Clivicus
komentáře u knih
Ciceróna řeči za básníka Archiu a za Milona
Marcus Tullius Cicero
O obraně Archia;
Cicero předkládá hájení s hlediska právního velmi strohé a tak říkajíc sečné. Upozorňuje v něm na čirou skutečnost, že úřední listiny v Herakleji Achia nezachycují proto, že byly během války spáleny. Archiovu nepřítomnost při sčítaní lidu římského zdůvodňuje jeho účastí na vojenských výpravách Lucullových. Dodává i pár jiných dokladů jeho sepětí s Římem.
Jádro však celého hájení je vychvalování poesie a literatury a zejména jejích tvůrců, neboli básníků. Vůbec se diví nad váháním poroty, vždyť se jedná o vzdělaného basníka. Cicero přede všemi zpytuje svědomí, že si ve volném čase čte literaturu, že ho to žene vpřed. Uznává, že čtení jen pro čtení je marnost a ztráta času. Pro Cicerona jsou (dobří) básníci obdařeni jakousi boží jiskrou, kterou sejí do svých básní. Obzvláště pro obranu římského občanství svého klienta vyvyšuje Archia za ta jeho díla, která oslavují činnost Říma.
Při čtení této obrany člověk zapomene, že to je hájení, jsa jakoby vnořen do filosofické úvahy. Nad jedním moudrem jsem se musil pozastavit: Neque enim est hoc dissimulandum (quod obscurari non potest) sed prae nobisferendum: trahimur omnesstudio laudis, et optimus quisque maxime gloria ducitur. Ipsi illi philosophi, etiam in eis libellis quos de contemnenda gloria scribunt, nomen suum inscribunt: in eo ipso, in quo praedicationem nobilitatemque despiciunt, praedicari de se ac nominari volunt.
O obraně Milona;
Je dle mne slabší než jiné řeči, Cicero v nich zní trochu žebravě až zoufale. Argumenty má ovšem silné, že se divím nad uznáním Milonovy viny. Mnohdy se obrací k senátu, připomínaje, že bez Milonových činů by nebylo takové blaho. Lze cítit zášť Ciceronovu vůči Clodiovi, na němž nezapomíná připomínat, kromě jiných četných neřestí, jeho krvesmilství.
Čtvero řečí Katillinských
Marcus Tullius Cicero
Smekám Ciceronovi za odhalení spiknutí takého rázu a jeho horlivosti, kterou lze cítit v čtveru řečí Katillinských. Dnes je těžké uvědomit si váhu Ciceronova činu, kterým obrátil zločinné touhy po zničení Říma v prach. Jeho řeči jsou tu souvislé a jednoduché, že nikdy se v nich nedá zmotat.
Ciceronova řeč o velitelství Gnæa Pompeja, čili, Za návrh Maniliův
Marcus Tullius Cicero
Ciceronovo řečnictví jest umění, jež k nám zaléhá až podnes. V řeči o Gnaeovo velitelství jednoduše podává sled nedávných událostí týkajících se válečných konfliktů Říma a připomíná shromáždění lidu, že takou pohanu musil nést Řím, dokud nebyl povýšen onen Gnaeus Pompeius do generálského postu, jehož přesvědčivě vyvyšuje jeho zásluhami a nečekaným vzestupem, ve světě vůbec nevídaném. Vybízí přítomné, aby dbali slávy a dobra impéria, že jediný Gnaeus jest s to zachránit situaci na východě.
Výmluvnost Ciceronovy mluvy je uměním vskutku vznešeným.
Faidón
Platón
Báječná kniha. Ty čtyři hvězdy jí přiděluji co kompromis mezi 3ovou filosofickou úvahou a 5ovým dějem. Stran té úvahy se dovídáme, že Sókratés přijímá věčný spánek proto, že se konečně dočká odloučení od těla, jež mu ztěžovalo cestu ku pravdě. Pak jakožto duše konečně dojde ryzí pravdy, proto tak klidně snáší smrt.
Protkánu však já vidím vadu v tomto uvažování; k čemu je člověku pravda, je-li mrtev? Cožpak nám nemá pravda pomoci žít ctně, spravedlivě, bez falší a lhaní? Zdá se mi hloupé hledat pravdu jen pro pravdu nebo filosofovat jen pro filosofování, vždyť cesta ku pravdě má být k lepšímu životu samotnému. Platón se tu však dotýká nejdůležitějších otázek našeho života, jimž se nelze vyhnout, a snaží se přes dialog najít odpovědi.
