Cleo De Nile komentáře u knih
Tuhle knížku jsem četla poprvé asi v patnácti letech a hned jsem se do ní zamilovala. Od té doby jsem ji četla ještě dvakrát, a pokaždé jsem se zamilovala znovu. Knížka je psaná až nadpozemsky lehkým, čtivým a milým stylem, stránky mi doslova mizely pod rukama. Postavy si hned zamilujete, jsou fakt dobře napsané a nadmíru sympatické. Děj sice nepřinesl žádnou světobornou zápletku, ale dokázal působit tak, jakoby ji přinesl.
Tak na takhle čtivou knihu jsem snad ještě nenarazila. Navzdory tloušťce téměř čtyř set stran jsem ji přelouskala za jedno jediné podzimní odpoledne. Hlavní hrdinka mi přišla hodně nevyspělá, chovala se spíš jako nějaká puberťačka, a nad tou její návštěvou londýnského klubu jsem jen kroutila hlavou. A ještě méně se mi líbilo, jak sebou nechala orat tím nechutným ohavným Jamesem, s takovými ženami nedokážu soucítit. Oblíbila jsem si snad jen Briana.
Tak tohle byla naprostá ztráta času. Na nějaké čtení mezi řádky a metafory a podobné věci mě zkrátka neužije, proto jsem se do knihy vůbec nemohla začíst a celé mi to přišlo na hlavu. Jistě, je možné, že jsem to nepochopila a nedokážu to docenit, a nebo nejsou tyhle knihy, které ilustrovala Murakamimu Kat Menschik nic pro mě. To však můj názor a hodnocení nezmění, je mi líto. Ale ty ilustrace jsou povedené, to se musí nechat.
Velice zdařilý grafický román s nečekaným koncem. Příběh mladého sochaře je poutavý a získá si vás už od prvních stránek, a dozajista se během čtení přistihnete, že mu držíte palce, a doufáte, že to všechno skončí jinak. Miluju knihy z uměleckého prostředí, a tahle není výjimkou. Navíc ty ilustrace jsou opravdu povedené, a barva, ve které jsou nakreslené, je velmi uklidňující. Navzdory obsáhlejšímu počtu stran jsem knihu přelouskala za pouhé dva večery, a čtení jsem si vychutnávala.
edit: hodnocení měnit nebudu, ale jsem fakt zklamaná z toho, co se z Koukaka vyklubalo
Poutavý příběh jednoho z nejsympatičtějších českých (bývalých) sportovců ve mně vyvolat silné emoce. Často jsem se smála nahlas, během Petrova loučení s kariérou a prožívání těžké nemoci jsem měla na krajíčku, a u částí s Gabrielou jsem se usmívala jako sluníčko. Petr Koukal společně s Martinem Moravcem odvedli skvělou práci, kniha je autentická, zajímavě psaná a plná užitečných či zábavných informací. Takhle má vypadat autobiografie.
Hodně zajímavá kniha, četla jsem ji asi před dvěma roky, ale stále si ji dokonale pamatuji. Těch skoro pět set stránek uběhlo jako voda, a i když to není jedna z knih, od kterých nemůžete pro samé napětí odejít a čtete ji do brzkého rána, čas strávený s ní jsem si užila a přečetla jsem ji relativně rychle. Hlavní postava, psycholog Joseph, je postavena před zapeklitý úkol, těžší, než by si dovedl představit. Autor si pro něj připravil nelehkou situaci, jež dovedl k dokonalosti a my si tak můžeme užívat gradující, napínavý příběh s překvapivým koncem.
Vynikající vyvražďovačka, přesně něco takového na českém knižním trhu chybělo. Na to, že to napsal Čech, je to opravdu propracované, drsné, syrové a má to v sobě docela hlubokou myšlenku. Atmosféra odlehlého ostrova je geniální. Já osobně nedokážu pochopit, jak je možné, že si někdo váží života tak málo, že se rozhodne do takové reality show přihlásit. Ale každému, co jeho jest. Z postav jsem měla nejraději Floyda :)
První díl z série Píseň ledu a ohně nás zanese do Západozemí, kterému vládne král Robert z rodu Baratheonů. Navzdory tomu, že je kniha zařazena do kategorie fantasy, tu magie nalezneme spíše po málu. Knize to ale na atraktivitě vůbec neubírá. Klaním se před panem autorem, vymyslet tak propracovaný, monumentální svět, a ještě si hlídat, aby do sebe všechno zapadalo, to muselo dát spoustu práce. V knize navíc nejsou žádné slabé nebo nudné kapitoly, o všech postavách jsem četla s velkým zaujetím.
