chamyl komentáře u knih
Nikdy bych nevěřil, že to u Karla Čapka napíšu, ale tato jeho kniha mě nebavila. Kromě vizionářské vize atomové bomby a několika spíše načrtnutých myšlenek (např. k čemu je vlastně lidstvu takováto síla) je ostatní děj neuvěřitelně plytký a často zmatený. K Prokopovi jsem si nedokázal vytvořit žádný vztah, jedině snad záporný, a v jeho chování jsem neshledával nic racionálního či pochopitelného. Kromě Anči a jejího otce jsem žádné z postav pořádně nerozuměl a tím jsem jen těžko hledal nějaké pochopení či vysvětlení pro jejich činy a chování. Ovšem upřímně: jak jsem otáčel přečtené stránky, tak mi to bylo čím dál tím víc jedno... Naprostý souhlas s tondavonem.
Krásná "pohádka" o Hitlerovi, který byl včas donucen "dostat rozum". Karel Čapek naprosto brilantně a ještě před následným válečným běsněním odhaluje nebezpečnost tupého a frustrovaného davu, kterému stačí dát tak málo, aby poslouchal...
Obsah tohoto díla výrazně převyšuje jeho formu, což mnohdy při čtení působí velmi rušivě. Popis vojenského a vlasteneckého nadšení řady spoluobčanů, nesmyslné řádění Němců na konci války i odplaty Čechů, ve snaze získat na poslední chvíli nějaké hrdinské ostruhy i alibi, jsou smutným a velmi výmluvným svědectvím tehdejší doby. Úvahy nadrženého (ne)studentíka jsou ovšem příliš poplatné věku Dannyho (21 let) i věku autora (24 let) a někdy je skoro nekonečné jejich stereotypně se opakující monotónnost dočíst až do konce. Nicméně je dobře, že Škvorecký tuto knihu napsal a je mi jasné, že ve své době opravdu musela způsobit poprask. Jako svědectví doby je to skvělé, jako cesta do hlubin Dannyho duše slabší... No, spíše slabé.
Myšlenky v zakázané knize Emanuela Goldsteina jsou dokonalé. Orwell prokazuje vynikající znalost psychologie davu a technologie moci, čímž vytvořil v podstatě nadčasový a vždy pravdivý popis fungování politických a společenských systémů v jakékoliv době historie lidstva. Každá epocha má svá specifika, každý myšlenkový proud má své idee. Ale po ořezání těchto drobných nuancí zůstává základ většiny hnutí, který je podobně jako lidské DNA pro všechny v podstatě stejný. A zatímco ve Farmě zvířat se George Orwell obrací spíše do minulosti a trefně popisuje jeden z bolševických experimentů, v této knize se naopak zaměřuje na fiktivní budoucnost, která je ovšem v jednotlivostech dneška naprosto reálná. Doba strany a Velkého bratra neskončila, naopak je bohužel věčná.
Klobouk dolů před Stanislavem Motlem, na kterého jsem měl optikou pořadu 'Na vlastní oči' tendenci nahlížet trochu nedůvěřivě. Zde velmi čtivě a fundovaně popisuje smutnou historii československého pokladu, který svým osudem zapadá do vnímání národní hrdosti v naší zemi. Kromě těžko vyčíslitelné finanční hodnoty byl totiž poklad i dědictvím našich předků, kteří jeho vytvoření věnovali velké - a leckdy i ne zcela legální - úsilí. Několika škrty pera byl tento odkaz první republiky odepsán a stal se tak pouze jedním z dalších památníků neúcty k hodnotám naší krátké historie.
Velmi zajímavé dílo, jemuž jeho stáří ještě přidává na atraktivitě. Použitý jazyk pochopitelně odráží svoji dobu i poetiku vyprávění a celkově dokresluje náhled tehdejšího umění na člověka, bohy i jejich činy. Vyzdvihování fyzické krásy a síly je rysem popisované doby a staví krásnější a silnější jedince vysoko ve společenském žebříčku. Epos se prolíná s mnoha později více rozpracovanými tématy a přináší tak svérázný obraz o dobách dávno minulých.
