Carolxc komentáře u knih
(SPOILER) Tento díl byl jízda do začátku až do samotného konce a moc jsem si ho užila. Příběh se posouvá dál a odhalil pár nečekaných překvapení, které jsem nečekala. Něco jsem i odhadla ač tak z půlky. Jedna příběhová linka se uzavřela a dotyčnému jsem to ze srdce přála.
Ve finále jsem se bála i o pár postav, zejména o jednu, s kterou to dopadlo dobře, i špatně ️
Co mě tu trochu štvalo bylo to, že si Chaol s Cel nedokázali normálně promluvit a chovali se k sobě, jak se chovali. Chaola mi to určitě nezprotivilo a chápala jsem ho, stejně jako Cel - ač ta její tvrdohlavost mě někdy vážně štve.
Dorian v tomto díle moc prostoru neměl z pochopitelného důvodu.
SPOILER: Jsem ráda, že se na konci vrátil a může to být ten Dorian, kterého známe. KONEC SPOILERU
Manon, skvělá linka a velmi mě bavila. Líbí se mi, kam se její příběh vyvíjí a byl tu jeden náznak, na který se těším. Ta část s Asterin, kde se Manon svěřila byla za mě velmi silná chvilka. Doufám, že Manon v této cestě bude pokračovat.
A Rowan. Nemohla jsem se dočkat, až se v příběhu objeví a užívala jsem si každou chvíli s nim.
(SPOILER) Bylo mi doporučeno, abych knihu přečetla nejlépe před třetím dílem skleněného trůnu - já to zvládla, až po čtvrtém díle a jsem ráda ( momentálně probíhá SČ pátého dílu). Upřímně, moc se mi do knihy nechtěli, neboť jsem tušila, kam ta kniha směřuje a jak bude končit ve chvíli, kdy se tam objevilo určité jméno.
Jsem emotivní člověk a všechno prožívám, tudíž vždy těžce nesu emotivní chvíle, zejména pokud jde o mou oblíbenou postavu.
Teď upozorňuji na možné spoilery pro ty, kteří nečetli Skleněný trůn a mají to v plánu, přeskočte to!! SPOILER
Sama jsem si oblíbila téměř hned a nevím, jestli mi pomohlo srovnat se s jeho smrtí, ačkoliv jsem o ní věděla. Nechtělo se mi dojít konce a na konci jsem řvala, jako želva. Jistá věta dostala úplně jiný význam a hloubku a já soucítila s Cel. Těžce se mi četli stránky.
Štvalo mě, že Cel tak hloupě věřila Arobynnovi a byla hluchá vůči slovům Wesleyho a jednomu ze strážců jistého člověka, kterého měla zabít.
KONEC SPOILERU
V tomto dílu mě štvala hlavní hrdinka. Cel mi jinak v ostatních dílech nevadí, ale zde mi hrála na nervy svou rozmazleností, naivitou a hlavně tvrdohlavostí. Chápu, že Cel tu byla jiná a v dalších dílech a možná i právě, díky těmto událostem se dost změnila. Každopádně v tomto období bych jí nafackovala.
Příběhy se mi líbili a za mě asi nejlepší část v Rudých píscích.
Poslední příběh mě zcela rozložil. Musela jsem to vstřebat a ač to bylo svým způsobem krásný, i tak bych si přála jiný konec.
A já jen doufám, že mě další díly Skleněného trůnu nedostanou tak, jako tento díl. Neznamená to, že jsem s tímto dílem nespokojená a jsem ráda, že jsem se překonala a dočetla jsem tyto povídky, až dokonce. Jen ten konec byl poněkud trochu rozmazaný.
Maas mě opět nezklamala. Po Říši bouří tento díl se nese v klidnějším tempu a nemá to, až takový spád, ale mě osobně to nevadilo. V Královně stínů Chaol nedostal podle mě dost prostoru a v Říši bouří se neobjevil vůbec, takže jsem dostala konečně, co jsem chtěla - Chaola ️️.
Ten se choval vzhledem k jeho situaci pochopitelně - sama nedokážu odhadnout, jak bych se chovala na jeho místě.
Nesryn mě ze začátku nebavila a její příběhová linka mě zdržovala od Chaola, ale později mě Rukhinové začali bavit a i její linka přinesla důležitou informaci. Bylo mi jasné od začátku, jak se to tam vyvine ohledně vztahů a jak to mezi nimi skončí, i tak mi to nevzalo zážitek z knihy.
Co mě bilo do očí byla jakási osudovost v knize a takové to, že každý si najde ten svůj protějšek, přičemž stačí první setkání s dvojice už ví, že ten druhý je ten pravý. Ale asi ze mě mluví závist
Ale člověk jim to přeje, hlavně Chaolovi jsem přála, že si někoho našel, když to s Cel nevyšlo.
Pokud jde o Yrene - skvělá postava, ale za mě nebyla úplně výrazná, ač jsem zvědavá, kam její cesta povede a její spojení s Chaolem ve finále mi přišlo zajímavé.
Co se mi líbila byla země, kde se naši hlavní hrdinové ocitli. Nechtěla bych být asi členem královské rodiny, ale jinak se mi prostředí a chování královské rodiny ke svým podaným líbilo.