Děj samotný, především ten konec, hne všemi čtoucími. To s tím pláčem na konci mě pohnulo... k smíchu. :D
Oresteia
Aischylos
(SPOILER) Perlou Aischylovy Oresteiy jsou dialogy, v kterých se jeho postavy přou o pádné a krvavé svízele. Argumenty na obou stranách jsou vždy čtivé, zejména jak se rozmluvy vyvíjejí dále.
Co nepřekvapivě odpuzuje dnešní čtenáře, je Agamemnónova oběť své dcery bohům, žačež se nám Klytaimnéstřina vražda jeví jako zadostiučinění. Sice chápu, že Agamemnón nám je svým činem odporný, na druhou stranu však dílo toto odsuzovat právě pro to mně přijde nespravedlivé a nepřiměřené. Cožpak máme po Aischylovi žádat básně, které s námi budou souznít co do morálky a mínění? Nesnese-li kdo jemu odporné pohledy na svět, tomu bych literatury z dávných dob radil nečíst.
Nutno dodat, že Klytaimnéstra také není žádný andílek, je to cizoložnice, o to horší, že manžela svého podvádí, mezitím co on vede válku za vlast a lije krev. Ještě k tomu cizoloží s uzurpátorem. Klytaimnéstra sice úpí pro smrt své Ífigeny, leč syna by nejraději viděla mrtvého a ztroskotaného bůhvíkde, taková matka není chvályhodna, zato tato kniha věru je.
Velkomoravské hradiště Mikulčice
Josef Poulík
Mapy, obrázky a fotografie zjednodušují čtenáři uchopit text, a že jich je mnoho. Nevím, jak aktuální jsou informace v této publikaci, ale přehledný a zajímavý popis Mikulčic mě nenudil.
O smyslu lidského života
Milan Machovec
Knihu lze rozpůlit takto;
I. - Od úvodu do první poloviny 6. kapitoly nám autor předkládá souvislé dějiny odpovědí na otázku, kterou si položil v názvu knihy; jsou psány stručně a přímočaře, pročež docela hustá filosofie a její dějiny jsou zjednodušeny pro potřebu nás smrtelníků.
II. - Od druhé poloviny 6. kapitoly do konce se jedná o ubohou apologetiku socialismu a komunismu. Celá tato část nepřináší čtenáři nic nového a nikterak nenahlíží do tématu. Smysl života se v gulazích ani v diktatuře proletariátu věru nenajde.
Také si myslím, že by měl autor trochu více respektovat existencialismus a jeho tvůrce (Dostojevskij, Nietzsche, Kierkegaard). Považuje totiž tuto filosofii za nějaký nihilismus, jímž však věru není.
Možná jsem zde vyzněl vcelku negativně, ale kniha se četla velmi dobře.
Doporučuji
Epické básně (výbor)
Jaroslav Vrchlický (p)
Samotné příběhy nejsou nijak zvláštní či jedinečné, leč je doprovázející sloh a J. Vrchlického básnický génius nese skvělost tohoto díla.
Karel Havlíček Borovský
Václav Cháb
Chutná jednohubka. Velmi užitečný a stručný souhrn života a děl Karla Havlíčka Borovského. Nic svěžího však, prosím vás, nečekejte.
Ilustrované dějiny českého národa
Alena Křivánková
Skvělá suma českých dějin, doporučuji jak laikům, jimž stručnost a přímočarost knihy zlehčí chápání našich dějin, tak i pokročilejším. Mně osobně místy vlastenecky zabarvené části vůbec nevadí, ba jsem rád, že se na náš národ v této knize nezapomnělo, jak se občas stává v dnešních učebnicích a knihách o naší historii.
Arnošt z Pardubic
Zdeňka Hledíková
Osobnost Arnošta z Pardubic mě vždy zajímala, proto jsem tuto knihu s nadšením chopiv chutě četl. Je psána jednoduchou češtinou, není to žádny vysoký sloh, leč s literárně naučného hlediska plní kniha svou roli oddaně.
Doporučuji nejen zájemcům života našeho prvého arcibiskupa, ale i zájemcům doby Karla IV., s níž je Arnošt z Pardubic nepochybně spjat.
Povídky z minulé Prahy
Karolina Světlá (p)
Příběhy mě dojaly, tu ladnou češtinu Světlé jsem při čtení slyšel v uších jako z lyry.
