čef komentáře u knih
Další pěkná detektivka z našich dějin. Opět tak nějak nejde o to kdo, co provedl, ale jaké byly poměry v době královského písaře Jiřího Adama z Dobronína. Zajímavé, jak byla uplatňována soudní a výkonná pravomoc místních radnic. Nikomu už není třeba tuto knihu doporučovat – nadšené čtenáře knihy pana Vondrušky už jistě mají.
Pro mne je velkým tajemstvím, jak zamaskovat možná celkem zajímavé příběhy party lidí do takového bahna slov. Proto je samozřejmě nutná velká vynalézavost při splétání banálních i jiných zápletek, časoprostorové skoky jsou jistě povinné. Také postavy musí být určitě od naprostých blbců až po blbce pouze průměrné s nepochopitelným jednáním. No, takže abych se styděl - patřím do menšiny těch čtenářů, pro které byla četba tohoto veledíla ryzím utrpením. Autorka u mne skončila, nadšených čtenářů má již dost.
Hodně z popisovaných míst jsem také navštívil, mnoho událostí jsem znal z jiných zdrojů, avšak přesto se mi ta kniha moc líbila. Text je dost vtipný na to, aby se člověk při čtení stále pochechtával. Zajímavá jsou také setkání s různými člobrdy, mně se nejvíc líbila story s Konkolskim. Hezký cestopis, o tom nemůže být pochybnost!
Motivační kniha pro nás lenochy a teplotně rozmazlené lidičky. Dýchej zm*de, ledovou vodu na tebe a hlavně si to užij! To je tak asi všechno, co zde můžete najít a je to skutečně vrcholně inspirativní – hned jsem se rozdýchal a mazal pod studenou sprchu (katastrofa - málem jsem se složil). Také jsem si hned stáhnul appku a zjistil jsem, že to může být i docela pěkný byznys, ale přeji mu to – jeho mise se naplňuje a u mě nalezl dalšího věrozvěsta.
Opravdu je zde inspirace jinými spisovateli píšícími módní thrillery. Víme tedy předem co čekat: čtivý, spletitý, hodně nepravděpodobný příběh s mnoha zvraty, tajemstvím a mysteriózními triky. Bohužel na druhé straně možná chybí nějaké časové neb místní zakotvení, snad jenom darknet se svými hnusárnami, může poskytnout nějaký zajímavější plán, ale i na to je tato kostřička vyprávění masem málo obalená.
I takové se vám mohou zdát sny jako je děj této knihy, obzvláště pokud si před spaním přečtete něco z Homéra nebo Vojtěcha Zamarovského. Autor probudil všechny starořecké příšery a poslal je bojovat se Sigmou do apokalyptického boje. Svět bude nebo nebude zachráněn? Neprozradím, ale jedna věc je jistá - rozhodně si oprášíte znalosti historie starověkého Řecka, Turecka a Maroka.
Opravdu jsem zde našel víc, než po čem jsem pátral. Český autor pod anglickým pseudonymem zde toho zapracoval opravdu hodně – klimatickou diskusi, HAARP, SuperDARN, Žižkovskou věž, jihoamerickou džungli i s Indiány, tajným městem a draky, latinské citáty, šílené lidičky, čadské padouchy, české neprůstřelné hrdiny, přestřelky, temnou hmotu, ozónovou díru, ohrožení světa a ještě mnohem, mnohem více. No nekup to!
Už jenom ten název nepoberu. O tragickém osudu se totiž podle mne nic moc nedozvíme, zato kolosálního opěvování nesmrtelné spisovatelky je zde opravdu hodně. Také je zde mnoho o tom, jaká to byla dokonalá umělkyně, žena a znalkyně života manželských a jiných párů. Nic proti tomu, na můj vkus je to sice trochu upírské, ale když ono je zde asi mraky obdivovatelek, které si rády popláčou, i když jim k tomu tato kniha vlastně nedá vůbec šanci.
Klasický dobrodružný příběh střižený hodně silnou romantikou a vyšperkovaný dostatkem sexuálních scén. Ovšem scény bojové na suchu i na moři mají samozřejmě přednost, Courtneyovi bojují o život, ne vždy však zcela úspěšně. Na to je v Jižní Africe příliš mnoho zločinných „sýrových hlav“, ale alespoň máme s kým bojovat i v následujících mnoha stejně pěkných dílech.
Opravdu se tato hrůza nedá číst, pokud si čtenář hodlá zachovat trochu rozumu. Děsivé scény jsou strašně vyčerpávající a nepřestavitelně surové. Oběť je naprosto bezmocná a mučitelé hodně hnusní a pod vedením opravdové bláznivé příšery. Není zde naprosto nic, co by dalo čtenáři trochu naděje. Nečtěte to, budete znechuceni jako já!
