Carolxc komentáře u knih

Styl psaní Schwab mi sedí i v tomto díle a kniha se mi četla sama, i přes její pomalejší tempo. Myslím, že překonala i samotného Kinga, který též nespěchá.

Kell po událostech z předchozího dílu to nemá v příběhu rozhodně jednoduchý a musí nést následky za svá rozhodnutí. A bavil mě pořád stejně jako u prvního dílu. Po boku je mu princ Rhy, který je stejně roztomilý jako v prvním díle, a interakce těch dvou mě bavila.

Kdo mě tam k mému překvapení štval - v prvním dílu mě její tvrdohlavost a odvaha nepřekážela, byla Lila. Důvod, proč se chtěla za každou cenu dostat tam, kde neměla, co vůbec dělat, jsem vůbec nepochopila. Tohle Lile podle mě ublížilo jako postavě. Působila tak namyšleně, sebestředně a chvílemi bych ji propleskla, aby se vzpamatovala.

Co mě dalšího mrzelo byla linka odehrávájící se v jiném Londýně, kde se probouzí pomalu něco, co bude mít jistě velký vliv na poslední díl. Linka jisté postavy, co se v podstatě opakovala a co už zde byla v prvním díle.

Kromě známých postav z prvního dílu se nám představil i Alucard Emery. Svérázný pirát si umí rozhodně ukrást stránky pro sebe a má charisma. Uvidíme jakou roli sehraje v dalším díle vzhledem k tomu, že zde neměl moc příležitost.

Protože až s poslední kapitolou se začalo opravdu něco dít. Až tam jsem měla pocit, že opravdu o něco jde a navnadilo mě to na další díl.

U druhého dílu je znát, že je to spíše výplňový díl, kde se toho moc důležitého neděje, až s posledními stránkami, přesto jsem se, ani na chvíli nenudila. Svět, který Schwab vytvořila se mi líbí a i když to má své chyby a něco by šlo udělat lépe, mě to vtáhlo.
Těším se na další díl a jak celé tohle dopadne.

1 26.01.2024

Jsem ráda, že po váhání, zda koupit další díl, jsem druhému dílu dala šanci. Jeden rok byla fajn oddechová kniha, která mě nijak neurazila, ale za mě jsem četla jiné knihy, jenž se mi dostali pod kůži. A o to více mě těší, že v druhém díle je znát posun samotné autorky.

Postavy jsou prokreslenější a i když kniha je na mě pořád oddechová, nenudila jsem se na žádné stránce.
Tentokrát není hlavní hrdinkou nejen Emma z minulého dílu společně s Eskarem, ale i Anna, nejlepší kamarádka Emmy a ta je upřímně tahounem celé knihy. Mám s ní něco málo společného a dokázala jsem se do ní lehce vžít. Lucien, který mě z minulého dílu moc neoslovil, jí krásně doplňoval a získal si mě svými vtipnými poznámkami. Když tak přemýšlím, právě někoho jako je on bych vedle sebe potřebovala :D

Ale ani Emma mi nevadila a její linku jsem si užívala stejně jako Anny. Ráda jsem se vrátila k Eskarovi držící si první místo mezi mužským osazenstvem v ruinách. Možná bych na něm viděla ještě trochu více chyb, aby nevypadal úplně tak dokonale, ale to je jen menší detail, který mi nepřekážel a v jistých chvílích jsem chtěla být Emmou.

Kdo mě, ovšem zajímá i po tomto druhém díle, je Káleb. Ten moc prostoru v tomto díle neměl, ale záhadný postavy jako on mám ráda a o to více jsem zvědavá na jeho příběh. Kromě něj mě zaujal i Bastien. Ruiny jednoduše toho nabízejí hodně k vyprávění a já se těším na další díly. A konec rozhodně nabízí pokračování a pohled z úhlu další postavy.

Pro mě je to skvělé oddechové čtení. Příjemná jednohubka, co pobaví. Líbí se mi různorodost smrtek a dokážu si představit, že to v jejich světě musí být zajímavé, vzhledem k tomu, že se tam sejdou lidi z různých dob. Ačkoliv smrtky mají těžký a smutný úděl, je s nimi legrace.

