broskev28
komentáře u knih
Tajemství závojů
Zoë Ferraris
Předešlé komentáře naprosto vystihují vše podstatné: atraktivní, nepříliš často se vyskytující prostředí (Saúdská Arábie) = mužský svět se vším všudy; zajímavý detektivní příběh, osamělá Američanka a její zážitky v písečné bouři; postupně se vyvíjející vztah Katyi a Nájira.
Není to nijak strhující četba, ale určitě je pro našince zajímavá a plná informací o muslimském světě, takže stojí za přečtení.
Byly tady, a už nejsou
Haylen Beck (p)
Poprvé v životě jsem měla pocit, že čtu opravdový thriller. Naprosto skvělý mi připadá závěr komentáře, kterým knihu ohodnotil Lee Child: "Lépe se podle mě thriller napsat nedá." Tohle se takzvaně četlo samo, ráno jsem knihu otevřela a večer jsem ji odložila přečtenou. Je před svátky, rodina mě proklínala, ale já jsem je neslyšela a četla. Takže doporučuju velmi, ale vyhraďte si na četbu den volna! A už teď vám závidím!
Oči pouště
Zoë Ferraris
Detektivní příběh ozvláštněný prostředím - odehrává se v Saúdské Arábii. Společenské "předpisy" neumožňují vyšetřovateli zeptat se na věci potřebné pro odhalení zločinu ani mužů, natožpak žen; to se pak těžko vyšetřuje! Ale příběhu to na čtivosti neubírá, spíš naopak.
Já jsem - na rozdíl od Surikata komentáře - byla velmi překvapená rozuzlením. A už se těším na Tajemství závojů; třeba se vztah Katyi a Nájira konečně někam posune . . .
P.S. Jen ta několikrát se opakující chyba - "navštívil jsem Ašráwíjovi" - mě lehce iritovala.
Život za životem
Kate Atkinson
Velmi zajímavá kniha. Začetla jsem se rychle a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila princip. Jak zmiňuje některý z komentářů, škoda toho, že my čtenáři čteme lineárně; tohle by totiž mohl být úžasný prostorový "pavouk". V jednom životě tráví Ursula válku v Německu, v dalším vyklízí sutiny Londýna po bombardování. Ten jediný život, který ukončila sama, musel být strašný . . .
Moc se mi líbily postavy: táta Hugh a jeho "medvídku", Sylvii bych věru jako máti nemusela, sesterské komentáře Pam, paní Gloverová, mimořádně schopná slečna Woolfová a samozřejmě tetička Izzie. Život v Liščím zátiší se všemi jeho lidskými i zvířecími obyvateli je popsán ve všech Ursuliných reinkarnacích tak živě a přitažlivě, že si autorka opravdu zasluhuje náš obdiv.
Římská děvka
Eric Walz
Zajímavá historická detektivka. Postava jezuitského vyšetřovatele se mi moc líbila, věčné město už méně - horší doupě neřesti by asi člověk stěží pohledal. V knize se to hemží odkazy na Sandrův první vyřešený případ v Tridentu, ale samostatná kniha na tohle téma neexistuje, což je pro nás čtenáře škoda.
Každopádně doporučuju a přeju příjemné čtení!
Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik
Měla jsem jistá očekávání a rozhodně jsem nebyla zklamána. Není to žádné veledílo, je mi sympatické, že se autor nesnaží přibližovat církevním autoritám typu T. Halíka. Na položené otázky odpovídá svižně a vtipně, aby kniha, do níž budou zahrnuty, nebyla těžkopádná a nudná. Líbí se mi jeho vzpomínky na dětství a na rodinu; sympatické je i jeho přiznání, že se v Čechách cítí svobodnější než by byl v rodném Polsku.
Kdybych mohla zajít na jeho kázání, určitě bych to vyzkoušela. Takto jsem moc ráda, že jsem ho poznala alespoň prostřednictvím téhle knížky, a oběma autorům za toto setkání děkuju.