A dobře jsem odhadla i úhlavního nepřítele, což mi udělalo radost
Tento díl hodnotím kladně a bavil mě. Dostala jsem přesně, co jsem chtěla, ač tam pár věcí lehce drhlo. Těším se na poslední díl a vyvrcholení celé této série. Zvlášť po Říši bouří.
Jsem z tohohle dílu trochu rozpačitá. Na jednu stranu se kniha četla dobře a autorčin styl psaní mě baví. Na druhou stranu je znát, že tento díl je výplňový a kdyby to autorka stáhla na dva s tím, že budou o něco více stránek, tak by mi to nevadilo.
Ne, že by v knize nebyla nějaká akce, ale většinou se, zde zabýváme hádkami a měla jsem pocit, že se tam nic neděje. Temnyj tam má méně prostoru a je na začátku knihy a až na samotném konci - pokud nepočítám ještě pár objevení, které nebudu spoilerovat.
Alina, jak mi v prvním díle nevadila, a dokázala jsem jí ignorovat, tak mě ke konci začala lézt trochu na nervy.
Mala bych taky v jednu chvíli propleskla, ale ani tak nepřestal být má oblíbená postava a v jeho případě to dokážu skousnout - oblíbeným postavám odpustím ledacos.
Další postavou, která mi padla do oka jeho humorem byl Nikolai, i když s jeho osobou bych v reálu asi nevydržela, ani pár vteřin
No a Asparágus - ano, @marketa_kom_books , vím, že se tak nejmenuje, ale už mu tohle jméno zůstane, se taky ukázal, i když to už tak nevypadalo a co k němu dodat. Tohohle chlapa nechcete mít v blízkosti
A finále, kde se už něco dělo. Čekala jsem, že to dopadne trochu jinak a i když vím, že by mě ten očekávaný konec štval, asi by to bylo pro příběh zajímavější.
No, druhý díl za mě byl slabší. Nemusela jsem se do čtení nutit, což je jedno velké plus. Zdlouhavým hádkám v knihách nefandím a nemám ráda milostné trojúhelníky, natož mnohoúhelníky. Což je zase pro knihu mínus.
Tuto knihu jsem měla na seznamu přání, které chci koupit, ale vždy měla přednost jiná, takže když jsem měla tu možnost ji získat a přečíst, neváhala jsem.
A nelituji. Kniha mě bavila od samého začátku až do konce a příběh mě zcela pohltil. Konec byl správně napínavý a nedokázala jsem přestat číst. Autorka mě ve finále překvapila a takový konec jsem nečekala.
Z postav jsem si nejvíce oblíbila Kardena, o kterém by mi nevadila celá kniha i vzhledem k tomu, čím se živí a setkání s dalšími bytostmi bych si užila. Ženské postavy mi byly v knize sympatické a myslím, že budou jedny z těch, které si budu pamatovat. Kdo mi trochu občas lezl na nervy byl Jael, ale nic co bych nepřežila. Celá skupina měla skvělou dynamiku.
Svět mě bavil a přála bych si vědět o něm více, potkat více bytostí - sama autorka se inspirovala naší mýtickou historii a mě to bavilo. S tím souvisí i jedna malá výtka a to, že bych si přála právě více z tohoto světa a nevadilo by mi, kdyby kniha byla delší a já se mohla více dozvědět i o postavách.
Těším se na volné pokračování. Tuhle knížku zařadím mezi ty nejlepší, co jsem tenhle rok četla a jsem spokojená
Abych začala něčím kladným, tak je to čtivost - autorův styl psaní mi nevadil. Četlo se to dobře, ačkoliv bych řekla, že jsou autoři, kteří píší zajímavěji.
Autor udržel sice mou pozornost natolik, abych došla, až dokonce, ale s koncem knihy nemám nutkání koupit nový díl. Nevím, jestli ony záhadné bytosti tam venku jsou tím dostatečným důvodem pro pokračování v příběhu, abych zjistila v dalších dílech, co jsou zač. Asi bych chtěla více setkáních s nimi, než se mi dostalo.
Celá kniha neměla to správné napětí, ani spád, natož děsivé momenty.
I když mě jen tak žádná kniha nedokáže vyděsit. Vánice mě nedokázala, ani znepokojit.
Asi jedna postava z celé knihy mě dokázala zaujmout natolik, aby mě zajímal její osud, ale je to dost málo, abych pokračovala.
Teď možná zaběhnu trochu do spoilerů, ale ve zkratce mi v knize vadilo hlavně to, že autor prozrazoval děj předem.
A jak jsem uvedla v předchozích slovech, největší problém pro mě byl ten, že autor Vám předem prozradí děj knihy. I v případě, kdybyste si nepřečetli anotaci, hlavní hrdina Vám toho prozradí dost dopředu a tím Vám vezme právě ten moment překvapení a pokud jde o smrt postavy, tak je to už problém. Já to tak vnímala a bohužel pro mě to byla celkem velká překážka. A když přišlo na smrt postavy, tak mi to bylo jedno a to, že já většinou smrt postav prožívám.
Třeba se ke mě další díl nějak dostane, ale to, jestli chci s touto sérií pokračovat, si musím ještě rozmyslet. Nebyla to špatná kniha. Mám knihy, které jsem nedočetla, což se u Vánice nestalo. Jen jsem nebyla do příběhu tolik ponořená, abych na jejím konci byla nadšená a řekla si wow a já chci další díl! Nechala mě chladnou stejně jako mrazivé počasí, jenž provází čtenáře knihou.