis reálií v KLDR mne nijak nešokoval, spíše mne šokují čtenáři, kteří jsou z toho zděšení. To nečtou? Nesledují zprávy, nekoukají na reportáže? Děje se to na tolika místech světa Talibán, Islámský stát, Republika Kongo atd. Pocity hrdinky příběhu jsem celkem chápal. Sám si vzpomínám, jak jako student jsem pár měsíců po Listopadu 89 vyrazil do Británie a kdykoliv jsem při stopování řekl, že jsem z komunistického Československa, lidé se tvářili, jako bych prošel peklem, či holocaustem. Velký klad vidím především v nezaujatosti autorky. Napsala příběh (výpověď) dívky, která byla proti své vůli vytržena od rodiny a společnosti, kterou znala. A vhozena do „rajského“ světa, kde poprvé zažila ponížení, věznění, depresivní osamělost. Zlo nedělají systémy, zlo dělají lidé. Za mne jedna z nejzajímavějších knih roku 2023.
Takový malý zázrak, že po téměř čtyřiceti letech od vydání jsme se dočkali českého překladu tohoto drobného dílka mistra hrůzy. Těšil jsem se, jak zpracoval ikonickou postavu hororu jakou je bezesporu vlkodlak. A bravurou typicky jemu vlastní se mu to povedlo. Malé městečko v Maine, kde řádí temné zlo v podobě vlkodlaka. Jak jsme u mistra zvyklí, zdejší lidé jsou raději slepí a tvrdohlaví, než aby si navzájem přiznali, že je to skutečně krvelačná postava ze světa fantazie - vlkodlak. A jak jsme zvyklí, starý King nemá slitování, nechává zabíjet, trhat a párat kohokoliv, bez výjimky. Je jedno či je dobrý, či je zlý (děs, největší hajzl je zde knihovník!!), mladý, starý či dítě. Všichni mají své sny, své přání, své osudy, které mistr ale nechá rozcupovat a zničit ostrými drápy a tesáky vlkodlaka. Cyklus vlkodlaka je delší grafická povídka, která sice nemá příliš prostoru pro rozpoutání velkého teroru, přesto se od stránek nedokážete odtrhnout.
Před čtyřiatřiceti lety bylo sci-fi u nás jen zábava pro malou skupinu fandů, a ročně vyšlo knížek, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Dneska je to fenomén, který táhne celý knižní trh a čtenářství. Ale kde se vzalo science fiction? Co se považuje za první díla tohoto žánru? Jak se vyvíjelo a kdo byli a jsou jeho proslulí autoři? Na to vše vám dá odpověď kniha francouzského autora Xaviera Dolla „Dějiny science fiction v komiksu“. Od prvního díla Frankenstein, přes velikána Verna, až k zlatému věku sci-fi, tedy první polovině 20. století, kterému je zaslouženě věnován největší prostor. Průvodci v „domě sci-fi“ vám budou samotní velikáni žánru jako Asimov, či Heinlein, nebo i dvojice robotů Robby a Jenkins. Autor skvěle využil možností „bublin“ a tak to není suchopárný výklad jmen, titulů a dat, ale skutečně plnohodnotný komiksový příběh. Vřele doporučuji!!!
Stejně jako Staré odrůdy, ani tento román není žádná pubertální romance. Ale nádherný příběh o dospívání, kdy se člověk dostane do bodu, ve kterém už končí bezstarostnost dětství. Studium, první láska a intimnosti, utajované rodinné vztahy i komplikovanost přátelství. Úsměvný i dojemný příběh "velkého léta", které vás přenese z dětství do dospělosti, kdy pochopíte že nic není jen bílé a černé. Můžu jen doporučit.
Naprosto "ženiální" jednohubka. Vtipné, poutavé... Za mne plný počet zaslouženě.
Podruhé v životě jsem to přečetl, a "plný počet" si zaslouží zaslouženě. Kniha která zbytečně trpí nálepkou "děsivá doporučená školní četba". Krásný příběh starého rybáře z Kuby, který je hrdý a tvrdohlavý. Tři dny osamocený na moři s úlovkem svého života vlastně hodnotí a hledá jeho smysl, někdy až na hranici halucinace. Vřele doporučuji.
