Bustedka
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Uff.. tohle bylo silné. Asi před 6 lety po zhlédnutí filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu jsem se zařekla, že se válečnému tématu budu radši pro dobro mého osobního zdraví vyhýbat. Ale náhoda tomu chtěla, že jsem se dostala k Haně. Anotace totiž přehlížím, ale neušlo mi, že se o knize často mluví a tak jsem se začetla...a nedokázala přestat.
Prvně bych chtěla složit poklonu paní Mornštajnové za bravurní češtinu, slovní spojení a naprosto krásný, neplytký popis. Osobně bych knihu zařadila do povinné literatury, protože mám pocit, že dnešní generace zapomíná na české prostředí, krásu našeho jazyka, ale i hrůzy války.
Snad každý puberťák se při učení rozčiluje - proč se mám učit o něčem co bylo, k ničemu to není... Ale když budeme zapomínat na to co bylo, nebudeme si vážit toho, co máme teď - ostatně dnešní politická situace je toho zářným příkladem.
Kniha je famózní po všech stránkách. Propojení časů, příběhu, nebyla tam tichá a zbytečná místa. Všechno mělo svůj důvod. A po dočtení poslední stránky jen koukáte a přemýšlíte. Nad tím, jak je vůbec možné, že se během 70let zapomnělo. A jak je vůbec možné, že jsou mezi námi ti, co mají pocit ztroskotance když nemají na nový kousek do svého šatníku, nebo že nemůžou na dovolenou k moři. Že ta povrchnost vyhrála.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Karviná, kostel, Těšínsko, česko polské vztahy, Pro nás v Jablunkově skoro povinná četba. Nečekala jsem, že to bude tak dobré.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Docela mě zaujalo, jak je tu hned několikrát napsáno "na prvotinu dobré". Nevím jak vy, ale já už mockrát narazila na autory, kdy právě ta první kniha, na které často autoři pracovali déle, byla ta nejlepší ze série. Ale to jen tak na okraj.
Mám moc ráda detektivky, kde je rozehráno hned několik příběhů, potenciálních motivů, postav a postupně se všechno splétá a zase rozplétá. To Klevisová evidentně umí. Po těch všech severských detektivkách mě hodně potěšilo i to české prostředí, české reálie. Postavy jsou fantasticky vykreslené. Jasně jsem si je dokázala představit a paradoxně mi mnohdy připomínali i někoho známého.
Moc dobré, moc doporučuji.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Životice jsou vzdálené asi 30 km od Jablunkova, kde bydlím. Párkrát jsem si tamtudy dokonce udělala výlet, kdy jsem potřebovala kvůli spícímu dítěti natáhnout cestu. Památník je hned u hlavní cesty, ale zprvu jsem vůbec netušila, komu je věnován. Ale protože mám trochu umanutou potřebu zjišťovat si všechno o kraji, kde žiju, věděla jsem, že mi google nestačí a knihu od Karin Lednické si musím přečíst.
Literatura faktu není zrovna nejčtenější kategorií. Často se jedná opravdu o popis holých dat, statistik a výpisků z kronik. Lednická ale popis této tragédie okořenila beletrizujícím úvodem ke každé z kapitol. Celá kniha je tak najednou plná emocí, které prožitek z knihy ještě víc umocní.
Já se nemohla odtrhnout.
A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
Backman je pro někoho přecenovaným mainstreamem. Pro mě ale srdcovka. U téhle knihy jsem brečela. A to se mi nestává. Neskutečně smutné téma o stáří a zapomínání zpracované formou vztahu mezi dědečkem a vnukem.
Dědina
Petra Dvořáková
Dvořáková prostě umí psát o životě, nepotřebuje k tomu nějakou zápletku. To vykreslení postav a jejich myšlení bylo pro mne fascinující, protože ačkoliv nepocházím z vesnice, přesně tohle myšlení a chování jednotlivých postav, jsem dokázala ztotožnit s nějakou konkrétní osobou.
A jedna důležitá informace, pokud máte potřebu se s nějakou z hlavních postav ztotožnit, musí vám být nějak sympatická a nemáte rádi jakékoliv nářečí, tak to nečtěte. Dávat 1 hvězdičku kvůli tomu, že se v knize k sobě lidi ošklivě chovají, mi prostě přijde na hlavu.
O čem sním, když náhodou spím
Andrej Babiš
Jako takhle... Já jsem antibabišovská, ale je třeba to hodnotit trochu objektivně. Ta kniha sama o sobě není tak špatná. Marketingově je to naprosto geniálně promyšlené, protože takový utopistický scénář, který pan Babiš svým jménem prezentuje v tomhle díle, je tak ideální, že tomu - bohužel - většina českých voličů uvěří. Ostatně výsledky voleb mluví za všechno.
