Book_Sweet_Book
komentáře u knih
Jen pět přežije
Holly Jackson
(SPOILER) Jsem člověk, co se nerad bojí, lehké mrazení strachu na zádech mi však nevadí. Právě díky tomu mi neskutečně sedlo Jen pět přežije. Není to nic, kvůli čemu byste už nikdy nesedli do karavanu nebo pak nemohli usnout. Strach se vám na mysl vkrádá pomalu, že byste ho jednoduše mohli zaměnit za nadšení ze čtení. S každou další stránkou, s každou uběhlou minutou vás děj drží víc a víc ve svém sevření a utrhnout se od čtení je těžší a těžší.
Ze začátku jste hozeni rovnou do děje a chvilku trvá si ujasnit, kdo je která postava. K tomu moc nepomáhá neustále odbíhající vyprávění zaměřené na hlavní postavu, avšak po chvilce si člověk zvykne a přiznejme si, dodává to knížce i prvek osobitosti. První třetina je tak především uvědomění vaše i postav toho, co se vlastně stalo.
Druhou třetinu bych shrnula jako pokus o útěk. Pro postavy část stěžejní, protože s každým dalším neúspěchem atmosféra houstla. Pro mě jako čtenáře bylo vcelku jasné, že útěk (zejména bez oběti) se konat nebude, protože stále zbývala podstatná část knihy a věci se ještě musely “vyhrotit. Avšak v průběhu postavy již začaly ukazovat své pravé povahy a příběh nabral obrátky.
Konečná část byla teda něco! Zoufalství postav dalo ději šílený spád, takže to už knihu z ruky teprve nedáte. Pokud jsem si v průběhu myslela, že tuším, co se stane, byla jsem na omylu. A to velmi. No a ten závěr… Upřímně jsem posledních sto stran četla na jeden zátah, a tak když jsem asi o půl třetí ráno dočtenou knihu zaklapla, připadala jsem si naprosto zničená. V nejlepším slova smyslu.
Jen pět přežije je neskutečně poutavá knížka, která vás vtáhne do děje a svými zvraty vás nenechá v klidu sedět. “Románek s Arthurem jsem v ději viděla od začátku, a proto mi zoufale chybí pokračování. To však záleží jen na autorce. Snad se jednou dočkáme…
Dlouho mě kniha příjemně nepřekvapila tak jako tato, takže za mě 10/10 a mohu ji doporučit.
Město zrady
Martina Čekalová
(SPOILER) Ze začátku chci říct, že nemám za cíl nikoho od knížky odradit. Pokud se vám líbil první díl a chcete vědět, co bylo dál, kniha určitě nezklame. I když kniha nebyla můj šálek čaje, neznamená to, že nemůže být váš.
Po prvním díle jsem potřebovala odpovědi, tudíž jsem si hned sehnala pokračování. Na první pohled mě lehce zaskočil kratší rozsah. Bohužel se stalo to, co jsem očekávala. Otázky z prvního dílu se sice zodpověděly, ale celkově bych rozdělení na dva díly označila za zbytečné. Dohromady by knížka byla trochu delší, ale na druhou stranu by se některé části nemusely nuceně protahovat. Navíc by se dodalo napětí, které mi v této knížce samotné chybělo.
Kniha ve své anotaci láká na útěk ze Soulcity, takže jsem čekala pronásledování a nějakou akci. To sotva. K útěku dojde až cca v polovině knihy. Předtím se jedná jen o pár podnětů, aby se hlavní hrdinka prokázala v plné síle. Pro děj pravděpodobně potřebná část, ale působí jen jako výplň. Útěk navíc proběhne velmi hladce, a tak nevyvolá ani polovinu emocí, na kterou by měl potenciál.
Komunikace s Chrissem skrze myšlenky a celkově nějaký posun jejich vztahu přidal alespoň trochu zábavy. Pokud by nebylo epilogu (a ani tam jsme se ničeho konkrétnějšího nedočkali), člověk vlastně neví, jak to s nimi skončilo. A to se bohužel musí říct i o celkovém příběhu.
Když to shrnu, kniha je dobrým pokračováním, ale lepší by byla jako součást té předchozí. Nezklame, ani nenadchne. K hrdince jsem si nebyla schopná moc najít cestu a obecně mě kniha nedokázala vtáhnout do děje. Škoda, první díl byl o dost lepší. Tudíž nakonec bohužel jen 6/10.
Krverůž
A.G. Howard (p)
Názvy kapitol slovy, citát na začátku každé z nich, příběh vyprávěný z více pohledů a vzorované úvodní stránky kapitoly. Pokud vás to zaujalo, tak je Krverůž přesně něco pro vás. Jakožto volnější převyprávění Fantoma opery nevyžaduje kniha od svých čtenářů žádné vědomosti o její předloze. Právě naopak, jste-li jako já příběhem Fantoma opery “nepolíbení, může vás toto zpracování přimět rozšířit své obzory.
!SPOILER!
Začátek knížky se může zdát pomalejší, avšak díky dostatečnému seznámení se s hlavní postavou alespoň nehrozí, že by Rune čtenáři byla ukradená. Zároveň tajemno sálající z vyprávění Trna nutí čtenáře pokračovat a rozluštit tajemství, která skrývá. Autorce se musí přiznat, že odhalování jednotlivých informací nepůsobí nijak nuceně a naopak jejich počáteční absence udržuje naši pozornost.
Rune se s dalším postupem děje může zdát jednající bez rozmyslu, to by však mohlo být omluvitelné jako ovládání její mysli fantomem nebo zkrátka jako “volání jejího druhu. A když už jsme u jejího druhu, tedy energetického upíra, velice si cením volbu nepoužití stereotypního popisu upírů. Byla to příjemná obměna, která navíc dobře zapadala do Trnova i Runina příběhu. U Rune se sice nedostalo přespříliš podrobností o její minulosti, avšak pro příběh jich bylo dostatečně.
Postupně rozvíjejícímu se vztahu Rune a Trna s prvky zakázané lásky jsem fandila až do konce. Cením též originalitu jejich setkávání se, ať už lehký dotek rukou skrz ventilační šachtu, nebo povídání si na střeše pomocí plechovek a provázku, který navíc stvrdí jejich vztah. Také bych u něj ráda ocenila, že kniha ve svém závěru poukazuje na Trnovo následné zařazení do společnosti místo toho, aby končila ohraným “všichni jsou šťastní a co bylo dál už je jedno. Sice jde jen o zmínku pohovoru na pozici pomocníka veterináře, avšak do ukončení děje dobře zapadá.
K celkovému konci knihy bych snad jen podotkla, že když je někde zmíněný celý plán ještě před jeho uskutečněním, lze snadno předpokládat, že nevyjde. Bohužel mi tak chyběl zvrat a moment překvapení. K dobru však jde přičíst doplnění posledních dílků skládačky, aby celý příběh dával smysl. Konečné rozuzlení v čtenáři dokáže ještě nějaké emoce vykřesat, tudíž se nedá říct, že by byl konec zcela pokažený.
Celkově za mě hodnocení 9/10. Pokud chcete vyzkoušet způsob psaní autorky, mít knihu hlavně jako relax a třeba se i něco dozvědět, bude Krverůž dobrou volbou.