Jak to ten Robert Beatty dělá, že si celá jeho trilogie drží stále vysokou kvalitu, a dokonce se díl od dílu zlepšuje?
Tento díl je sice poslední, ale jak sám autor uvedl na konci knihy, dočkáme se volného pokračování, kterým nás bude provázet jiná hrdinka, na kterou se už moc těším. Jsem zvědavá, jestli překoná naši milou H.CH.K. Serafinu :)
Musím říct, že ten začátek s hrobem byl docela strašidelný, vzhledem k tomu, že je to spíše dětská (no, tak pro dvanáctileté výš) knížka. Na konci to do sebe celé krásně zapadlo, a nic z toho, co jsem se dozvěděli v předchozích dílech, tam nebylo nadarmo. Vynikající série, ráda se k ní budu vracet.
Tuhle skvělou knížku jsem četla poprvé asi ve dvanácti letech, a už tehdy jsem ji zbožňovala - jakmile jsem ji dočetla, začala jsem ji číst znovu. Je to vlastně úplně první dystopie, na kterou jsem narazila, což jsem si uvědomila až teď, při psaní komentáře :-) Hlavní myšlenka knihy nemá chybu, a vůbec bych se nedivila, kdyby se něco takového stalo doopravdy, a vláda to začala řešit takto...
Postavy jsou zajímavé, (ale krom Anny není žádná z nich vykreslena přímo do hloubky) a styl psaní autorky mi také nevadil. Jen mě zaráží, že v originále se jedná o trilogii, a u nás vyšel pouze jeden díl. Velký podíl na tom má určitě nulová propagace knihy a mimořádně ohavná obálka.
Realismus se vším všudy, ty popisy oblečení na začátku dějství (které jsem okamžitě zapomněla, a všechno jsem si to představovala po svém) a poté i podrobné popisy scén k tomu holt patří. Maryši jsem moc fandila, a její postupná proměna byla vážně smutná. Jde vidět, jak snadno mohla (a stále může, i když to ve většině případů nesouvisí s vdavkami) tvrdohlavost rodičů zničit životy dětí.
Silné hanácké nářečí mi přišlo úsměvné, tak alespoň něco to trochu odlehčilo.
Mé hodnocení možná ovlivnilo i to, že mi po celou dobu během čtení běžel před očima vynikající film s geniálním de Funésem. Jedná se o nadčasové (osobně znám takových lakomců více než dost), brilantní dílo, u kterého se navíc skvěle pobavíte. Už jen to, že se Harpagon stal synonem pro slovo "lakomec", mluví samo za sebe. Tohle mluví v autorův prospěch daleko víc, než ta nejvýznamnější a nejpozitivnější recenze.
Spolu s Vězněm Azkabanu je to můj nejoblíbenější díl z celé série. Tady už opravdu začíná přituhovat, už to není takové dětské a nevinné - jak by mohlo, když nám Harry, poznamený hrůzným zážitkem, kdy musel sledovat Cedrikovu smrt, dospívá. V kouzelnickém světě nastávají krušné časy, a Harry ani jeho přátelé to nemají jednoduché. Ne každý věří, že se Voldemort vrátil.
Moc se mi líbily všechny scény s Brumbálovou armádou, a na konci jsem si poplakala.
Ne neprávem jeden z nejoblíbenějších dílů Harryho Potter vůbec. Vždyť kdo by nemiloval Siriuse, kterému na plátně vdechl život výborný Gary Oldman. Kdo by si nechtěl umět vykouzlit svého vlastního patrona? A kdo by nechtěl navštívit všechny obchody v Prasinkách, prohlédnout si Chroptící chýši a zakončit to výborným medovým ležákem?
Ačkoliv se v tomto díle Harry setkává tváří tvář s člověkem, který udal jeho rodiče, je to stále ještě jeden z těch "veselejších" dílů. Vlastně poslední z nich.
Za mě ne. Přistupovala jsem k tomu s čistou myslí, bez jakýchkoliv předsudků nebo naopak zaujetí, a přísahala jsem si, že se to nebudu snažit srovnávat s předchozími díly. Ale nešlo to, a kniha mě obrovsky zklamala. Nápad napsat to jako divadelní scénář mi proti srsti nebyl, s tím jsem neměla problém. Postavy mi lezly na nervy, ale teď už si ani nepamatuju jména většiny z nich. Hlavní problém ale je, že to nemá ani z deseti procent takovou atmosféru, jako původní série. To i ty nejméně povedené fanfikce ji mají větší. A o tom, jaká neskutečně přeplácaná patlanina to je, snad ani raději mluvit nebudu.
