cérka komentáře u knih
Má první kniha od Agathy Christie ( filmů jsem viděla nespočet a představitel Poirota, David Suchet je prostě dokonalý a nepřekonatelný).
Samozřejmě jsem vraha neuhodla, i mě Agatha dokázala skvěle ošálit, a já až do poslední chvíle podezírala úplně někoho jiného.
Přiznám se, že mě v textu zaujalo pár přirovnání: " měla cílevědomě zlaté vlasy " mě ještě pobavily, ale " kopuleté fotografie" mi v hlavě vrtají pořád (že by letité).
Děkuji Klubu milovníků knih, který mě donutil přečíst si konečně knihu od královny detektivek a díky němuž mám i další splněnou výzvu!
Knihu jsem dočetla před pár dny a stále o ní přemýšlím. Nemůžu se v žádném případě srovnávat s historiky a znalci. Mám jen ráda historii, obzvláště tu českou. Na zámku Konopiště jsem vyslechla obě verze vyprávění (měli jsme štěstí na průvodkyni a dost času na všechny prohlídkové okruhy), snad tady si paní Žofie s Františkem získali mé prví sympatie, srdce a zájem o jejich příběh.
I po letech je mi nesmírně líto tragického konce jejich životů, lásky, promarněné snahy něco změnit a dokázat, ale hlavně jejich dětí.
Necítím se na hodnocení odborné kvality této knihy, mně se ovšem četla dobře a o většině informací v ní obsažených jsem už "někde" slyšela či četla.
Nejsme ani zastánce monarchie, jen se domnívám, že pokud Vám něco patří a máte k dané věci vztah, komu ji předat, děláte vše proto, abyste danou věc předali jen v té nejlepší kvalitě a hodnotě.
Nevím proč, ale při četbě mi několikrát sklouzla myšlenka na princeznu Dianu a všechny konspirační teorie o jejím životě a smrti.
Čest jejich památce, všem obětem 1. světové války a jejím sirotkům!
Pošušňáníčko, krásná historická oddechovka! Už se moc těším na pokračování, cítím minimálně jednu svatbu a dvoje křtiny.
K této knize jsem se dostala díky výbornému druhému dílu a i nyní musím jen chválit! Při čtení jsem se nejen já, ale i můj muž, skvěle bavila a kochala se nádhernými výhledy do vzdálených krajin a snů. Pane Martine máte úžasný dar! Dokážete si nejen plnit sny, ale i o nich poutavě a s humorem napsat. Přeji hodně zdaru při dalších cestách!
Já osobně hodnotím knihu mezi 2 až 3 hvězdičkami, ale čtenáři, kteří mají rádi romantiku s happyendem budou knihou nadšeni. Pro mě byl příběh až moc jednoduchý a předvídatelný.
Tak a jsem na konci knihy a potažmo celé série (i když po rozpačitém konci se nabízí volné pokračování).
Celou sérii hodnotím velmi pozitivně, opravdu mě bavila! Jen jsem měla počkat až autor dopíše všechny díly. Velké časové prodlevy mezi vydáváním knížek a délka ságy způsobily, že jsem vždy 1/3 knihy vzpomínala kdo je kdo a k jaké rodové linii jej mám vlastně přiřadit. Ani sedmé pokračování nebylo výjimkou a tak jsem si pořádně užila až 2/3 knihy a doslova ji "hltala" očima a četla kde se dalo.
Závěr, 3/3, na mě byla moc bouřlivá a krvavá. Rozepří, šarvátek a vzbouření na mě bylo už moc. Začala jsem se v ději ztrácet, přeskakovat odstavce a navíc mi téměř všechny oblíbené postavy zemřely. Chápu, že po tak dlouhé době má i samotný autor problém co s nimi :-).
