braunerova komentáře u knih
Čtivě napsané shrnutí první křížové výpravy v historických souvislostech. Autor píše objektivně, například armádu křížáků označuje jako hordu. Mapy jsou vynikající, ale nelíbily se mi ilustrace Christy Hook, po pravdě mi přišly příšerné.
Po odborné stránce určitě fundovaná publikace, čtivá ale moc není. Těšil jsem se na podrobný popis indických událostí, těm je však věnováno vždy jen několik vět. Valná většina knihy se věnuje složitým vztahům mezi Společností, vládou, králem a parlamentem.
Pro mě velké zklamání. Pod dojmem nadšených komentářů jsem očekával velké celostránkové mapy uspořádané v historických souvislostech. Místo toho je na každé stránce 3-5 mapek s textovým doprovodem. Obsah map je tudíž jen minimalistický. Dále kniha je uspořádána geograficky a teprve v rámci kapitol chronologicky. Výsledkem je, že např. mongolskou říši musíte hledat v několika kapitolách (Asie, Mongolsko atd.). Nejvíce mě však vadilo jak jsou informace seskupené. Číst si na levé straně o Čingischánovy a přitom na pravé koukat na Mongolskou socialistickou republiku, to už bylo na mě příliš.
Přečetl jsem za jeden den. Jedinou vadou na kráse jsou občas velmi malá písmena na barevném pozadí, to už je takřka na lupu.
"Bylo zapotřebí 200 milionů let od prvních savců, aby nějaký druh byl schopen promyslet a napsat dějiny života a dějiny Země. Ale tito poslední příchozí, lidé, jsou také jediným druhem schopným se zničit a spolu se sebou i své okolí; ohrožovat tak všechny formy života, kterým trvalo několik stovek milónů let, aby se přizpůsobily životu na této planetě."
Že byl Čingischán krutý a bezohledný dobyvatel, to je všeobecně známé. Dost mě však překvapilo, že dával vyhlazovat celé národy. Marně přemýšlím o jiném podobném vládci, ale napadá mě jen Hitler:
"Téměř chroptěl, když řekl: Toluj musí do Kchaj-fengu. Všechny pobít! ... Přepadněte Kchaj-feng. Od jihu. Rozumíš Toluji?
Ano, otče.
Přísahej, že můj rozkaz vykonáš.
Přísahám.
Všechny zabít!"
Opravdu výborná publikace. K níže uvedenému bych doplnil, že v knize je i hojně citátů a chronologické sloupce, vztahující se vždy k dané kapitole.
Gaius Julius Caesar:
"Více si vážím cti než se obávám smrti."
Hülegüho poselství mamlukům:
"Vám je určeno prchat a nám pronásledovat ... Žádné pevnosti nás nezastaví."
Dějiny starověku letem světem. Kniha je členěná geograficky a dle národů, což umožňuje vybírat si jen kapitoly, které vás zajímají. Encyklopedie má sice 650 stran, ale vzhledem k tomu, že pojímá celý svět, musel se autor omezit jen na důležité milníky v historii. Na řadu vládců tak vybylo jen několik slov. Autor, jak sám říká, píše odlehčeným perem, takže nechybí kousavé poznámky, hojně také cituje jiné autory.
"Když se vykloníme z okna svého času a zahledíme se do temnot starověku, pojímá nás až závrať z jeho vzdáleného nám tajemna, které nás vtahuje do své hloubky jako propast, v níž tu a tam probleskují místa osvětlená podivnou září."
Postupně mě kniha bavila čím dál tím méně a ty fantasmagorie na konci jsem už jen prolistoval. Nejedná se o historický román, ale, jak sám autor píše, o ságu pro vyprávění u táborových ohňů. Do dalších dílů už nejdu.
Čtivé jako jiné knihy VV. Narazil jsem ale i na historické chyby, což mi poněkud pokazilo náladu. Napsal jsem je do Zajímavostí.
Je škoda, že Jan Sokol z Lamberka je v knize zmíněn jen okrajově. Přitom to byl jeden z nejschopnějších válečníků české historie.
Velmi dobře zpracovaná bitva u Marathonu se spoustou obrázků, fotek a map. Není to jen souhrn faktů. Autor celé území sám procestoval a přináší i svoje názory na rozestavení armád a průběh bitvy.