Vltava je tu drahokamem mnohých povídek, Karolína z ní vykovala neoblomné pouto postav a jejich pocitů. Jen Smetanova Vltava by předčila Karolíninu.
Pouze mi přišlo obnošené to schéma, v kterém otec, přísný a téměř tyranský, vdá svou dceru muži, kterému dcera se nehodlá oddát. Jinak vřele doporučuji.
Latina pro gymnázia I.
Jiří Pech
Je to skvělá učebnice s jednoduchými tabulkami a vysvětleními. Dobré jsou i textové části z klasické literatury na konci každé lekce.
Premonstráti
Ulrich Gottfried Leinsle
Kniha mě docela zklamala. Nejsem s to posoudit, zda za to může český překlad, nebo zda tkví neadekvátnost v německém originále.
Dějiny premonstrátů jsou líčeny suchou, syrovou a nezajímavou češtinou. Při čtení jsem usínal, protože celá kniha je jen spisem dat a nenavazujících faktů, k nimž autor vůbec nepřidává kontext ni je nestaví do vyššího měřítka Evropy. O nejdůležitějších osobnostech tohoto řádu (opati, biskupové, teologové atd.) se dovíme pouhá data narození, svěcení a účastí na generálních kapitulách. Nejčastějšími slovy této knihy jsou -v roce-. Myslím, že tato kniha zklame každého, který se chce více ponořit do myšlení dávných dob, lidí a společností. Kniha Premonstráti nabízí spíše seznam informací, což některým třeba vyhovuje, ale vůbec ne těm, kteří chtějí minulost chápat a postavit ji do měřítek vyšších.
Není to katastrofa, ale sláva též ne.
Za mnohem povedenější knihu o křesťanském mnišství považuji Benediktini a střed Evropy od Dušana Foltýna, Josefa Žemličky a dalších.
Mojžíšův život
Řehoř z Nyssy
O Mojžíšově životě pojednává Řehoř, aby určil, co je dokonalá ctnost, dokonalý způsob života.
Když se Mojžíš narodil, vyzařoval krásou a tím ušel faraónovu zákonu, aby každé hebrejské mužské nemluvně bylo zabito. Přijal egyptské obydlí i vzdělání, které si později v životě odnesl na cestu. Když si Bůh vzpomněl na úmluvu, kterou stvrdil s předky Izraele, vyvolil Mojžíše, aby vyvedl Jeho lid z otroctví.
Mojžíš a jeho lid prošel mořem křtu, kdežto za nimi jeho nepřátelé utonuli. A když mu Bůh neukázal svůj obličej a když mu dovolil se dívat pouze na ,,svá záda", pochopil vskutku Mojžíš, že Bůh je neuchopitelný a bezmezný, tudíž i (dokonalá) ctnost je nekonečná a cestu k ní nelze dovršit, nýbrž spočívá v neustálém šplhání vzhůru.
Takto Řehoř vymezuje (resp. nevymezuje, neboť nemá mezí) dokonalou ctnost a cestu k ní.
Avicenna
Ivan Genčev Bogdanov
Stručný život Avicenny. Autor vyzdvihuje materialismus a odtržení od islámského dogmatu jako nadčasovost Avicenny.
O smyslu českých dějin
Josef Pekař
Josef Pekař byl důsledným žákem Jaroslava Golla a tak zde klade velký důraz na vlivy vnější, z ciziny, v níž Češi mnohdy hledali vzor a přejímali od ní obyčeje. Hned v 1. a 2. kapitole je sv. Václav (tj. jeho druhý, posmrtný život) ten, jímž jsme se (zásluhou legend, např. Kristiánovy) zařadili mezi křesťanskou společnost. Husitství chápe jako důsledek jednak gotické mentality a zápasení Čechů s Němci.
Pekařova vědecká činnost a jeho nazírání z ní vyplývající významně ovlivnily dějepisectví jeho i pozdější doby. Pekařův výklad o smyslu (spíše o smyslech) českých dějin se příčí Masarykově představě o táborství jako nosném pilíři Čechů. Kritizuje samotnou představu o jednom smyslu našich dějin.
Civilizace starověkého Středomoří
Jan Burian
Kniha je takovým hezkým způsobem rozsáhlá, že se z ní člověk mnohému naučí, ale zároveň stručná a srozumitelně psaná, že ji člověk dokáže rozumně strávit. Dokonalá publikace pro ty, kteří chtějí alespoň trochu nakročit do antiky. Jediná nevýhoda je poněkud suchoparný text.