Anorexie je strašné psychické onemocnění a je s podivem, že autorka po tom všem dokáže vše tak jasně popsat. Pochopit to však naštěstí nemohu, podivuhodné pohnutí mysli a všelijaké její zákruty mne zatím nepostihlo. Autorku ale jistě lituji a přeji jí mnoho zdraví a literárních úspěchů.
Shakespeare to jistě není, ale to žádný z čtenářů pana Morella snad neočekává, jinak by byl trpce zklamán. My, co máme autora rádi, víme, co očekávat, řežbu od začátku do konce, jenom sem tam nějaké to filosofické zadumání nebo lásky zpěv. Některá dílka jsou slabšího druhu, ale tento to rozhodně není. Patří jistě k tomu z jeho nejlepších, alespoň tedy podle mne.
Příběhy rodin, které u nás prošly minulé století a došly až do dneška, jsou vždy zajímavé. Navazují tak nějak na normální lidské vyprávění o osudech bližních a tak je rádi čteme, i když mnohdy nic příliš až ta atraktivního neobsahují. Taková je i tato kniha, nostalgické vyprávění o minulých těžkých dobách a těžkých rozhodnutí, které mnoho lidí muselo udělat. Pro mne o to zajímavější, že jsem v oblasti a době vyprávění sám žil.
Čtyři krásné povídky a jedna mysteriózní pohádka, tak to hodnotím já. Všechno povedeně přímočaré bez zbytečného balastu slov. Autor jako vždy dokázal široké znalosti různých dob, událostí a míst. Velmi dobrá medicína po přečtení většiny současných románů o ničem.
Nechválím tak jako předcházející díly této jinak opravdu skvělé série oddělení Q. Příběh byl podle mne přetížen vedlejšími motivy a i ty, které patřily k hlavnímu proudu, byly až zbytečně rozvláčné. Akcí zde bylo dostatek, Morek zase bojuje s blbci v policii i se svými vztahy se ženami, Rose je odvázaná a Asad vtipný a důvtipný jako vždy, jen je toho tak nějak moc. Ale snad lepší než málo, ne?
Opravdu originální kniha jak vlastním příběhem, tak jeho stavbou. Hlavně však nenudí a zacyklený příběh vypráví tak, že je čtenář stále upoután třeba detaily ze života slepců nebo úlety ezoteriků. Děj se hrne plným proudem a voda stoupá…
Tak jako i v dalších dílech této série se i zde věnuje tak 100 stránek tomu, co a jak se připravuje, jí a chutná, a také sáhodlouhému předávání informací mezi účastníky děje. Než si všichni všechno vypovídají je přes polovinu knihy pryč a čtenář už se začíná těšit, na nějaký akčnější děj. Nakonec naštěstí příběh kulminuje, překvapením není konce a tak snad zase dobrý. Vesnička Three pines se však touto zápletkou už pomalu dostává do říše pohádek, o tom nemůže být pochyb.
Švédy máme za uzavřené a málomluvné. Tato kniha jakoby to potvrzovala. Chlapík žijící sám se zvířátky na ostrově má však jiné problémy, hlavně se svým předchozím životem a ženami, kterým ublížil. Hluboký psychologický román, který znovu potvrzuje, že žádné předsudky a generalizace o národech neplatí a každý jednotlivec je jinak nenormální a praštěný. Možná, že tato kniha je stopou pro ty, kteří chtějí „ než umřou, zjistit, proč vlastně žili“.
V podžánru krimithrillerů s hodně zlým a geniálním zločincem, který si s detektivy jen pohrává, je pan Carter jistě mistrem. Jeho popisy krvavých skutků jsou hodně barvité až k blití. V této knize se rozvášnil nad popisy výbuchů, jako i v jiných jeho knihách nechybí hnusné popisy vražedných scén a také, co se děje v mozku obětí, když jsou dušeni apod. Nikdy ovšem nezapomene si něco nechat na příště. Vyprávění je to jistě dokonale zvládnuté, ale námětově to určitě všichni nevezmou a nic jim vcelku neuteče.
Jestli něco nemám v knihách rád, tak je to čarování. Zde mi to však kupodivu nevadí, protože se kouzlení omezuje na neškodný rej, který má jen psychologické a tedy nikolivěk prvotně materiální důsledky. Příběh je to tajemný, o to nic, ale postavy pomatenců a jejich činy se zdají dostatečně reálné zejména jejich misogynní chování k mladé policistce. Takže jsem si napnutě početl a jsem si jist, že takových jako já bude opravdu hodně.