1 26.01.2024

První, co mě tehdy na knize zaujalo byla její obálka. Ta se vážně povedla. Nějakou dobu mi ležela v knihovně, i když bych jí byla schopna přečíst za jeden den, až teď se dostala na ní řada.
Opět se mi potvrdilo, že povídky to mají se mnou těžký a pro mě je to prostě krátká doba, abych se sžila s postavami, záleželo mi na nich a pořádně se vžila do příběhu.
Ale ..
Tohle nebylo špatné. Nejde úplně o horor, jako spíše o znepokojivé příběhy podobné Kingovým. Trochu se o jednotlivých povídkách rozepíšu.

Šedé sako
Tenhle příběh se mi líbil. Příběh o penězích. O tom, že nejsou vždy všechno a jsou cennější věci. Od začátku víte, že není něco v pořádku a čekáte na finální rozuzlení. A to se mi líbilo.

Vítejte v Brownviille
Za mě nejlepší příběh z celé knihy. Nejkratší povídka a byl z ní cítit asi nejvíce horor. Do jednoho městečka přijde nezvaná návštěva.

Doktor
Za mě asi nejslabší povídka. Bylo to fajn, ale za chvíli jsem věděla, kam to všechno směřuje. Kam vedou myšlenkové pochody hlavního hrdiny. A taky se mi to potvrdilo.

Děvčátko
Jeden muž viděl, co neměl a nevědomky se zamotal do něčeho, do čeho nechtěl. Čekala jsem za tímto příběhem trochu něco jiného a konec mě překvapil. Ale tak nějak se mi nedostal i tak pod kůži.

Je to příjemná jednohubka, která může znepokojit, ale nemyslím si, že to někoho vyděsí. Ale těžko říct.

1 26.04.2023

Thrillery a krimi nepatří mezi žánry, které čtu pravidelně - většinou si koupím první díl a další nemám potřebu mít, ale nějaké knihy doma mám, či mě občas zaujme anotace. Dárek se mi dostal do ruky spíše omylem, než abych jej plánovala a to díky SČ. A díky za doporučení, protože tohle byla bomba.

Je to mé první setkání s Fitzekem, tudíž úplně nemohu porovnat s jeho dalšími počiny, ale myslím, že zkusím od něj něco dalšího.
Od první stránky mě to pohltilo a autor šlápne na plyn okamžitě a tempo si drží až do závěru. Milan, jako hlavní hrdina, který trpí analfabetismem, co se se svým handicapem musí poprat a snaží se zapadnout mezi lidi, mi sedl od začátku. Bavilo mě odkrývat jeho minulost a společně s ním dojít až na konec příběhu.
Příběhu, který je plný napětí, a který Vás donutí pochybovat o každé postavě, i o samotném Milanovi a vy jen čekáte na konečné rozuzlení a zda vaše teorie jsou správné či ne.
Já osobně jsem byla na správné cestě, a přesto mě konec překvapil.

Dostalo mě to. Chtěla jsem číst, protože jsem potřebovala odpovědi na své otázky. Na to, jakou roli kdo hraje v tomto thrilleru. Zároveň jsem z toho napětí a z toho, co by mohlo přijít, se asi jednou zasekla - takový můj zlozvyk, který je pro mě ukazatel toho, že se mě kniha jistým způsobem dotýká a že mě naprosto vtáhla.

Ani nevím, co bych měla vytknout. Fitzek ve mě dokázal vyvolat napětí od začátku, až do konce. Donutil mě pochybovat o každé postavě, o jejich záměrech a zda jsou opravdu takový, jak se zpočátku tváří. Dal mi příběh, který jsem částečně odhadla, částečně ne a zajímavého hlavního hrdinu, jemuž změní život dívka na zadním sedadle auta žádající o pomoc.

A Milan jí pomůže. Bylo to dobré rozhodnutí? To si musíte přečíst sami.

1 26.04.2023

Tohle knižní doporučení mělo přijít dřív. Svět s vlkodlaky - které řadím mezi mé oblíbené bytosti - mě dostal a bavil mě. A nejen vlkodlaci jsou součástí světa, ale i další magické bytosti. Kniha mě zcela pohltila.