Na druhou stranu, velký obdiv a poděkování autorovi. S těžkým tématem se opravdu popral se ctí. Sice se jedná o beletrii, ale i tak jsem lépe pochopila jednu důležitou éru našich dějin! (jen těmi vykasanými suknicemi a rozvášněnými šedesátníky si celkem nejsem jistá :-) )
Asi sama sebe překvapuji, ale naproti očekávání se mi kniha četla opravdu dobře. Samotný příběh mě nejen zaujal a přinutil k celkem vysokému hodnocení, ale nakonec jsem vzala na milost i hlavní hrdinku Denisu. Uznávám, dětství neměla vůbec lehké, ale už při jeho popisu mě zarážela spousta věcí. Nemůžu pochopit, že prarodiče jen tak přihlížejí neúnosnému životu svých vnoučat, která nemají co jíst, otcem jsou pouze bity a to hlava nehlava, matka se o ně v podstatě nestará? Babička je v tomto prostředí nechá?
V dospělosti hlavní aktérky najednou střih v milující a pečující rodiče a prarodiče?
Příběh pokročí do dalšího dějství a hrdinka se diví a já s ní:
Jako "hosteska" si vezmu svého klienta, vím, že 99% Japonců navštěvuje podobné podniky a přesto se divím, že manžel ve svých zvycích pokračuje? Miluji svou novou zemi, toužím se státi tou nejlepší japonskou manželkou, ale přesto porušuji všechna zavedená pravidla a jsem překvapená, že to nefunguje?...
No já byla taky překvapená! Naivitou jinak celkem inteligentní, cílevědomé a pracovité ženy.
Nevím zda se mi poštěstí navštívit tuto pozoruhodnou zemi, jejíž samotný popis je v této knize dokonalý, ale díky této knize mám o ní a lidech v ní žijících trochu lepší představu.
V anotaci knihy se píše, že se jedná o jeden z nejkrásnějších italských románů a mně nezbývá nic jiného něž souhlasit. Ještě teď se zmítám ve změti pocitů, které ve mě tato kniha vyvolává. Samotná četba mě zavála do Pagnolovi venkovské krajiny, tam kde zjistíte Jak voní tymián a zároveň drsná povaha rodičů vzpomínku na Madonu z hor od Elise Valmorbida. Asi jsem našla svou knižní lásku. Doporučuji!
Ach jo, opravdu nevím proč se neustále snažím rozšiřovat si své obzory! A tady tomu nebylo jinak, má touha po poznání mě dovedla až k této knize. Nápad zajet do Německa, objet a navštívit nejen uprchlické tábory, ale i představitele pravice i levice mi přišel naprosto geniální. Zpracování daného tématu už ne. Nedozvěděla jsem se vůbec nic nového! Ano, dávno už vím, že (nejen) v Německu pomalu vymíráme, zatímco východní země spolu s Afrikou nemají s porodností žádný problém. A že nás právě jen tito uprchlíci/dělníci mohou zachránit. Rozepisovat se o tom co se tito lidé ve své vlasti naučili by zabralo spoustu času, stránek a lítosti. Dokonce je mi líto i Německého národa. Snaha odčinit hříchy spáchané za druhé světové války vede jen a zase k milionům nešťastných lidí a v neposlední řadě islamizaci Evropy. Doma je doma!!! Pomáhejme druhým, ale v jejich vlasti, přestaňme se konečně vměšovat do života druhých národů (jak jsme dopadli my v roce 1938, 1968!) a vzpomeňme si na své předky, kteří tak urputně bránili svou rodinu, vlast, kulturu a náboženství!!!
Ps. Finanční částky, které uprchlíci nejen v Německu pobírají jsou velkou motivací k emigraci.
Přiznám se, naprosto netuším jak mám tuto knihu hodnotit. Nemůžu říct, že by kniha nebyla zajímavá, spíše bych ji doporučila jako povinnou četbu pro ženy toužící vdát se za cizince z jiného kontinentu. A tady je možná v mém případě zakopaný pes, nevěřím, že se muž dokáže naprosto odpoutat od své rodiny, zvyků a tradic. Domnívám se, že vždy začne tesknit po tom co nemá, po své vlasti, kultuře, náboženství.
