Clash komentáře u knih

Na tuto knihu jsem zcela náhodou narazil v jednom zapadlém pardubickém antikvariátu. Neměl jsem vůbec zdání, na jaký skvost jsem narazil. Kniha, která vévodí mezi klenoty české dekadence. Breisky mě naprosto uchvátil, mnozí rádoby umělci by se zde měli učit.

Jsem dandy !

3 12.11.2012

Další perlička a trezorová záležitost od moravsko-japonského podnikatele Pana Tomáše Okamury, která šíří po České republice mír a lásku. OK.
P.S. "Závist zdržuje! Říkejme si více dobrý den, děkuji a na shledanou a bude nám na světě lépe."

Moravsko-japonský podnikatel Prasomil Okamura a jeho nepovedená parodie Machiavelliho Vladaře. Máte můj hlas pane Okamuro!
P.S. "Závist zdržuje! Říkejme si více dobrý den, děkuji a na shledanou a bude nám na světě lépe."

Mé vzpomínky na tuhle knihu byly ještě do nedávna jednostranné. Když zapátrám v paměti, jak jsem se k této četbě dostal, vybaví se mi Vánoce roku 2006, kdy mi knihu věnovala moje babička se slovy "Časem si to přečti. Je dobré vědět, že drogy jsou velice špatná věc." V té době jsem samozřejmě neměl dostatek rozumu na to, abych mohl příběhu více porozumět, slova jako heroin, absťák, detox, prostituce atd. mi neříkali nic. Postupem času jsem viděl i film, kterým jsem si vše srovnal, co vlastně háčko jako takové dokáže. Dnes můžu s čistou hlavou potvrdit, že si stojím za názorem, jaký představuje herák v tabulce na tom úplně posledním místě, kam s experimentováním mezi drogami nechci zajít. Očekáváte stále nějakou bombu, kterou jste ještě nezkusili a toužíte po nejlepším stavu? Prý můžete zkusit tento sajrajt. Kniha je napsána skvěle, zařadil bych ji i do povinné četby, kde by se s ní měli teenageři setkat už v útlém věku. Pročíst si, kam až je člověk schopen zajít ve veškeré své špíně pro daný pytlíček, a zvážit své rozhodnutí. Jediná věc, která mě trošku dráždí na okolí čtenářů je ta, že všichni by si měli uvědomit, k jaké látce toto dílo směřuje a neházet všechny drogy do jednoho pytle. Je to většinou reakce rodičů nebo těch, kterým se jakékoliv slovo ohledně omamných látek hnusí. Ale co si budeme nalhávat, už odedávna nás lidstvo posílá proti boji se všemi drogami a veškeré argumenty nás, který by něco vytkli zmizí jako prd ve větru. True is out there ...

3 27.09.2012

Vynikající pohled a rozprava o meskalinu přímo z Huxleyho nekonečného tripu, který zapsal na sto nekončících stránek.

3 26.09.2012

Opravdu mistrovské dílo. Čapkův styl psaní mi hodně připomíná Kafku, takže jsem byl opravdu nadšený. Skvělý nápad, atmosféra a jednotlivé charaktery, který zde vystupovaly mne těšili po celou dobu čtení. Například postava mlčenlivého pana Holze je obzvlášť zajímavá. Spokojenost, chystám se na R.U.R. a Bílou nemoc.

6 10.05.2012

Určitě více výraznější než Nekonečná, téměř průzračná modř. Sice potom, co jsem si přečetl několik recenzí jsem čekal opravdový masakr, ale že bych byl z knihy tolik znechucen, jak někteří píší, to určitě ne. Možná mě svojí brutalitou rozmazlil Chuck Palahniuk u kterého očekávám vždy maximum ohavností. (především chci poznamenat, že brutalita je v knize až dalším záchytným bodem, který by měl charakterizovat toto dílo, ne jak si někteří myslí opačně) Kniha svým způsobem není vůbec špatná. Začátek mne opravdu chytl a až ke konci u mé nadšení polevovalo. Možná až moc uspěchaný konec, možná se ani lepší konec nedal napsat. Nevím, každopádně druhý román od Rjůa Murakamiho se mi líbil, rozhodně sáhnu po další jeho knize. Je vidět, že autor si opravdu něčím prošel, ať už mluvím o prvním přečteném románu či právě o této výpovědi obyčejného průvodce.