Mercedes, hlavní hrdinka příběhu, jenž je vtažena do nepříjemných situací mi byla sympatická a myslím, že ji s klidným svědomím mohu dát do seznamu oblíbených hrdinek a ten seznam není moc dlouhý. Nepůsobila celou dobu přesíleně a tak, že by každému, kdo ji zkříží cestu nakopala zadek, ale byla si vědoma toho, že se silou s jinými nemohla rovnat. Přesto byla odvážná a postavila se za své přátele.

Mercedes nebyla jediná, kdo si mě získal, byla to ještě postava Adama. Prostě vznětlivé a výbušné muže s přesto dobrým srdcem mám ráda a když je to ještě vlkodlak
Ale ani ostatní postavy nebyly vůbec špatné, naopak. Sympatická parta, kterým jsem fandila, ač tam bylo pár postav, co měli hrát nepříjemnou roli, až dokonce.

Já si v tuhle chvíli nedokážu vybavit nějaké větší negativa. Možná jen, že jsem pocítila jakousi převahu mužského pohlaví ( což není až takový problém ) a trochu se bojím milostného trojúhelníku, které nemám ráda.

Ale první díl mi rozhodně hodil slinu na další díly. Myslím, že jsem se zamilovala. Přirovnala bych to k tomu, když víte, že jsou na světě mnohem kvalitnější a lepší věci, ale vy to i přesto milujete, protože prostě můžete.

Těším se na další díly!

1 26.04.2023

Vlastně, nevím, co bych k tomu měla pořádně napsat. Maas i v tomto píše pořád stejně čtivě. Sice mě štvalo přeskakování od jedné postavy na druhou a zejména ve chvíli, kdy přeskočila na jinou postavu v napínavém okamžiku .
I v tomto příběhu si nechala nakonec menší překvapení. Něco, o čem čtenář dosud netušil. Poprvé za celou sérii jsem měla pocit, že Aelin, co díky tomu působila bezchybně, nemá něco pevně v rukou - na nějakou chvíli
Finální boj přímo s úhlavními nepřáteli mohl být podle mě víc epický, ale i tak jsem byla spokojená s jejich koncem.
Pokud jde o bitvy, kdy přijde ona zázračná pomoc, já tohle miluji ️
Chápu, že pro někoho tohle není, ale já to beru tak, že je to přece jen příběh, kde je to dovoleno

S finálem jsem spokojená, i nespokojená. Uronila jsem slzu nejen dojetím z konce, protože jsem cíťa, ale i u pár smutných chvil. Jako Krvavé ostří mě to nedostalo, ale minimálně jeden moment byl pro mě silný.

Ve finále mě štval Aedion. Ani v předchozích dílech mě moc neoslovil a teď jsem na něj byla trochu naštvaná, ale to bych spoilerovala.
Rowan, Chaol, Fenrys, Manon, Lorcan postavy, které se dostali do kruhu mých oblíbených
Dorian v tomto díle stoupl o stupínek výše.

Celou sérii jsem si užila. Ano, je to dost osudové a místy je znát, na koho je kniha mířená, ale mě to nepřekáželo a jsem ráda, že je tato série v mé knihovně a možná se objeví ještě další Maas v mě knihovně

1 28.12.2022

Na syna mého oblíbeného autora S. Kinga jsem byla zvědavá. Je to má první knížka a myslím, že po této zkušenosti zkusím další, i když za mě nedokázal překonat svého otce. Kniha se mi četla velmi dobře, ale jen jsem necítila úplně mrazení a napětí jako v případě jeho otce.

V knize se nachází lepší, ale i horší povídky, minimálně já si některé užívala více, jiné méně. Za mě nejlepší Pop art, V autu, Mrtvé dřevo, Poslední dech a Dobrovolná internace. Možná ještě Plášť, který mi připomněl jeden horor

Povídku Abrahamovi synové jsem asi nedokázala úplně docenit - co jsem četla má to něco společného z Draculem od Stokera, kterého jsem ještě nečetla.

Černý telefon - představovala bych si tu povídku delší a nápad dobrý, ale takhle to uteklo moc rychle a já se nestačila ani bát

Povídka, která mi nesedla úplně byla Otcova maska. Asi si to budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem neměla pocit, že bych pochopila o co jde .

Další povídky nebyly vůbec špatné. Nenudila jsem se, ale v hlavě mi úplně nezůstaly.

Jsem zvědavá na další jeho knihy a rozhodně jim dám šanci.

