coquus
komentáře u knih
Záhada zlatodolu
Zuzana Koubková
Dějová návaznost na předchozí díly série zde není prakticky žádná, tak jen doufám, že občasné narážky na minulá dobrodružství neprozrazují jejich pointy. Vyšetřování celého případu se nese podle mě v až moc poklidném duchu, žádný zvrat, sem tam nějaká akce. Ale právě jejich popis je autorčinou docela silnou stránkou. Sice jich není v knize tolik, ale o to víc vyniknou nad okolní příběh.
Tajemství škorpiona
Lincoln Child
Další napínavý příběh s Norou a Corrie. Spousta věcí je zde hodně předvídatelných a někdy se i ke škodě příběhu mnohé naznačuje dopředu. Naopak silnou stránkou je zde zajímavá zápletka a akce, která zejména v závěru docela graduje. Mám-li srovnat s prvním dílem, tak Ztracené kosti se mně líbily o poznání víc.
„Vraťte mi tu zbraň, umím střílet i levičkou,“ ujistil ho.
„To jsem fakt rád,“ uznal Watts.
„Ale nic nestrefím,“ pokračoval Morwood.
Koule
Michael Crichton
Originální myšlenka, děj plný zvratů a néméně zajímavý konec, to vše okořeněno nevšedním pohledem psychologa. Celý dobrodružný příběh navíc navozuje otázky obecného charakteru, které nutí k zamyšlení. Můžu doporučit i těm, kdož obecně sci-fi nevyhledávají.
"Pro něj jako psychologa to byl jasný přenos: Vláda, čelící ohromným potížím, které není schopna řešit, se rozhodla, že se bude zabývat něčím jiným."
Totální rauš – Drogy ve třetí říši
Norman Ohler
Pohled na nacistické Německo a druhou světovou válku z nezvyklého úhlu pohledu. Nejde o hledání senzací za každou cenu, jak jsem se zpočátku mylně domníval, ale o seriózní publikaci ukazující dosud neznámou stránku historie. Většina zde uváděných faktů jsou podložené, ozdrojované informace. A pokud dojde na spekulace, protože bílých míst je stále dost, tak jen v nezbytně nutné míře. Doporučuji.
Bez šance
Neal Shusterman
Do čtení jsem se dal díky zdejším pochvalnému hodnocení a určitě nelituji. Kniha má zajímavou myšlenku, která se mi zprvu zdála dost absurdní. Avšak dnes jsme v našich životech svědky toho, že co bylo absurdní před rokem či dvěma, to je dnes každodenní realitou… A právě to mně umožnilo si příběh náležitě vychutnat. Nejenže je základní myšlenka originální, autorovi se na ni podařilo navázat několik zajímavých zápletek a dokonce donutit k přemýšlení co by, kdyby. Za vynikající závěr dávám hvězdičku navíc. Doporučuji.
Pistole míru
J. M. Troska (p)
Z pohledu dnešní doby se příběhy jeví poněkud naivní a hodně přímočaré. Člověk tak nemusí přemýšlet, jak to asi dopadne nebo jestli hlavní hrdina vyvázne bez úhony, protože tady jsou pravidla hry jasně daná. To vše z knihy dělá příjemně nenáročné, přesto však kvalitní odpočinčové počtení, které je navíc psané čtivým jazykem.
Eugen Oněgin
Alexandr Sergejevič Puškin
Tato kniha se mně v rukou ocitla více méně náhodou, a tak když už byla po ruce, proč se do ní nezačíst. I když básně nejsou druhem literatury, který bych vyhledával, nakonec jsem knihu přečetl celou. Musím přiznat, že se mně občas povedlo zachytit myšlenku, která stála za povšimnutí či úvahu - a navíc se to ještě rýmovalo, pozoruhodné…
Nasterea
Petra Stehlíková
Další skvělý díl, který se podle mě co do kvality zcela vyrovnává svým předchůdcům. Opět můžeme sledovat příběh Ilan, jenž se zejména v této knize mění z dítěte, které spíše jen pozoruje a reaguje v silnou osobnost, která koná. Tento díl jsem četl s odstupem mnoha měsíců od prvních dvou dílů, které jsem naopak zhltl hned po sobě. Proto jsem si pro oživení jako první prošel slovníček výrazů, kterých se v knize hojně užívá a můžu tento způsob doporučit. V příběhu se často zmiňují věci či události z minulých dílů, které jsou však psány způsobem, jakoby měl čtenář samozřejmě vědět, o co se jedná. Pokud však čtete jednotlivé díly s časovými odstupy, potom se vám některé detaily mohou hůře vybavovat a tady vám s tím příběh moc nepomůže, což je trochu škoda. Každopádně si nenechám ujít ani další díl.
Jak to všechno bylo, pane Werichu?
Igor Inov (p)
Tato kniha se mně dostala do ruky náhodou, ale rozhodně nelituji. Místy mně odstavce, zabývající detailním rozborem uměleckých směrů z pohledu různých spisovatelů i lidí kolem divadla, připadaly poněkud zdlouhavé. Takových míst je však opravdu jen pár. Kniha velice realisticky sleduje celý Werichův život a častokrát jeho vlastními slovy hodnotí tvorbu i osobnosti, s nimiž se potkal či pracoval. Stejně tak můžeme vidět proměny doby a prostředí, v němž se ty které události odehrály, přičemž všechny události kniha dává do vzájemných souvislostí. Na čtivém stylu psaní je rozhodně poznat, že autor měl s Werichem velice blízký vztah.