Utajená sestra
Diane Chamberlain
Snažím se postupně pročítat všechny knihy této autorky, které u nás vyšly. Většina z nich je k mání pouze v knihovnách, jen občas, když vyjde nová kniha, je možné ji koupit. Právě proto jsem se těšila na Utajenou sestru, ale přiznám se, že po jejím přečtení jsem velmi zklamaná.
Souhlasím s komentářem alzbeta4340 - tahle knížka vůbec nesnese srovnání se staršími díly autorky. Připadá mi dost zmatečná, nevyvážená, snad i těžkopádná. Byla jsem vždy překvapená způsobem, jakým D.Ch. rozvíjela své příběhy, jak zajímavé postavy si pro ně vybrala - když si vzpomenu třeba na Strážkyni majáku, na Annie, to bylo něco skvělého! S touhle úžasnou lékařkou a manželkou nelze tyhle postavy vůbec srovnávat.
Takže já určitě nedoporučím, respektive četbu snad, koupi určitě ne!
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Drze beru za svůj - a to od prvního písmenka po poslední, snad mi to autorka promine - komentář AsiUrčitě. Pořád jsem tak nějak nevěděla, co mi na téhle knížečce vadí či chybí. Četla jsem v pauzách mezi kapitolami jiných knih, ale nic se nezlepšilo. A potom jsem si přečetla tenhle komentář a rázem se mi rozsvítilo. Takže moc děkuju AsiUrčitě a vám, kdo jste ještě nečetli, přeju zajímavé zážitky!
Matčiny hříchy
Irene Kelly
Jedna věc je naprosto jistá: nakladatelství Kolumbus (nikdy předtím jsem o něm neslyšela) a překladatel Viktor Faktor odvedli mizernou práci. Krkolomný a místy až nesrozumitelný text je opravdu hrozný. Zájmeno mi (3. os. č. j.) jako by v češtině neexistovalo, rozdíly mezi můj a svůj taky neřeší, takže tohle se opravdu příliš nepovedlo. Připadalo mi (nikoli mně), že záměrem bylo čtenáře především šokovat tak, aby si těchto detailů nevšímal; v mém případě se to ovšem moc nepovedlo . . .
Vůbec nepopírám, že vlastní příběh byl otřesný a že mi připadá neuvěřitelné, jak může charitativní organizace páchat zlo. Ale i sama autorka přiznává, že se o prázdninách ocitla v sirotčinci, který byl naprostým opakem jejích dosavadních zkušeností, takže je jasné to, co víme všichni: každou instituci tvoří především jednotliví lidé. Sirotčinec bude jen tak dobrý, jak dobrý bude jeho nejhorší zaměstnanec; navíc ryba smrdí od hlavy.
Ovšem i některé rodinné scény, například matčiny víceméně nepravidelné sebevražedné pokusy, to bylo opravdu silné kafe. Další opakující se model: otec jako příživník, nikoli jako živitel rodiny. Zaujalo mě, jak pevná a stabilizující musí být v Irsku (a obecně ve Velké Británii) sociální síť, systém pravidelných peněžních dávek pro lidi bez příjmů, bez něhož by většina hrdinů této knihy neměla šanci vůbec přežít.
Takže námět určitě zajímavý, ale český text velmi špatný a těžko čtivý. Je na vás, zda se rozhodnete tuhle poměrně drobnou knihu přelouskat.
Slavík
Kristin Hannah
Přečetla jsem už hodně knih s válečnou tematikou a oceňuju, že každá z nich je jiná. Každý autor používá jiný způsob vyprávění, vybere si jiný válečný čas, jiný příběh, jiné hrdiny. Zlodějku knih nelze srovnávat s Hanou, a přesto jsou to obě nádherné a velmi silné knížky.