1 28.12.2022

Mám za sebou další Darcy Coates a její strašidelné domy. Od autorky jsem věděla, co čekat a to jsem v podstatě dostala. Nerada se opakuji, ale u Darcy to nejde jinak. Ani v předchozích dílech jsem se příliš nebála a zde tomu nebylo jinak.
Strašení ducha není o nic jiné, než jsem četla v předchozích knihách a co vidí v hororových filmech. Ano, asi ve dvou částech jsem byla trochu znechucená, či mi bylo nepříjemně, když jsem si danou scénu přečetla, ale to bylo všechno.
To, ovšem neznamená, že by se mi kniha nelíbila. Darcy se čte pořád dobře, ovšem pro mě je to oddechová četba. Nic, co by mi nutně utkvělo v paměti.
Ke konci knihy, kdy se nám odhalil duch za mě celý příběh byl těžko uvěřitelný a o to méně jsem se bála.
A ani koncem Darcy nepřekvapí a jede si ve starých kolejí, což mi možná v tomhle případě, ani nevadilo.
Guy byl sympatická postava a oblíbila jsem si ho.

Jsem každopádně zvědavá na další její knihu a ráda si přečtu další hororovou pohádku, jak ráda říkám

1 28.12.2022

Mám ráda fantasy a kamarádka mi tuto sérii doporučila. Dala jsem na její doporučení a já osobně nelituji. Příběh Al Sorny mě zaujal a jeho charakter mi byl sympatický od začátku až do konce. Celkově se mi četla dobře a nikde jsem se nezasekla, ani se nenutila číst, jako u jiných knížek.
Jsem zvědavá na další díly a zda-li otázky, na které jsem nedostala odpověď mi budou zodpovězeny. Další díly jsou prý už slabší a vím, že v dalších knihách se nevěnuje autor jen Vélinovi, ale dalším dvěma postavám, což mě osobně odrazuje. V prvním dílu ze série Draconis Memoria od toho samého autora mi to spíše překáželo.

V téhle knížce jsem fandila té špatné straně - zaujal mě jeden ze záporáků. Obvykle mám ráda happy end, který bych vyměnila za úplně jiný konec.
Hlavní hrdinka se mi zdála být nesmrtelná, ale na to, že hrdiny ženského pohlaví nemám v oblibě, mi Darbs nijak nepřekážela.
Knížka se mi četla velmi dobře a kdyby bylo více času, zvládla bych to v kratším čase.

1 25.12.2018

Z knihy mám takové rozpačité pocity. Konec mě dokázal naprosto dostat, ale během čtení jsem se přistihla, že se nudím a že občas nevěnuji příběhu tolik pozornosti, kolik bych měla.

Ne, že by svět nebyl zajímavý. Líbilo se mi rozdělení Londýna a schopností. Jen pro mě jiná verze Londýna, respektive ten nápad nebyl nic nového vzhledem k tomu, že jsem četla Temnější tvář magie a tam jde též o několik verzí tohoto města. Přesto jejím fungováním je každý svět jiný.

Chvílemi jsem měla pocit, že se tam nic neděje a hlavní hrdinka mě příliš neoslovila stejně jako další postavy příběhu, kromě dvou; zároveň mě neštvali.
Elliott, který je takový ten typický bad boy, co má svá tajemství a nejen to, že uvnitř je jiný, než se na první pohled zdá. Klišé? Možná, ale já tyhle postavy mám ráda a nemůžu si pomoct. A jeho konec? To se mnou pořádně hnulo a ještě teď to vstřebávám.
Kapitán Fowler byl zajímavá postava, která nedostala podle mě dost prostoru a chtěla jsem o ní vědět více. Tak třeba příště.
A ještě bych řekla, že za zmínku stojí Fyfe. Takový ten dobrý přítel, roztomilá postava v příběhu a svým způsobem trhlá.

Ke konci knihy a s blížím se finále to bylo lepší a měla jsem chuť číst, abych věděla více. A jo, ten konec, hlavně z důvodu Elliota mě prostě dostal. Chci další díl, chci pokračování!!
O to více mě štve, že Mágyně - pokud jsem to dobře pochopila, tak se děje před Opačnem. Momentálně, nemám chuť si přečíst příběh Cassie a uvidím, jestli se ke knize někdy dostanu. Jestli tak, až dostanu pokračování

Závěrem bych řekla, že kniha to má u mě půl napůl. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Pokračování mě určitě nemine, ale v mém žebříčku mám knihy, jenž mě oslovili více.