Potopa II.
Henryk Sienkiewicz
Pokračování prvního dílu nám nabídne další osudy pana Kmicice, který přestože párkrát šlápne vedle, nakonec si tyto chyby svými velkolepými činy vykoupí a vše se v dobré obrátí. Prostě každá voda nakonec steče do údolí a Olenka se dostane za ženu Ondrovi. I zde si bitev chtivý čtenář přijde na své, zejména při jejich podrobných popisech, včetně mnoha zranění, jaká se v těchto situacích dají utržit. I když se příběh odehrává v nelehké době švédského vpádu na tehdy polská území, přesto to na mě působilo jako místy zidealizované čtení, mající zjevně za cíl pozvednutí polského národního sebevědomí. To samozřejmě není na škodu, naopak to tomu příběhu dodává zajímavý nádech.
Potopa I.
Henryk Sienkiewicz
Tento příběh z časů obsazení polských území švédskými vojsky se zcela vyrovnává prvnímu dílu Ohněm a mečem. Opět se tu setkáváme se známými postavami jako je pan Wolodyjowski anebo komicky výmluvný pan Zagloba. Ovšem hlavní postava Ondřej Kmicic představuje přerod divokého a ničím nespoutaného válečníka ve spořádaného a neúnavného obránce vlasti. Stejně jako u prvního dílu se zde střídají pasáže svižné a velice přitažlivé, tedy bitvy nebo stíhání ustupujícího vojska, a místa vyloženě rozvláčná. Jako jednoznačně nejlepší část knihy vidím popis obléhání Jasné Hory a únik pana Kmicice.
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Tento Remarque byl pro mě docela zklamáním. Dost předvídatelný děj je zhusta prošpikovaný úvahami o životě a smrti. Tyto myšlenky však procházely kolem mně zcela bez povšimnutí, žádná z nich mně bohužel nějak hlouběji neoslovila. Anebo jsem je nějak hlouběji nepochopil. Možná je potřeba tuto knížku číst v určitém věku, myšlenkovém rozpoložení či s životními zkušenostmi - anebo bez nich, kdo ví...
"Kdo často uniká smrti, právě tak často se rodí znovu a pokaždé s hlubší vděčností, jestliže se ovšem vzdá iluze, že má právo na život."
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
Ze začátku jsem se nemohl vůbec začíst, v půlce se mně to podařilo, ale úplný závěr byl opět poněkud rozvláčný. Celkově jsem čekal víc...
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Pěkně napsané povídky, v nichž se ve správném poměru mísí humor, smutek, i atmosféra starých časů. Tím vším se prolíná láska k přírodě a k rybám zvlášť.
Temný proud
Lincoln Child
Výborný román, v němž známý zvláštní agent opět řeší jeden podivný případ. Nejenže bylo příjemné se znovu setkat s "milovníkem kávy" Coldmoonem, ale dokonce i postava Constance dostala dost prostoru, aby předvedla, co umí. Celkové se jedná o napínavé čtení se spoustou nevšedních momentů, které se dají zažít pouze s agentem Pendergastem.
Ztracené kosti
Lincoln Child
Výborné téma, které mě chytlo hned od začátku. Obě hlavní hrdinky jsem znal z předchozích románů, takže jsem zhruba věděl, co můžu čekat. A toho se mně dostalo měrou vrchovatou: tajemná atmosféra a napětí od začátku do konce.
Ohněm a mečem
Henryk Sienkiewicz
Jedná se o čtivý historický román, v němž se jako červená nit proplétá milostný trojúhelník Skrzetuského, Bohuna a Heleny. Strhující popisy velkolepých bitev a obléhání jsou líčeny tak plasticky, jako by se jich autor sám účastnil. Na druhé straně jsou však tyto napínavé části prokládány poněkud rozvleklými popisy např. pátrání po Heleně. Rovněž postavy jsou popisovány většinou jako hrdinové bez bázně a hany, u nichž mně chyběly i nějaké ty lidské slabosti. Jen komická postava pana Zagloby působí v tomto směru velice osvěžujícím dojmem. Rozhodně se však jedná o dobře napsaný román, který určitě stojí za přečtení.
Tahle země není pro starý
Cormac McCarthy
Na jedné straně svižné vyprávění plné brutální akce, na druhé spousta úvah a filozofování, které však šly úplně mimo mně. To vše namíchané sice v rozumném poměru, avšak výsledek mě ničím neoslovil.
To je špičák z divočáka.
K čemu ho nosíš?
Neni muj. Někdo si ho u mě nechal.
Někdo v sukni?
Ne, někdo v hrobě.
Zabiják bohů
Lynda Suzanne Robinson
Až během čtení jsem díky různým narážkám zjistil, že se jedná o jednu ze série knih s vyšetřovatelem Merenem. Zhruba v půlce jsem se přistihl, že se do toho příběhu pořád nějak nemůžu začíst. Celé mně to připadalo takové utahané, rozvláčné, nehledě k tomu, že a o reáliích starého Egypta a doby, v níž se příběh odehrává, jsem se téměř nic nedozvěděl. Dočetl jsem to spíš ze setrvačnosti a v podstatě mě ani nezajímalo, kdo je pachatelem... Do dalších příběhů se určitě pouštět nebudu.