Výborný historicky věrný román, přečetl jsem za 2 dny. Kniha se mi líbila o dost víc než předchozí řada Římský válečník. Příběh nemá kladné ani záporné hrdiny. Autor na osudech celé řady postav z římské nobility velmi reálně popisuje Impérium za vlády císaře Maximina.Thraxe. Jednotlivé kapitoly jsou členěné chronologicky a geograficky - Sever, Řím, Afrika a Východ.
Naše historie přechází nyní z období zlatého do období železa a rzi.
CASSIUS DIÓN LXXII, 36, 4
Nad touhle knihou budu ještě dlouho přemýšlet. Třeba str. 386:
"Představujeme si, jak bude vypadat příští týden, příští rok nebo rok 2225 - virtuální budoucnost, vyprofilovaná přáními, proroctvími a sny. Tato virtuální budoucnost pak může ovlivnit skutečnou budoucnost jako ve věštbě, která naplní samu sebe, avšak skutečná budoucnost zastíní tu virtuální stejně jistě jako zítřek zastíní dnešek."
Román spíše dobrodružný než historický. Když jsem dospěl ke straně 165, kde Dafné poučuje krále Leonida u Thermopyl, musel jsem se dost nutit, abych knihu vůbec dočetl.
Mimochodem královna Artemisia v bitvě u Salamíny nepotopila loď athénskou, ale perskou, čímž zmátla Řeky tak, že jí nechali uniknout.
Oddechové čtení. Pelmel historických osob a událostí pospojovaných literární omáčkou, doplněných dopisy z Egypta (které k příběhu nemají žádnou vazbu) a popisem erotických scén.
Poslední díl opět vynikající. Pro mě byly obzvláště zajímavé tažení Karla Smělého, bitva u Pávie a bitva u Bosworthu, kde padl král Richard. Autor o něm napsal:
"V dějinách lidstva snad neexistuje druhý příklad tak nesmírně překroucené památky člověka jako v případě Richarda III."
Výborný román, velmi reálný pohled na Alexandrovo mládí.
Kdysi jsem tuhle knihu už četl, ale nezanechala ve mě žádnou stopu, a ani napodruhé to nebylo lepší. Spíše než historickou knihu mi to připomínalo lidovové vyprávění:
"Murad se zastavil a díval se vypoulenýma očima na sedm rudých tlam, mířících k němu nad čarovně se lesknoucímu vinicemi. Když uviděl i sedm svalnatých hrudí, stěsnaných vedle sebe jako zeď první vlny povodně, začal křičet pronikavým zoufalým hlasem: Při ořích supících a jiskry sršících stůjte!"
Kniha by měla být zařazena do červené knihovny, jako historický román řadím do odpadu. Iritovalo mě už to, jak staří Egypťané v knize mluví - "hrom aby do toho třísk", "bábrlinko", "ubohá dušinko". Dostalo mě ale to popíjení pomerančové šťávy (str.43) - pomeranče pochází ze subtropické Asie a antika je vůbec neznala. Dočetl jsem do půlky, dál už to nešlo.
Historicky věrný obraz Itálie v 6. století po Kristu. Překvapilo mě vcelku idylické soužití Germánů a Římanů za krále Theodoricha. Gótové zajišťovali obranu země, Římané administrativu a hospodářství. Pod vládou bigotního císaře Justiniána a jeho výběrčích daní asi Římané rychle vystřízlivěli. Nudily mě jen pasáže věnované náboženství a víře.
Autorka hojně čerpala z Prokopiovi knihy Válka s Góty, většina postav románu jsou historické osobnosti. Nad všemi samozřejmě vyčnívá Belisarius, poslední římský generál. Nebyl to jen fenomenální vojevůdce, ale i člověk pevných morálních zásad. Když ho nakonec císář Justinián křivě obvinil z velezrady, tak na otázku, jaké má svědky na svoji obhajobu, starý generál řekl: „Mám čtyři. Gelimera, někdejšího krále Vandalů, Vitiga, někdejšího krále Gotů, Chosrúa, velekrále Persie a bulharského chána Zabergana“. Jak o něm kdosi napsal:
"Jediný spravedlivý v tom chaosu úplatkářství, křivých přísah a chamtivosti na všech stranách. A skoro byste si přáli, aby nebyl tak hrdě zásadní, aby urval vládu tomu lumpovi Justiniánovi. Jenže pak už by to nebyl Belisarius"
Tak jako předchozí díly opět skvěle napsáno. O občanské válce po Caesarově smrti, stejně jako o dobytí Británie a židovské válce se toho napsalo hodně, ale o válce s Tacfarinem nebo Civilisem jsem takřka nic nevěděl.