Na druhou stranu... to, co se v knize prezentuje je opravdu nereálné. Vše dohromady se nedá zrealizovat z jednoho důvodu - peníze. A to je kámen úrazu i celé té knihy. Protože se vlastně nikde nepíše, kdo by všechny ty počáteční investice zaplatil. Dozvíte se jen, tak to vše ulehčí práci, všichni budou šťastní, spokojení, zrelaxovaní a v budoucnosti bude toto řešení ekonomicky výhodné. Což je sice krásné, ale realizace takových investic stojí vždycky nemalé peníze - a to neberu v potaz zákony, legislativu, EU apod.
A další věc.. a docela podstatná. Pokud někdo někdy slyšel mluvit Babiše, pokud někdo někdy četl rozhovory s tímto pánem, musí mu být jasné, že on nenapsal ani slovo. Takže je to celý jen geniální marketingový tah, kterou má předpokládám na svědomí Marek Prchal.
Království
Jo Nesbø
Království je atypický Nesbův počin. A dle některých recenzí to ne každý skousnul. I když i zde je pár vražd. Já jsem ale byla nadšená.
“Rodina je jediný princip. A z toho vychází i vnímání toho, co je a není správné, všechno ostatní je vedlejší.
Román z prostředí zapadlé norské vesnice z pohledu Roye. Náhled do duše syna, bratra, švagra, milence ale taky vraha. Co všechno je člověk schopný udělat pro záchranu svých bližních? Jak moc je vinen ten, kdo byl kdysi dávno obětí?
Kde zpívají raci
Delia Owens
To bylo tak krásné. Možná sice kýčovité - vlčí holka nepřijatá společností, co dokáže velké věci, detektivka i romantika, poezie, oslava přírody, poukázání na rasismus. Mělo to všechno. Ale bylo to vše tak pěkně napsané, že jsem se občas zastavila a některé věty přečetla hned několikrát.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Souhlasím s názorem, že knihy Mornštajnové jsou si dost podobné. Jenže vůbec to nevadí, protože příběhy rodin jsou vystaveny do poslední nitky, nenásilně se proplétají a utváří čtivý celek.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Knížky a asociálové. Miluju obzvlášť tu kombinaci. A Backman v tomhle ohledu nezklame nikdy.
Ze začátku jsem byla hodně na rozpacích, protože nejsem zrovna fanda fantasy. Pohádkový svět ale v knížce hraje důležitou roli. Postupně se však všechno rozplétá a vše začíná dávat smysl.
Co mě ale hodně mrzí jsou někdy ty recenze u podobných knížek. U Sheldona z TBBT se všichni řežou smíchy, ale jakmile je trochu podivínské dítě (rozuměj s Aspergerem), tak je to hned nevychovaný fracek. Značí to jen obrovskou nevzdělanost lidí. A přijde mi, že se s tím bohužel nic moc neděje.
Průvodce pro vysoce citlivé lidi - Jak prožít šťastnější a vyrovnanější život
Judith Orloff
Nejkrásnější citát v knize: "Planeta nepotřebuje víc úspěšných lidí. Planeta zoufale potřebuje mírotvorce, léčitele, obnovitele, vypravěče a láskyplné osobnosti. Potřebuje, aby lidé žili dobře. Potřebuje osobnosti, které mají morální odvahu zapojit se do boje o to, aby byl náš svět obyvatelný a humánní, přičemž tyto vlastnosti mají jen málo co do činění s úspěchem v tom smyslu, jak je definován v naší kultuře."
Kniha je dobrá. Ne excelentní, ale dobrá. Nemusím sice fráze typu "jste jedineční", ani nejsem znalec čaker a proudící energie, ale to vůbec nevadí. Pokud patříte mezi citlivé, rady dostanete. Já cílovka nebyla. Chtěla jsem se jen seznámit se světem, ve kterém žijí moji blízcí. A to se myslím povedlo.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Taky jste si jako malí připadali divní? A možná jste tak trochu byli? Já jo...
"Můj táta je takovej veselej člověk, a má spoustu kamarádů, a tak si asi myslí, že bez nich je člověku smutno, ale mně fakt není"
Kniha pro dospělé i pro děti. Moc mě bavila. Moc. Ilustrace nádherný a ten svět "podivnosti" mi byl v něčem tak blízký, že to na mě vrhalo úplně nostalgický vzpomínky.
"Asi je to opravdu tím, že jsem divná, protože mám ráda čtení, ale ve skutečnosti jsou divný ty ostatní, protože čtení je nejlepší věc na světě."
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Mám kolem sebe dost lidí, které politika nezajímá. Nezajímá je všeobecně veřejné dění, žijou si ve své bublině a jsou šťastný. Respektuju, ale myslím si o tom své. Přitom "abychom byli společností schopnou se zodpovědně rozhodovat, musíme být společností vzdělanou." Umět číst tak trochu mezi řádky, nenechat se uchlácholit jedním populistickým projevem. A pokud nejsem já sám schopen klást otázky, aspoň si přečíst otázky druhých.
