borupet komentáře u knih

Prvotina od pro mě nového autora, vůbec to nevyznívá špatně, ale tak jakoby nedopsaně, nedořešeně. Psychologický laděný příběh "obyčejné" rozvedené padesátnice, městský život prolínající se s životem na vesnici, minulostí a neveselou současností, jíž dominuje pomalý smutný odchod rodičů. Škoda nedořešených "nakousnutých" témat, otcovo pití, ilegální přechod hranic v mládí, nenávistný vztah se sousedem..... Dalo by se ještě hodně rozvinout, za mě ukvapený příliš brzký konec.

3 04.07.2020

Nádherná kniha a tak jako u Heřmánkového údolí mi je líto, že už je konec. Silné, čtivé, strhující. Dokonalé.

10 28.06.2020

Smutný emotivní příběh, beznaděj vystupňovaná až do konce. Jen si člověk říká, kolik je takových rodin, smutných dětství, nešťastných dětí kolem nás? Do rámce "dobré výchovy" se toho dá zahrnout hodně. Budu ještě dlouho vstřebávat bezvýchodnost napěchovanou do tak útlé knížky...

9 05.06.2020

Neobyčejná kniha o "obyčejných" lidech. Skvěle napsaná, citlivá, strhující. Chytla mě a nepustila. Klobouk dolů před Vaším tvůrčím uměním, paní Lednická!

15 02.06.2020

Moc hezký a silný strhující příběh obdivuhodné ženy, čtivý, pěkně napsaný. Určitě si od pro mě nové autorky ještě něco přečtu.

9 20.05.2020

Jako malá jsem jezdila k babičce na vesnici na prázdniny, takže vykreslené příběhy a postavy mě bavily, doladění nářečím super! Nedělalo mi to vůbec žádný problém, naopak. Dvě hvězdy dolů dávám ale za nepřehlednost postav, kolikrát jsem nevěděla, kdo ke komu patří. Střídání vypravěčů je dobrý nápad, ale někdy mi dost dlouho trvalo, než jsem zjistila, kdo to zrovna je... Ale jako celek se mi kniha líbila.

1 09.05.2020

Výborně napsaná kniha, bavila mě, až mi bylo líto, že neměla víc stránek....

5 09.05.2020

Typická Magda Váňová, čtivá a zábavná. Mám všechny její romány ve své knihovně a na každý další se těším jak dítě na novou hračku. Bezesporu jedna z nejlepších současných autorek.

3 19.04.2020

Opět šokující nepředvídatelný motiv, Kepler nezklamal. Ale šestá po sobě už byla asi příliš. Teď ráda sáhnu po nějaké oddychovce, násilí už bylo moc.

8 11.04.2020

Super, jak jinak, zase o něco lepší než předchozí, ke konci jsem musela číst až do noci, nedalo se odložit, ještě že nebydlím sama, bála jsem se i tak :)) Jsem zvědavá na tu poslední.

4 31.03.2020

Opět dokonalé. Čtvrtá kniha a zase lepší, než ta předchozí. Prostě ji musíte číst, nedá se odložit, nedá se na ni nemyslet. Série s komisařem Joonou Linnou mě opravdu pohltila. Jeho soukromý život se s různou intenzitou prolíná všemi díly (alespoň doposud), takže je to tak trochu na pokračování.....

5 15.03.2020

Dokonalé. Třetí kniha a je to čím dál lepší, musím číst hned další. Postupně rozehrané dějové linie několika spolu zdánlivě nesouvisejících postav do sebe na konci zapadnou jako dílky puzzle. Tušila jsem, že rozuzlení bude patrně jiné, než k čemu to od začátku směřovalo, ale konec mě překvapil. A jako třešnička na dortu něco z minulosti komisaře Joony Linny, záhadně naznačované v minulých dílech. Super.

5 06.03.2020

Čtivé, napínavé, strhující. Nevím co je lepší, Hypnotizér je tak trochu z lékařského prostředí, k tomu mám blíž, tady byla politická zápletka, ale ne zas tak komplikovaná, neztrácela jsem se. Super, těším se na další.

2 22.02.2020

Jedna z nejlepších knížek, co jsem v poslední době četla. Čtivé a napínavé od začátku do konce. Mám koupeno prvních šest dílů, hned začnu číst druhý. Za mě určitě top.

5 18.02.2020

Kniha se četla dobře, zajímavá zápletka, občas poměrně dlouhé psychologické úvahy. Konec překvapivý, nečekaný. Střídání dvou dějových linií mě bavilo.

1 06.02.2020

Neotřelá detektivka s originální zápletkou v nevlídném ostravském prostředí. Nelu Rywikovou a její Děti hněvu jsem četla loni kvůli výzvě a jsem z ní nadšená. Na Dům číslo 6 jsem se vyloženě těšila a nezklamal. Ostravský dialekt je třešničkou na dortu. Za mě super, zase něco úplně jiného, čte se samo a já se moc těším na další knihu!

10 22.01.2020

Poměrně stručné, jasné, výstižné. Některým úsekům je věnována větší pozornost, některé autorka jen tak na okraj zmínila. Asi podle toho, co považovala za důležité. Do příběhu jsem se nemohla začíst a najednou mě překvapil konec, tam, kde jsem ho ještě vůbec neočekávala... Knihu autorka věnovala svým dvěma synům, ale vyprávění končí krátce po narození prvního...

1 15.01.2020

Po přečtení Skleněného pokoje jsem pátrala po dalších dílech Simona Mawera. Vybrala jsem Pád, horolezecká tématika mě vždy přitahovala. Dva milostné trojúhelníky (jestli se to tak dá nazvat, ve skutečnosti to je jeden velký vztahový propletenec), horolezecké výstupy, válka. Překvapivý konec (i když se dá odtušit). Příběh ve mně zanechal velké emoce a pocit, že teď si musím zase dát něco méně náročného na přemýšlení. Hvězda dolů za trochu obtížnou orientaci ve vztazích vzhledem k několika časovým rovinám příběhu. Skleněný pokoj Pád nepřekonal, ale ráda někdy sáhnu po dalším Mawerovi.

4 11.01.2020

Půvabné pohádky, knížku jsem koupila synovi pod stromeček a teď ji spolu večer před spaním čteme. Nevím, kdo z nás dvou se na čtení těší víc. Pro mě jsou tyto pohádky něčím absolutně novým, překvapivým. Nikdy jsem žádné podobné nečetla. A jsem naprosto nadšená. Vánočka, která se dala pojistit proti připálení mě absolutně dostala a sněhulák Hulák taky.

4 09.01.2020

Skvěle napsaná kniha. Dvě dějové linky, "současná" Juliina a "minulá" Lorenzova se vzájemně prolínají a detaily do sebe postupně zapadají jako dílky puzzle. Zvláštní příběh spojující téma lásky, hudby a holocaustu, přesvědčivý, realistický, s nenásilným vyústěním, které uzavře obě dějové linky do kruhu.

5 03.01.2020