26.01.2024

První díl této série se mi líbil a po jeho konci jsem byla zvědavá, jaké bude pokračování. Kudy povede cesta Gleba, jenž má neuvěřitelné štěstí a na co sáhne, tak se mu daří. Doufala jsem, že v druhé knize ho to štěstí opustí a Gleb, ač mu sebevíce fandím, bude muset trochu více zabojovat. Glebovo štěstí se ho dál drželo, i díky jistým silám na jeho straně a já opět čekala, kdy se něco pokazí.

Akce tam bylo pro mě celkem málo a když ano, tak se žádné velké drama nekonalo. Ono mít strach o někoho, kdo nemůže ,, zemřít" je těžší. I když těžko říct, jak to bude v budoucnu, neboť Jiný svět se v pozadí postupně mění. Nechci, ale spoilerovat. Vypadá to, ovšem nadějně a chci zjistit, kam tohle povede.

Úseky, kde se do Jiného světa prolínala politika reálného světa mě nebavily, ale neštěstí toho nebylo moc a dalo se to přečkat.

Nechci, aby to znělo, že kniha byla, až tak špatná. Četlo se to samo - až na pár úseků. Styl psaní autora mě baví a být zpět v Jiném světě bylo fajn. Vrátit se ke Glebovi, který je stále stejné sympatický a k dalším známým postavám, či potkat nové postavy bylo příjemné.
Kniha má oddechový nádech a má několik vtipných momentů, kdy jsem se od srdce zasmála a pobavila.
Přesto jsem si nebyla jistá, jestli chci další díl.

Ale ten konec? Autor umí rozhodně nalákat koncem na pokračování. Po tomhle ukončení rozhodně chci vědět, co bude dál. Ať už s hlavním hrdinou, či Jiným světem.

26.01.2024

Tak mám za sebou poslední díl a upřímně jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla. Druhá polovina byla o něco lepší, ale první část se nic moc nedělo a příliš mě to nebavilo. A i když druhá už měla nějakou akci a zvraty, tak byli chvíle, kdy jsem chtěla dojít ke konci a první polovinu bohužel nezachránila.

Neskutečně mě tu štvala Alina a jak postavila autorka její vztah s Malem, kterého jsem si během čtení oblíbila a i on mě dokázal naštvat během čtení. Čekala jsem, že budou o jejich lásku bojovat a nebudou se obracet k sobě zády - ve finále se to za ně vyřešilo vlastně samo a problém kvůli, kterému nemohli být spolu, se vyřešil bez jakékoliv jejich snahy.
A to jsem mohla být ještě ráda, že tam nebyl ještě čtvrtý chlap mezi, kterým by se naše hlavní hrdinka motala.

Druhá polovina byla už mnohem lepší, přesto tam byla pořád Alina a její ,, vztahy", a četlo se to už mnohem lépe. Akce, pár zvratů a konečně Temnyj, který se do té doby objevil asi dvakrát. A i tak mě jako záporná postava nedokázal oslovit a nechápu ono šílenství kolem něj - ale chápu, že mě nemusel zrovna sednout a seriál taky mohl udělat své ( Benovi to tam vážně sluší ).

A konečný souboj.. prostě jsem čekala něco více. Bylo to moc rychlé. Na jednu stranu jsem ráda, jak to dopadlo, protože mi to spravilo trochu tu hořkost z celé knihy, i když chápu, že s koncem budou mít někteří problém.

Svět je zajímavý a když se tam začalo konečně něco dít, tak to bylo dobrý. Našla jsem si cestu i k pár postavám a ve finále to nebylo špatné čtení a rozhodně jsem četla horší.

Jsem zvědavá na Šest vran, které jsou prý mnohem lepší a na další díly. Jen tahle série mi nesedla a třeba Maas mi sedla více

26.04.2023

Anotace Jeskyně zatracených mě zaujala na první přečtení, ale recenze neměla moc kladný ( přesto se tam našlo i vysoké hodnocení ) a tak jsem váhala, zda ji mám kupovat. Takže když byla možnost zakoupit jí zlevněnou jako e-knihu, koupila jsem a nakonec jsem ráda, že jsem se celou dobu zdráhala a ve finále mě to utrpení nestálo moc.