A jednou z prvních věcí, kterou můžete udělat, je přečíst si knihu Opuštěná společnost. Knihu roku 2018.
Jak jsme se dostali tam kde jsme? Proč věříme populistům? Jaký vliv má EUi Rusko?
Poznámek mám tolik, že je ještěě budu nějakou chvíli přepisovat, v knize je spousta citací, odkazů, názorů jednoduše a srozumitelně daných do souvislosti. Nutno tedy poznamenat, že kniha vyšla ještě před tím, než se Babiš stal premiérem.
Děsí mě, že "více obdivujeme ty, kteří jsou proti něčemu, než ty, kteří jsou pro něco." Že jsou nejvíc slyšet ti, co rozdrobují společnost, že lidé nepřemýšlí a hledají jen to nejjednodušší řešení, i za cenu toho, že není správné.
Blackout
Marc Elsberg (p)
Pokud by to byla opravdu nezrealizovatelna fikce, clovek knizku precte, zhodnoti a jde dal. Ale kdyz vite, ze se vse muze stat skutecnosti, ze pokud by se nejaky podobny scenar byt jen v male forme naplnil, ze to bude bolet vas i vase blizke.. mam z toho az husi kuzi
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Pátrání v historii jedné rodiny, jedné vesnice. Spousta lidí ví něco, co nechce říct. Nebyla by to Klevisová, kdyby se neobjevila ani vražda
Tentokrát to není typická detektivka s detektivem Bergmannem, ale pátrání je tu i tak dost. Bylo to čtivé, velmi, ale i tak mám pocit, že mi něco chybělo.
Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
Velké překvapení. I když teda ne tak velké, protože kdo četl Justýnku, tak mu je jasné, že Pantovič to se slovy umí. největší plus dávám za neotřelý nápad. Sebevražda mladé malířky, která se reinkarnuje v akvarijní rybičku a jako bojovnice pestrá sleduje ze svého kulatého akvária pohnuté osudy jiných lidí, je neotřelá a úsměvná. A úplně nejlepší je, že vám kniha vykouzlí úsměv na tváři, i když je v jádru vlastně dost smutná.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Marketingová instagramová kráska. Titulka, co táhne.
Asi bude hodně záležet na tom, v jakém rozpoložení ji budete zrovna číst. Pokud se budete nacházet na nějaké životní křižovatce, může vás to doslova vtáhnout. Já jsem zároven sledovala seriál Loki, kde se taktéž cestuje časem a mezi paralelními světy, a tak jsem o všem přemýšlela zase z jiné perspektivy.
Závěr není překvapivý, ale občas je třeba si připomínat ty životní pravdy a moudra, aby na ně člověk nezapomněl.
Chirurg
Petra Dvořáková
Četla jsem po dlouhé vynucené pauze jako knihu první a moje nadšení z ní spíš přisuzuju tomu absťáku ze čtení.
Je to prostě povídání o životě. O tom, jak se vleče den za dnem a vy se ve svém životě musíte smířit s minulostí. A i když máte pocit, že to zvládáte, zjistíte, že to tak růžové není. Z mého pohledu žádná zápletka, vyvrcholení, ale čtivý příběh jednoho doktůrka
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
O tom, že Kateřina Tučková psát umí, není pochyb. Ale také není pochyb o tom, že její knihy nejsou pro nenáročné čtenáře, kteří chtějí jen tak vypnout. Když pominu témata, která zpracovává, je její čeština - slovní obraty, zásoba - na velmi vysoké úrovni.
I to je jeden z důvodů, proč se kniha čte trochu obtížněji. Chvíli mi trvalo se opravdu začíst. V Brně jsem byla všehovšudy jednou na hlavním nádraží, takže popis městských částí - navíc s německými názvy - mi dal trochu zabrat.
Navíc Tučková některé scény popisuje jen tak mimochodem, aby obratem detailně vykreslila situace, které život Gerty ovlivnily mnohem méně.
Celkový obraz o situaci v tehdejším Československu však čtenář dostane - otázka, do jaké míry se jedná o realitu a do jaké míry o zkrášlení pro čtenáře. Ke konci se začala knížka trochu rozplouvat a najednou - krom pohledu Gerty - se čtenář díval na situaci z různých pohledů. Kvituji, že nám autorka nezatajila osudy ostatních, ale přiznávám, že jsem se chvílemi ztrácela v tom, kdo zrovna vypravuje.
Kniha by měla bezesporu trochu jiný nádech, kdyby se zabývala jen obdobím několika let po válce. Poslední kapitoly z přelomu tisíciletí se mi do celkové kompozice už moc nehodily.
Mezi negativními komentáři zaznělo například to, že autorka útočí na tehdejší Čechy a snaží se vzbudit lítost s hrdinkou Gertou. Já si to ale nemyslím. Neměla jsem pocit, že by se Tučková nějak snažila o to, aby v nás ony pocity vyvolala. Jen popsala tehdejší dobu očima někoho, kdo byl na té druhé straně.
