bukiet komentáře u knih
Osciluji mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Z nějakého důvodu jsem měl s touto knihou problém. Buď to bylo počtem postav a rychlého a pro mne nepřehledného simultánního děje, nebo mi kniha nesedla jen proto, že jako typicky letní člověk si nehovím v příbězích o ledu a sněhu. Výtek by mohlo být i víc, ale vzhledem k žánru beru chybu na sebe. 4 hvězdy.
Čtvrtá Rollinsova kniha už je takřka dokonalým příkladem žánru dobrodružného thrilleru. Fantastično, jež je motorem vyprávění, je dostatečně uvěřitelné a přesto šokující, antagonisté nemají chybu a většina hrdinů je velmi sympatická. Některé postavy sice příběhem proplouvají skoro bez povšimnutí, ale zpravidla jde o předem odepsané postavy. Řekl bych, že po haggardovsko - verneovských začátcích se už Rollins našel a vytvořil si vlastní styl vyprávění, který je je zároveň poctou jeho literárním vzorům. Kdoví, jaké knihy by dneska pánové Haggard, Verne, či Wells psali?
Ve své třetí knize se již Rollins rozepsal. Děj má spád, napětí i sympatické hrdiny a otravně nepříjemné antagonisty. Ač v podstatě akční thriller s dobrodružnými prvky, stále klouže po vlnách scifična, aby v závěru v tomto žánru přistál jako v domovském přístavu. Někomu může vyřešení zápletky připadat moc šílené, ale mně se pěkně příběhově zacyklilo.
Příjemné dobrodružné čtivo haggardovského stylu a moderního střihu. Na léto jako dělané.
Velmi příjemné navázání na původní originální román. Jestliže první kniha byla zajímavá hlavně vylíčením života trubce v podivné hmyzí lidské společnosti, v tomto díle se mnohem více pohybujeme mezi "vrchností" a nastupují intriky a vášně.
Jedna z těch knih, které jsem si z mládí zapamatoval. (Co už, u některých literárních dílek si už týden po dočtení nepamatuji, o čem že byli. A chvála Databázi knih, že je mým pomocníkem s nemohoucí pamětí.) Původně Plástev jedu vyšla v Železného obnoveném Rodokapsu, což jí mohlo i trochu ublížit, ale kvalita textu a hlavně příběhu byla tak veliká, že kniha nezapadla a dočkala se pokračování, na které se neskonale těším.
Konečně je Bond kompletní. Protože protagonista vždy potřebuje svého adekvátního antagonistu. A tím je Bondovi Ernst Stavro Blofeld a jeho organizace Spectre. V tomto díle ale samozřejmě je padouchem pan Largo.
Z mého pohledu pět kvalitních povídek, z nichž nejzábavnější mi připadala Kvantum útěchy (jinak můj nejméně oblíbený bondovský film), v níž hraje James druhé housle, pouhého posluchače smutného manželského příběhu.
Hodnocení:
Na čekané -7
Velmi důvěrné - 8
Kvantum útěchy -10
Riziko - 10
Hildebrandova rarita -10
Celkem: 4,5
Sice se mi zdálo, že poslední díl trilogie už není tak zábavný, jako díly předešlé, ale finále mne stejně dostalo.
Přestože filmová podoba knihy patří asi k nejvěrnějším a tím pádem mne při četbě nemělo co překvapit, docela jsem se bavil. Snad se Fleming už trochu vypsal, už to na mne nepůsobilo tak stroze jako předešlé díly. A jednu hvězdičku si zaslouží samozřejmě závěr. Ten jsem opravdu nečekal.
Bylo nám kolem dvaceti a tato kniha právě "letěla". Stejně jako o něco později Citadela. Na konci minulého režimu, hledali jsme v mizérii světa něco vyššího, duchovního. A Hesseho kniha byla jakýmsi ukazatelem, směrníkem na životní cestě. Mnozí z nás se tehdy obrátili k Bohu, vstupovali do náboženských hnutí a organizací. Mnozí v nich zůstali, jiní hledali dál. Někteří přestali věřit, někteří vírou přešli k víře jiné. Po třiceti letech jsem se spolu se Siddhártou znovu pokusil projít životem. Nikdy nebudu osvíceným a nirvána pro mne bude navždy jen hudební skupinou, ale věk, ta spousta prošlapaných bot a odhozených i nalezených myšlenek, mi dovoluje této úžasné knížečce porozumět zase o něco lépe.