Dobře, až takové utrpení to nebylo a četla jsem i knihy, které jsem odložila, ovšem i Vánice, kterou jsem hodnotila jako zklamání minulého roku, byla záživnější, než Jeskyně zatracených. Problém nebyl ve stylu psaní - protože kdyby ano, vzdala bych to v polovině, jak jsem si nejdříve myslela, ale v atmosféře, která mě nedokázala pohltit. Příběh mě nedokázal vtáhnout a jediné dvě postavy, se kterými jste celý příběh, mě nedokázali zajmout natolik, abych s nimi cítila a našla si k nim vztah. Jejich věčné dohadování mi spíš lezlo na nervy a vývoj jejich vztahu mi připadal zvláštní - možná to bylo, ale způsobeno tím, že jsem příliš nevnímala, jak se čas v knize posouvá a kolik vlastně uplynulo dní.

Chápu, že v knize měla být cítit osamělost hlavní postavy a jak na ni ona samota doléhá, ale já bych tam další postavy uvítala, i kdyby se měl příběh tomu trochu přizpůsobit. Takhle jsem musela číst myšlenkové pochody někoho, kdo mě nezajímal.

A děj v knize to nevylepšil. Ze začátku se stalo něco záhadného, ale oněch tajemných okamžiků, tam příliš nebylo. Šlo jenom o neustálé lezení a popisy toho, jak se naše hlavní hrdinka dostává z jednoho bodu do druhého, přičemž jich tam má několik a vždy se něco pokazí, takže se musí vrátit tam, potom musí jít zase do jiného bodu, ale dostane se úplně někam jinam, až je vlastně tam, odkud se chtěla dostat.

Kolem se pohybuje Tunelář, který se objeví až na konci knihy, v úplném finále. Finále je už takové více akčnější a něco se tam děje, ale mě to nestačilo. Místo, abych čekala se zatajeným dechem, jak hrdinka dopadne, zda přežije, tak jsem si říkala: ,, Tak už konečně zemři, nebo vylez nahoru!
Nestačilo mi, ani vysvětlení, ono rozuzlení příběhu, u kterého bych si měla říct wow.

Přitom nápad nebyl špatný. Stačilo by přidat trochu více zajímavého ekosystému v jeskyni, další postavy, možná trochu více akce a mohlo to být dobrý.
Myslím, že za pár měsíců si na knihu, ani nevzpomenu. Mě kniha nesedla a i když mi nevadí pomalé rozjezdy, jak jsem zvyklá u Kinga, tady mi něco chybělo. Ale třeba se to někomu líbit bude.

Mě to nesedlo ..

26.04.2023

Z knihy mám takové rozpačité pocity. Konec mě dokázal naprosto dostat, ale během čtení jsem se přistihla, že se nudím a že občas nevěnuji příběhu tolik pozornosti, kolik bych měla.

Ne, že by svět nebyl zajímavý. Líbilo se mi rozdělení Londýna a schopností. Jen pro mě jiná verze Londýna, respektive ten nápad nebyl nic nového vzhledem k tomu, že jsem četla Temnější tvář magie a tam jde též o několik verzí tohoto města. Přesto jejím fungováním je každý svět jiný.

Chvílemi jsem měla pocit, že se tam nic neděje a hlavní hrdinka mě příliš neoslovila stejně jako další postavy příběhu, kromě dvou; zároveň mě neštvali.
Elliott, který je takový ten typický bad boy, co má svá tajemství a nejen to, že uvnitř je jiný, než se na první pohled zdá. Klišé? Možná, ale já tyhle postavy mám ráda a nemůžu si pomoct. A jeho konec? To se mnou pořádně hnulo a ještě teď to vstřebávám.
Kapitán Fowler byl zajímavá postava, která nedostala podle mě dost prostoru a chtěla jsem o ní vědět více. Tak třeba příště.
A ještě bych řekla, že za zmínku stojí Fyfe. Takový ten dobrý přítel, roztomilá postava v příběhu a svým způsobem trhlá.

