certchlup komentáře u knih
Opravdu zvláštní, že některé čtenáře překvapuje v detektivce z legionářského prostředí zvýšený výskyt lidí s legionářskou minulostí se zločineckými sklony. Když se v detektivce z dostihového prostředí vyskytují vrazi z řad žokejů a sázkařů, tak se nikdo nepohoršuje nad tím, že autor všechny žokeje označuje za vrahy a podvodníky. Já si z knihy pamatuji docela dost "klaďasů" z řad ruských legionářů - napadá mě jednoruký Culek nebo ten chudák (na jméno si už nevzpomínám) nezaměstnaný či onen válečný invalida o kterého se stará Culek také nemůže být osočen z toho, že se jedná o vraha a zloděje. V každé skupině se nacházejí lidé všech možných charakterových odstínů, jen v detektivce bude více těch problematických a špatných, v romantických více těch zamilovaných a žárlivých a v mysteriózních víc těch divnejch a spirituálních a ezoterických.
Za tohle Státní cena za literaturu? Zřejmě ji dostává ta kniha, o které se nejvíc mluví, nikoliv ta nejlepší.
(SPOILER) Opravdu nevím, co knize vytknout dřív. Nechutné popisy mrtvol, duševně nemocný vrah/vražedkyně, zdlouhavé a rádoby napínavé honičky a prohledávání budov a prostorů, kde ale nemůže být čtenář napnutý a jen přeskočí na konec kapitoly, jestli se něco skutečně stane nebo jde jen o další nastavovanou kaši. Asi nejhorší je absence napětí, protože vrah je jasný už zhruba od poloviny knihy. Dalších 200 stran je pak jen o tom, kdo všechno bude ještě zavražděn a jestli to vražedkyně/vrah přežije. Škoda papíru a mého času.
Ještě lepší než první díl. Klein už je uvěřitelnější a Koschella je ještě o něco sympatičtější. Má to větší spád, než přechozí díl. Jen bych upozornil na skutečnost, že slovo "workoholik" se tehdy nemohlo objevovat v přímé řeči. Rovněž- těžko mohl ve městě Glatz existovat tým policejních techniků. Možná, že neexistoval nikde v celém Německu. Ty se postupně vytvářely až mnohem později. Beletrie je to ovšem skvělá.
Prostě dobré. Člověk nemůže uvěřit, že to autor nezažil.
Knihu jsem koupil ve výprodeji a vrtalo mi hlavou, proč tak pěkně a kvalitně udělaná kniha šla tak rychle s cenou dolů. Zjistil jsem to po přečtení několika málo stránek. Hrozný překlad. Ani ne tak po stránce stylistické, jako spíš v neznalosti technických a historických reálií. Snad jeden příklad za všechny: "Britská výsadkářská fronta ve Francii v srpnu 1914". Takových nesmyslů tam bylo víc, než bylo snesitelné.
Není to špatná detektivka, ale ani dobrá. Záplatka nebyla úplně původní, nemohl jsem zbavit pocitu, že už jsem to viděl v nějakém tv seriálu. Pachatel se v knize vlastně objevil až těsně před koncem, což je opět prohřešek proti pravidlům žánru (stejně jako v předešlých dílech). Prostě, spousta popsaných stránek dějově vedoucích odnikud nikam a pak je náhle vrah jmenován během výslechu podezřelého. Takže všechny předchozí dekuktivní řeči a myšlenky detektivů byly k ničemu. Autor je zřejmě placen od stránky nebo na kila. Z otáčení stránek mě už po pár hodinách bolela ruka. Takže jedním slovem - nuda.
Poněkud překombinované, příliš mnoho jmen, ve kterých jsem se ztrácel, několik nelogičností, ale přesto to má svou "vargasovskou" atmosféru, která má něco do sebe.