Natálie mě nejvíc zklamala jako matka. Matka, která upřednostnila své vlastní štěstí na úkor svého malého dítěte! Pokud bych tedy hodnotila tuto část, Natálie by ode mne dostala 0 bodů.
Nakonec jsem se rozhodla dát hvězdičky tři. Jsou za odvahu vyjít s kůží na trh, poodhalit trochu kouzlo lásky a odpuštění a přiznání si pravdy jak moc jsme druhým ublížili.
Neobyčejným smyslem pro humor a zvládáním obtížných situací si mě autor naprosto získal. I když jsem se zapřisáhla, že pod stan už nikdy,mám opět obrovskou chuť okamžitě do hor vyrazit. S tvrzením, že pokud se chcete ve stanu vyspat, musíte nejdříve sníst všechny psy v okolí se ztotožňuji. Já osobně bych musela ještě sníst i některé chrápající západní turisty. Oceňuji nádherné fotografie a literární vsuvky na téma historie a hory. Ani ve snu by mě totiž nenapadlo, že Jan Žiška z Trocnova byl tak vášnivý trekař a milovník prvovýstupů :-)
Knížku jsem přečetla za jediný den. U některých kapitol jsem se opravdu hodně nasmála, u některých už tolik ne, ale vůbec mi to nevadilo! Kniha mě bavila a já si u ní skvěle odpočinula, přivedla svou mysl na jiné myšlenky a s tímto pocitem ji budu doporučovat dalším čtenářům :-)
Svými ilustracemi, mimochodem velmi zdařilými, mi trochu připomněla knihu P.S. Ani Geislerové.
Autorčin blog neznám, ale to lehce napravím :-).
Četba této knihy byla pro mě jedno velké trápení. Příběh je plný neuvěřitelných náhod, činů a setkání, úplná pohádka. Lukas vždy ze všeho vyvázl, žádné zranění pro něj nebylo smrtelným, dokonce i mor se mu vždy vyhl a to s ním byl každý den v kontaktu! Na každém kroku známé, všude vítán a když se to tak vezme, peníze ke studiu taky nejsou potřeba.... Samotné provádění císařského řezu na přelomu 15 a 16 století? Brnkačka, žádná anestezie, žádná desinfekce, žádná inkvizice.... A tak bych mohla pokračovat do sladkého konce, kdy zazvonil zvonec a konečně, v mém případě opravdu konečně, přišel konec.
Mám ráda historické romány a i když se tady jedná o autobiografickou knihu Cecilie Sternbergové, kniha se četla báječně, jako román.
V době kdy kniha vznikala, byly autorčiny vzpomínky již obroušené časem a tak se čtenáři může zdát, že se zase nic tak hrozného nestalo. Opak je pravdou, pokud si člověk uvědomí, jak hrozné je již jen samotné vykořenění a nemožnost vrátit se domů... Je mi líto, že pan Leopold odpočívá tak daleko od svých milovaných a že se s paní Cecílií nedočkali návratu do rodné vlasti. Je mi smutno z naší historie a bojím se budoucnosti. Kam se zase náš národ žene, máme se tak dobře jak jsme se ještě v životě neměli, nesužuje nás válka, bída, nedostatek a přeci pořád reptáme, stěžujeme si a jsme tak málo spokojení a šťastní.
Častokrát jsem se během četby ze srce zasmála, autorce nechyběl smysl pro humor, častokrát podivila nad neskutečnou tolerancí, láskou i dobrosrdečností dvou lidí.
Není v mích silách zapamatovat si veškeré příbuzenstvo a přátele rodiny Sternbergů, každopádně jsem si již nějaké doplňující informace vyhledala na internetu a v létě se chystám do Častolovic.
Přečteno pouze ze zvědavosti. Jako věřící člověk mám na posmrtný život trochu jiný názor. Kladně hodnotím, že nic zlého a depresivního v této knize nenajdete. Naopak lidem, kteří mají strach ze smrti, či se vyrovnávají ze ztrátou blízkého člověka může tato kniha pomoci. Hvězdičky nepřidělím, nebyla bych objektivní.