Když jsem začala číst Slavíka, nevěděla jsem, co mám očekávat. Někteří z mých čtenářských přátel jím byli nadšeni, jiní ho po pár kapitolách odmítli číst (včetně nejstarší čtenářky naší knihovny, 94leté válečné pamětnice, která část války prožila ve Francii a část v Německu). Přesto jsem se do ní pustila a po dočtení musím přiznat, že toho nelituju. A stejně tak mám pocit, že naprosto chápu první dvě věty autorčina závěrečného poděkování - i já jako čtenářka jsem si tak místy připadala.
Možná tam byly nelogičnosti, možná autorka nevylíčila těch francouzských pět válečných let naprosto věrohodně. To říkají někteří z vás čtenářů; já však vnímám přesný opak. Snad poprvé jsem si při četbě válečné knihy uvědomovala, jak bezútěšná to byla situace. Den za dnem tytéž starosti, ale situace je den ode dne horší. Není kam a k čemu uniknout; každý se bojí každého, zvlášť pokud před válkou byli vašimi nejlepšími přáteli židé. A ta nejhorší otázka: poddat se a být pasivní, jen přihlížet, anebo se pokusit o odpor i za cenu, že potrestáni mohou být jak mí blízcí, tak i neznámí nevinní? Francie určitě nepatřila k těm nejhůře postiženým zemím, ale to vůbec neznamená, že si její obyvatelé "nesáhli na dno".
Příběh protikladných sester byl skvělý nápad, ale cesta do Paříže s typickým Američanem, to byla určitě ta správná volba! A přiznám se k něčemu, co se mi už dlouho nestalo - posledních možná 100 stran příběhu jsem regulérně probrečela, nestíhala jsem si utírat brýle, a to tedy určitě nemívám ve zvyku. Nevím, jestli to něco vypovídá o kvalitě knihy, nebo naopak o mém poklesu odolnosti při četbě knih tohoto typu, ale určitě vám četbu doporučuju!
Sběratelka parfémů
Kathleen Tessaro
Tak jako mnozí níže komentující čtenáři, i já jsem byla touhle knížkou příjemně překvapená. Líbila se mi hned na první pohled obálka; poměrně dlouhou dobu jsem proto tuhle knížku měla nachystanou na stole a denně jsem ji přelétla pohledem. Potom jsem onemocněla a každá kniha vyskytující se poblíž byla ta správná.
Sběratelku jsem přečetla během jediného dne a přiznám se, že mě velmi potěšila. Příjemný překlad a bezchybný text; i tady figuruje nejen dvojí, ale hnedle trojí časová rovina, ale není to chaotické; zajímavý kontrast mezi Londýnem a Paříží 10 let po válce, zatímco v čase války se dostáváme pouze do Paříže; pravidla fungování jednoho amerického hotelu ve 30.letech, a to jak z pohledu zaměstnanců, tak z pohledu zákazníků.
A tohle vše nám ještě nic nevypovídá o vlastním příběhu, o postavách, které se střídavě objevují a zase mizí, aby se posléze vynořily v jiné fázi svého života, změněny často k nepoznání. Ano, hned od začátku tušíme, proč se Grace stala dědičkou, ale já ani na konci nevím, kdo byl jejím otcem.
A to už vůbec nemluvím o alchymii parfémů, resp. o jejím slovním pojetí; třeba výraz bílé narcisy - papírníčky jsem slyšela poprvé. Často jsem si představovala, jak zajímavý by mohl být film natočený podle této knihy - honosné hotelové haly i zašlá zadní schodiště, scény Lamba a Evy v kasinu, kostýmy, účesy i líčení všech postav. No a úplně nejvíc bych se samozřejmě těšila na flakóny plné vůní . . .
Takže pokud jde o mne, určitě doporučuju.
Poslední dopis od tvé lásky
Jojo Moyes
Naprosto a zcela se ztotožňuju s předešlým komentářem Adelix. Tak chaotický a neuspořádaný, pro mě navíc i poměrně nezajímavý příběh jsem snad od téhle autorky nečetla. Občas jsem měla chuť knihu odložit a už se k ní nevracet. Možná je chyba ve mně, protože se nacházím ve stavu nemocných, ale bylo to tak.