Aniž bych dokázal říct proč, tak jsem k této Kunderově knize přistupovat s nedůvěrou. A možná o to víc jsem jí byl osloven. Přečetl jsem ji na jeden zátah a prakticky v každé kapitole jsem našel téma či otázky, které i mně čas od času běhají hlavou. Milan Kundera dokazuje, že je velmi chytrým člověkem, který se na věci dokáže dívat z méně obvyklých úhlů, přičemž si nedělá nárok na jejich správný výklad, který zpravidla ani neexistuje. Přesto si myslím, že v této jeho knize je odpovědí - nebo alespoň jejich náznaků - celá řada. Mimochodem, podle mého názoru naprosto nezfilmovatelné dílo a proto vůbec nechápu, jak se do této látky mohl někdo pustit.
Kniha se čte skvěle, Puzo působí jako by byl kdysi sám consigliere nějaké rodiny... Vyprávění leckdy vyvolává až nezdravé sympatie k praktikám sicilské mafie, zejména v otázkách spravedlivého zločinu a trestu při selhávání oficiální moci. Zajímavý popis fungování italských rodin pod 2. světové válce ve Spojených státech, byť - zejména v chování Corleonových - až moc idealizovaný a to i přes všudypřítomnou kriminalitu i krutost, které však mají svá striktní pravidla a důvody. Děj svižně ubíhá a čtenář tak Puzovi rád odpustí některé dobové nepřesnosti i skutečnost, že celé dílo psal nikoliv jako sondu do fungování mafiánských struktur, ale vlastně jenom aby zaplatil své dluhy a uživil děti. Povedlo se mu to ovšem náramně. PS: Socialistický doslov ve vydáních před rokem 1989 je rovněž "lahůdkový".
Velmi čtivá kniha z neveselých dob budovatelského nadšení. Je otázkou kolik autobiografických situací v ní Zdena Salivarová opravdu zachytila, nicméně i přes husí kůži se dílo většinou čte skoro samo a zobrazuje doby počátků socialismu u nás z pohledu (dnes tak populárního) obyčejného slušného člověka. Jedinou výtku mám k přílišnému tlačení na pilu tragičnosti, ke kterému se autorka v závěru uchyluje, neboť právě ta opravdovost a běžnost života hlavní hrdinky v první polovině knihy v kontextu pokřivené reality tehdejší doby je sama o sobě velmi tragická a není ji - dle mého názoru - třeba navyšovat závěrečným děním. Každopádně doporučuji k přečtení, mne paní Salivarová velmi překvapila.
Na mne to nefungovalo. Mnoho silných ingrediencí - první láska, válka, umírání, strach, romantika - se smíchalo v těžko uvěřitelnou a zbytečně patetickou nudnou polévku. Asi hodně záleží na nátuře i aktuálním rozpoložení čtenáře, ale toho cukru a rádobyfilozofických hovorů, které z úst osmnáctiletých milenců znějí málo uvěřitelně, je tam prostě příliš. Závěrečná scéna tak pro mne byla stejně chladná jako ten kamenný sloup...
Zajímavá kniha, která je zábavným čtením především pro lidi se slabostí pro historické reálie. Styl vyprávění v atraktivních staroegyptských kulisách i použitý jazyk mě bavil a děj vcelku pěkně ubíhal, řada úvah včetně celkového vyznění díla určitě stojí za zamyšlení. Přesto všechno ovšem nemám pocit, že by se jednalo o nějakou výjimečnou knihu bez jejíhož přečtení zůstává člověk zásadně ochuzen. Je to příjemné, je to čtivé, ale někdy i dlouhé - přesně jako řada jiných dobrých a třeba i méně známých knih bez aspirace na výsadní postavení v dějinách literatury.
Pro mne tak nějak napůl... Romantická část mého já mi při čtení připomínala všechny moje "rekreační" lásky, které svým prázdninovým žárem dokážou nádherně hřát i nesnesitelně pálit, aby se zabalením kufru zvolna vytratily kdesi v dáli babího léta. Na pragmatika ve mně se však z knihy dívaly pouze zasněná pomatenost Emöke, zbabělá poblázněnost ustrašeného redaktůrka a zemitá přízemnost pokřiveného učitele. Nadprůměrná povídka ve srovnání s dílky z literární části Mladého světa, v širší konkurenci ovšem lehce zapomenutelný přímočarý text o jednom prázdninovém poblouznění na budovatelské rekreaci.