Myslím, že každý z nás má, nebo měl, takovou babičku drsňačku. Jenomže to nevíme, nebo jsme se to nedozvěděli. A proč jsme se to nedozvěděli? Protože nás to vlastně nezajímalo. Naše chyba. Tohle je hodně chytrá kniha pro děti a nejen pro ně, koneckonců každý kdysi byl dítětem a ti chytřejší jím, aspoň trochu, zůstali. Na autora se ještě podívám, zda i jeho další knihy mají duši.
A ohledně některých zdejších komentářů: Spoiler je spoiler, s tím nic nenaděláte. A spoilovat se nemusí. (Navíc je to strašné slovo). Smrt je smrt, s tím také nic nenaděláte, A umírat se musí. To je možná strašná skutečnost, ale mnohem horší zkušeností asi bude samotné umírání. O samotě. Protože naše děti nejsou připraveny na to, že jejich blízcí tady nebudou navždy, neboť samotná existence smrti, jako přirozeného vrcholu života, jim byla jejich blízkými zatajena.
Silný příběh, který musíte po dočtení pěknou chvíli rozdýchávat. Nutí klást si mnohdy i nepříjemné otázky a hledat na ně nijak jednoduché odpovědi. Čteno ušima ve vynikající společnosti Marka Ebena a Ivana Trojana.
Kvalitně napsaná moderní detektivka skoro "severského typu", naštěstí odehrávající se v Matičce Praze. Pro mne rozhodně milé překvapení. Četl jsem ouškama ve skvělé společnosti Ludvíka Krále.
Překvapivě zábavná kniha. Po předešlém románu, který byl jednoduchou historkou, přichází konečně skutečné plnokrevné dobrodružství tajného agenta, kterého zná celý svět. Překvapivě dobré zejména pro mne, protože filmovou verzi neřadím ke svým právě oblíbeným bondovským filmům.
Rozjezd série. Je to takové skromné, ale cítíte ten potenciál. Bond je šovinistické prase, kterému musí nutně smrdět z huby. Sedmdesát cigaret denně a ženy sloužící jen k základnímu použití, to vše zabaleno do vyšší kultury francouzského střihu. Vztah k Vesper jsem mu neuvěřil a ani jsem to v rámci příběhu neočekával. Rozhodně příjemná stará akční záležitost. Ruku na srdce, nebýt filmové série, kdo by po šedesáti letech pana Bonda ještě znal.
Tato kniha je jako dobré víno. Po otevření musíte nechat chvíli dýchat, pak zkoušet bukét, barvu a pomalu se seznamovat. A po přečtení zjistíte, že jste nalezli klenot. Jednu z těch knih, která vám zůstane. Zůstane v paměti navždy. Podobný pocit jsme měl kdysi po přečtení Baldwinovy Jiné země.
Ač milovník SF tématiky, u této knihy musím prohlásit, že nebyla mým šálkem kávy. Jednak to už není až takové sci-fi, ale "jen" popis dramatické situace v jednom povolání. Astronaut už je jen jedna z mnoha nebezpečných, ale běžných profesí. Tak daleko jsme se dostali od dob Gagarina, či Armstronga. Literárně je to robinsonáda a u těch je skoro vždy pravidlem, že nejlepší je ta první. Zdravím v nebi Daniela Defoea. Jako většině rejpalů na databázi, i mně nejvíce vadila nezáživná odborná smršť, která měla nahrazovat děj a charakter hlavní postavy. Méně humoru a více citu by neškodilo. Také mne nasíralo nedržení se jedné vypravěčské formy. Být to celé vyprávěné v třetí osobě, bylo by to formálně čistší a ubylo by Markova humoru na únosnou míru. A teď si jdu dát film.
Doplnění po shlédnutí filmu:
Nerad to říkám,ale i to se někdy stává, takže filmová adaptace knihy zvítězila o plnou délku a získává pět hvězdiček. A to i přes poněkud přepálený závěr filmu. Na druhou stranu, všimli jste si, že film ignoroval dvě strašně důležité dramatické situace z knihy a vůbec nic se nestalo? Naopak to příběhu jen pomohlo. Matt Damon pak obdařil hlavního hrdinu tím, co mu bohužel autor zapomněl dát - emocemi. I ten jeho humor už nebyl náhle na zabití.
Asi nebudu patřit k malé skupince naprosto nadšených fanoušků knihy, ale jistě patřím k početnější čtenářské obci, které se závěr i celé Tajemství původu líbilo.
Typický prostřední díl. Autor už pochopil, že šílené přeskakování od hrdiny k hrdinovi v krátkých kapitolkách může být sice efektní, ale také matoucí. Proto v tomto díle krátké kapitoly často na sebe logicky dějově navazují a nepřeskakuje se tolik z události na událost.