Pevně doufám, že její nejnovější kniha, kterou jsme si do knihovny objednali, bude mnohem lepší!
Katka Krátkozraká
Patrick Modiano
Anotace mě zaujala, tak jsme si knihu objednali do naší obecní knihovny. A stalo se totéž, co zdejším čtenářům na databázi: nic moc, vždyť ona to není zas až taková sláva, a navíc děti to vůbec nebavilo, říká maminka, která po večerech předčítá vypůjčené knížky svým třem synům . . .
Tak počkáme, až bude tuhle knihu předčítat maminka dcerám, třeba dopadne lépe. Já už nemám komu předčítat, jen sama sobě. Jelikož momentálně stůňu, beru zavděk vším, a tak jsem se do téhle útlé knížečky pro děti pustila. Jak příběh samotný, tak lehce rozmazané pastelové Sempého ilustrace mě potěšily a ani trochu nenudily.
Jacobova obhajoba
William Landay
Jsem máma 14letého kluka a přiznám se, že tohle mnou otřáslo. Ani já zdaleka netuším, čím se můj syn zaobírá v době, kdy já jsem ještě v práci a on už sedí doma a "sjíždí" mobil. (U nás je to naopak: do školy syn nosí knihu a o přestávkách či o volných hodinách si čte; telefon nechává doma.) Je tichý, nenápadný, nijak zvlášť oblíbený, docela chytrý. Představa, že bych byla donucena třebas jen uvažovat na téma jeho viny či neviny, je pro mě jako pro mámu naprosto příšerná.
A to nemluvím o závěrečné scéně; při ní jsem nejprve rozhořčeně a nesouhlasně vykřikla. Potom jsem asi dva dny přemýšlela a nahlížela jamajskou historku (a pak že nemá v knize význam, pravili někteří!) ze všech úhlů. Představovala jsem si něco pro mne nepředstavitelného: naši rodinu v téhle situaci, kdo a jak by reagoval. A pomalu jsem začínala autora chápat.
Těžký kus, zvláště pro rodiče náctiletých. Kdo další si troufá?
Ve stínu cypřišů
Diane Chamberlain
Většina příběhů Diane Chamberleinové se - alespoň pro mne - čte jako detektivní příběh. Ani tento nezklamal a já jsem se pomyslně opět vrátila do dob, kdy smíšené páry v "nejdemokratičtější zemi světa" neměly naději na šťastný život. A nejen to, Delora jako matka jediného dítěte, to tedy bylo něco! Obdivuju způsob, jakým se obě dívky semkly a nenechaly si své sesterství zničit.
A to nemluvím o mnoha dalších zajímavých postavách, jejich vzájemných vztazích, o pohledu na americké zdravotnictví (vzhledem k osobním zkušenostem autorky určitě uvěřitelnému). Nedovedu si představit, že by se kniha mohla někomu nelíbit, takže přeju příjemné čtení !
P.S. Již několik let máme cypřiš jako vánoční stromek; syn si ho vyžebral a sám odnesl domů, když byl malý kluk (a cypřiš byl malý stromeček, který hravě uneslo pětileté dítě). Po deseti letech každoročního letnění na balkóně je z něj krásný a hustý strom výšky dospělého člověka, takže je to jasné: tuhle knihu D.Ch. jsem prostě musela přečíst.
Milenci a cizinci
Diane Chamberlain
Když jsem knihu začala číst, připomněla mi Jodi Picoultovou a její Čas odejít. Nemyslím tím, že by se nějak dějově shodovala, ale šlo o život ve zvířecí rezervaci, o zajímavé soužití rodinných příslušníků. Prostě to pro mne nebyla "ta" Diane Chamberleinová, na jakou jsem zvyklá.
I tak jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla jsem ji. Líbilo se mi vykreslení vedlejších postav příběhu, zajímavé scény v peruánské přírodě - další z mnoha míst, kam se velmi pravděpodobně nikdy nedostanu. Snažila jsem se pochopit chování hlavních hrdinů a především to, jak rodinná tragédie ovlivnila jejich další život; ne vždy se mi to dařilo, přiznávám. Ale knihu určitě doporučuju.