5 07.05.2012

Asi nejsilnější Murakami. Po dočtení knihy mi bylo opravdu nehezky, příběh zapůsobil tak jak měl a ke konci narůstající deprese byla skoro nepoživatelná. "Po každé, když na to pomyslím, znovu si uvědomím, jak moc je lidský život závislý na naprosté náhodě."

4 17.04.2012

Trošku zklamání, kniha mě neoslovila tolik, že bych o ní mohl vyprávět s nadšením za dva roky. Příběh zajímavý, bohužel více nudný. Hledat v tom psychologický podtext? Proč? Vždyť každé dítě se rádo přizpůsobí situaci, která nastane, každé dítě si rádo hraje na indiány. Přeměna morálního podtextu na čisté barbarství byla jasná od první stránky, pokládejte mě s klidem za ignoranta, ale zde to zůstává zbytečně přeceňovaným dílem. Avšak ne špatným.

6 12.04.2012

... Nebral jsem ohled na to, že mám rozečtenou jinou knihu, nebral jsme ohled na to, že bych se v tuhle dobu měl věnovat důležitějším věcem než čtením životopisů. Prvních pár stránek mne opravdu pohladilo a naprosto očarovalo, že zbylé stránky jsem přímo hltal. Toto dílo je něco jako nečekaná facka, která ke konci bolí čím dál tím víc. Silný kopanec na solar plexus, který vám prolomí kolena a vy se se slzami v očích hroutíte na zem. Příběh jednoho feťáka, jaký dokázal ve světě rozvířit silnou vrstvu nasraného prachu, před kterým neuniknete. Jeho jméno za svůj život zaslechnete víckrát, ať už v obalu špíny a odporu, nebo ve jménu největšího představitele hudebního směru grunge. Ať už chcete nebo nechcete, zdrcený, zfetovaný, s ustřelenou hlavou, v celé své kráse Kurt Cobain! Dočítám poslední stránku knihy, zavírám ji, zapaluji si cigaretu a ponořuji se do nekonečné hloubky své mysli. Chci se utopit.

16 11.04.2012

Když si tak zavzpomínám, kniha Všechno je definitivní u mě otevřela dráhu čtenáře. Byla to kniha na doporučení a poté i kniha, kterou jsem si zamiloval. Všech 14 povídek mělo něco do sebe, plno z nich mě vyděsilo a některé si vybavuji celé. Touto knihou jsem si přečetl další Kingovky, ale snad žádná pro mne nezaznamenalo to, jako právě tato sbírka. Podle mého, povídky jako: Pitevní sál čtyři, Vše, co miluješ ztratí se v dáli, Všechno je definitivní, Silniční virus míří na sever, Oběd v Gotham Café a Jízda na střele, jsou jedny z nejlepších, které kdy King sepsal. Skvělý zážitek, krásná vazba a ta tajemnost! Srdeční záležitost.

1 19.03.2012

Nekonečná, téměř průzračná modř a Rjú Murakami. Od názvu až po příjmení autora jsem si říkal, zda se mi naskytne tak skvělá doba několika stránek, kterou mi už podává delší čas Haruki Murakami. Omyl. Naskytla se mi kniha a styl psaní, který jsem od japonského autora nečekal. Syrovost a šedá ponurost, která je zde vepsána mi otevřela oči. Od první stránky se nedočteme o ničem jiném než o heroinu, zvratkách a šoustačkách. Hlubokou myšlenku tu nenajdeme, ale jak se kniha blíží ke konci, zanechává v nás divnou nostalgii. Zde je opravdu nastíněna doba zážitků, kterou si autor musel projít, a za pomocí těchto 132 stránek na nás poslal pořádně omamnou dávku vzpomínek, kterou prožijeme s ním. Pro mne veliké překvapení.