Tahle kniha pro mě byla velkým zklamáním. Velice zajímavé téma, které má velký potenciál, ale autorka ho nevyužila ani náhodou. Vůbec nic převratného se tu nestalo, chyběla jakákoliv pointa... Do hlavní postavy jsem se nedokázala vžít, a stejně tak jsem nedokázala litovat mrtvou Cody, která se vlastně zabila jen tak pro nic za nic. Obvykle mě příběhy sebevrahů (ať už skutečných, nebo fiktivních) dojmou a částečně chápu, proč to udělali, ale tady ne. Ale přečetla jsem to rychle, a obálku to má krásnou. To je ale tak vše.
Téhle knize maximálně uškodila obálka a název, podle kterého bych myslela, že je to nějaký jednoduchý příběh pro dvanáctileté čtenáře. Je to velká škoda, protože knihu se zajímavější zápletkou jsem dlouho nečetla. Příběh, odehrávající se během několika dní, rychle ubíhá, a hlavní postavy jsou sympatické a odhodlané. Celé rozuzlení pro mě bylo tak trochu zklamáním - ne že bych ho hned na začátku odhladla, ale čekala jsem od toho něco víc. Jinak nemám knize co vytknout, ale znovu se opakuji - s lepším názvem, obálkou a propagací (alespoň z deseti procent takovou, jakou měl brak Dívka ve vlaku) by to byl bestseller.
Poslední dobou komentáře ke knihám nepíšu, ale tady udělám výjimku.
Na úvod musím podotknout, že jsem podle obálky, anotace a faktu, že to vydalo CooBoo, čekala něco úplně jiného. Že se jedná o příběh, který prožila sama autorka (a neodehrává se v současnosti), jsem si všimla až doma. To je dobře, jinak bych si totiž knihu nejspíš nekoupila a to by byla škoda.
Moc se mi líbí autorčin netradiční styl vyprávění. Chvílemi jsem měla pocit, že osmáctiletá Ivana s cigaretou v ruce a sukní z obarvených plínek sedí naproti mně a vypráví mi to. Není to žádná óda na Francii a na její překrásné památky a kulturu, ale přesto mám po přečtení pocit, že jsem z jejího vyprávění tehdejší Francii poznala víc, než bych myslela. Ivana Peroutková to prostě píše tak, jak to tehdy bylo, jak to sama v tu chvíli cítila. V knize se objevuje spousta postav, které se jí nějakým způsobem připletly do cesty, a na konci se dozvíme, jak to s většinou z nich dopadlo.
Mně byla Ivana sympatická, prostě reálná, náctiletá dívka, které nechybí kuráž. Vlastně ani neví, co chce, ale je si jistá tím, co nechce. Alespoň tak na mě působila. Osobně bych s ní na podobný trip klidně ráda vyrazila.
Přečetla jsem to za jedno dopoledne, což se mi obvykle u tohoto žánru nestává. Nejprve jsem knihu hodnotila 5*, po chvilce přemýšlení dávám 4*, přeci jen jsou i lepší knížky :)
Dobu, o které kniha vypráví, jsem nezažila, takže mi nejspíš pár věcí uniklo, ale to nebylo žádnou překážkou tomu, abych se skvěle nepobavila :D Navzdory těm - no, řeknu to jak to mám ve svém rozboru k maturitě - četným vulgarismům, bez kterých by to ostatně nebylo ono, je styl Škvoreckého velmi čtivý a atmosféru umí vykreslit báječně. Zkrátka a jednoduše, psát on uměl. Jediné mínus je, že jsem se solidně ztrácela v postavách, ale to je čistě můj problém. Přesto to na 5 hvězdiček nevidím, dávám zasloužené 4.
Kniha je to pěkná, hezky a rychle se čte a Heather je vyloženě sympaťačka. Jediné, co mi vadilo - zejména na začátku Heather neustále odbíhala od tématu. Jistě víte, co mylsím, vysvětlování, kdo je a kde pracuje a blabla, a najednou jsme zase zpět v obchodě, kde si zkouší džíny. To byla asi tak jediná chyba, jinak skvělé, už se těším na další díl :)