Ke konci knihy a s blížím se finále to bylo lepší a měla jsem chuť číst, abych věděla více. A jo, ten konec, hlavně z důvodu Elliota mě prostě dostal. Chci další díl, chci pokračování!!
O to více mě štve, že Mágyně - pokud jsem to dobře pochopila, tak se děje před Opačnem. Momentálně, nemám chuť si přečíst příběh Cassie a uvidím, jestli se ke knize někdy dostanu. Jestli tak, až dostanu pokračování

Závěrem bych řekla, že kniha to má u mě půl napůl. Jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Pokračování mě určitě nemine, ale v mém žebříčku mám knihy, jenž mě oslovili více.

26.04.2023

(SPOILER) Pořádně nevím, co ke knížce napsat, abych se neopakovala. Přece jen se jedná o jednu spisovatelku a její styl psaní se nemění. Atmosféra nebyla špatná, ale nedokázala mě vyděsit.
Konečný zvrat jsem tušila už za půlkou knihy, tudíž mě konec nijak nepřekvapil. Na druhou stranu jsem s tímhle zakončením neměla problém, jako v předchozí knize.
Co podle mě táhlo knihu byla postava Lukase. Vůbec by mi nevadilo, kdyby byl v knize více. Jedna z těch pro mě zapamatovatelných postav. Hlavní hrdinky byly sympatické, ale nedokázali si mě získat, jako skeptický Lukas.

SPOILER
A konečně nějaká mrtvola! ( Nepočítám samozřejmě duchy ). Asi bych nebyla smířená s mrtvolou na mé zahradě, jako hlavní postavy, ale aspoň někdo umřel . Ač šlo o postavu, kterou by čtenář neměl mít rád.
Pokud si dobře pamatuji, tak jsme společně spočítali dva mrtvé v knize. Ani jedna kladná postava, ale co, každá se počítá! :)
Ač ode mě tohle zní trochu zvláštně. Já, která má ráda dobré konce a těžce nese smrt postav.
KONEC SPOILERU

Shrnutí. Nejsem zklamaná, ani nadšená. Dostala jsem, co jsem očekávala a dokázala jsem odhadnout konec, ale knihu hodnotím dobře.
Střed mezi ostatními knihami.

28.12.2022

(SPOILER) Styl psaní Ryana mi sedl už od jeho Písně krve a zde tomu nebylo jinak. Ráda jsem se ponořila do jeho světa draků. V druhém díle jsem doufala, že postavení draků se trochu změní a nebudou to jen bytosti využívány pro krev. To se nestalo, tak jsem zvědavá na poslední díl.
Z postav můj favorit zůstal jednoznačně Clay. Jeho dobrodružná cesta mě baví a on má nejblíže k tomu, aby hleděl na draky trochu jinak, než jako na zdroj síly.
Lizanne mi nevadila, ani předtím a Hillemore pro mě v druhém díle byl o něco sympatičtější. Jediný, kdo mě tam z postav nebavil, byl Sirus. ( MOŽNÝ SPOILER ) Jeho linku bych si odpustila, i když pohled na druhou stranu barikády nebyl zlý.

28.12.2022

Druhý díl se mi opět líbil - zpětně je ze všech nejslabší a dala bych mu 3,5 hvězdičky, kdyby to šlo. Ráda jsem se znovu ponořila do tohoto světa a prožívala příběh Cel. Během celého příběhu si udržela mé sympatie a doufám, že to tak vydrží i dál.
Příběh možná může být pro někoho pomalejší, ale mě osobně to nepřišlo, ale co většinou někomu připadá pomalé, tak já to vnímám jinak.
V příběhu mi bylo potvrzeno něco, co jsem si myslela už v prvním dílu a to mě potěšilo, ale zároveň mě dokázal příběh překvapit. A po konci jsem chtěla číst dál.
V knize jsem ohledně postav nezměnila své priority. Chaol zůstává nadále má oblíbená postava a bylo mi ho v jedné části líto. Mohl si zato na jednu stranu sám a chápala jsem, z jakého důvodu se do této situace dostal, ale i tak jsem nebyla s tím spokojená.
Dorian jako postava je taky fine a jsem zvědavá, jak bude jeho příběh pokračovat.
Koho jsem si oblíbila, nebo z něj byla nadšená, bylo klepadlo . Někomu tak nesedlo, ale já si jeho části prostě užila a oblíbila si ho.
Minule jsem se obávala milostného trojúhelníku. A za mě je to zatím v pořádku. Je tam náznak, ale nic, co by bylo podle mě na sílu.