3 16.03.2012

Tohle je prostě zasranej hnus! Vítejte v Domě spisovatelů, kde se seznámíte s těmi nejdivnějšími lidmi, kteří Vám vrazí své příběhy. Nikoho nezajímá, že se vám pomyšlení na servané nehty, vcucnuté střeva, ufiknuté penisy a snězené zadky dělá nevolno, zde si prostě musíte sednout a číst. Zda se vám dělalo zle u 120 dnů sodomy či Amerického psycha, tak zde naleznete dvakrát větší nával všech nechutností, úchylností a odporností. Strašidla vás budou deprimovat, strašidla vás nenechají spát, strašidla vás zničí. Kniha naplněna tou nejhorší depresí, která sahá až do úplného dna lidské bestiálnosti. Jak povídky ubíhají, poznáváte u hlavních hrdinů ty nejhorší myšlenky, které si schovávali přímo pro vás, užijte si svatého Nestřevu, Matku Přírodu, Negativní náčelnici, Šéfkuchaře vraha a zbytek bezmocných spisovatelů. Užijte si Strašidla ! Možná, že vrcholné dílo mistra Palahniuka.

„Prosím, někomu to povězte. Vytvořte skutečný mír na zemi. Nechť jsou z nás všech… Strašidla.“

3 08.03.2012

No sakra. Už po první knize od Palahniuka jsme pochopil, že když chcete plně chápat jeho knihy, je důležité se vžít do hlavní postavy a s ní plně prožívat každou stránku knihy a za druhé vás příběh musí bavit. Jestli se toto nepodaří, je velice těžké se v ději orientovat a tím pádem i knihu dočíst. Dílo Program pro přeživší působí od začátku opravdu dobře, skvělý rozjezdový konec, zajímavá postava a její život. Začala mne velice bavit, ale jak šla stránka za stránkou stávalo se z knihy čím dál tím větší bludiště do duše puritána Tendera Bransona. Byl zde znovu ten šílený nádech, který dodává Chuck svým knihám i ten přitažlivý odpor, ale, když jsem knihu dočetl a zavřel, nebyl jsme plně uspokojený. Slabší Palahniuk, který ovšem překvapí a nechá trýznit.

2 10.01.2012

Velice zajímavé čtení, od kterého se dá těžce odtrhnout. Co to je Are 51, co se dělo v Roswellu či jak proběhla vražda JFK, to vše je zde jednoduše popsáno a rozděleno jak po stránce reálně vysvětlitelné, nebo právě po stránce záhadné.

2 08.01.2012

Sám Mácha na mne působil odpudivým dojmem. Zhurta jsem se přemohl i na knihu, která byla o něco lepší než sám spisovatel, ale to nemění nic na tom, že toto dílo je fakt otravné.

3 07.01.2012

Příběh Kafky Tamury, který jsem si přečetl, nechal mé myšlenky a pocity uvězněné v huňatém chomáči melancholie. Pětsetšedesát stránek, které zapůsobí velice silně, s větší dávkou emocí a pravým murakamikovským nádechem vás krásně pohltí. Děj knihy byl zajímavě vymyšlený, znovu se mi zde líbily detaily, které dokáže Haruki vystihnout a konec, jaký je s velikou parádou zakončený. Ovšem, jak někdy bývá, vnímal jsem i slabší chvilky, které byly někdy zbytečné. Dílo to je opravdu vynikající, ne nejlepší (Konec světa & Hard-boiled Wonderland a Norské dřevo řadím opravdu mezi jedničky Murakamiho tvorby) a všem milovníkům zvláštních příběhů tohoto spisovatele, mohu s další radostí knihu doporučit.

1 20.12.2011

Vynikající myšlenky a celkové názory Milana Kundery.

1 08.12.2011

Ze všech Kunderovek, řadím Žert podle oblíbenosti na konec. Příběh je pěkný, hlavně začátek a rozvíjení se prvních stránek. Bohužel, jak se dočítáte dál a dál, vyprchávalo ze mne ta klasická nadšenost z další knihy od Kundery. Neříkám, že kniha je špatná či nudná. To ne. Ale dějově je pro mne ze všech ostatních děl nejslabší.

08.12.2011

Moc rád bych viděl na živo hru. U knihy jsem se skvěle bavil, jsem si jistý, že Kundera nemůže ničím zklamat. "Ať zhynou všichni přepisovači!"

1 05.12.2011