Na seznamu autorů, kteří si zaslouží mou pozornost byla Petra Soukupová už velmi dlouho. Z kraje jsem byla velmi natěšená a bylo mi celkem jedno, která že kniha bude ta pravá. Pak u nás v knihovně proběhlo Literární jaro a já věděla, že to musí být právě tato kniha.
Rozmazlený fracek a protivná, sebestředná Hana z kraje příběhu budili zdání, že to bude strašná kravina, že se budu strašně trápit a že těch českých příběhů je na mě už asi moc a chce to změnu.
No a nakonec musím dát pět hvězdiček, mně se to moc líbilo (přečteno za dva dny). Skvěle zachycena atmosféra, to vcítění do pocitů rozdílných generací, otázek co je pro koho v tu danou chvíli opravdu to nejlepší, ta proměna vztahů... a babička Eva. Úžasné, skvělé, mohu jen doporučit, vytknout není co.
Pořád váhám jak knihu hodnotit. Z kraje příběhu jsem byla zaražená a zklamaná, nechápala jsem co mi autorka chce sdělit. Kam příběh/y směřuje/í. Mám raději celistvé vyprávění, povídky jsou na mě moc krátké. Než si stihnu oblíbit nějakou postavu nebo si ji dokonale představit, už je konec. U této knihy to vypadalo na stejný problém, ale poslední povídka to zachránila. Nářečí mi v žádném případě nevadilo, ale některé výrazy ano. Nakonec hodnotím 4*. Postavy jsou vykresleny opravdu realisticky a dokonale.
A mě to bavilo! A dokonce moc! Třetí díl se opravdu povedl a celkem mě mrzí, že příběh končí. Osudy rodiny a přátel Melzerů a jejich služebnictva mě připoutali a nutili číst každou volnou chvíli. Manželská krize, soužití více generací, ženská emancipace, krimi zápletka.... a paní von Dobern :-). Více už asi ani nešlo do jedné knihy dostat.
I třetí díl byl "okořeněn" překlepy a někdy podivným překladem, ale už jsem si asi zvykla a k této sérii to prostě patří. Těším se na další knihy, věřím, že budou stejně odpočinkové a pohodové.
Paní Koukalová moc Vám děkuji za všechno co jste pro biatlon a Českou republiku udělala a obětovala. Vždycky si Vás pro to budu vážit a obdivovat Vás. Nejen, že jste vynikající sportovkyně, ale ještě k tomu jste moc pěkná a chytrá ženská. Při závodech mi moc chybíte :-(
K samotné knize musím říct WOW!
Nevím, jestli nebude autorka časem litovat, že se až tak moc citově a osobně otevřela. Český člověk je totiž ve své podstatě velmi nepřející tvor a dokáže využít (či zneužít) každou slabinu toho druhého.
Kniha se mi četla velmi dobře a myslím, že by si ji měl přečíst každý fanoušek a rodič závodně sportujícího dítěte. Jak by řekl klasik. Ať ví do čeho jde, či do čeho posílá své dítě.
K problémům, které se staly tak vděčným tématem všech médií, se paní Koukalová vyjadřuje velmi otevřeně, ale zdaleka ne tak široce, jak jsem z médií pochopila.
Teď už asi vím proč se nekonala olympiáda, ale stále doufám v návrat.
Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček. Každý spisovatel má svůj styl a ten Patrikův je jedinečný, "hartlovský". Věděla jsem, že nebudu číst klasiku, žádného Dostojevského, Orwella či Hemingwaye. Ale českou komedii s prvky erotična (jinak to u pana Harta ani nejde), u které se zasměji, odreaguji a zapomenu na vlastní starosti. Povedlo se, sice jsem měla z kraje příběhu velký problém zapamatovat si kdo je kdo :-), ale nakonec jsem to zvládla i bez plánku. Těším se na další knihy a jen mě velmi mrzí, že pan Hartl odmítá všechny nabídky na besedy do knihoven. Moc ráda bych si jeho vyprávění užila na živo :-)