Jsem spokojená. Knihu jsem četla s chutí, bavila mě a i když mě autorka vývojem příběhu někdy naštvala, chci vědět, co bude dál a jak tento příběh dopadne.

28.12.2022

Mé nadšení s třetím dílem vzrostlo ještě více. Akce, zde bylo více, než ve druhém díle, který ač byl skvělý, se řadí ze všech třech knih na poslední místo. Jediné, co mě v této knize mrzelo byla nepřítomnost klepadla a já doufám, že se s ním ještě v dalších dílech setkáme.

Od začátku až do konce to byla jízda a já napjatě čekala, jak dopadnou mé oblíbené postavy - zejména Chaol, který se ocitl na tenkém ledě. Byl v situaci, kterou jsem mu vůbec nezáviděla. Má oblíbená postava zůstává stále ️.
Koho jsem, zde opravdu litovala, byl Dorian. Ten konec? Ten mi naprosto vyrazil dech a nějakou dobu jsem ho vstřebávala.
Vážně jsem zvědavá, jak příběh bude dál pokračovat a jaké osudy si autorka pro postavy přichystá.
Cel si drží stále mé sympatie a v momentech, kdy nebyla ta nejsilnější se mi líbila asi nejvíce.
Koho jsem si zamilovala, stejně jako Chaola, je Rowan ( v knize Jeřáb, ale Rowan prostě zní líp ). Části s ním jsem si užívala na 100% a vážně toužila být na místě hlavní hrdinky.
Potěšila mě přítomnost wyvernů a jsem velmi zvědavá na vývoj postavy Manon, o které nevím, co si mám pořád ještě myslet. Ona sama mě zaujala a prostě draci ️.
Kdo mě až tak nezaujal, byl Aedion. Nevím přesně proč, ale nějak jsem si k němu nedokázala najít cestu. Ač patří mezi ty chladné postavy, které mám ráda, tak si ke mě nenašel cestu. Oceňuji jeho oddanost a rozhodně to není špatná postava, ale asi bych se bez něj obešla.
hodně dlouho jsem nesnášela zápornou postavu tak, jako krále. A dlouho jsem nebyla nadšená z postav jako jsou Chaol a Rowan ️ Jako jsem v prvním díle byla nadšená z rozhovorů mezi Cel a Chaolem, v této knize jsem si užívala Cel a Rowana a jejich debaty.

Kniha se mi četla dobře. Styl psaní autora mi vyhovuje a těším se na jeho sérii Stín krkavce, ze které jsem četla zatím první díl a ten byl rozhodně lepší, než tato jeho série. I tak jsem si Draconis Memoria užila, až na pár částí.

A to části ze Sirusem. Ale i on měl ve svém příběhu místo a byl pro závěr důležitý. Nečetla jsem jeho části s takovým nadšením a občas se musela do čtení nutit. I tak jsem doufala, že to dopadne s ním trochu jinak.

Hillemore, který mě v prvním díle nebavil a od druhého dílu jsem si k němu našla cestu společně s Lizanne jsou dobré postavy a čtení jejich linek mě bavilo.

Kdo mě v knize bavil a táhnul mi celý příběh, byl Clay. Bavila mě jeho povaha, jeho příběh a vývoj vztahu vůči draggům. Sice jsem v jedné části nepochopila jedno určité rozhodnutí a nečekala jsem takový vývoj, nebo spíš jsem doufala, že na stranu lidí se ještě někdo přidá - nechci spoilerovat. A někde jsem četla, že jeho výprava neměla žádný význam, ale podle mě měla. I tato výprava ve finále měla dopad a to na celý svět a systém v něm.

V samotném konci jsem se dočkala toho, v co jsem po celou dobu série doufala ️.
Bylo tam i pár úmrtí, kterých mi bylo líto a minimálně jedna postava se dočkala konce, kterého jsem nechtěla.

Chápu, že tahle série nebude pro každého a že Stín krkavce je lepší, ale jistě se najdou lidi, co ocení tento svět a především draky.

28.12.2022