CharlesWard komentáře u knih
Pro jednou to Tim taky zkusil trošičku jinak, než obvykle. Palec nahoru
První díl asi těch nejlepších textů v čele s Voláním Cthulhu, monstrózní novelou V horách šílenství a znepokojivým Stínem z hlubin času. Tento poměrně tenký svazek nesmí chybět v žádné knihovně milovníka horroru!
No tohle se táhlo. Bohužel, zase jedna z politických childeovek. Do toho (pro mě zbytečná) vedlejší linka s Reacherovou rodinou a na závěr podivné rozuzlení. Eh?
Doteď jsem si myslel, že King píše 2 druhy knih: vynikající a průměrné. Příklady těch prvních jsou třeba Osvícení nebo Prokletí Salemu. Do druhé kategorii pak spadají kusy typu Geraltova Hra nebo Misery. Cizinec k nim bohužel přidává ještě třetí kategorii: nepodařené. Do cca poloviny knihy, dokud se řešila situace s Terrym se mi kniha ještě líbila a byla radost jí číst. Od nevhodně zvoleného pseudorozuzlení (spíš Král nevěděl jako celou situaci ukočírovat) najednou kniha ztrácí dech a nastupuje skepse a frustrované kroucení hlavou. Přišlo mi, že se kniha táhla od ničeho k ničemu a vlastně se nevyřešilo vůbec nic. To, že se King přepáleným závěrem, marně snaží zakrýt nudnost předcházejících stovek stránek, taky úplně nepomáhá. Tohle prostě nebylo pro mě.
Škoda posledních několika stran. Do té doby by se atmosféra dala krájet. Tohle prostě musí zfilmovat!
Originální nápad, je nakonec utopen v podivné fantasy omáčce, aby byl výsledný zdeformovaný pokrm nakonec zalit pohádkovou zálivkou. Asi nebudu cílovka.
Mezi geniální povídky patřily: Pán v černém obleku - hoch potká v lese nečekaného pocestného, Místnost smrti - odsouzenec čelí smrtícímu obvinění, Sestřičky z Elurie - pocestný je nucen pobývat v pochybném lékařském zařízení, Oběd v Gotham Café - rozvádějící se muž zažívá nečekanou schůzku. Zbytek sbírky bohužel tvořil průměr až podprůměr. A tak je to u Kinga vlastně vždy - jeho knihy (povídky) jsou buď naprosto dokonalé nebo naprosto blbé.
Každý musel nějak začínat, ale tohle je prostě strašně roztahaná slátanina!
Důkaz a Malý ztracený robot byly klenoty tohoto sborníku. Zbytek mně bohužel nezaujal
Vzdal jsem to na straně 216. Autor se zřejmě snažil naplnit své grafomanské ambice. Z přečteného počtu stránek mám dojem, že autor psal na objednávku podle počtu stran a tak zdržoval nepodstatnými odbočkami, kde jen mohl.
Přijde mi, že Robert píše podle jedné předlohy. Že by se učil u Rowlingové? Kniha by opravdu potřebovala redakční proškrtání... Tolik balastu v jedné knize, už jsem dlouho nečetl.
Nesmrtelná klasika v retro vydání nakladatelství Odeon. Tři příběhy spojené postavou Carellovy nemesis.