Překvapivě dobrý. Rasisti , xenofobové jsme všichni, nezáleží na barvě pleti, víře, orientaci... Tvůrci komiksu k tomu přistoupili přijatelným, vtipným způsobem, bez mravokárných pouček. Spíše poukazují, jak si lidstvo svůj "rasismus" ani neuvědomuje.
Po letech opět přečteno a opět bych dal 5* :-) Nápad, styl, pointa... prostě paráda. Škoda že na Amélii naši nakladatelé už pozapomněli... "Grafomanka" totiž vydává a vydává pořád. Doporučuji.
Cesta k této knize byla komplikovanější, ale konečně přečteno. A co to neříci: nebyly to promarněné chvilky. Antologie mají většinou tu nevýhodu, že se v nich naleznou slabší a lepší příběhy. Zde se ale editorovi zadařilo a všechny povídky mají dobrou, spíše naprůměrnou kvalitu (děsu). Na druhou stranu ale kriticky musím přiznat, že tu chyběl nějaký "majstrštych". Dějově mne nejvíce asi zaujal Kozák s povídkou Tabu, skvěle pobavil Bílek s kočkami v Romero odešel do ložnice.... Klasický krvák byl Geodet od Koreše, který jako první v knize dobře navnadil. Naopak více jsem čekal od M.E. Pochy. Skvělý námět, dobrý rozjezd, ale závěr... A stylisticky? Tak nezklamal sám editor Hlubek v jeho závěrečné povídce, ze které je znát jako nadšení pro Poea a Lovecrafta. Jen úplně bych nesouhlasil s jeho doslovem, že horor je u nás opomíjený žánr. V posledních dvou třech letech díky iniciativě nakl. Golden dog, Carcosa či Fobos od Dobrovského je hororů na knižním trhu více než dost. Jedinou připomínku bych měl k obálce, určitě zaujme, ale tento styl není můj "šálek kávy".
Kniha se pyšní několika přídomky, jako nejvtipnější román J.A., nejkratší román J.A., první prodaný J.A., ale poslední vydaný od J.A.. Pohled mladičké slečny z venkovské farnosti, která se do dostane do velkého světa. A samozřejmě se zamiluje. Lehké, naivní, místy úsměvné, plné jemných kritik na tehdejší společnost, literaturu, či postavení ženy od samotné vypravěčky, tedy Jane Austenové.
Jsem rád, že patřím k vládcům světa (když jsem ten knihovník :-) ), ale samotná kniha mne až tak nenadchnula. Nejsem sice "cílová skupina", přesto celá dějová zápletka mi už v polovině knihy připadala "monotónní", jen založeno na tom, že každá věc co známe, je vlastně zcela něco jiného v realitě zastřené ďábelskými knihovníky.
Krásný příběh o problémech dospívající dívky, která netuší pravou podstatu rodinných problémů a vztahuje je na sebe.
Velmi čtivě napsané, o tématu, který je děsivý nejen ve své fyzické podstatě, ale mnohem více ve své neřešitelnosti.
Dokonalé, skvělé. Člověk přijme ten jazyk "klasiků minulého století" a pak jen pozoruje úpadek "německé měšťácké" dokonalosti poblázněné božskou krásou mladého chlapce. Už dlouho jsem nedal knize 5*, ale tady s klidem.
Trpková opět nezklamala. Ale přiznám, že ty "emoční výlevy" Laury už byly trochu přehnané... Krimi příběh sám o sobě bavil a táhl stále ku předu. Měl hlavu a patu, a to bylo hlavní. A pochopil jsem, proč tím trilogie končí. Ten závěr jako z "mafiánské Sicílie" byl možná mimo realitu české doliny. Ale i tak doporučuji :-)
Tragikomický příběh o střetů dvou generací a životních názorů. Kniha sice nemá nějakou dramatickou dějovou linku, odložit jsem ji i tak nemohl... Příběh dvou zcela odlišných osobností (a 120 kg pstruhů), které jsem jsem si vždy dokázal pěkně vizualizovat v představách. A nakonec velké big bang...
Postapokalyptický horor, který nešlo odložit, a přitom svojí reálností a brutalitou, jak mentální, tak fyzickou, se téměř dělalo špatně. Skvěle napsané dílko, které ve mne vyvolávalo obdobné pocity jako při četbě "Cesty" od McCarthyho. A možná v "beznadějnosti" šel Sivok ještě dále.... Pro příznivce tohoto žánru určitě doporučuji :-)