Chayal
komentáře u knih
Vesnice
Kristýna Trpková
Slušná detektivka, autorka má dobře našlápnuto, časem se může vypracovat někam do levelu Míši Klevisové. Pokud tedy odbourá politováníhodné nelogičnosti, které laskavého čtenáře dokáží tuze rušit. Řekl někdo autorce, že v našich zeměpisných končinách jsou v půlce července prázdniny, takže je krajně nepravděpodobné, že vyšetřovatelé si jen tak bez ohlášení dorazí do školy a zastihnou tam komplet celý učitelský sbor? Nemluvě o tom, že se dočteme, že "vyučování už skončilo, a tak jim ředitel vyhradil jednu ze tříd". No to bych řekla, že vyučování už skončilo, ale asi ne ten den, alébrž na konci června řekla bych. Dále se mi nějak nechce věřit, že v Pardubicích nemá policie závodní stravování, takže chudáci kriminalisté jsou trvale odkázáni na pouliční fastfoody. Tohle strašlivé klišé o uspěchaném hltání hamburgerů na věrohodnosti nepřidává. Nebudu posuzovat, jestli by v reálu opravdu mohlo být vyšetřování tak závažné trestné činnosti svěřeno dvěma postpuberťákům, ale dejme tomu, pokud si trh žádá mladé perspektivní hrdiny... Nečte se to špatně, za mě určitě velké plus za české prostředí, pro něj mám rozhodně slabost.
Čokoládovna
Maria Nikolai
Ale jo, je to hezký příběh, dobře se čte. Nabízí hrdiny klaďasy, kterým se dobře dá fandit, nabízí romantiku, lásku, atmosféru Stuttgartu na počátku 20. století, zkrátka vše, co si ženské čtenářské srdce žádá. Ale ta nesmyslná obálka! Prvoplánově kýčovitý krásný obrázek elegantně oděné dámy před nádhernou vilou je sice potěchou pro oko a výraznou pobídkou pro koupi knihy, ale neodpovídá době, kdy se děj odehrává. A to ani trochu, protože zobrazená dáma má na sobě oblečení, kterým předbíhá módu o víc než 20 let. Děj se odehrává v secesi, to se lidé oblékali diametrálně odlišně.
Balada o snech
Markéta Prášková
Byla chyba číst Baladu o snech bezprostředně po trilogii Šikmý kostel, měla jsem aspoň výrazně změnit žánr, takhle to bylo jako dát si ovesnou sušenku po větrníku. Moje chyba. Tohle byla spíš slohová práce studenta SŠ. Příběh tedy moc hezký, nápad šťavnatý a přitažlivý, ale vyšla z toho splácanina včetně pasáží opsaných z učebnic. Ale co mi vadí nejvíc, je práce s jazykem. Ach jo, cit pro jazyk je podle mě základním předpokladem pro práci spisovatele. Když ho nemá, tak je jako zpěvák bez hudebního sluchu. Autorka evidentně neumí skloňovat a plete si výrazy. ODTUŠIT znamená něco úplně jiného než VYTUŠIT a PRCHLIVÝ má úplně jiný význam než PRCHAVÝ. Ale já mám velkou slabost pro české autory, takže velká pochvala za příběh a věřím, že se M. Prášková vypíše.