Nevím jaké národnosti je jadran, podle délky komentářů by zřejmě sám rád někdy něco napsal, ale zjevně na to nemá. Překladové knihy vydávané v Českém cestovateli si sice neberou servítky a někdy je to až za hranou, ale Hakvoort toho už tolik napsal a témata knih jsou tak rozmanité a mnohdy nemají mezi sebou žádnou návaznost, že v případě knihy Finští sokoli znalý čtenář až žasne, jak toho mohl tolik zjistit. Původ zdrojů a pramenů není možné zjistit, protože žádný poznámkový aparát v knize není. Trochu mi vadí ilustrace vytvořené přes počítačovou hru Il-2 Šturmovik nebo ve stylu této hry. Dávám přednost autentickým fotografiím.
Už se to nějak stává pravidlem, že o tématu knihy je zhruba jen asi 10 % textu. Jinak samé obecné a všeobecně známé informace, které byly už xkrát publikovány. Zvlášť nepochopitelné je 30 stran o Saint-Exupérym. Žádné nové fotografie. Autor zcela nepochopitelně ignoruje prameny ve francouzském jazyce, ani si nezajel do vojenského archivu v Paříži. Pak je zcela vedlejší, že to není ani dobře napsané.
Neskutečná hagiografie. Kult osobnosti jak vyšitý. To si Havel nezaslouží. To je horší než pomluvy v Rudém právu.
Naprosto zásadní kniha, dodnes z ní čerpají všichni "odborníci" na prvorepublikové vojenské letectvo.
Knihy J.-L. Bannaleca pro mne vždy přestavovaly dokonalý průměr. Nic mi tam zásadně nevadilo, ale ani mě to nedokázalo strhnout. Teď už to ale po deseti knihách na víceméně stejné téma začíná u mě dost drhnout. Část textu v místním dialektu francouzštiny, popisy jídel, restaurací, krajiny...už to začíná být dost nudné. Alespoň, že ještě pořád důvody k vraždám jsou tak praktické. Když nejsou nápady, tak se obvykle sklouzne k duševně narušenému pachateli, k čemuž se Bannalec stále ještě nesnížil.
Pan Mareš si zvykl, že zločinci obvykle bývají docela primitivní, a proto tak přistupuje úplně ke všem. Tedy jako k pitomcům a on jediný všemu rozumí. Evidentně nepochopil princip detektivního žánru, který nemá se skutečností mnoho společnéhoé. Skutečnost je totiž nudná, bez napětí a nemá spád. Snaha o maximálně realistické detektivky tu byl za socialismu a dnes k tomuto pochybnému ideálu opět míříme. Psát detektivku o případech, které si ještě všichni pamatují nemá smysl, postrádá to napětí.
Zpočátku působí postavy W. Kleina a slečny Agnes jako nepříliš uvěřitelné, ale nakonec vysvětlení zápletky na konci vše osvětlí. Z historického hlediska je těžko uvěřitelné, že už v roce 1920 někteří Němci celkem konkrétně věděli, co se stane za 15 či 20 let. Tady to trochu skřípe, ale jinak docela slušně napsané.
(SPOILER) Dobře a vtipně napsané. Zápletka nepříliš nápaditá - duševně nemocný pachatel. Škoda, v případě blázna je dost obtížné vydedukovat motiv.
Dvě hvězdy za to, že jsou zde popisováná méně provařená stíhací esa. Medailonky jsou však napsány způsobem, že čtenář na konci každé kapitoly neví o mnoho více než na začátku. Každý se narodil, prošel výcvikem, něco sestřelil, každý měl někdy namále. Nebýt fotografií, tak by všichni splývali v jednu šedivou nevýraznou masu. Je to tedy určené spíše pro začátečníky a laiky. Nutno ocenit, že je to vytištěné na kvalitním papíře a obal je hezký. Čekal bych však od takové knihy mnohem víc, škoda.
"Čekám tady na tebe už půl hodiny"...přesně takhle spolu lidé hovořili na přelomu 14. a 15. století. Když už někdo zasadí děj do takhle vzdálené doby, tak toho musí vědět mnohem víc, než jen, co vyčte z dobové mapy. Zmatené, trapné, nepovedená nápodoba Vondrušky, který je sám o sobě už tak dost hrozný.
Až na to, že se to nedá číst. Spíš statistik než vypravěč