Na Věrnosti
Tana French
Po knize Podoba, která se mi velmi líbila, jsem byla natěšená i na tuhle detektivku Tany French. První polovina příběhu mě nadchla, nebyla jsem schopná přestat číst, bavily mne dialogy, fascinovaly mě rodinné propletence. Poté se tempo zvolnilo a většině čtenářů asi začalo "svítat", to ale vůbec neznamená, že nastal čas knihu odložit.
Před Francisem smekám, já bych se neudržela. Vztah mezi ním a Rosie byl něčím úžasným, co jim oběma pomáhalo přežít bezútěšnou rodinnou situaci. Následná prázdnota, v jeho věku a při jeho zamilovanosti, to musela být šílená pecka. O to víc lze chápat jeho "dnešní" umanutost a snahu dopídit se pravdy. Takže určitě doporučuju!
Dar moře
Diane Chamberlain
Konečně zase po delší době velmi čtivá a zajímavá knížka. Autorka nezklamala a krok za krokem vede nás čtenáře časy dávno minulými, abychom na konci zjistili, že všechno je jinak, než jsme si mysleli (měla bych použít jednotné číslo, určitě jsou zde i čtenáři bystřejší než já). Zajímavé postavy a jejich příběhy, takže určitě doporučuju!
Poslední poutník
Gard Sveen
Další z knih - v poslední době mám na ně jaksi smůlu - plných těžko přeslabikovatelných jmen, dějových smyček a zápletek, několika časových rovin. Poctivě jsem se snažila, ale šlo mi to ztuha, to přiznávám. Takže když jsem se konečně dostala k rozuzlení, jsem tak vyplivnutá, že vůbec nedokážu ocenit klady a zápory tohoto díla. Jediné, co mě opravdu zaujalo, bylo potvrzení informace, k níž jsem se dostala už v mnoha předešlých válečných knihách: vítězné mocnosti se po obsazení poražených zemí předháněly v tom, kdo "nabere" do svých řad více členů německé rozvědky, abwehru, gestapa. O německé odborníky byl velký zájem a po válce měli zaručenou novou identitu, zaměstnání a slušný příjem . . .
Oni válku rozpoutali, oni z ní profitovali a po válce byli právě oni vyhledávanými pracovníky na straně Rusů i Američanů; denacifikace země trochu jiným způsobem. A obyčejní lidé, kteří o válce nerozhodovali, během ní strádali a po ní možná ještě víc, to zase odskákali. Pak má člověk věřit tvrzení o božích mlýnech.
Orfeus v podsvětí
Tom Harper (p)
"Hádanka: muž se vypraví na konec vesmíru a pokouší se prostrčit ruku dál. Pokud se mu to podaří, znamená to, že i dál se nalézá nějaký prostor, a on tedy nedošel na samou hranici. Jestliže se mu to ale nepovede, znamená to, že něco na té druhé straně mu v tom brání, takže své mety stejně nedosáhl."
"To je paradox."
Něco podobného pociťuju i pro tuhle knihu. Rovina historická a rovina současná mají velmi nestejnou "záživnost" pro nás čtenáře, takže někdy jsem se musela do další četby nutit. Časté odkazy na Sókrata, učitele hlavního hrdiny, jsou velmi zajímavé, pro mne určitě zajímavější nežli Platónovy citace v záhlaví kapitol. Takže doporučím těm, kteří se rádi probírají starořeckými mýty a kteří v knihách nehledají pouze akční scény.
P.S. Myslela jsem, že docela slušně znám řeckou mytologii. Když jsem si na s.376 přečetla větu o Théseovi (byl prý prvním, kdo unesl krásnou Helenu, ještě před Paridem - o tu dámu tedy byl zájem), pochopila jsem, že tomu tak není a ještě mám co dohánět.