I když se jedná o naprosto jedinečně popsanou alegorii komunismu (zejména stalinistického typu po VŘSR), doba po vzniku tohoto Orwellova díla potvrdila, že je nadčasové a bez hranic. Bohužel - jak píše ve svém komentáři i marvitekar - už při čtení jsem si s hrůzou uvědomoval, že chování prasat, ovcí, psů a dalších zvířat není platné jen pro komunismus, ale s drobnými modifikacemi v podstatě pro jakýkoliv systém a především pak jeho propagandu. A proto mám obavu, že na farmě zvířat žijeme tak nějak pořád...
Každopádně velká ostuda a chyba, pokud toto - mimochodem velmi čtivé - dílo není součástí povinné literatury na základních školách.
Amen, už asi není co dodat. Karel Čapek svou brilantní češtinou popsal obyčejný život tak přesvědčivě, až se řada čtenářů bezpochyby neubrání pocitu, že je to celé o nich samotných. A vlastně proč ne, odpovídalo by to filozofii myšlenek této knihy. Názory na tuto knihu budou bezpochyby rozdílné podle toho, jaké Já zrovna ve čtenáři drží standartu, pravdou ovšem zůstává, že tento český velikán na zdánlivě "obyčejném příběhu" zachytil onu neuvěřitelnou rozmanitost (často až rozpolcenost) lidské duše s udivující přesvědčivostí. Všechny ty vnitřní diskuse, úvahy i pochybnosti nastolují - zřejmě již navždy nezodpovězenou - hádanku, kolik je v tom starém železničáři opravdového Karla Čapka a kolik pouhé literární licence. Vynikající dílo velmi moudrého člověka.
Kniha je napsaná velmi čtivě, komplexně a bez (pro mne docela překvapivě) zbytečného patosu. Autorka se snažila dát činy bratrů Mašínů a jejich společníků do širších souvislostí: výmluvný je zejména významný vliv jejich otce na formování postojů obou chlapců a dále pak si všímá i československých poúnorových událostí ve "Zdivočelé zemi" na přelomu 50. let minulého století. Ponechávám stranou hodnocení činů z hlediska hrdinského odboje či obyčejného vraždění, protože by to dle mého názoru nemělo být předmětem hodnocení knihy samotné. Každopádně - jako člověk se spíše kritickými názory na činnost Mašínů - doporučuji tuto knihu k přečtení každému, kdo má zájem o bližší informace nejen o této kauze, ale o poválečné situaci v komunistických zemích obecně. Řada informací, úvah či názorů je velmi zajímavá a vede nejen k zamyšlení, ale především k hledání dalších historických fakt a souvislostí.
Je obtížné hodnotit tuto knihu, protože ať se na ni člověk podívá z jakéhokoliv směru, tak vždy půjde spíše o známkování Karla Kryla. Patřil jsem mezi obdivovatele "jeho legendy", kteří se s ním během prvních porevolučních let názorově rozešli. Jeho kritika mi přišla přehnaná, poznámky zbytečně jízlivé až zapšklé, názory zhrzené a malující čerty na zeď... Podlehl jsem dobové propagandě o jeho uraženém egu ze skutečnosti, že "ho nevzali mezi sebe", i o věčném kverulantovi, který nikdy nemá dost. Dnes - ačkoliv bychom stále mezi sebou našli názorové třecí plochy - mohu jen po přečtení této knihy napsat: pane Kryle, viděl jste mnohem víc a mnohem dál, než naprostá většina našeho euforií zaslepeného stáda.
Souhlasím s nightlybirdem: tato kniha je aktuální stále a podobně jako například některá Orwellova díla bude - dle mého názoru - aktuální vždy. Moc chutnala, chutná a bude chutnat stále a je úplně jedno v jakých barvách. Román je bohužel takovou osnovou pro životopisy většiny revolucionářů a mladých bojovníků, kteří svůj boj nakonec "vyhráli"... Mňačko se zde velmi umně a bez zbytečného patosu vypořádává s vlastní frustrací z vlády komunistů v 50. letech, kterým sám původně aktivně a z upřímného přesvědčení pomáhal k moci. Velmi zajímavé a nadčasové čtení.